Další nedočtená kniha, tentokrát od autorky Megan Abottové. Neuvěřitelně dlouhé, krkolomné a téměř nic neříkající věty už asi nejsou pro mne.
Jednu větu jsem opsala - Na dálnici šlehané větrem je v tuhle hodinu cosi zádumčivě krásného, na betonu žíhaném kuriozitami, pohozených odpadcích, láhvi od sladového nápoje, plastových sáčcích pevně namotaných na sloupech veřejného osvětlení nebo stoupajících do výše jako holubice.
K tomu přeskakování z minulosti TEHDY, do přítomnosti TEĎ mě absolutně nebralo. Uzavírám knihu na stránce 62, nemám sílu číst dál. Uvědomuji si, že nemusím přečíst za každou cenu všechno, co se mi dostane do ruky.
z přebalu -
Neodolatelný psychologický thriller o příšerném tajemství, které zničí neobvyklé přátelství a jednou provždy změní kamarádkám život.
Říkaly jste si úplně všechno. Ale pak ti toho řekla příliš.
Kit ve svém oboru vystoupala na samý vrchol. Mnoho neschází a dosáhne všeho, po čem kdy toužila. Nehodlá dopustit, aby ji cokoli zastavilo. Někdo jí však zastoupí cestu: Diane. V sedmnácti byly nejlepší kamarádky a sdílená ctižádostivost z nich učinila nerozlučnou dvojku. Až do chvíle, kdy Diane prozradila Kit své tajemství – tu nejhorší věc, jakou udělala, jakou si Kit uměla představit – a rozmetala jejich přátelství na kousky.
Do dnešního dne je Kit jediná, kdo ví, co Diane provedla. A Diane zase ví něco, co by mohlo zničit vše, o co Kit tak dlouho usilovala. Kam až je Kit ochotná zajít, aby se jí všechna ta dřina, všechny ty oběti vyplatily? A čeho se naopak nevzdá? Diane si myslí, že je úplně stejná jako ona. Ctižádostivost: člověk ji má v krvi
Žádné komentáře:
Okomentovat