Tak jsem ráno spočítala srážky za celý červenec a není to žádná sláva.👎
1. července - 8 mm
7. července - 1 mm
8. července - 4 mm
9. července - 3 mm
14. července - 12 mm přívalák
21. července -0,5 mm
23. července - 2,5 mm
27. července - 1 mm
30. července - 7 mm
Celkem 39 mm
červenec 2019 - celkem 21,5 mm
červenec 2020 - celkem 29,5 mm
červenec 2021 - celkem 90 mm
Vystrahy před silnými bouřkami zmizely, zůstala jen výstraha před lesními požáry. V noci trochu zapršelo, jen aby se smyl prach. Špatně se mi spalo, pořád jsem se budila a kontrolovala nádrž, aby nepřetekla, ale 400 litrová nádrž se ani nenaplnila, přesto jsem pořád hlídala, protože přívalový déšť nádrž naplní ani ne za 10 minut. Měla jsem připravené kbelíky, a vaničku, abych zachránila každou kapku. Každopádně jsem ráda i za to málo, co tady spadlo.
Ve vzduchu je už od včerejška cítit i vidět dým, podle meteorologů je za tím požár v národním parku České Švýcarsko. Je mi z toho smutno, je mi přímo do pláče, modlím se, aby to hasiči zvládli ve zdraví. Někdo z ministerstva prý říkal, že dřevo napadené kůrovcem nehoří. Tady je vidět, jak jsou někteří politici neuvěřitelně hloupí.
Zatím jsme stále na suchu, i když zataženo je tedy pěkně, ale vzhledem k tomu že stále dost fouká, tak z toho zase není nic.
A tady je ta slunečnice, která je v titulku. Zasadila jsem semínek spoustu, aby měli ptáčci co zobat, i ptáci si nějaká slunečnicová semínka vyseli, ale všechno to uschlo. Tahle jediná se měla trochu k světu, tak jsem jí začala zalévat. Vlevo u plotu mám zasazená fíkovník, tak při jednom zaliju i slunečnici. Přesto nemá na výšku snad ani metr.
Přes všechny výstrahy a že jich bylo, u nás nespadla opět ani kapka. Ta předposlední výstraha před silnými bouřkami se pro rakovnicko ale vyplnila, dokonce ukazovali ve zprávách tu supercelu, nám se naštěstí vyhnula.
Jestli jsme měli na zahradě aspoň trošku zalito, protože dvakrát denně zalévám pitnou vodou, tak včerejší horký víítr všechnu vláhu vyfoukal. Byl to strašný pohled, na kytičky, jak mají ohnuté stonky a svěšené hlavičky. Jen co zapadlo slunce, snažila jsem se ke kořenům dostat aspoň nějakou vláhu.
Když ve 20:00 zmizela výstraha před lesními požáry, a nebe dostalo barvu olova, tak jsem si říkala, že by mohlo pořádně zapršet. Dnes ráno koukám, že se výstraha před lesními požáry znovu objevila.
Dnešní výstrahy proti silným bouřkám zatím vláhu nepřinesly. Oranžové varování skončilo v 16 hod. Ve srážkoměru je zatím 1 mm. Žlutá výstraha před silnými bouřkami pokračuje a výstraha před lesními požáry se o několik dnů prodloužila, tak z toho usuzuju, že na nějaký vydatnější déšť asi čekám marně. Pravdou ale je, že supercelu bych si také nepřála. Hledala jsem výraz, co to slovo vlastně znamená a dočetla se, že právě z nich se rodí v Americe tornáda.
I díky tomu neskutečnému vedru teď víc čtu, dnes jsem dočetla thriller pro ženy od autorky Lesley Kara s názvem Kdo o tom ví? Je věnována lidem trpícím nějakou závislostí a tedy i mně. Kdysi před 20ti lety jsem byla závislá na Neurolu a lécích na spaní. Zdárně jsem se této závislosti zbavila, a po té jsem ještě začala tak trochu laškovat s alkoholem. Ne, že bych na tom byla jako hlavní hrdinka Astrid, ale ke každému jídlu jsem si dopřávala skleničku piva, až to došlo tak daleko, že jsem si pivo otevřela klidně dopoledne a druhé odpoledne. Pak se to ještě trošku zvrtlo, když jsem viděla v chladničce otevřený tvrdý alkohol, ať už vodku, nebo myslivce, či fernet - ten, kterému se říká lak na rakve musela jsem si nalít stopečku. Dnes už jsem i z této závislosti venku, ale jak se říká, nikdy neříkej nikdy. Snažím se zatím vytrvávám.
Kniha mě zaujala hned po otevření, a nemohla jsem se od čtení odtrhnout. Líbilo se mi, že jsem neměla problém si zapamatovat postavy, mělo to správný spád. Jen od poloviny knihy se v překladu začalo až zbytečně nadužívat zase to nešťastné "nicméně". Jinak z mého pohledu fakt dobrá knížka.
z přebalu -
Astrid Phelpsové je dvaatřicet a po letech, kdy se ne zcela úspěšně živila jako scénografka, se snaží začít znovu – a především vypořádat se závislostí na alkoholu, která ji už o dost připravila. I když by si to všechno představovala úplně jinak, nastěhuje se po návratu z londýnské léčebny ke své střízlivé, bohabojné matce v poklidném přímořském městečku Flinstead. Když se seznámí se sympatickým mladíkem Joshem, zdá se, že i ona možná dostane novou šanci. Všechno ale není tak růžové, jak by mohlo vypadat, protože někdo ví o jejím dřívějším životě víc, než by si přála, a chce, aby zaplatila za své hříchy. Kdo by ale mohl znát její nejtemnější tajemství?
Krvavec už nám kvete od počátku června, rostlina je vysoká snad 130 cm a poměrně atraktivní. Původně jsem si objednala trochu jiný krvavec, ale tenhle je taky pěkný a jako léčivku ho asi používat nebudu. Přesný název je Sanguisorba officinalis 'Pink Tanna'
Současné chladnější počasí dělalo dobře zahradě, kytičkám, ale musím přiznat, že i mně. Tropy, které se na nás zase ženou udělají snad radost jen těm, kteří můžou celé dny lenošit někde u vody.
Tenhle druhý je focený vpodvečer. No a jinak nestačím žasnout, co se v politice děje, jak všechno raketově zdražuje. U nás už margarín Flora 400 g za 79 korun. Nechápu jak je možné, že nám vláda ubližuje, a nic, se neděje, pan prezident k tomu, co se děje mlčí.
Detektivku Sněžný měsíc od Michaely Klevisové jsem si doslova užívala. Mám ráda autorčiny knížky a kupodivu jde poutavě psát i bez toho, aby se plivalo na minulý režim, jako jako je tomu u mnoha českých rádoby autorů, i když máme už téměř 33 let po sametové revoluci. Podle mne je Michaela Klevisová ze současných autorů úplně nejlepší, její zápletky, kde nechybí vyprávění o přírodě, o lidech doslova hladí po duši, proto mě ani tento detektivní příběh nezklamal.
z přebalu -
Nová detektivka Michaely Klevisové zavádí čtenáře do idylické krajiny Beskyd, kde na horách ještě žijí lidé podobně prostě a v souladu s přírodou jako generace jejich předků. I sem ale vstoupil byznys, který staré roubenky mění na hotely a penziony a vše živé v lesích na lovnou zvěř. Realitní agentka Olga byla zavražděna na odlehlém místě vysoko v horách před roubenkou, kterou nabízela k prodeji. Stalo se to jen několik týdnů po vraždě makléřky v Praze. Oba případy spojují podobné okolnosti, a navíc se zavražděné ženy mohly znát. Kriminalista Josef Bergman proto odjíždí do hor a pátrá mezi místními obyvateli. Není to však jednoduché, protože obyvatelé horských samot jsou nedůvěřiví a uzavření a spousta z nich má svá tajemství, o která se s Bergmanem rozhodně dělit nechtějí.
Včera jsme koupili v Penny 2 kg meruněk, a i když působily jako zralé, scházela jim ta výrazná meruňková chuť. Z kila jsem udělala marmeládu, už jsem potřebovala spotřebovat zavařovací přípravek a kilo jsme říkali že sníme jen tak. Jenže meruňky byly asi určeny k rychlé spotřebě, manžel na ovoce moc není a tak mě napadlo, že mu udělám meruňkový koláč.
Našla jsem si na netu rychlý koláč bez kynutí a pustila jsem se do toho. Ze 2 hrnků polohrubé mouky, 125g másla, a hrnku cukru se udělá drobenka. Jeden hrnek drobenky se odebere na posypání a do zbylé drobenky se přidají 2 vejce, vanilkový cukr, prášek do pečiva a mléko. Těsto je po zpracování řídké, takže se na vymazaný a vysypaný plech vylije. Poklade ovocem, v našem případě meruňkami a posype drobenkou, kterou jsem si na začátku odebrala.
No, není ten koláč špatný, to zase ne, ale pro nás až moc sladký. Pokud ho budu dělat znovu, rozhodně dám cukru jen 2/3 hrnku, možná by stačilo pouze 1/2 hrnku, když se tam přidává ještě i vanilkáč.
Dobromysl krásně kvete a voní nejen mně, ale i hmyzu. Chvílemi bylo těch motýlů mnohem víc. Dokonce i žluťáska jsem viděla, ale fotku s nimi nemám.
Od samého rána, až do večera jsme měli na nebi překrásné mraky, několik snímků jsem udělala, ten co vkládám do článku je ranní, kdy bylo nebe kolem dokola plné beránků. Není to u nás tak běžné, většinou bývají beránky jen na východě. 
Je mi smutno, když vidím tolik zrůdností, které učinila za poměrně krátkou dobu současná vláda a přemýšlím, co všechno se ještě musí stát, aby odstoupili.
Když si vzpomenu, jak Fiala mlel stále dokola před volbami o Čapím hnízdě, o střetu zájmů a hřímal, že musí Babiš odstoupit. Sliboval jak sníží státní dluh a dovede nás na špičku evropských zemí a opravdu nás tam dovedl, ale ve špatném slova smyslu.
My, jako soběstačná země ve výrobě elektřiny jí máme paradoxně nejdražší na světě a Fiala si dál mele, že jeho prioritou je postarat se v první řadě o Ukrajinu, leží mu na srdci dokonce obnova Ukrajiny, a tak včera kývli vládní činitelé na obrovskou půjčku, aby peníze mohli Ukrajině poskytnout a co se děje u nás pana Fialu a spol. vůbec nezajímá.
Předevčírem mi přinesl manžel z Lidlu kytičku, prý takové kalanchoe ještě neviděl a protože už bylo poslední, tak se ani nerozmýšlel a vložil rostlinu do nákupního vozíku. Doma mi řekl, že stála jako osminka másla, když zrovna máslo není v akci a tím mě umlčel. Už několikrát jsem totiž říkala, ať mi žádné kytičky nenosí.
Dneska jsme na procházce viděli krásného koníčka, tedy ona to byla kobylka. Paní se mě zeptala co mě tak zaujalo, a já že koník a zeptala jsem se, jestli bych si je mohla vyfotit.
Předevčírem jsme se rozhodli, že pojedeme zkontrolovat jestli už rostou houby. Při cestě do lesa jsme si udělali krátkou zastávku u Stochovské kapličky. Já si totiž vzpomněla, že bych si mohla natrhat pár lipových květů do bylinkové směsi a u kapličky roste těch lip hned několik.
V Konopase, dnes zahrádkářské kolonii, při cestě ze Strašecí ke Stochovu, byla nedaleko lesíka v sousedství cesty u studánky vybudována roku 1856 manželi Kurzveilovými kaple Panny Marie. Pramenitá voda byla svedena pod základy stavby a uvnitř uprostřed podlahy vyzděna malá studánka s křišťálově čistou vodou, která měla údajně léčivou moc. Podle pověsti pomáhala uzdravovat oční nemoci. A opravdu, dodnes dle místních obyvatel navštěvují tento pramen lidé například až z Moravy, aby načerpali vodu z tohoto pramene, kterou dovážejí svým příbuzným, kteří mají oční problémy a tato voda jim údajně ulevuje od jejich zdravotních potíží. Nejznámějším případem byla kdysi podle vyprávění místního občana manželka majitele pozemku, která trpěla těžkou oční vadou. Jelikož však její zdravotní problémy pominuly právě po užívání této vody, nechala žena s manželem na důkaz uskutečnění zázraku postavit již výše zmiňovanou kapli. Vážně poškozenou kapli opravili počátkem 90. let minulého století Dobrovolní ochránci přírody pod vedením pana Františka Červenky. Lokalita se nachází na pomezí hranic Kladenska a Rakovnicka a je dobře značená na mapách.
U kapličky roste i několik kaštanů, nikdy v životě jsem snad neviděla takové napadení kaštanů klíněnkou jírovcovou, jako právě letos u Stochovské kaple. Klíněnku jsem už ani nefotila, kaštany mají téměř všechny listy hnědé, byl to velice smutný pohled a vůbec celé okolí působí zdevastované.
Mám ráda zimolezy pro jejich vůni. Ten první, zimolez kamčatský jsem si pořídila kvůli plodům, které mají chutnat údajně jako borůvky, já je pomalu nestačím ani ochutnat, protože kosi jsou rychlejší.
Zimolez neopadavý tak zajímavé, vonné kvítky nemá, ale taky se mi líbí. K betonovému plotu jsem si koupila zimolez s oranžovými kvítky, bohužel zatím mi nekvete. U branky mám zimolez ovíjivý.
Tentokrát byl v knihovně manžel, pro sebe si vybral a mně přinesl ženské romány. Sáhla jsem hned po první knížce, která ležela na vrchu docela vysoké hromádky a tou bylo Setkání v soumraku. Naštěstí má tato kniha jen 200 stránek, ale i to je dost. Styl psaní Renáty Navrátilové se mi absolutně nelíbí, není to zrovna můj šálek čaje. Myslela jsem, že nedočtu, když autorka téměř na každé stránce, dá se říct prakticky do nekonečna popisuje propalující pohled hlavní mužské postavy, jeho sametově hnědé oči, jeho úsměv, jeho hlas, vlnící se rty, pozdvižený pravý koutek. Ženská postava zase pořád pozvedává obočí, srdce jí zběsile buší a naráží do žeber. Pochopila bych, kdyby se to stalo párkrát, ale kdyby autorka tyhle opakující se řádky vynechala, měla by knížka sotva 75 stránek.
Připadalo mi, že ten román nenapsala mladá žena, ale někdo snad z předminulého století. Romantiku mám ráda, ale tohle bylo na mne fakt už moc. Dočetla jsem, ale pokračování tohoto příběhu, po kterém volají fanynky Renáty Navrátilové bych si už nepřečetla.
Dneska jsme vyrazili na procházku dřív, zjistila jsem, že když procházku odložíme na dopoledne, nebo dokonce odpoledne, tak už se mi nikam nechce.
Ráno bylo docela dobré světlo a tak jsem si do ledvinky k mobilu přihodila ještě foťáček a dobře jsem udělala.
