začalo meteorologické jaro

Začalo meteorologické jaro, a začalo mlhou, takže to venku připomíná spíš Dušičky.  Včera byl u nás krásný, slunečný, ale chladný den. Byli jsme na procházce a já zase musela vytáhnout ze skříně vypranou a už uloženou zimní bundu. Odpoledne jsem roznesla ke stromům těch asi 80 litrů dešťovky, je to málo, ale pořád lepší, než nic. Zakrátko začnou stromy rašit a spodní voda je pro ně důležitá. 

Musím napsat, že díky dešťovce, která se zachytila v nádržích nám vrátili 2000 korun za vodné, a tudíž se nám peníze za dvě nádrže, které jsme koupili mírně použité, každou za tisícovku už vrátily. Co je ale podstatné, stromy mají víc vláhy.

A tady je ten talovínek. Hned vedle vylézá ještě jeden a u hrobečku naší Rozárky těch talovínů vykukuje asi pět, tak to mi udělalo velkou radost. 💛

první sněženky

 Poslední dva dny byly zamračené, chladné, ranní teploty se pohybovaly kolem 0°C, ale dneska to zatím vypadá nadějně.

A před maličkou chvilkou jsem vyfotila první sněženky, už se začínají otevírat poupátka. 👍

No a jinak se snažím si s těch vládních nařízení nedělat těžkou hlavu, ale moc se mi to nedaří. Když se nad tím člověk zamyslí, a uvědomí si, že za měsíc budou možná  opět žádat o prodloužení nouzáku tak je to na mrtvici, vždyť kolikrát už říkali, že to musíme vydržet a zatím ta nařízení zdá se nefungují. Lidé si stejně budou dělat co chtějí a odneseme to my všichni...

domácí jablečný koláč

 Správně bych nejspíš měla napsat - jak jsem zkazila jablečný koláč. No, ale na druhou stranu se to dalo jíst, dokonce manželovi tento koláč chutnal.

A jak se stalo, že jsem ho zkazila? Místo normálního kypřícího prášku jsem na těsto použila kypřící prášek do perníku a docvaklo mi to až ve chvíli, když jsem prášek vysypala do mísy s téměř všemi ingrediencemi na přípravu těsta a viděla jsem, že má prášek barvu dohněda. Navíc byl kypřící prášek už asi prošlý.

Takže určitě koláč vyzkouším ještě jednou a dám si lepší pozor.

Postupovala jsem podle videa - zde
jsou tam uvedeny dva recepty, já dělala ten druhý, protože jsem doma neměla kilo jablek, ale jen pět.

nový lockdown

 Tak nám včera naše vláda zase vyhlásila nouzový stav. Ten minulý, podle politiků nepovedený lockdown se zrušil a nastavil se ještě mnohem přísnější. Bohužel se nebudu moct vidět ani s dětmi a vnoučaty, protože nežijí v našem okrese. Když mi dcera poslala fotky dětí, skoro jsem je ani nepoznala. Za dobu koronaviru jsem je viděla dvakrát. 😕

Nestačila jsem si koupit ani boty, ty staré se mi rozpadly, a koupit si obuv přes internet, bez toho, abych si boty mohla vyzkoušet, to nepřipadá v úvahu.

Babiš s Hamáčkem přitáhli šrouby, nově neplatí už zase ani dvě chirurgické roušky. Tak nevím, co si s těmi nakoupenými chirurgickými rouškami počneme. Chtěli jsme to vyřešit, ale jak je vidět, co se v Česku vyhlásí ve středu, to už v pátek neplatí.  Babiš se nezmínil o tom, že by nějaké respirátory důchodcům vláda poslala. Dívala jsem se kolik stojí respirátory v zásilkových prodejnách a nestačila jsem se divit, jak prudce podražily, protože ti tzv. "podnikatelé" jsou jak utržení ze řetězů, dobře vědí, že nad nimi vláda drží ochrannou ruku a že není nikdo, kdo by  tu nehoráznou zlodějnu zarazil.

A nejvíc mě dostalo, když jsem včera někde zaslechla, kolik lidí od nás i v této "údajně" pandemické  době cestuje do jižní  Afriky, a to do míst, kde doposud neexistovalo žádné pandemické omezení,  žádné příkazy, ani testování.

Jakýsi právní zástupce prohlásil, že v okamžiku vycestování nelze rekreaci v Africe lidem zatrhnout a že nebezpeční jsou tito lidé pro nás teprve až v momentě návratu. Vždyť to přece nemá logiku, turisté se budou vracet a že by dodržovali karanténu, toho se nemusíme bát. To stejné se dělo i minulý rok, když lidé cestovali do Itálie, a jaké to v té Itálii, co se týče koronaviru bylo a jak prudce stoupl počet nakažených, to máme  všichni ještě v živé paměti.

Podobné to je s africkými migranty. Každou chvíli se dozvídáme, že se k nám nelegálně dostávají v nákladních autech, ale ještě ani jednou jsem nečetla, že by je celníci, nebo policisté vraceli tam, odkud přišli. 

Nechci aby to vyznělo, že nejsem pro dodržování smysluplných doporučení, jen mám pocit, že určité skupiny lidí stejně nic dodržovat nebudou. Zrovna dneska psali na parlamentkách, jak se mladí lidé, mladiství a vlastně skoro ještě děti scházejí v pražských parcích, kde fetují, a opíjejí se. Nedodržují rozestupy, natož aby měli roušky, a nestane se nic, policie dělá dál mrtvého brouka. Hlavně že jsou i nadále zavřené školy! 👎

Na zvedavec.org se dnes píše v článku Lživé české statistiky, (zkopírovala jsem jen úvod)

V Německu se do statistik započítávají jen pozitivní s PŘÍZNAKY. V ČR se započítávají VŠICHNI pozitivně testovaní, a dokonce několikrát i ti, kteří byli testováni vícekrát. Každý ten test je započítán samostatně. Navíc se množí případy, kdy se lidé bez příznaků nechají otestovat 2x za sebou a poprvé jsou pozitivní, vzápětí negativní. Na to má redakce www.kuryr.in dokonce svědecké výpovědi osob, kterým se tak stalo. Veškerá opatření prosazovaná v ČR se zdají být pouze lobingem za větší obraty těch kteří dodávají testy, roušky a vakcíny. Ti neskutečně bohatnou oproti těm, které LŽIPANDEMICKÁ opatření likvidují. O dopadech na naše potomky školou povinné ani nemluvě.

FOUKNEŠ DO PĚNY

 Asi poslední knížka od Třeštíkové, kterou jsem četla. Já vím, že jsem to psala už minule, ale měla jsem jí ve čtečce a vzhledem k tomu, že je knihovna stále zavřená, tak jsem se do čtení pustila.

Nevím, co jsem čekala, možná nějakou změnu, ale zase takové přeskakování v myšlenkách a v čase, zase nesympatické postavy - aspoň tedy pro mne.  Ne, nejsem prudérní, ale tady mi ten opakovaný výraz - kouření penisu - fakt nesedl, to, co mělo a má být pro mnohé asi zajímavé, co má čtenáře naladit, to  mě zkrátka nebavilo. Možná nejsem normální já, a proto mi přijdou postavy v knihách Radky Třeštíkové tak praštěné.

Někde jsem četla, že autorka mluvila o tom, že nikdy neví, kam jí postavy zanesou a jak se děj vyvine, tahle kniha je toho jasným důkazem :-)))

anotace z přebalu -
Nebude to sice lehké, ale zato jízda.
Sbalte si do tašky všechna svoje trápení, úzkosti, zmatek, a křivdy, nevyřčená slova i nevyřešené záležitosti, a vydejte se spolu s hlavní hrdinkou na svou vlastní cestu. Kniha od nejprodávanější české autorky současnosti vás ve svém příběhu vezme až na konec světa...

tloustnu

 Už od rána nám tady svítí sluníčko, a tak jsem po snídani donesla ze sklepa hrábě a už jsem i chvilku pracovala. Dohnal mě k tomu mimo jiné i pohled na váhu. Nevím jak je to možné, ale nabrala jsem opět 2kg a tak mám momentálně víc, než jsem měla po vánocích. Večer jsem vážila 74,4kg. Ráno jsem se odmítla zvážit, zkusím se postavit na váhu tak za týden..

Poslední zbytečky sněhu zmizely, místy to ještě trochu čvachtá, ale hrabat už jde. Zahrada to snad uvítá, když vyhrabu stařinu a mech. 👍

Stále mi pěkně kvete brambořík, vlastně už od konce listopadu, tohle už je druhá várka květů. 💗

tak už jsme zase nejhorší na světě

Nemocnice údajně praskají ve švech.  Merkelová přeochotně  nabízí pomoc, a Babiš to s ní diskutuje. Kdyby se radši on i Merkel starali o to, aby sem Německo dováželo stejně kvalitní potraviny, jaké mají oni, možná by na tom byli po zdravotní stránce Češi líp.

Děti nepůjdou do škol ani v březnu, protože Hamáček nezajistil včas antigenní testy. Co dělal a dělá tak důležitého? Nakupuje vodní děla proti demonstrantům a kupuje mrazáky na mrtvé. Proč vůbec shání ty testy, když mu byly nabízeny kvalitní a naše?

Včera jsem čirou náhodou shlédla  video - Vyvinul rychlé a levné PCR testy. Vládě je opakovaně nabízí. Není zájem

Český  test je kvalitnější a  výsledek je znám do 90 minut, u toho antigenního to trvá až 24 hodin, a tudíž může být výsledek zkreslený.
Nelíbí se mi, že vláda nereaguje, nejedná, jede si podle svého, i když je to většinou špatně a stále jen ohlupuje lidi

ve vzduchu je cítit jaro

Včera jsme měli celý den mlhu, a mlha byla i dnes dopoledne, po obědě se to jako zázrakem krásně probralo a tak jsme vyrazili na delší procházku.

Naťapkali jsme přes 10 000 kroků, v to jsem ani nedoufala...

chtělo by to rouškovné

 Ráno zajel manžel na kole do města nakoupit, chtěla jsem jít s ním, ale na kole si ještě netroufám, silnice jsou místy mokré.

Od zítřka by měli lidé nosit v obchodech dvě roušky, nebo respirátor. Nevím, kde bysme na to asi tak brali, takže spolu už chodit nejspíš nebudeme. Vyhodit prachy za čtyři roušky na jeden nákup se mi zrovna nechce a respirátory jsou u nás vyprodané a taky nejsou zrovna nejlevnější. Nevím jak to budou řešit lidé s opravdu nízkými důchody, kteří žijí sami. My jsme na to dva a stejně musím dvakrát obracet každou korunu. 

Lidé se budou pravděpodobně snažit nové nařízení obejít, a ty dvě už použité roušky budou nosit několik dní,  ne-li měsíc, takže to bude ve finále ještě horší. 👎

Stejně si myslím, že je to úplně jedno, jestli bude mít člověk jednu roušku, nebo dvě, či dokonce tři. Roušky které se prodávají nepřilnou na obličej tak, jak by měly. Vždyť nejsme jako přes kopírák, máme různé obličeje a roušky pro dospělé se neprodávají v různých velikostech, jestli ano, tak o tom nevím. 

Mnohým lidem se v přetopených obchodech špatně dýchá s jednou rouškou, a může se stát, že to ani neudýchají, to je asi těm, co tuhle hloupost vymysleli jedno.

předjarní úklid

 I dneska bylo nádherně, a sluníčko svítí ještě teď. Dá se říct, že mě to počasí takříkajíc nakoplo. Pustila jsem se hned po snídani k trochu předčasnému jarnímu úklidu. Kromě uklízení jsme byli po obědě i na procházce, sice nebyla nějak dlouhá, ale i půlhodinka je dobrá.

I když jsem se zapřísahala, že nebudu kupovat žádné balkonovky, už jich mám zase plnou hlavu. Neříkám, že zaplním všechny moje truhlíky,  kdopak ví, jak to nakonec dopadne. Zatím je to pouze o těšení. 

Jo a viděla jsem u nás už první rozkvetlou sněženku, jen se mi jí nepodařilo vyfotit, má strašně nízký stonek a mně se nechtělo si k ní v tom mokru klekat.

Za chvilku si pustíme nějaký starý film a já ho zase celý prošlapu na rotopedu, už jsem si tak zvykla, že bych se snad ani jen tak z křesla, nebo pohovky dívat nemohla, myslím, že by mi to šlapání chybělo...

zastrašující kovidové články

 Já i moje rodina dodržujeme kovidová nařízení, ale přiznám se, že už toho taky máme za ten necelý rok plné zuby. Každý den tolik rozporuplných článků, že člověk neví, čemu se dá ještě věřit.

Snad nejvíc to v současné době vyhovuje vnoučatům. Dcera koupila dva počítače, aby se děti mohly učit a stalo se to, že rodiče přijdou z práce a děti jsou leckdy ještě v pyžamu a řekla bych, že mastí hry.  Odvykly si chodit do školy, a budou si těžko zvykat, ten ztracený rok už nemůžou dohnat. Jak budou tedy postupovat s učením v příštím roce,  když na sebe většinou v některých předmětech učivo navazuje? Musel by se zřejmě opakovat celý ročník, ale to by se asi rodičům dětí nelíbilo. Sama vím, jak těžké bylo pro mne dohnat učivo, když jsem v dětství dostala žloutenku a byla 14 dní v nemocnici a následně pak 3 měsíce v Karlových Varech. Sice jsem se tam učila, jenže to  nebylo ono.  Ale to jsem odbočila...

Včera ráno se dovídáme, že chce Blatný zavírat další okresy, protože jsou nemocnice už s volnými lůžky na hraně. V tom případě nepochopím, proč tedy rozebrali polní nemocnici. Pořád by bylo lepší povolat do té polní nemocnice třeba lékaře bez hranic. 

V poledne WHO pustí do éteru báječnou zprávu, že "počet nakažených" celosvětově klesá. Netrvá to dlouho a Blatný opět vyrukuje tentokrát s tím, že nebude nic nakazovat, ani uzavírat, a je to už jen na nás, na občanech. V tu chvíli mi to přišlo tak divný, zvláštní a nedůvěryhodný. Prostě reaguje na WHO a aby to nebylo tak nebetyčně blbý, tak zodpovědnost  hodí alibisticky na občany.

Odpoledne se dozvíme, že prudce přibývají nakažení převážně mezi mladými lidmi okolo 40 let. Za hodinu visí na Novinkách článek i s grafy, jak zabírá u seniorů nad 80 let vakcinace a závratně klesá počet úmrtí.

Rozum mi to nebere, proč tedy, když ta vakcína tak báječně zabírá nenaočkují přednostně mladé lidi, to by přece mělo podle mne mnohem větší smysl. Mladí by nebyli ohroženi  a nenakazili by tudíž své rodiče a prarodiče. Navíc by se všechno mohlo začít pomalu rozvolňovat, za předpokladu, že s tou vakcinací je to skutečně tak, jak říkají.

To ještě není konec, protože večer se dozvíme, že Prymula je pro tvrdý lockdown, a pak ho načapají  na fotbalovém zápase Evropské ligy mezi Slavií a Leicester City. Samozřejmě žádné rozestupy, že by si třeba sedlla "elita" ob jedno sedadlo. Někomu tam na fotce koukal nos, neměl ani roušku, ani respirátor. Prymula na svou omluvu říkal,  že měl negativní test a dodává, jestli má jako sedět pořád jen doma, protože chudák neměl ani dovolenou.  

Nechci, aby to vyznělo tak, že mám patent na rozum, nebo že ten kovid bagatelizuju, to v žádném případě ne, protože sama patřím mezi rizikové občany,  jen nevím, co si o tom všem mám myslet, jsem prostě totálně zmatená. 

Dnes vyšel na PL článek s názvem Češi Němcům vadí a Afghánci ne? Rozhovor je  vedený  s poslancem německého Bundestagu za Alternativu pro Německo (AFD) Petrem Bystroněm a opravdu stojí za přečtení..

poslední sníh

 Už včera tál sníh takřka před očima, na polích byly vidět brázdy a dnes ráno už byla pole bez sněhu, místy krásně zelená, jinde prosvítala jen zem.

U nás na zahradě už leží sníh jen tam, kam nedosáhnou sluneční paprsky. Těší mě, že včera i předevčírem jsem nechala otevřený přívod z okapu do sudu z jedné, té jižní strany střechy a tak jsem získala cca 440 litrů závlahy z roztátého sněhu a deště. Poctivě jsem dešťovku rozdělila mezi ty suchem nejvíc ohrožené stromy.

Do koláže jsem poskládala tři snímky z naší zahrady, pocházejí z konce minulého a ze začátku tohoto týdne, kdy byl ještě tuhý mráz.

DOBŘE MI TAK

 Román Radky Třeštíkové je čtvrtou knihou této autorky. Přečetla jsem od ní už Bábovky, To prší moře, a Osm. Tuhle knihu, která je autorčinou prvotinou už jsem jednou četla, bohužel, nebo možná bohudík, nepamatovala jsem si z ní skoro nic, jen mi některé řádky byly povědomé. Sice jsem to přelouskala ve čtečce během tří podvečerů, ale když jsem dočetla, asi brzy zase zapomenu, to se mi občas stává u knížek, které bych snad raději ani neměla číst. Štítky homosexualita, sex, smrt, rozvod mají být asi pro čtenáře lákavé, já mám z této knihy rozporuplné pocity.

z přebalu -
Příběh o tom, že náprava chyb je k ničemu, když v životě děláme další. Sebestředný a bezohledný malíř Boris se rozvádí se svou ženou Vanesou a stěhuje se ze společného bytu ke svému kamarádovi Viktorovi. Tento životní zlom ho náhle nutí zamyslet se nad sebou samým a bilancovat. Boris si postupně uvědomuje všechny svoje chyby a životní selhání. Se svérázným humorem se poněkud neohrabaně pokouší napravit své chyby. Hledá cestu zpět ke svému dospělému synovi, minulost se mu ale vrací jako bumerang a jeho kroky značně komplikuje. V té chvíli mu navíc zkříží cestu šestnáctiletá Erika.

nádhernej den

 Včera bylo po delší době tak hezky, že se nedalo jen tak sedět doma. Vyrazili jsme původně na kratší procházku, ale po cestě jsme si to rozmysleli a zašli jsme až k lesu. Udělali jsme okruh, přibližně tak pětkrát delší, než obvykle děláme. Domů jsme dolezli unavení, ale v dobré náladě. 

Já si nechala foťák doma, nemám ráda fotky s úplně vymetenou oblohou, ale muž si do kapsy foťáček strčil a když začal fotit, požádala jsem ho o půjčení, že bych si chtěla udělat jeden snímek. Po levé straně roste kousek za kamenem mohutný dub, a hned za ním je snad stoletá borovice. Věděla jsem, že je vybitá baterie a tak aby se foťák, než dojdu k dubu nezavřel, udělala jsem tenhle snímek, měla jsem v plánu popojít tak o dvacet metrů, ale to už se mi foťák zavřel. Mám jen tenhle jediný snímek a ponaučení, že nemám bez foťáku vycházet. 🙎

DENNÍ DŮM, NOČNÍ DŮM

 Právě jsem dočela druhou knihu od autorky Olgy Tokarczukové a další myslím nepřichází už v úvahu. Dočetla jsem jen proto, že nechci mít na kontě další nedočtenou knihu, ale fakt chybělo jen málo a vymazala jsem si jí ze čtečky nedočtenou. 

Na mne to bylo opět moc velice depresivní - mrtvá kobyla, mrtvé hříbě, umrzlé štěně, zbytečně pokácené stromy, mrtvá rodička a její děcko, atd.., atd..,  a ono je toho depresivního v současné době kolem nás tolik, že nemám potřebu do sebe vtahovat další negativa.Dokonce ani ty avizované, osvědčené recepty mě nějak neoslovily..

Jen to věštění z mraků mě trochu zaujalo, i já ráda mraky prohlížím a hledám různé zajímavosti.

z databáze knih -
Román Denní dům, noční dům situovala autorka do oblasti Kladska, kde poblíž českých hranic našla svůj nový domov. Každá věc má svou temnou a světlou stránku - píše autorka, obdivovatelka C. G. Junga - denní dům představuje skutečnost, noční dům sen, podvědomí, sídlo archetypů. Román je koláží příběhů o venkovanech, svaté Starostě, mnichu Paschalisovi, objevují se zde vlkodlaci, monstra, ale také zápisy snů či záludné recepty na jídla z muchomůrek. Osudem románových hrdinů je tragická nespokojenost a touha po naplnění. Protipólem věčného hledání je stará parukářka Marta, jež chápe mnohá tajemství dnešnímu člověku skrytá.

Kritikové přirovnávají Denní dům, noční dům k novému, modernímu typu silva rerum, což latinsky znamená les různých věcí. Ve staropolských dobách se tak říkalo domácím kronikám, do nichž hospodář zaznamenával významné rodinné i politické události, domácí účty, heraldické poznámky, útržky náboženské poezie i osvědčené recepty.

Kniha získala Cenu W. Reymonta jako kniha roku.

každý den o krůček blíž k jaru

 V noci byla pořádná kosa, večer každou hodinu klesala teplota skoro o jeden stupeň. Ve 21hod bylo na teploměru -14°C a abych ten vývoj sledovala dál, na to jsem neměla nervy.

 Potěšilo mě, že ráno, ještě dlouho před rozedněním bylo o trochu tepleji, než večer a když jsem se podívala na webík s počasím, zjistila jsem, že to zatím vypadá celkem nadějně. Ty silné noční mrazy by od úterka mohly ustupovat. Není to zatím ještě tak úplně jisté,  může se to několikrát změnit, ale i meteorologická předpověď dnes v poledne cosi podobného zmínila.

Před chvilkou jsme se vrátili z procházky, i když trochu foukalo, a mně namrzala brada, tak to byla příjemná procházka. Potkali jsme spoustu lidí, rodiny s malými dětmi, lyžaře, maminky s kočárkem, pejskaře, na svahu u třešňovky sáňkovaly malé děti  a ze mne najednou všechno spadlo. 

Politiku už nechci řešit, i když to se ví, není mi jedno, co se v poslední době děje. Stejně se tady na blogu díky té "zvláštní demokracii", kterou už nějakou dobu máme nemůžu vyjadřovat tak, jak bych chtěla. Chci si to místčko pro moje focení a poznámky udržet...

sluníčko začíná mít sílu

 Teploměr ukazoval ráno -14°C, v noci byl myslím ještě větší mráz. Přesto, když se dopoledne na chvilku ukázalo sluníčko, začal sníh na místě, kam dosáhly sluneční paprsky rychle tát.

Pokoušela jsem se vyfotit sněhové vločky, což se mi nepodařilo, zřejmě je na to potřebný lepší fotoaparát, s kterým se dá víc přiblížit, nebo to neumím.

Kubík jakoby mi říkal, že jsem hloupá, když sedím doma...

nové kytičky

 Nějak pořád nejsem ve své kůži. Museli jsme vyrazit do města, protože nedorazily objednané kočičí granule. Koupili jsme aspoň v supermarketu ty pro vykastrované kočičky,  ale těm našim zrovna moc nechutnají, i když jsou označené jako premiové krmivo.

No a jak jsme se brodili takovou dálku,  vlastně celým městem, byl to děs.  Místy jen ušlapaný, nebo ujetý sníh,  na  chodnících byla dokonce ledovka, tak to bylo fakt náročný. Šíleně mě z té túry bolí nohy. Vůbec nechápu, jak je možné, že technické služby neprotáhnou ani ulice. K tomu neuklizené chodníky, to se fakt panu Kuberovi tenkrát nepovedlo...

Předminule jsem chtěla do článku vložit fotky nových kytiček, ale nebylo dobré světlo, dneska na chvilku sluníčko úřadovalo, a tak jsem si vyfotila tenhle plnokvětý petrklíč. Mám ještě růžový s bílým okrajem, ale ten jsem už nestihla vyfotit, tak někdy příště.

Tohle je fitonie, říká se jí lidově hadí kůže a je dost náročná na pěstování. Bohužel jsem to zjistila až doma, když jsem se podívala na internet. Mně se moc líbila, tak se musím moc snažit, abych si jí udržela.

brambory na kyselo

 Uvařila jsem si ráno brambory "na loupačku" a uvařené, vychladlé jsem je nakrájela na kolečka. Zapékací mísu jsem vytřela doma škvařeným sádlem, (to jen z mé iniciativy). Na dno jsem dala vrstvu brambor, které jsem trochu posolila a opepřila.  Na brambory jsem rozprostřela 100g nakrájené schwarzwaldské šunky, (ani šunka v původním receptu není), na šunku pak přišla vrstvička kysaného zelí, u nás to bylo cca 250g.  Na zelí jsem ještě přidala jednu na kolečka pokrájenou cibuli, která taky v receptu není, ale když je tak zdravá, tak jsem jí do jídla šoupla.

Na cibuli přišla druhá vrstva brambor, opět jsem je posolila, opepřila. Brambory jsem zalila kelímkem kysané smetany a po mírném zapečení jsem vše hustě zasypala nastrouhaným čedarem. Chutnější je možná niva, ale tu jsem doma neměla. Výsledek nás příjemně překvapil. 

Originální recept je opsaný ze speciálu paní domu, květen 2003, návod pochází od Lucie Borhyové.
Brambory na kyselo
Uvařte brambory "na loupačku", oloupejte je, nakrájejte na kolečka, osolte a opepřete. Do vymyzané zapékací mísy klaďte střídavě na sebe vrstvy brambor a kysaného zelí. Poslední vrstva musí být poskládaná z brambor. Celý obsah zalijete kysanou smetanou a posypete strouhanou nivou nebo eidamem. Zapékejte asi 25-30 minut, záleží na vlhkosti zelí.

červenka obecná

 Každý den připadne nový sníh, nejvíc zatím sněží v noci, ale drobounce sněží i teď. Je dobře, že už to není ten mokrý, těžký sníh.

Snad i proto se k nám slétávají  ptáčci ze sadu, i z okolních remízků, pod sněhovou peřinu se nedostanou a  tady najdou vždycky něco dobrého do zobáčků.  Dneska jsem přidala lojovou kouli a rozdrobila jsem na zkoušku jeden piškot. 

Tolik druhů zpěvného ptactva u nás už dlouho nebylo. Mezi mé oblíbence, kromě kosů patří i červenka obecná - (Erithacus rubecula), a dneska se mi jí povedlo vyfotit trošku líp. Nikdy bych neřekla, že si tak drobný ptáček troufne zahnat od slunečnice a lojové koule zvonky zelené, vrabce domácího, i toho polního. Je to prostě šikulka. 💗

kos černý

 Jeden den jsme byli bez sněhu, a včera ráno už bylo zase bílo. Tedy ono nebylo bílo, ale oranžovo, protože se k nám dostal písek snad ze sahary, nebo odkud. Vypadalo to až děsivě, ale na focení nebylo ještě dobré světlo. Ten oranžový úkaz se naštěstí rychle překryl čistým sněhem. 

Pro zahradu je sníh požehnáním, zvlášť když po několika letech zase docela fest mrzne. Bohužel ptáci to asi vidí jinak.

Krmítka plním několikrát za den, ale kosi by raději než slunečnici chtěli zobat jablíčka, Bohužel jabka ze supermarketu jim nechutnají a není divu, nechutnají totiž ani mně. Udělala jsem z koupených jablek závin, tam to tak není cítit, když se přidá dost skořice.

Ráno mě napadlo, že bych mohla zkusit rozdrobené piškoty a ve chvilce bylo vyzobáno. Místo krmítka jsem použila plastovou podmisku a chodí si na ní zobat jak sýkory, tak zvonci. Viděla jsem i čížky lesní a brhlíky. 

Koupím asi  mrkev a nastouhám jí, jinak nevím, co jiného kosům nabídnout. Bezinky, ani šípky se kvůli suchu neurodily, žížaly jsou teď zalezlé kdesi hluboko v zemi, k tomu ta sněhová peřina a tak to mají kosi teď opravdu těžký...

nákupní den

 Dopoledne, jen co se dopekl chleba jsme vyrazili do města. Potřebovali jsme koupit v drogerii kávové filtry, manžel si chtěl vyzvednout v lékárně léky a já chtěla navštívit květinářství, jestli nemají nějakou levnější kytičku, kterou bych si udělala radost. 

Koupila jsem si hned čtyři, dvě levné primulky, jednu zlevněnou africkou fialku a fittonii. S posledně jmenovanou jsem to asi přepískla, protože se údajně jedná o rostlinu pro zkušené pěstitele, což jsem zjistila až doma za pomoci gůglu. Jednak potřebuje spoustu vody, a taky mnohem větší teplo, než máme my. Na jednom serveru  o pěstování pokojovek jsem však narazila na jiné pokyny. Kytička není prý náročná a zvládne to s ní i začátečník. Hmm, tak na to jsem fakt zvědavá,

 Líbil se mi tenhle opravený dům, bohužel nevím, jestli tam sídlí nějaká firma, neviděla jsem žádnou ceduli, ale to snad nevadí, musím krotit svoji zvědavost.

Chtěli jsme se taky podívat, jak to vypadá s knihovnou. Zatím nepremává, lze jen vrátit knížky.

Stejně je to s těmi vládními příkazy a zákazy divné. V květinářství klidně prodávají nejen květiny, ale i nářadí, ptačí budky, obaly na květináče, různé sochy a jiné umělecké předměty. Naproti tomu v drogerii, kde běžně prodávali i hračky, všechny zákazy dodržují, a regál s hračkami je zahalený látkou, ovázaný provázkem a kdyby se maminka rozkrájela a dítě uvřískalo, tak mají prostě smůlu.

čínská polévka

 Kdysi jsem pracovala v Kovoslužbě v Soukenické ulici. To ještě žil Jan Werich, často chodíval kolem Kovoslužby  s bandaskou. Jednou  jsme se šly s kámoškou objednat do čínské restaurace. Ono to nebylo jen tak, čekalo se tehdy na volný stůl 14 dnů i déle. No a právě když jsme šly tedy konečně na oběd, dozvěděly jsme se s kámoškou kam a pro co Jan Werich s tou malou starodávnou bandaskou chodí, protože jsme slavného herce před restaurací potkaly.

Tohle všechno se mi vybavilo, když jsem nedávno našla ve starém časopise recept na čínskou polévku. Včera jsme si nakoupili s mužem vše potřebné a dneska jsem se do polévky pustila.

 Musím říct, že se mi vzhledově nepovedla polévka tak, jak je vidět na ofoceném obrázku. Jenže autor článku snímek snad někde zkopíroval a k němu napsal text. V článku se píše že se vše nakrájí na malé kousky, na snímku jsou vidět velké kusy čínského zelí, a velké plátky hub, nejspíš to nejsou ani žampiony. Nevadí, postupovala jsem  podle kratičkého návodu a polévka byla moc dobrá. Sice ne taková, jako tehdy v té čínské restauraci, jenže ta pravá čínská, to byla polévka snad ze sedmi druhů masa, jestli mě paměť nešálí. Určitě tuhle polévku zařadím do našeho jídelníčku, ještě nevím kdy, snad v létě, až bude čínské zelí a žampiony levnější.  Opíšu teď návod a ingredience, to pro případ, že by to někomu nešlo přečíst.

 Doba na přípravu a vaření 30 min.

 pro 2 osoby 100g kuřecího masa bez kůže, 50g žampionů, 100g čínského zelí, 50g cibule, 100g čínských nudlí, 10g oleje, 1 lžíce sojové omáčky.

postup
Kuřecí maso, houby, zelí, a cibuli nakrájejte na malé kousky a osmažte na oleji v teflonové pánvi. Zalijte vodou, ochuťte sojovou omáčkou, solí a vařte vše do doměkka. Čínské nudle uvařte podle návodu, přidejte do polévky a prohřejte.

poznámka
Já na kousku sádla lehounce osmahla na drobno pokrájenou cibulku, jen začala lehce zlátnout, přidala jsem kousky masa, nakonec jsem přidala čínské zelí a pokrájené žampiony. Nepoužila jsem pánev, tam by se mi ani vše, včetně vody a uvařených nudlí nevešlo, proto jsem polévku vařila v litinovém kastrolu.  Ingredience jsem zdvojnásobila a vody jsem pak dala litr. Navíc jsem místo soli použila jednu kostku masoxu. To proto, že jsem si myslela, že polévka získá lepší chuť. No a nakonec jsem přidala i trochu čerstvě mletého pepře.

KAŽDÉ JARO PAMPELIŠKY, VŠECHNY CESTY VEDOU DOMŮ

 Konečně jsem dočetla obsáhlý román Anny Sedlmayerové  Každé jaro pampelišky a na něj navazující Všechny cesty vedou domů. Čtení jsem si užívala a dá se říct, že přímo dávkovala, tak moc se mi kniha líbila. Kdysi dávno jsem si knížku donesla z knihovny, našla jsem jí mezi knihami určenými pro rozebrání.  Teď, jako bych jí znovu našla. 👍

Včera jsme si pouštěli detektivku s názvem Tereza, která je zpracovaná podle románu Anny Sedlmayerové - Pomozte mi, Terezo! - a jakmile se otevře knihovna, chtěla bych si od téhle spisovatelky půjčit všechno, co budou mít.

srážky leden 2021

 

 4. ledna - 10 mm  déšť a sníh za dva dny
8. ledna - 10 mm  sníh za dva dny
9. ledna - 2 mm sníh
13. ledna - 8 mm sníh za dva dny
15. ledna - 4 mm sníh
19. ledna - 5 mm déšť a sníh
23. ledna - 7 mm déšť a sníh
24. ledna - 4 mm sníh
25. ledna - 4 mm sníh
30. ledna - 19 mm sníh a déšť za dva dny
Celkem spadlo 73 mm

pro zajímavost
leden 2019 - celkem 44,5 mm
leden 2020 - celkem 13 mm