TVÝMA OČIMA

 První přečtená kniha od autora Petera Høega a já jsem tak trochu na rozpacích. Vyprávění z mého úhlu pohledu tak trochu vázlo, možná i tím, že nějak nejsem ve své kůži. Nemůžu říct, že by mě vyprávění Petera nezaujalo, to spíš naopa Nejvíc mě bavilo vyprávění z doby, kdy byly postavy ještě sedmiletými dětmi. Rozhodně se k tomuto autorovi ještě vrátím, pokud budou jeho knihy v naší knihovně k mání.

z přebalu -
Poté, co se jeho přítel Simon pokusí o sebevraždu, navštíví Petr kliniku, která by snad mohla Simonovi pomoci. Na klinice zkoumají hlubinné kontakty mezi lidmi a vyvinuli epochální metodu skenování mozku. Petr zjistí, že ředitelkou kliniky je Lisa, jeho kamarádka z dětství. Ta však po dopravní nehodě ztratila paměť. Začnou se spolu scházet a díky tomu se jí paměť pomalu vrací. Společně se vracejí k dávným zážitkům, kdy už jako malé děti uměli nacházet cesty do lidského vědomí. V této práci nyní Lisa, společně s Petrem, ve větším a mnohem riskantnějším měřítku pokračuje.

zahradní dekorace

 Přežili jsme ve zdraví Vánoce, já teda ještě trochu pajdám, jak jsem si nedávno na procházce natloukla. Přibrala jsem skoro 2 kg,  asi i díky tomu, že jsem neměla kvůli oteklému koleni tolik pohybu, jako běžně mám. Snad to zase brzy shodím, hned po Novém roce na tom začnu pracovat. V neděli by konečně měli přijet naši mladí a tak počítám i s tím, že ještě něco přiberu a pak se na to hubnutí vrhnu. 

Včera, ani dnes jsme na procházce nebyli. Včera to klouzalo a dnes byly cesty zase rozbahněné, protože nejen, že roztál sníh, ale v noci i trošku pršelo. Snímky mám z minulého týdne. 

Mně se líbí tihle ptáčci, trošku už reziví, ale já se pokaždé u nich zastavím, když kráčím naší ulicí. Jsou vedle domu, kde bydlela moje kamarádka, která bohužel nedávno zemřela.

Jo a v čase lenošení jsem se učila háčkovat hvězdičky na stromek, ne pro nás, ale pro vnučku, která prohlásila, že se jí už skleněné ozdoby moc nelíbí. Takže pár hvězdiček jsem na ukázku uháčkovala a pokud se budou líbit, tak v tom budu pokračovat. Zatím jsem je ani nevyfotila, ale určitě je cvaknu, aby tady bylo také něco jiného...

mrazivá procházka

 Nechtěla jsem tomu uvěřít, že se tak razantně a rychle ochladí.  Ráno bylo na našem teploměru -12°C, a to máme přidělaný teploměr u okenního parapetu, takže je částečně chráněný. V reálu byla teplota ještě minimálně o 1, nebo 2 stupně nižší. Nechtělo se mi ani ven, bála jsem se, že sebou zase někde fláknu, ale nakonec jsme s manželem vyrazili.

Bylo docela dobré světlo, řekla bych pro focení ideální, ale jakmile jsem si sundala rukavice, už jsem ztrácela v prstech cit.

Tak honem ještě jeden výcvak a šup zpátky do rukavic. Dál už jsme se jen kochali, prošli jsme celou lipovou alejí  a bylo to opravdu moc hezký, jen škoda, že nemám víc fotek. Tyhle dvě vznikly v naší ulici.

sněží

 Tak jsme se přece jen dočkali u nás bílých Vánoc, i když podle meteorologů nevydrží dlouho. Počasí se začalo měnit včera kolem 21 hodiny. Jemné poprchávání  pak vystřídaly asi po hodině  první drobné vločky a sněží ještě i v tuhle chvíli. Odhadem tvoří bílá pokrývka cca 2 cm souvislou vrstvu.

Slunečnice jde na dračku, někdy se stojí na pergole i fronta, než se uvolní v krmítku místo.

Tenhle snímek je ze včerejší větrné procházky, dnes jsem ani foťák kvůli počasí nebrala.

klidné vánoční svátky

Cestou za nějakou pěknou zimní fotkou jsem byla trochu neopatrná a vymstilo se mi to. Stačila namrzlá tráva na cestě, staré sešlapané prestiže  a můj nerozvážný krok.  V rukou jsem držela trekingové hůlky, a najednou jsem nevěděla co s nimi. Dopadlo to dobře k naraženému koleni a nataženému svalu jsem mohla mít i zlomenou ruku. 

Odpoledne už jsem byla totálně vyřízená, tak jsem jen zvládla udělat bramborový salát. 

Manžel donesl umělý stromek a trochu ho nastrojil. Víc netřeba...

Květina

 

Přišel domu jako obvykle: "Ahoj, co je nového, co bude k večeři?" Zvykla si už na jeho příchody, na stejný úsměv, na stejná gesta. A vzpomínala -

Dřív jí držel v náručí, líbal a hladil. Každý den jí přinesl drobnou pozornost nebo květiny. Jak se na ty příchody těšila! Vlastně to není tak dávno, co se vzali. Rok, nebo teprve půl?

Měla svátek. Přišel domů jako obvykle: "Ahoj,  co je nového, co bude k večeři? Mlčela a slzy lítosti jí vlétly do očí. Vstoupil do pokoje. Na stole voněla červená růže. "Kdes vzala tu kytku?"

"V práci, dal mně jí Honza, mám dneska svátek," řekla vyčítavě. "Tak promiň, já na to úplně zapomněl. Cos to říkala, že bude k večeři?"

Stála u okna a byla smutná. Plakala. Mazal si chleba máslem a plnou pusou mumlal: Pro tohle jsem se ženit nemusel.

napsal MILAN LAJDAR

orchidej a vánočka

 Koukám, že ty moje názvy článků jsou pěkně uhozený, ale co taky pořád vymýšlet?  Začnu tou orchidejí, včera večer při sledování seriálu Polda se najednou rozdrnčel zvonek, až jsem na rotopedu nadskočila. Říkám si koho to takhle večer čerti nesou. Poslala jsem k brance muže, ten má lepší vyřídilku než já.

Před vrátky postávala starší paní, v ruce držela zabalenou květinu. Omlouvala se, že zapomněla na moje kulaté narozeniny a předala manželovi obálku s přáním a zabalenou rostlinu.

Byla, tedy je to krásná, růžová orchidej, jen je trochu dost povadlá. Nedivím se, pokud někde v teple kanceláře přebývala víc jak tři týdny. Hned jsem rostlinu zalila, ještě se však úplně nezmátořila. Na listech jsou malé skvrnky, jako od nějakého savého hmyzu, možná svilušek. 

No nic, radost mi udělala, i se zpožděním. A vánočka? Včera mi psala dcera, že Lucina peče vánočky. Poprvé s tím začala loni a letos se pustila do vánoček pletených ze šesti pramenů.

Tak mám šikovnou vnučku, dcera psala, jestli nevím po kom asi Lucka je, po ní prý rozhodně není. No a není ani po mně, já bych se do vánočky v deseti letech rozhodně nepustila.  Obě Lucčiny prababičky výborně vařily a pekly. 

Před chvílí jsem zadělala těsto na vánočku já, ale pochybuju, že by se mi povedly tak pěkné, jako mojí vnučce. 💗

dřevěný sněhulák

 Dneska jsme vyrazili na procházku dřív, protože svítilo sluníčko. Vzala jsem si do kapsy foťáček, že si udělám pár fotek.

Sluníčko se brzy schovalo, začalo pofukovat a tak jsme to otočili směrem domů. Z procházky mám tohohle dřevěného sněhuláka. Tvůrce to vystihl, když na Vánoce už dlouhou řadu let sníh nemáme. Na zahradách se objevují i nafukovací sněhuláci 😃

Já se včera přece jen dala do těch oken, umyla jsem je zatím pouze v kuchyni a v obýváku, tam byly nejvíc zamatlané od koček.

cedr

 Kdysi, před mnoha lety, troufám si říct, že je to už několik desítek let jsem toužila po cedru. Chtěla jsem si ho zkusit vypěstovat ze semínka a tak jsem několikrát semínka zakoupila. Podle návodu jsem stratifikovala v chladničce, dle návodu vysadila a..., nestalo se nikdy nic, ani jedno semínko nevyklíčilo, nebyl tam ani náznak a nakonec mi cedrové osivo shnilo.

Nedávno jsme byli s manželem na procházce, nešli jsme kvůli blátu do přírody, vzali jsme to ulicemi našeho městečka a když jsme se vraceli, procházeli jsme ulicí, kde jsme ještě nikdy nebyli a tam jsem na cedr v jedné hezké zahradě narazila. 

Mám z toho radost, je to krásný, statný strom a už mi ani nevadí, že se mi cedr nepodařilo vypěstovat, když roste nedaleko nás a já se za ním můžu kdykoliv vypravit a dotknout se jeho kmenu i krásného jehličí.

No a jinak mám vyprané, a vyžehlené všechno prádlo. Na dnešek jsem měla v plánu, že přetřu okna aspoň v obýváku, jenže to hodně fouká a tak se mytí odkládá...

stresující sen

 Na dnešek se mi zdál sen, ze kterého jsem se probudila úplně zpocená. Sedím u stolu, abych si odpočinula a najednou mi dojde, že už je štědrý večer a já zapomněla udělat bramborový salát a řízky. Byl to sen tak živý, kuchyň jsem měla rozuklízenou, zrovna jsem sundávala ze shora z  kuchyňské linky mojí sbírku starých džbánů, plotna studená, no děs. 

Džbány jsem myla včera, tak proto se mi to asi promítlo do snu. Však jsem se něco nalezla po štaflích nahoru a dolu. 

Tohle už jsou snímky z dnešní procházky, vyšli jsme hned po snídani, protože se konečně udělalo hezky. 

Po příchodu domů jsem shrabala pod lískou poslední listí, dřív to nešlo, protože kolem ležel ještě sníh. 

Teď si dám kafíčko a po něm dorazím úklid kuchyně, manžel umyl lustry, zdá se, že to nejhorší už bude za námi a konečně si snad trochu odpočineme. 👍

PŘIZNAT VINU

 Přiznat vinu je první detektivka Martina Goffa, která se mi dostala do ruky. Shodou okolností je předposlední z řady knih, kterou autor napsal, ale snad to nevadí, že začínám díla tohoto autora číst pozpátku. Líbí se mi jeho styl psaní, je to jedna z nejlepších českých detektivek, jakou jsem kdy četla. V naší knihovně mají i další Goffovy knihy, tak nebude problém. Hned to však nebude, protože mám doma haldu vypůjčených knih, budu mít co dělat, prokousat se jimi do ledna.

z přebalu -
Jedné deštivé červencové noci roku 1996 mizí v Praze beze stopy mladá žena. I přesto, že se okamžitě rozbíhá intenzívní pátrání, není nalezena jediná indicie, která by k ní policii přivedla. O dvaadvacet let později jiná žena podléhá zákeřné nemoci a její beznadějný stav vyprovokuje k činu muže, který ví, co se té dávné deštivé noci událo. Pravda, jež vyplouvá na povrch, s sebou však nepřináší úlevu a vykoupení, nýbrž jen další bolest a několik podob smrti.

pošmourný den

 Dnes máme celodenní šero, je to deprimující, když nechci od rána do večera svítit. Sníh zmizel, jen tu a tam je vidět podél chodníků ušmudlaný kopeček, to jak lidé sníh odklízeli.

Vyměnila jsem ptáčkům krmítko, sem se jich vejde víc. Chvíli trvalo, než si zvykli, ale už je to v pohodě.

 

 

Probrala jsem šatstvo, které už nenosíme, zároveň jsme odnesli sklenice na zavařování do tříděného odpadu, už jich bylo moc a úroda nebude prakticky skoro žádná. Když jsme byli lehčí, udělali jsme si hezkou a poměrně dlouhou procházku.

linecké slepované podle Viléma Vrabce

 Poměr: 25 dkg polohrubé mouky, 9 dkg moučkového cukru, 1 žloutek, 16 dkg másla, a trochu citrónové kůry. - Vanilkový cukr na posypání a 15 dkg jahodové zavařeniny 

Postup: Na vál nasypeme mouku, v jejím středu uděláme důlek, a dáme do něj cukr, žloutek a nastrouhanou citronovou kůru. Lžičkou cukr se žloutkem rozetřeme, , k tomu pak přidáme změklé máslo a vše zpracujeme v hladké těsto, které necháme v chladničce půl hodiny odpočívat. Potom na vále poprášením moukou z těsta vyválíme asi 3 mm silný plát, z něhož vykrajujeme kolečka o průměru asi 6 cm. Z každého druhého kolečka vykrojíme menším okrouhlým vykrajovačem střed. Obojí kolečka pak přenášíme špachtlí na suchý plech a pečeme je asi 10-12 minut. Upečená vychladlá kolečka slepujeme zavařeninou vždy po dvou tak, že celé kolečko potřeme a na ně pak kolečko s vypíchnutým středem, předem pocukrované.

Poznámka - fotka je ilustrační, stažená z internetu. 

POLEDNICE

 No abych pravdu řekla, nebyl to přesně můj šálek kávy a moc se mi nelíbí ani styl psaní, přesto jsem knížku přelouskala za tři večery, ale do dalších děl autora Jiřího Březiny se mi zatím moc nechce. Uvidím, jestli se ke čtení březinovek ještě vrátím, zatím máme půjčeno deset knih, protože co kdyby zase zavírali kvůli kovidu knihovny, stát by se to mohlo. 

z přebalu -

Podporučík Tomáš Volf a jeho kolegyně řeší první společný případ Mrtvá dívka nalezená na sídlišti na okraji vedry sužovaného města. Měl to být rutinní případ, při kterém se nováček Tomáš Volf zaběhne do kriminalistické práce. Spolu se stejně nezkušenou parťačkou Evou Černou však rychle zjišťuje, že tato výzva bude mnohem náročnější. Mezi bloky panelových domů obchází vrah, který své oběti napadá za bílého dne a ke kterému nevedou žádné stopy. Od novinářů si vyslouží přezdívku Polednice. Tomáš ví, že musí napnout všechny síly, aby v nové roli obstál. Musí se při tom vypořádat se svéhlavou kolegyní i nadřízenými a přežít pekelné červencové horko. Hlavně ale musí najít Polednici. Dřív, než na rozpálený chodník dopadne další mrtvé tělo.

strakapoud

 Tak jsme se dočkali pořádné dávky mokrého a těžkého sněhu. Sněžilo už ráno, když jsem vstávala a sněží ještě teď, ale už jen mírně. Vločka za vločkou se pomalu snáší k zemi a nejsou nijak velké.

Protože je mírně nad nulou, tak sníh trochu taje, ale i tak se některé větve hodně pod tou tíhou ohýbají. 

Celý den chodí na krmítko a na lojové koule strakapoud.  Chuděra asi ještě tolik sněhu nikdy nezažil a sehnat si potravu někde jinde je v současné době prakticky nemožné. Až sníh odtaje, zase se asi vrátí pomáhat nemocným stromům. 

No a já si už vybrala dárek k svátku i pod stromeček, pořídila jsem si z Lidlu dvoje legíny a mám z nich radost, doufám, že tentokrát vydrží nějakou dobu a neudělají se na nich po dvou dnech nošení cucky jako na minulých termo legínách rovněž koupených v Lidlu. 

sněhulák

 Dneska je celodenní mráz, sice jsme byli na procházce, ale i přes rukavice jsem měla ruce jako dva rampouchy.  Chodím teď ven s trekingovými holemi, a to jaksi nejde vrazit si ruce do kapsy, když zebou. 😏

Sníh nám zmizel, jen na cestách a vedlejších silnicích jsou zmrazky, místy to fakt bylo o hubu.

 Sněhuláka nemám, měla jsem v plánu udělat aspoň malého, ale zatím dvakrát sněžilo, ale ani na malého sněhuláčka by materiál nebyl a tak mi poslala známá aspoň fotku. 

Nejspíš nás čeká zase změna počasí, ráno před východem slunce byly tak divné jakoby červánkové mraky.

Ten úkaz trval jen chvíli, pak se začalo klubat slunce a než se ukázalo celé, tak byly mraky tytam.

Zázrak zvaný jabloň

 Jablka jsou u nás nejoblíbenějším ovocem. Jsou jich stovky odrůd a pěstují se po celém světě v mírném a subtropickém pásmu.  Jablka chrání srdce, obsahují trávicí enzymy, jablečné pyré užívané po tři dny denně (bez dalšího jídla) zastaví žaludeční koliky a střevní katary. Vůně jablek snižuje tlak a podle dr. Garyho Schwartze, který se zabývá psychofyziologií, má zklidňující účinek. Aromatické látky v jablkách obsažené zjemňují kůži a vlasy, třídenní až týdenní jablková kúra prospívá ledvinám. Jablka snižují horečku, pomáhají při nachlazení a mají řadu dalších příznivých účinků. Pěstujete-li jabloně, věnujte jim zvláštní péči, včetně odborného prořezávání větví, a pokud je to možné, vyhněte se používání chemických přípravků. Jabloně vám vaši péči bohatě vrátí hojnou úrodou šťavnatých plodů. 

Jezme jablka

Jablka ve vodě nebobtnají, lze po nich bez obav pít. Nejzdravější jsou syrová, sušené slupky se užívají k přípravě čaje. Slupky, nebo křížaly, květy, příp. listy smíchejte s citronovou kůrou a vhoďte do vroucí vody. Odstavte a pod pokličkou nechte zapařit. Připravit si můžete i salát z osmi kvalitních jablek a 200g ovesných vloček. Vločky můžete nahradit 150g naklíčené pšenice.

poznámka -

Aby bylo v článku taky něco ode mne, přidám návod na osvěžující salát, je to doslova životabudič. Postrouhám jablíčka a mrkev, na tom, kolik bude jablíček a kolik mrkve zase tak moc nezáleží, já to dělám zhruba půl na půl. Rozstrouhané jablíčka a mrkev zakapu citrónovou šťávou a podle chuti přisladím.  Ještě zdravější je, když se místo cukru použije med. 

PROZRAZENÍ

 Tuhle knížku jsem přečetla jedním dechem. Zpočátku mi dělalo trochu problém, jak děj přeskakoval v čase, i když jsem částečně tušila proč tomu tak asi je. I když je to čtení moc smutné, přece jen bych knihu autorky Sam Hayesové doporučila hlavně kvůli tomu, že to, co se děje v knížce se určitě dělo a děje i u nás. Zkrátka aby lidé měli otevřené oči a nemlčeli tak, jako se domu dělo v onom dětském domově a zřejmě to dětským domovem neskončilo a pokračovalo to i v internátní škole..


Z přebalu -
Nina Kennedyová, šťastně vdaná matka patnáctileté Josie, slaví úspěchy v životě i v povolání. Skrývá však tajemství z minulosti a po sérii podivných nehod se začnou naplňovat její nejhorší noční můry…

Ava Atwoodová, osmiletá holčička, se po matčině smrti octla v dětském domově, kde vládne atmosféra strachu a děti skrývají hrůzná tajemství. Poté co dojde k tragédii, Ava najde odvahu a vše prozradí. Musí však nést následky…

Frankie Gerrardová nastupuje jako asistentka do dívčí internátní školy, která sídlí v budově bývalého dětského domova. Frankie se zde před někým skrývá. Až když se seznámí s učitelem historie Adamem a odhalí jeho spojení s minulostí a tímto místem, začne pravda vycházet na povrch a příběhy tří žen se dramaticky propojí.

smutná adventní neděle

 Čekají nás smutné adventní dny, dneska odešel do kočičího nebe náš kocourek Oskar. Měl už sice svůj věk - téměř šestnáct let, kdyby se mu nestal ráno úraz, při kterém si zlomil zadní nožičku, mohl tady s námi ještě být. Paní doktorka říkala, že u tak starého zvířátka by to léčení už nešlo.

Tak tady smutním, kocour i kočička, kterých jsme se minulý rok ujali chodí kolem nás a mňoukají, i jim Oskárek určitě schází, protože ho bylo všude plno. 💟

chumelí se, chumelí..

 Probudila jsem se do zasněženého, bílého rána a stále ještě chumelí. Zatím máme odhadem tak 2-3 cm, a je zvláštní, jak je hned všechno s novou sněhovou nadílkou hezčí.

To jen na Novinkách hned ze všeho dělají katastrofu, prý sníh zasypal dokonce i Prahu a snímky ukazují, že na tom zatím Praha není tak špatně, jak pisálci píší, protože oni se jen snaží lidem nabulíkovat jak je to špatné, když v zimě padá sníh. 😀

První co jsem dnes udělala bylo dosypání krmítka. Sice jsem doplnila semínka včera k večeru, ale jen se po slunečnici zaprášilo. Pokusila jsem se udělat pár fotek, ale když jsem stála venku, sýkory uletěly. Tyhle fotky jsem fotila z domova, přes prosklené dveře a není to ono.

v karanténě a vánoční hvězda

 Je mi kovidově smutno. Nechci už se k té viróze vyjadřovat, každý si tím prochází, a věřím, že už toho mají všichni plné zuby. Nikdo z nás na začátku nepočítal, že to bude trvat tak dlouho.

Hodně zvláštní je, že tehdy na začátku pomáhalo nošení roušek a respirátorů. Dnes je situace údajně horší, a nepomáhá ani ta zázračná vakcinace.

Byla jsem domluvená s dcerou, že v sobotu přijedou, protože už jsme se dlouho neviděli a prý, co kdyby byl na vánoce zase lockdown. Jenže..., včera mi volala, že jsou děti v karanténě. V listopadu to byla taky karanténa, která nám zhatila plány. Školy sice zatím zavřené nejsou, ale pomalu jako by byly.. 👎

Za poslední dva roky nás dcera s rodinou navštívila jen párkrát. Nevidím vnoučata vyrůstat, a to mi vadí nejvíc. Vnuk se začíná holit, z vnučky už je pomalu slečna a já cítím, že to mezi námi není úplně optimální, tak, jak by mělo mezi babičkou a vnoučaty být. Dcera mi na to řekla: "Není se co divit, když se vidíte tak málo" a má pravdu. 😟

Vánoční hvězda je dárek od manžela...

pěkné mráčky

 Větrné úterý a vlastně i středu jsme přežili. V úterý sněžilo a včera ráno už nebylo po sněhu ani památky.  Já si zase vytrpěla své, jako pokaždé, při silných nárazech. Procházky sice byly, ale nic moc, hlavu jsem měla svěšenou, kapuci nasazenou, a koukala jsem na cestu. Foťák jsem si nebrala, protože i v rukavicích jsem měla prokřehlé prsty. 

Dneska už to bylo jiné, na chvíli se dokonce protrhaly mraky a vykouklo sluníčko. 

Mráčky se mi líbily, takové u nás nemáme často. 

Stejně to ale foukalo, udělala jsem tři snímky a foťák zmizel v kapse. Za každou procházku, i tu sebekratší jsem ráda. 

srážky listopad 2021

1. a 2. listopadu 21 mm

4. listopadu - 14 mm

5. listopad - 2 mm

13. listopad - 3 mm

22. listopad - 2 mm

28. listopad - 1 mm - mírně sněžilo

29. listopad - 6 mm - sníh s deštěm

 

celkem spadlo 49 mm srážek

listopad 2018- celkem 10 mm

listopad 2019 - celkem 32 mm

listopad 2020 - celkem 14 mm