Už druhý den nám krásně, zahradnicky prší. Včera jsme sice měli chvilku silnější déšť, dokonce se někde blízko blýskalo a hřmělo, ale u nás to proběhlo dobře, bez problémů.
Meruňka téměř opadala, na jablůňce se stále drží poslední jablíčko, a fíky, (mám na mysli druhou sklizeň) už nedozrají.
Doma na parapetu mi rozkvetla růže, kterou jsem si donesla ze zahrádky, je to focené proti světlu na okenním parapetu, ale barva skoro souhlasí.
Na dnešek jsem měla zvláštní sen, zdálo se mi, že se zčistajasna objevily na naší zahrádce čtyři nové stromy - moruše a dokonce na nich byly vidět krásné, asi 5 cm velké plody. S manželem jsme stáli pod největším stromem a společně ochutnávali šťavnaté ovoce. V tom snu neměly plody žádnou chuť, ale tak tomu asi ve snech je.
Nechápala jsem, jak se tak najednou na zahradě vzrostlé stromy objevily, aniž bych si jich před tím vůbec všimla. Jedna sousedka z ulice mi říkala, že se k nám moruše dostala asi z jejich zahrady, protože oni je mají už spoustu let. Byl to takový divný a živý sen a proto jsem hned po probuzení sáhla po snářích, které mám u postele, abych se dověděla, jaký význam moruše ve snu mají.
Ve Velkém snáři jsem objevila -
Dřevo z moruše je znamením , že tě čeká nemoc, která bude překážkou v uskutečnění tvých plánů a plody moruše značí hořké zklamání.
Už jsem další snář nechtěla ani otevírat, bála jsem se, co mě tam bude asi čekat, ale pak jsem si řekla, že dřevo jsem vlastně neviděla, jen krásné a olistěné stromy s krásně vybarvenými plody a o tom, co znamená, když se plody ochutnávají ve snáři také nebyla ani zmínka. Sáhla jsem proto po dalším snáři. 😏
Velkoobsažný snář naopak říká -
Moruše vidět, nebo jíst, čeká tě požehnaný rok.
Chtělo by to otevřít asi ještě i třetí snář, abych se mohla k něčemu přiklonit...👩
Velký snář Dagmar Kludské -
Moruše - Budeš mít všeho dostatek.
Další snáře a že jich mám ještě dost, jsem pro jistotu už neotvírala, zato jsem si hned po snídani vyhledala na internetu něco o moruších a zjistila jsem, že plody mají opravdu hodně vitamínů a minerálů. Působí na vysoký tlak, a různé kožní choroby, čistí játra a ledviny, pomáhají obnovit imunitu, našla jsem však i spoustu pozitivního přímo pro sebe i pro manžela, a vzhledem k tomu, že se dá vařit z plodů údajně i chutná marmeláda, že se plody i listy suší na různé koupele, nebo se plody nechají zmrazit, aby byly kdykoliv připravené k použití, tak jsme se rozhodli, že si moruši objednáme ještě letos. Protože máme malou zahradu, našli jsme pro nás vhodnější moruši zakrslou a před chvílí jsem objednávku odeslala.😉
Čeká nás velmi větrný den, ostatně přes noc opadal ořešák, který roste za plotem, přes cestu. Ještě včera jsem obdivovala, jak dlouho si letos drží listy. Každoročně z jeho oříšků peču na Vánoce vanilkové rohlíčky.
Stále kvetou hledíky, i když rána už bývají opravdu chladná, a nejen rána, pěkná kosa je už kolikátý den i odpoledne. Zrovna včera jsme na procházce říkali, že to bude za chvíli už na rukavice, protože chodíme s trekingovými hůlkami.
Kamarádka mě nalákala na něco dobrého, ale bydlí na Moravě, tak jsem mohla mlsat jen virtuálně. Sice dobré pro toho, kdo nechce přibrat, ale dlouho jsem to nevydržela, pořád mi ten makovec ležel v hlavě.
Mák doma nemáme, a v téhle době se mi nechtělo lézt do nějakého supermarketu, takže jsme u nás pekli perník, jako náhradu za ten stále mi v hlavě sedící makovec. Recept je oproti tomu internetovému upravený.
Původní recept - 500g žitné mouky, 200g krupicového cukru, 2 polévkové lžíce medu, 1 vejce, 4 polévkové lžíce olivového oleje, 600ml teplého mléka, 1 prášek do perníku a 1/2 prášku do pečiva
Na tenhle náš perník je potřeba 500g mouky, já použila 300g chlebové žitné a 200g hrubé žitné mouky, dále 100g cukru a stačilo úplně, perník je sladký i s polovinou cukru, (pokud bude pro někoho málo sladký, dá se podle chuti hotový perník pocukrovat) Dále 4 lžíce medu, 2 vejce, 600 ml mléka, 4 lžíce oleje, 1 prášek do perníku a 1/2 prášku do pečiva.
Med, olej, a vejce smícháme v teplém mléce, a dál postupně vmícháme sypké ingredience - tedy mouku smíchanou s cukrem, prášky do pečiva a perníku a řádně promícháme. Těsto se vyleje do pekáče vyloženého pečícím papírem a klasicky upeče. Teplotu a čas si jistě každý upraví podle svého. U nás to bylo cca 35 min při teplotě 180°C, ale každému trouba peče trochu jinak, před vyndáním perníku z trouby se přesvědčíme špejlí, jestli je moučník dobře propečený.
Je to už pár dnů, co máme nakoupenou slunečnici. Koupili jsme rovnou metrák, když byla za tak výhodnou cenu a ještě k tomu letošní, čerstvá. To loni a předloni jsme takové štěstí na prodejce neměli, slunečnici přivezl nesympatický tlouštík, přesně podle vzoru váš prodejce, váš pán. Slunečnice byla od toho "sympaťáka" na kile o šest kaček dražší, a ke všemu navíc s prošlou záruční dobou, protože byla cítit jako žluklý tuk. Prodejce neměl zábrany před námi z pytlů strhávat cedulky, z obavy, abychom nezjistili podrobnosti o původu a čerstvosti. Zřejmě je zapomněl odstranit když slunečnici nakládal do auta. Když se manžel ozval a slušně mu řekl, ať tam ty cedulky nechá, tak se na něj podnikatel v usmolených teplácích doslova obořil.
Počasí je tak nevyzpytatelné, včera jsme se probudili do mlhy, ta se nás držela pomaličku až do oběda a po obědě se udělalo moc hezky. Takže jsme na nic nečekali a vypravili se aspoň na kratičkou procházku.
Když mi nebylo v posledních dnech zrovna dobře, začala jsem poslouchat na ČR2 četbu na pokračování. Kniha má název Ani muk. Docela mě zaujala, i když přednes se mi zase tak moc nepozdával. Proto mi manžel stáhl do čtečky e-knihu, když byla k mání zdarma. V rozhlasové úpravě to není úplně ono, spousta podstatného chybí.
Teprve když se kniha dočte, začne si čtenář dělat o Malcolmovi Bensonovi a jeho ženě Hariet trochu jiný obrázek, možná kdyby nebylo toho pracovního úrazu, který Malcomovi změnil vnímání, byl by z něho lepší člověk. Tím ale nechci říct, že se té podivné dvojice zastávám, to ani náhodou.
z přebalu -
Malcolm a Harriet Bensonovi vypadají jako zcela obyčejní, usedlí padesátníci… až na to, že doma vězní desetiletou Daisy. A nyní se Bensonovi rozhodli do svého domova „přivést“ novou dceru. Když pak malá Poppy zmizí, je to nejen začátek strašné noční můry pro její rodiče, ale i jednoho z emocionálně nejvíce vyčerpávajících případů detektiva Nathana Codyho a jeho kolegyně Megan Webleyové.
V noci spadlo pár kapek, ráno trošku mžilo, celkem cca necelý milimetr, a tak když se na chvilku roztrhaly mraky, popadla jsem foťák, aby tady bylo aspoň pár nových fotek. Stále zkouším písmo, kterým podepisuji autorské snímky, řeším jestli mám použít malá, či velká písmena a tak jsem vložila fotky s písmeny velkými i malými. Je toho víc, co nezvládám a pořád si připadám na tomto blogu absolutní nováček. 😉
Jinak od rána sleduju televizi, a mám tak rozporuplné pocity, co se vlády, potažmo ministra Prymuly týče, že se to ani vypsat nedá. Jak je možné, že kárá občany kvůli neuposlechnutí jeho nařízení, kvůli nenošení roušek a sám jednak navštíví restauraci, která by podle jeho pokynů měla být zavřená a ještě k tomu vyleze bez roušky a nenasadí si jí ani když leze do vládního auta. Předpokládám, že řidič nebyl člověk, se kterým by sdílel svou domácnost, a zrovna tak domácnost nesdílí ani s Faltýnkem. Tak co si o tom máme my, obyčejní lisé myslet.
Dneska jsem četla na parlamentkách zajímavý článek od slovenského spisovatele Jozefa Banáše s názvem Chtějí nás nemocné, a mě v tom článku spousta věcí zaujala a souhlasím s nimi. Mimo jiné tam zmiňuje jak posílit imunitu a čemu se naopak vyhýbat. Bude to těžké, úplně se změnit, například ve stravování, ale proč se o to aspoň nepokusit.
Takže se v rámci zvýšení imunity budeme ještě víc snažit, co se týče pohybu. Budeme vyrážet častěji na procházky, i když mi není ještě úplně dobře. Teplotu nemám, tak to může být v mém případě i lenora z deprese. Včera se mi tedy vůbec, ani trochu nechtělo, ale přemohla jsem se. V kapse jsem měla roušku pro případ, že bychom cestou narazili na nějaké lidi, ale nepotkali jsme ani živáčka.
U břízky se mě zeptal manžel kudy se vydáme a já vybrala cestu doleva.😉 Moc dobře se mi nešlo, připadalo mi, že každá moje noha váží snad o 10kg víc, ale za chvilku se to zlepšilo.
Čím hůř, tím lépe, ale jak pro koho. Jak se zdá, někomu to, co se nyní děje náramně vyhovuje. Sportovní fanoušci a spol. proti vládním nařízením demonstrují. Na protest proti vládě a panu Prymulovi byly včera tisíce lidí na Staromáku, samozřejmě, že bez roušek a chyběly i rozestupy.
V tuto chvíli je ČR rozdělená na lidi, kteří si myslí, že celý covid-19 je nesmysl, a nástroj na ovládání lidí, druhá skupina naopak stoprocentně věří všemu, o čem se mluví v televizi a co píší média a jsou z toho permanentně ve stresu. Třetí skupinou, do které spadám bohužel i já, jsou ti, kteří nevědí, co si o tom všem mají myslet, protože existuje početné množství těch, pro které příkazy neplatí a za nedodržení se jim nic nestane. Na druhou stranu obyčejný a asi nemajetný člověk v nouzovém stavu ukradne v supermarketu čokoládu, nebo nějaké housky a jde natvrdo do vězení. Kdyby byl podle mne součaný covid-19 tak nebezpečný, jak se o tom neustále mluví, tak proč tu demonstraci v Praze rovnou nezakázali, a když jí povolili, tak proč tam nikdo nevybíral pokuty? V době, kdy chybí peníze kam se podíváme a stát se enormně zadlužuje, by mě opravdu, ale opravdu zajímalo, kolik stál včerejší zásah proti těm demonstrujícím, když musely zasahovat stovky policistů. Nevidím jednu jedinou pozitivní věc, kterou by ta demonstrace přinesla. 👎
Některá nařízení plukovníka Prymuly, když se nad tím člověk zamyslí opravdu vzbuzují podezření. Mozek mi nebere například každodenní velké množství testovaních lidí, když testy nejsou zrovna zadarmo a platí pouze 48 hod. (a to by ještě mělo dojít k testování celoplošnému). Cena za zbytečně provedené testy půjde do miliard. Nechápu, k čemu je dobré, když se nechám jen tak otestovat, test mi vyjde negativní a za dva, tři dny je možné, že se někde nakazím, to bych se měla nechat otestovat dvakrát do týdne? Osobně si myslím, že stát, potažmo pan Prymula vyhazuje peníze za údajně nespolehlivé a pochybné testy zcela zbytečně. Těch zvláštních nařízení pana Prymuly je mnohem víc, například i to, že ti, kteří se nechají naočkovat, nebudou muset nosit roušky. Už to vidím, jaká vznikne panika, protože ten, kdo nebude chtít nosit roušku, bude tvrdit, že podstoupil vakcinaci, ale doklad pro kontrolu nebude nikdo vyžadovat. Obyčejný smrtelník na to nebude mít právo a policisté zatím neumějí ani vybírat pokuty za přestupky a raději udělají jen tytyty! Já i moje rodina se nařízeními řídíme, nosit roušku a dodržovat rozestupy je to nejmenší, a na svobodě mi to nikterak neubírá. Horší už je to, že neuvidím minimálně do Vánoc vnoučata.
Jsem na prahu sedmdesátky a nevzpomínám si, že by se někdy od převratu kvůli nějaké infekční chorobě tak vyvádělo. Silná chřipka, žloutenka, TBC, spalničky, to všechno se nyní obchází, a nikdo se nebouří, když novodobé matky odmítají dát své děti proti těmto nemocem očkovat. Do Evropy proudí statisíce, možná miliony uprchlíků ze zemí, kde je velice rozšířený AIDS. Jestlipak se někdo zajímá o to, jestli jsou v tomto směru uprchlíci v pořádku? Nikdo je na žádnou infekční chorobu, vyjma covidu-19 netestuje, i když je dobře známo, že s příchodem migrantů se u nás znovu objevují choroby, které jsou velice nebezpečné. Za socialismu se proti mnou zmíněným infekčním nemocem povinně očkovalo, čímž se v České republice úplně vymýtily a dnes se tyto choroby u nás opět ukazují.
A pro odlehčení jeden dnešní snímek ze zahrádky.
Můj pes se jmenuje Baryn. Víte, jak jsem se s ním seznámila? Jednou, před pěti lety jsem si vyrazila na procházku do přírody a okolo mne procházel pán se štěňátkem. Vidět sice nebylo, ale slyšela jsem jeho žalostné kňourání z tašky.
Zeptala jsem se pána, proč štěňátko nenechá poznávat svět, a on mi nepříjemným hlasem odpověděl, že to nebude potřebovat, protože ho jde právě utopit. I když jsem v té době vůbec neměla v úmyslu pořídit si pejska, stačil jediný pohled na chlupatého tvorečka a bylo rozhodnuto. Domů už jsem se nevracela sama a nelituju toho. Jsme báječní kamarádi a lásky je mezi námi tolik, že se to ani nedá popsat. Co na tom, že je to pro někoho jen obyčejný kříženec a ne zrovna čistokrevný šampion? Věřte mi, obyčejný není. Dokazuje mi to každý den. Přála bych si, aby lidé přestali ubližovat zvířátkům a měli je rádi. To je můj velký sen!
napsala kdysi paní Monika Balounová z Hranic v Čechách
Večer jsem konečně dočetla krimithriller Sněhurčinu rakev - autoři Kerstin Signe Danielsson, Roman Vosen.
Je to pořádná bichle, a i když to není špatná detektivka, dlouho mi trvalo, než jsem se začetla, a dlouho mi trvalo, než jsem si přestala plést švédská jména. Podle mne se ten děj neskutečně vlekl.
na sránce 295 mě zaujalo -
Trest smrti byl ve Švédsku zrušen před necelou stovkou let, podle ní (řekla policistka a vojačka z povolání Hultinová) ukvapeně a neprávem, přestože se dnes něco takového nesmělo vyslovovat nahlas, aby vás okamžitě neoznačili za fašistu. Jenže k čemu přivedl tuto zemi, která byla kdysi tak hrdá, levicový liberální mainstream, sen o multikulturní společnosti? Úpadek mravů a příliv cizinců všude, kam se podíváš. Staří, ubozí lidé, kteří pomáhali budovat sociální stát, musí čekat dlouhé měsíce na termín u lékaře a dostává se jim směšných důchodů a nedostatečné péče, zatímco zástupům uprchlíků se všechno servíruje na stříbrném podnose. A místo aby této zemi poděkovali, našli si co nejrychleji práci a naučili se obstojně švédsky, nedělají vůbec nic, vytvářejí z předměstí nebezpečné zóny a ocitají se v hledáčku policie kvůli násilné a drogové kriminalitě. Skáčou našemu slabošskému právnímu státu po hlavě. A aktuální třešnička na dortu, která nemá co do drzosti obdoby: jeden místní muslim naprosto vážně požádal, zda by se mohlo amplionem svolávat na páteční mši. Veřejně. A arabsky.
z přebalu -
Švédsko 1972: Mladá, krásná nevěsta zmizí beze stopy během svatební hostiny společně se svým adoptivním bratrem Herbertem. O necelých padesát let později se její kostra objeví ve skleněné rakvi na zahájení výstavy sklářského umění. „Sněhurčina rakev“ měla být špičkovým exponátem sklářského muzea. Namísto skleněné kostry je však uvnitř skutečná lidská kostra ve svatebních šatech. Gunnar Gustavsson, předseda představenstva firmy Gustavsson Glas AB, tvrdí, že jde o tělesné pozůstatky jeho ženy Berit. Má totiž stejné šaty jako na svatbě před čtyřiceti sedmi lety. Je to nepovedený vtip, nebo jde skutečně o Gunnarovu ženu? Vyšetřování se ujímají Ingrid Nyströmová a Stina Forssová...
Nějak nejsem ve své kůži, už dva dny docela dost kašlu, pobolívá mě hlava a dnes ráno se mi spustila z nosu krev.
Určitě jsem jen nachlazená z toho, jak zpocená roznáším po zahradě dešťovku, musím toho využít do poslední kapky, protože kdopak ví, kdy bude zase pršet.
Díky chladnu růže nestačila ani pořádně rozkvést, dneska ostříhám poupata a dám si je do vázy. Loni se povedlo, že doma krásně všechny poupata vykvetla. 😏
Listopadky jsem si vyfotila včera, když na chvilku z mraků vykouklo sluníčko.
I jinan se začíná podzimně vybarvovat, nebude trvat dlouho a všechny listy dostanou nádherně, sytě žlutou, dá se říct až zlatou barvu. 💛
Tak a teď si jdu uvařit čaj s citrónem a přidám i med, snad se vykurýruju.
Každý den upadám do hlubší deprese. Každý den jsem víc a víc zmatená, nechápu co se to vlastně děje. Každý den takové rozporuplné články, a nejsem určitě sama, koho zajímá, jak to vlastně s tím covid-19 je!
V televizi každou chvíli nová tiskovka, ve které vystupuje vláda, i opoziční politici. Jedni říkají, že se nic neděje, že je to všechno podvod na lidi, druzí říkají, že je to apokalyptický stav a teď babo raď. Začínám si čím dál častěji v duchu říkat "zlatí komunisti", protože to, co se teď děje nemá obdoby.
Dnes jsem se dočetla z jednoho staršího článku na novinkách, že Slovák spáchal sebevraždu, když se dověděl, že mu vyšel pozitivní test na covid-19!
Jo a včerejšek nám krásně propršel, spadlo 33 mm srážek a já mám úplně plné dvě plastové nádrže, čily dva kubíky dešťovky. Musím to všechno roznosit, než začne mrznout, aspoň přijdu na jiné myšlenky, snad...
Dá se říct, že podzimní zahradní práce hodně pokročily. Zbývá už jen přikrýt chvojím růže a další choulostivější rostliny, ale to až zítra, pokud počasí dovolí.
Včera jsme umyli, rozebrali a uklidili z terasy lavičku i stůl. Rovněž všechny pokojovky jsou osprchované, mají umyté květináče a odpočívají v teple domova.
A zpátky k zahradě - Jamky po vyvrácených pařízcích už nezejí prázdnotou. V jedné, té menší už je zasazená, jak jsem minule psala malinoostružina, tu druhou větší jamku jsem včera taky osadila, bydlí v ní nově muchovník.
Muchovníky máme dva, oba mají celkem chutné, aromatické a šťavnaté plody. Třetí indiánská borůvka od jedné známé má plody trpké, spíš bych řekla skoro až suché, a kromě té trpkosti žádnou chutí neoplývaly, nechutnají dokonce ani ptákům, navíc se keř opravdu rychle rozrůstá, za rok mi indiánská borůvka zaplnila velký květináč, takže se s ním ve středu rozloučím, skončí v bioodpadu.
Připravujeme se na silný déšť, podle meteorologů má i u nás spadnout přes 40 mm srážek za den, tak jsem dnes roznesla ke stromům nachytanou dešťovku, aby bylo místo pro novou.
Nakonec u nás včera trošku napršelo, ale podle meteorologů tak malé srážky nemají prakticky na obnovení spodní vody žádný vliv.
Pítko vypadá opuštěně, občas ho využijí ke koupeli jen kosáčci.
Růže stále kvete, je jediná, ostatní růže z naší zahrádky se ukládají k zimnímu spánku.
Včerejšek byl veskrze pracovní. Ošmikala jsem rostliny u květinového oblouku - plaménky a popínavé růže, a též horský plamének, který se pne po drátěné kouli. Koule byla plaménkem už tak omotaná, že se pod tíhou klemátisu nakláněla.
Očesala jsem pár jablek, které dosud nespadly a ořezala u jabloně spodní větve, protože nevím proč rostly dolů. Možná skomírající jabloň potřebuje oporu jako já.
Nakonec jsem musela vytáhnout drtič větví, tolik se mi nashromáždilo materiálu a byla by škoda všechno narvat do nádoby na bioodpad. Nejspíš odvoz bioodpadu zrušíme. Posekanou trávu a rozdrcené větvičky používám jako mulč ke stromům, takže není důvod platit za odvoz poloprázdné nádoby.
Pořád ještě není zahrada na zimu připravená, zatím u nás neprší, i když podle dvou serverů by pršet mělo, tak za chvilku vyrazím na zahradu a snad ještě něco udělám.
Tak už nám zase fouká, a déšť, ten se nám zdaleka vyhýbá, jen na chvíli dopoledne a asi hoďku po obědě nad námi pluly děsivé mraky. Byli jsme aspoň na krátké procházce, já to psychicky nezvládla a předčasně otočila, řkouc manželovi, že určitě zmoknem.
Tyhle beránkový mráčky jsou ze včerejška, tak se mi líbily, a už jsou tady.
Včera jsem si umyla doma větší část oken, prakticky mám celý spodek a zbývají mi v patře dvě malá okýnka. Chtěla jsem je umýt dneska, ale nějak z toho zase sešlo. Lenora je strašná potvora.
V pondělí jsme byli po delší době na nákupu v Lidlu. Spousta lidí, zejména těch starších měla poctivě nasazenou roušku. Ovšem našlo se mnoho mladých lidí, včetně jednoho pokladního, že měli roušku pod nosem, někteří jí měli dokonce jen na bradě.. Na jednu pokašlávající mladou ženu s rouškou na bradě jsem se podívala a nešlo si nevšimnout toho úšklebku, kterým mě obdařila.
To je pořád řečí, jak nás vláda zadlužuje, ale nikoho z těch odpůrců zřejmě nenapadne, že i díky nim stojí boj s coronavirem více peněz, protože napomáhají jeho šíření.
I když své lásce
houpám zvony
a odzváním jí klekání,
zůstává ve mně
jak ta hvězda
až do příštího svítání.
I když má láska
zplihla v dešti
a zmáčela se v kaluži,
dodnes jí vidím jako rosu,
stříbrnou rosu na růži.
napsala Blanka Švábová
Ochladilo se, k tomu fičí docela silný a studený vítr. Manžel se dneska rozhodl, když neprší, že poseká trávu a když byl zhruba v půlce, zaklepal na okno s tím, že by měl docela chuť na bramboračku.
Já můžu bramborovou polévku často, to spíš muž není velkým příznivcem jídel z hub, proto mě to překvapilo a ráda jsem mu vyhověla, vařit polévku jen pro mne, to bych se na to asi vykašlala. 😏
Poslední teplé dny jsme si užívali, jak jen to šlo. Měla jsem v plánu umýt všechna okna, ale k tomu nedošlo. 😏
Mám radost, že jsme s manželem vykopali dva suché pařezy, které strašily na zahradě už pár let. Kupodivu to šlo celkem hladce, ten menší šel prakticky sám, muž se do něj opřel nohou, ozvalo se zapraskání a byl venku. U druhého, většího jsme museli okolí krumpáčem okopat, obnažit kořeny, dva přeseknout a pak jsem se do asi metr vysokého pařezu opřela, trošku jsem s ním zacloumala a byl taky venku razdva.
Zkusila jsem na uvolněné místo zasadit malinoostružiny, které chudinky už dvakrát změnily působiště. Skomíraly, protože měly asi málo sluníčka, teď budou mít sluníčka ažaž, tak jsem zvědavá, jestli se konečně dočkám po letech nějakých plodů.
Jo a drobounce nám poprchává, z toho mám taky velkou radost.
Nebudu lhát, že jsem s výsledkem voleb spokojená, ne nejsem spokojená ani trochu, ale dalo se to čekat. Strašení koronavirem zafungovalo, a starší lidé raději z toho důvodu ani k volbám nešli. Říkám si, že je dobře, že jsme v letech, nějak už to s manželem snad přežijeme.
Nakonec u nás hlasovalo 57% voličů, což jsem ani nečekala, lidé volili hlavně v pátek. Co mi udělalo radost je, referendum ohledně Mackovy hory nabylo platnost, celkem hlasovalo přes 2000 lidí.👍
Včera jsme měli k obědu takovou rychlovku. V chladničce jsem měla ještě zbytek hrášku, protože do salátu jsem otevřela větší konzervu a taky červená paprika už volala po uvaření.
Takže na trošce sádla jsem lehce osmahla na jemno nakrájenou cibuli, když začala lehounce zlátnout, přidala jsem na kostičky pokrájené tofu a na nudličky nakrájenou papriku se zbytkem hrášku. Společně jsem všechno ještě chvíli restovala.
Dneska má být poslední letní den, tedy den s letními teplotami, a hned navečer už se zase bude měnit počasí, tentokrát se s meteorology shodly i mraky - beránky a právě beránky jsou u nás předzvěstí silnějšího větru. Sice byl náš kraj ve včerejší večerní předpovědi vybarvený zeleně, ale podle podle AccuWeatheru platí pro náš kraj výstraha!
Tak jsem si postěžovala a míříme k volbám. Na zpáteční cestě se zeptáme, jestli už nemá farmář, ke kterému chodíme kupovat zeleninu a hlavně brambory konečně slunečnici pro ptáčky. Už měsíc nám říká, abysme se zeptali za týden. Nojo, jenže já to sýkorkám, které se na zahrádce čím dál častěji ohlašují štěbetáním a jsou už opravdu netrpělivé musím pokaždé nějak vysvětlit, proč nemáme ještě ani pověšená krmítka. No je to proto, že letošní slunečnice není ani v zahrádkářských potřebách, kde bývá sice předražená, ale to kilo, nebo dvě bych zatím koupila.
aktualizace - Letní den se u nás nekoná, ve 13:30 jsem se byla podívat na teploměr a s bídou ukazuje 20°C, kéž by to nevyšlo ani s avizovaným silným větrem, ale mám strach, že foukat bude pořádně. Jinak slunečnice opět nebyla, máme se zeptat zase v pátek. 😏
Každou chvíli narazím v diskuzích na taková prapodivná, rádoby moudrá slova. Podle některých vykuků nemá cenu jít k volbám, protože jsou všichni politici stejní. Myslím, že hlavně ti, kteří mají stále plnou pusu koblih a nadávek, by měli jít volit, aby na ty kobliháře zase nenadávali.
Nemyslím si, že by byli všichni politici úplně stejní, a mám zato, že ona moudra roznášejí pro "jednoduché voliče" lidé z opozičních stran, z tzv. demobloku. Oni jistě k volbám půjdou všichni, určitě by si to nenechali ujít.
Takže já k volbám půjdu pro jistotu až zítra, přece jen se po internetu píše, že někdy a někde je přes noc s volebními lístky manipulováno. Jít volit by myslím měla být občanská povinnost, ale měli bychom jít už i pro ten pocit, že jsme nerezignovali.
Nikdy jsem se nevolila zastupitele našeho kraje, a nevolila jsem ani senátory a teď vidím, zejména, když poslouchám pana Vystrčila, našeho Thaiwance, že to byla chyba. 👍
Na začátku září jsem měla velké obavy, když téměř dvě dekády nepršelo a těch pár mm bylo jak říkají meteorologové zanedbatelných, protože si minimální vláhu ještě ten samý den odnesl vítr.
4. 9. - 1 mm
5.9. - 2 mm
23.9. - 5 mm
25. 9 - 9 mm
26. 9. - 51 mm
27. 9. - 3 mm
29. 9. - 2 mm
Celkem tedy spadlo 73 mm srážek a to jen díky tomu celodennímu dešti, který u nás byl 26. září.
Na milované, a suchem sužované Moravě, jak s oblibou říká náš pan prezident Miloš Zeman už prší týden v kuse, a podle některých Moravanů to působí depresivně. U nás opět sucho, jako na Sahaře, ale to nikoho z politiků nezajímá.
Včera jsem se dočetla, že bude k dispozici nový radar, který bude pravdivě ukazovat množství srážek, tak doufám, že se díky němu u nás začne konečně něco dít.
S volebními listky nám přišlo oznámení, že máme možnost hlasovat - Podle územního plánu je oblast kolem Mackovy hory určena pro průmyslovou
zástavbu, v budoucnu by tak v blízkosti rozhledny a také zdejší
kapličky mohly stát průmyslové haly, sklady a podobně. Developeři uzavírají smlouvy o budoucí koupi
pozemků. Přitom ve městě žije
řada lidí, kteří místo hal na Mackově hoře chtějí zelenou odpočinkovou
plochu, kterou teď využívají například k procházkám.
Včera odpoledne jsme se s mužem domluvili, že když máme na dnešek oběd - řízky a salát, tak zajedeme do lesa, podívat se, jestli po tom větším dešti začaly růst houby.
Tentokrát jsme jeli směrem na Mšecké Žehrovice, a já si nepamatuji, že bychom se z tamních lesů někdy v minulosti vraceli s prázdným košíkem. No a přesně to se dneska stalo! Jedinou houbou, když nebudu počítat oranžová kuřátka a jakési dřevokazné, nejedlé houby, byla čechratka podvinutá. Kuřátka se mi nepodařilo vyfotit a čechratku někdo před námi asi rozkopl, nebo omylem o pařez, na kterém rostla možná zakopl.
Počítala jsem s tím, že dovezeme spoustu václavek, v duchu mi naskočil václavkový gulášek s čerstvým domácím chlebem, a nebo nějaká mňamka z bedel, a nenašli jsme vůbec nic. Před rokem jsme dovezli dva vrchovaté košíky a klouzků, bedel i babek bylo v lese tolik, že jsme je tam nechávali, aby bylo místo i pro hříbky.
Našlapali jsme dneska na kolech něco přes 12 kilometrů, po lese jsem nachodila 11 800 kroků, pořád je to lepší, než kdybych seděla doma na zadku. Tedy já mám doma spoustu práce, například potřebuju umýt ještě tři okna, potřebuju uklidit z venku pokojové rostliny, ale myslí jsem holt byla v lese a tak jsme vyrazili a i bez hub to bylo příjemně strávené dopoledne.
