Včera jsme na procházce viděli první kvetoucí stromy, tuším, že to byly buď plané třešně, nebo tzv. špendlíky, trnky to myslím nebyly, ty mají trny.
Viděli jsme i spousty fialek - violek vonných. Některé byly i bílé, jiné kromě těch běžných i bílo-fialové, ale na ty už mi kiksy ve foťáku baterie.
Konečně přestal silnější vítr, takovou jsem měla radost, ale v předpovědi jsou zase silnější nárazy na příští tři dny.
V pondělí večer jsem se rozhodla k držení jednodenního půstu a zkusila jsem přemluvit i manžela, abych v tom nebyla sama. Docela jsem se divila, že na to přistoupil a na rozdíl ode mne on vydržel nejíst 36 hodin, já ostuda jen 24 hodin, ale i tak jsem zírala na váhu, že byla téměř dvě kila dole. Musela jsem se navečeřet, protože mě rozbolela šíleným způsobem hlava, potřebovala jsem si vzít prášek a na lačno jsem ho brát nechtěla.
Chtěla bych ten jednodenní půst zařadit aspoň dvakrát do měsíce, já jsem se tedy nedopracovala k pocitu, že bych neměla hlad, ale manžel dnes ráno říkal, že by býval už ani nemusel snídat, jen se cítil poněkud unavený
Včera přes den nepatrně zapršelo, a déšť se vrátil někdy kolem 3 hod ranní. Kolik přesně napršelo nevím, ale z celé střechy jsem do nádrží nachytala celkem asi 800 litrů dešťovky, tak budu mít nějaký čas čím zalévat kytičky doma i venku.
Ještě včera byly na zlatém dešti květy zavřené a dnes, když jsme se vraceli z procházky, tak byl keř rozkvetlý.
Všechny sněženky mi v tomhle týdnu odkvetly, jak se oteplilo, šllo to velmi rychle.
Začíná se opět ochlazovat, jak jinak, když rozkvétají ovocné stromy. Sněžence to chladno asi prospěje, ale u sousedů už začínají kvést meruňky...
Dočetla jsem, ale musím napsat, že jsem od tohoto thrilleru pro ženy, jehož autorkou je Anna Bailey asi čekala mnohem víc. Dlouho mi trvalo, než jsem se vůbec začetla. Za druhé mi vadilo, jak děj neustále přeskakoval z DŘÍVE na NYNÍ, je to teď pomalu v každé knížce, stejně jako homosexualita. Jinak čtení poměrně smutné, mám tendenci se do děje vžívat, a tady maminka týraných dětí jen přihlíží, jak se k ní a jejím dětem chová manžel. Navíc se celým příběhem táhne rasismus, náboženství, až se člověku nechce věřit, že tam je v téhle době tolik lidí s prakticky vymytým mozkem. Chytlo mě to, ale ne zase tak moc až asi padesát stránek před koncem. Stejně mi vadilo množství postav, starší člověk má myslím co dělat, aby si zapamatoval kdo je kdo.
z přebalu -
Zmizení mladé dívky strhne masku spořádaného maloměsta...
Když se sedmnáctiletá Emma na lesní párty loučí se svou nejlepší kamarádkou Abigail, je stejně jako většina dívek v jejím věku přesvědčená, že opravdový život mají teprve před sebou. Jenže onoho večera se toho přihodí hodně… a druhý den není Abi k nalezení...
Na fasádě malého města uprostřed lesů a hor amerického Středozápadu způsobí Abino nevysvětlitelné zmizení trhliny a skrz ně se postupně valí na světlo léta potlačovaná zášť, dobře skryté prohřešky a maskované předsudky. Především v Abině rodině vyvstanou otázky, které si žádají odpovědi: co tu noc dělal její starší bratr Noah, kterého Abi podrazila; co všechno ví citlivý Jude, nejmladší ze sourozenců, plný jizev na těle i na duši; co si nepřipouští jejich matka Dolly a co všechno má v hlavě otec Samuel, podléhající pastorovi, jenž si svým svatouškovským moralizováním podmanil celé město. A potom je tu Rat, přivandrovalec, jehož nezařaditelnost některé z místních znervózňuje a jiné fascinuje.
Městečko Whistling Ridge, na pohled ospale nehybné, připomíná soudek střelného prachu, který jen čeká na jiskru. Zmizení Abi vyhodí dosavadní skutečnost do povětří a v pomalu usedajícím zvířeném prachu se pomalu odkrývá pravda o tom, co se tehdy v noci u skal zvaných Holé kosti skutečně odehrálo…
Za dveřmi tma se hned po svém vydání stalo literární senzací a aspirantem na jeden z nejlepších thrillerů roku 2021.
Nového u nás není nic, jen pozvolna mi rozkvétají některé kytičky na zahrádce, ale zároveň je v noci někdo/něco okusuje. Docela mě to štve, nejen že máme takové sucho, ale ještě se na nás valí škůdci.
První jarní den a zároveň smutné výročí, protože právě 21. března roku 1977 zemřel můj tatínek v pouhých 56 letech.
Dneska se hodně oteplilo, po obědě jsme šli na kratší procházku, a chvílemi, když přestal foukat vítr a vykouklo sluníčko, tak bylo přímo vedro.Nového u nás není nic, na televizi se raději nedívám, protože na zprávy nějak už nemám nervy a vidět stále soudruha pana prezidenta mi taky už nedělá dobře. Nepamatuji, že by se s nějkým prezidentem tolik nadělalo, to už není fakt normální. Tak vlastně nevím, proč musíme platit poplatky z televize, když jediné, co ještě sleduju je AZ kvíz.
Včera ráno u nás ještě ukazoval teploměr -4°C, ale sluníčko se činilo. Šla jsem si vyfotit něco kvetoucího na zahradu a už z dálky jsem slyšela, jak to v kroucené lísce hučí.
Manžel dostal chuť na anglickou slaninu a když se dočkal, že byla v akci, tak jeden balíček koupil. Nebyla to slanina nakrájená na plátky, ale takový na pohled pěkný kousek. Jenže jak muž hůř vidí, nevšiml si, že zatavená slanina "plave" v nějakém nálevu. Po otevření balíčku jsem doma zjistila, že se jedná o tzv. studené uzené, na pohled pěkné, ale nedostatečně tepelně upravené maso, tedy bůček. No a protože se to nedalo ani ukousnout, rozhodla jsem se, že napřed tu anglickou slaninu povařím.
Výsledek nás mile překvapil, kousek té slaniny jsem pak ještě nakrájela do polévky. Zbytek - dva plátky slaniny jsem nechala do druhého dne v chladničce. Dneska jsem uvařila čočku, na té jsme si taky pochutnali a ze zbytku vývaru z čočky jsem udělala ještě čočkovou polévku. Nakonec to nebyl zase tak špatný nákup, nazmar nepřišlo vůbec nic.
Detektivní román Mizení od Jiřího Březiny se četl jedním dechem. Tohle už je třetí knížka od tohoto autora a fakt paráda, řekla bych, že se každou knížkou ještě lepší. Umím si představit, že by na Mizení ještě navazovalo pokračování. Kdo si chce přečíst dobrou detektivku s výbornou zápletkou, a k tomu z našeho prostředí, tak vřele doporučuji.
z obálky -
Temný případ od dvojnásobného držitele ceny za nejlepší českou detektivku.
Tomáš Volf řeší nejotřesnější případ své kariéry. Na opuštěném statku zemře v den výročí Hitlerova narození několik lidí. Jde o zločin s rasistickým podtextem, nebo o snahu vytvořit falešnou stopu? Na dětské krizové centrum zazvoní uprostřed noci dezorientovaný chlapec. Tvrdí, že mu někdo vyměnil rodinu za cizí lidi. Když se však o situaci začne zajímat soukromá vyšetřovatelka Eva Černá, jeho zdánlivé blouznění se rýsuje v děsivých detailech.
Bída, svrab a neštovice, říkávala často babička, když vyprávěla nám vnoučatům o svém mládí. Narodila se ještě v předminulém století, v roce 1880, zažila dvě Světové války.
Zdá se, že pro pana Fialu a spol. je tou bližší košilí právě Ukrajina, a my důchodci, matky samoživitelky a nemocní, či postižení lidé dokonce nejsme už ani ten kabát. Jak jinak si vysvětlit, že důchodcům peníze berou, protože by přidáním vznikla hospodářská škoda. Matky samoživitelky nedostanou navíc ani korunu. Dokonce se kvůli těm ožebračeným důchodům musel vyhlásit nouzový stav, aby si to stoosmičkou prohlasovali.
Rozkvetla první bledule...
Doufám, že na kytičky se zákaz propagace něčeho, co pochází ze Sibiře a roste i v Rusku nevztahuje. Jeden dneska fakt neví, a začínáme se všichni bát. Jako mávnutím čarovného proutku ustaly různé přeposílačky, ne že bych něco přeposílala, na to jsem nikdy nebyla.
Ladoňka sibiřská (Scilla siberica)
Za včerejšek a část noci na dnešek jsem si přečetla detektivku Jiřího Březiny s názvem Vzplanutí. Začetla jsem se, dá se říct, že mě to krimi zcela pohltilo. Je dobré si přečíst zase po čase nějakou dobrou českou detektivku. Od Jiřího Březiny jsem četla Polednici a taky se mi líbila.
Hromada popela byla ještě včera lidským tělem. Nadpřirozený jev, zvláštní shoda okolností, nebo rafinovaná snaha zničit důkazy? To je případ, nad kterým kroutí hlavou i vyšetřovatel požárů. Najít odpovědi rozhodně nebude snadné. Poručík Tomáš Volf na novém působišti v Praze mezi nové kolegy zrovna nezapadl a na složité vyšetřování je tak vlastně sám. Pomůže mu návrat k uzavřenému případu, který začal podobně hrůzným nálezem? Může se ale stát, že narazí na něco, co změní život hned několika lidí.
Počasí se totálně zbláznilo, a nebo ne? Je to divný, protože už si pomalu ani nevzpomenu, kdy naposledy jsme měli u nás bílé Vánoce. Jedno si ale vybavím docela přesně, když byl vnučce rok, koupila jsem dětem saně. Vnučce bude co nevidět 13 let, saně se pomalu, ale jistě rozklížily, a bílá zima nepřišla. Teď jsme to doma rozebírali, na těch saních se děti svezly pouze jednou.
Téměř celý únor jsme se letos budili do mrazivého rána, ale to je asi normální únorové počasí, pamatuji v únoru i -22°C. Jen mě zaráží, jak meteorologické předpovědi na amerických stránkách mohou tak dobře na téměř deset dnů předpovědět, kdy u nás začne silně foukat. Včera se to vyplnilo téměř na minutu. Dnes jsem se dívala na změny, a největší, prakticky celodenní vítr má přijít právě v sobotu 11. března, kdy Rajchl pořádá na Václaváku demonstraci s názvem Česko proti bídě. To je ale náhodička, skoro si začínám myslet, že se u mne projevuje paranoia, ale ta to rozhodně nebude, ono je nějak těch náhod v poslední době nějak víc, než dost a opět zatím za březen nespadla ani kapka, jen vítr dává o sobě vědět na můj vkus moc často. Jenže kdyby nefoukalo, tak se nedá ani větrat, protože soused pálí v kamnech všechno, co hoří a je mu jedno, co vychází z komínu.
My na demonstraci nepojedeme, stále mám pohybové problémy. Nevlastníme auto, a jen cesta od nás na autobus a pak zpátky by mi dala zabrat, protože jsou to cca 3 km, a když si představím, že bych musela celou dobu stát, tak je mi jasné, že bych to nedala.
Povedlo se mi zachytit na krmítku čtyři ptáčky, a každý z nich je jiný druh. Zleva vrabec domácí, sýkora koňadra, malý zvonek zelený a napravo kouká z krmítka dlask tlustozobý, doufám, že jsem se do těch názvů moc nezamotala.
„Nevěř ostnatému drátu,
byť by se stokrát tvářil jako stonek růže.“
- KAREL KRYL
Koho nám to jen připomíná? Kdo lidem před volbami sliboval pomalu Ráj na Zemi?
Další nedočtená kniha, tentokrát od autorky Megan Abottové. Neuvěřitelně dlouhé, krkolomné a téměř nic neříkající věty už asi nejsou pro mne.
Jednu větu jsem opsala - Na dálnici šlehané větrem je v tuhle hodinu cosi zádumčivě krásného, na betonu žíhaném kuriozitami, pohozených odpadcích, láhvi od sladového nápoje, plastových sáčcích pevně namotaných na sloupech veřejného osvětlení nebo stoupajících do výše jako holubice.
K tomu přeskakování z minulosti TEHDY, do přítomnosti TEĎ mě absolutně nebralo. Uzavírám knihu na stránce 62, nemám sílu číst dál. Uvědomuji si, že nemusím přečíst za každou cenu všechno, co se mi dostane do ruky.
z přebalu -
Neodolatelný psychologický thriller o příšerném tajemství, které zničí neobvyklé přátelství a jednou provždy změní kamarádkám život.
Říkaly jste si úplně všechno. Ale pak ti toho řekla příliš.
Kit ve svém oboru vystoupala na samý vrchol. Mnoho neschází a dosáhne všeho, po čem kdy toužila. Nehodlá dopustit, aby ji cokoli zastavilo. Někdo jí však zastoupí cestu: Diane. V sedmnácti byly nejlepší kamarádky a sdílená ctižádostivost z nich učinila nerozlučnou dvojku. Až do chvíle, kdy Diane prozradila Kit své tajemství – tu nejhorší věc, jakou udělala, jakou si Kit uměla představit – a rozmetala jejich přátelství na kousky.
Do dnešního dne je Kit jediná, kdo ví, co Diane provedla. A Diane zase ví něco, co by mohlo zničit vše, o co Kit tak dlouho usilovala. Kam až je Kit ochotná zajít, aby se jí všechna ta dřina, všechny ty oběti vyplatily? A čeho se naopak nevzdá? Diane si myslí, že je úplně stejná jako ona. Ctižádostivost: člověk ji má v krvi
Včera mi rozkvetly první krokusy, ty žluté kvetou vždycky nejdřív.
Když jsem si zakládala zahrádku, dostala jsem spoustu krokusů od znáné, byly to tzv. přebytky, nějak se jí množily a ty darované - starodávné jsem měla snad deset let. Nově zakoupené cibulky krokusů vzejdou první jaro téměř všechny, a pak každým rokem ubývají. Z 50 kusů cibulek žlutých krokusů mi zbyly už jen čtyři. Měla jsem je na dvou místech, tady zůstaly tři, na druhém místě už zůstal jen jeden jediný, ten je na prvním snímku. Stejné mi mizí i nově zakoupené narcisky, ty původní, staré, a krásně voňavé naštěstí zůstávají...
Dočtena další knížka, napsala Lisa Jewelová. Zpočátku mi tento psychologický psychothriller dal docela zabrat, i když bylo čtení od samého začátku zajímavé, problém byl pro mne v tom, že vypravěči byli tři, a děj se střídal se současnistí a minulostí. Jak jsem ale četla dál, a dál, problém se začal pomalu vytrácet a věci do sebe zapadaly, i když tedy ne úplně, ale to by zase asi nebyl děj tak napínavý.
z přebalu -
Pozor, koho si pustíte domů…
Londýn, módní čtvrť Chelsea. Honosný dům na nábřeží a v něm kolébka s nakrmeným a spokojeným miminkem, které čeká, až ho někdo pochová.
O patro níž, v kuchyni, leží tři rozkládající se mrtvá těla.
Kdo se doteď o dítě staral? A kam zmizel?
1. února -5 mm (sníh)
2. února - 2 mm
3. února - 4 mm
19. února - 5 mm (sníh)
25. února - 1,5 mm (sníh)19, 5 mm
26. února - 2 mm (sníh)
Celkem za únor 2023 spadlo 19,5 mm
únor 2019 - celkem 27 mm
únor 2020 - celkem 54 mm
únor 2021 . celkem 44 mm
celkem za únor 2022 spadlo 20 mm srážek
Tak jsem se dneska na PL dozvěděla od pana Vidláka, že rozemletý hmyz v potravinách není žádná zase až tak velká tragédie, neboť pan Vidlák jako mladý kluk hltal články o přežití. Je to prý levný zdroj bílkovin a pod. a takový brouk se snadněji uloví, než nějaké zvíře. Dál jsem to nestudovala, protože by hrozilo, že ze mne vylítne snídaně.
Pokud jsou rozemletí sušení cvrčci a různé larvy pro pana Vidláka v pohodě, napadá mě jediné, jak by to asi do nás pan Vidlák valil, pokud by se stal např. ministrem zemědělství. Kdybychom prý věděli, co obsahuje takový drůbeží separát, to by bylo teprve něco! Máme si jeho projev na toto téma přijít poslechnout na demonstraci, kterou pořádá Rajchl.
Marně si zatím lámu hlavu, co se asi stalo, že pan Vidlák otočil v jednom momentu o 180° a začal tak urputně kopat za pana Babiše. Můžu jen spekulovat, ale dneska se už asi ani nesmí psát to, co si člověk myslí, ale každý si jistě dosadí něco, že to bylo něco, co asi opravdu stálo zato. Podle mne není v pořádku ani složení takového separátu, ze kterého se pro ČR dělají uzeniny a masné výrobky, a zrovna tak nejsou v pořádku ani rozemletí červi, pokud jsou pro pana Vidláka v pořádku, tak ať se jimi on a jeho rodina krmí, vždyť proti gustu žádný dišputát..., říkávala moje babička.
