loučící se drozdi

 I včera jsme vyrazili na procházku, musím se přiznat, že se mi v tom dusnu, které jsme měli už od rána nikam nechtělo, ale manžel mě vytáhl. Nejhorší bývá cesta zpátky, to prudké stoupání mi stále dělá problémy.

 Při odpočinku, protože jsem nemohla popadnout dech, jsem si udělala aspoň jeden snímek.

Později odpoledne, při každodenním šlapání těch mých 10 km na rotopedu, a sledování filmu - to aby mi ty kiláčky na rotopedu rychleji ubývaly - mi najednou muž povídá, abych se podívala z okna na náš smrk. Říkám, že nevidím nic zvláštního, jenomže on seděl v křesle a tudíž byl níž.

 Tak jsem z rotopedu slezla a najednou se ozvalo štěbetání a nebe kolem nás potemnělo, jako v hororu "Ptáci". Na smrku seděly snad stovky houfujících se  drozdů před odletem za teplem. Než jsem si zapnula a nastavila foťák, byli ptáci fuč, na větvích zůstalo jen pár opozdilců a když cvakla spouť, odletěli i ti poslední. Přišlo mi, že se tihle poslední přišli se mnou rozloučit, protože u nás na zahradě už několik let drozdi hnízdí v tújích.

V noci, po druhé hodině ranní, přesněji ve 2:38 mě probudilo hřmění. Bouřilo někde v dálce, a následně se spustil déšť. Myslím, že nemusím psát, jakou jsem v tu chvíli, když jsem zaslechla jemné bubnování kapek deště na okenní parapet pocítila radost.

Bohužel to celé trvalo snad jen necelou minutu, lítala jsem několikrát k oknu, jen abych se zklamaná zase vracela do postele. Nespadla už ani kapka.

Tohle září bude pravděpodobně nejsušší, jaké jsem kdy zažila. Třetím rokem si zapisuju množství srážek, a doposud bylo nejsušší září v roce 2019 se svými 9 mm. V roce 2018 spadlo 44 mm. Letos máme zatím pouze necelé 2 mm. :(

babí léto

 Babí léto mám snad ještě radši, než jaro. Dřív jsem mívala ráda i léto, ale o létu, jaké u nás máme posledních pár let psát nechci. Nejsem příznivcem tropických teplot.

Letošní babí léto se mi pranic nelíbí, co vykvete, to je druhý den vysušené na placičku.

Včera dopoledne začaly rozkvétat růže, před chvilkou jsem si je šla vyfotit a co nevidím, růže jsou rozkřáplé a téměř suché.

 Na magnolii se objevila dvě poupata, takovou jsem z nich měla radost, protože na jaře všechny květy pomrzly. Jenže poupata magnolie nevykvetla, slunce je spálilo.

Tráva za celé léto nedostala tak zabrat, jako za první polovinu září, doslova chrastí pod nohama. Když jsem v pátek okopávala maličké políčko, jak já tomu čtverečnímu metru říkám, zarazilo mě, že v půdě nejsou vůbec žádné žížaly, ani hmyz, který tam patří.

Stejné to je i se žížalami v  kompostu, i když kompost občas trochu zaleju, žížaly prostě zmizely. Když jsem přidávala trochu kompostu na ono políčko, které jsem zmínila, nenašla jsem v něm ani jednu žížalu, jen několik larev zlatohlávka zlatého a jednoho slepýše.

 

VĚNEČKY

 Věněčky od autorky Blandine Le Callet se mi zpočátku jevily, jako dost nezáživný román. Postupně jsem se začetla tak, že jsem prostě nemohla knihu odložit, tak moc jsem byla zvědavá na ono temné tajemstí a protože musí být čtenář napnutý až do konce, i tajemství se dozví téměř na samém konci knihy. 

anotace z přebalu -
Čtenář, coby čestný host na svatbě, se přímo kochá touto jemnou studií lidských mravů. Autorka projevila při zkoumání "lidské komedie" až entomologický talent. Její Věnečky lze doporučit všem, leda snad s výjimkou nastávajících manželů.
Marianne Payot ĽExpress

Román, který se zpočátku jeví jako řada zábavných portrétů, se postupně mění v promyšlenou dramaturgii. Ta se stupňuje takřka až k divadelnímu finále, při němž stará žena odhalí temné rodinné tajemství.
Claire Julliard, Match

Blandine Le Callet ironicky, ale citlivě pohlíží na svět, výstižně, ale něžně kreslí lidské povahy.
Astrid de Larminat, Le Figaro Littéraire

Román je záznamem honosné svatby, která se odehrává ve starobylém venkovském kostelíku a následně na nedalekém statku. Snoubenci, jejich rodiny i sezvaní hosté patří ke společenské smetánce - advokáti, lékaři, podnikatelé. Slavnost je promyšlena do posledního detailu. Průběh dne popisuje postupně několik různých účastníků, každý vidí události jinak, každý v nich hraje jinou roli. Jejich prožitky a pocity se vzájemně doplňují, a vytvářejí tak velice plastický a přesný obraz. Pod lesklým povrchem zdánlivě dokonalé slavnosti se však v příbězích vyprávěných jednotlivými účastníky objeví mnohem drsnější skutečnost. Navzdory svému hmotnému zajištění je jen málokterý z hostů skutečně šťastný. Řeší traumata rodinného života, svázanost společenskými konvencemi, pomstychtivost a závist i staré "kostlivce ve skříni", kteří jsou dílem všudypřítomného pokrytectví.

kalifornské máky

 Kalifornské máky výborně snášejí sucho, tudíž jsou pro naši zahradu ideální letničkou. Navíc se samy vysemení, tyhle máky už mám na stejném stanovišti několik let.

Ještě pár řádků k tomu prohlubujícímu se suchu. Dnes máme 12. září  a pořádně nám nezapršelo už snad víc, než čtrnáct dní, když nepočítám ten necelý jeden jediný milimetr, co spadl 5. září a okamžitě ho vysušil vítr.

Každý den chodím na všechny možné stránky o počasí, detailně prohlížím několikrát za den různé modely, které naznačují vývoj a pro příštích deset dnů nevidím žádnou změnu k lepšímu. 

Včera jsem vyrazila na delší procházku a co jsem viděla, to mi vhánělo slzy do očí. 

Technické služby vyřezaly a pokácely v našem okolí desítky suchých keřů a stromů. Téměř úplně vymizely keře bezu černého, šípkové keře, a některé ptáčnice melou z posledního. Krásné jasany a dokonce i břízy mají taky na mále. Starší stromy ještě mají povadlé listy, no u těch mladších je vidět, že mají svůj krátký život za sebou, protože neměly pořádně vyvinutý kořenový systém.

Loni vysázené ovocné stromky, které stát věnoval na obnovu byly ještě na jaře jakžtakž olistěné, no teď  jim smutně visí a chrastí suché listy, ani jsem nefotila, není to nic pěkného na pohled...

 

 

citát Edmund Burke

 

 Jediné, co umožňuje zlu triumfovat
 je nečinnost slušných lidí...

                   Edmund Burke

zavařená strouhaná jablka

 Jablíčka nám padají ze stromů ostošest, jestli to takhle půjde dál, nedozraje ani jedno. Bylo mi líto vyhazovat popadaná jabka jen proto, že tak úplně nedozrála.

Nejprve jsem zkusila pár popadaných jablek oloupat, nakrájet a rozvařit v troše oslazené vody tak, jako třeba na kompot. Když byla jablíčka rozvařená, přidala jsem jeden ve vodě rozmíchaný vanilkový pudink a ještě krátce povařila. Do formy na biskupský chlebíček jsem na dno vyskládala pár piškotů, zalila rozvařenými jablky, zahuštěnými pudinkem. Na to zase pár piškotů a navrch zbytek jablek. Vychladnou mňamku jsem dala na pár hodin do lednice.  Dřív, když byla dcera malá se tenhle jablečný dezert běžně dělával.

Docela jsme si pochutnali, ale ráda bych uchovala nějaká jablíčka na vánoční štrúdl, nebo na linecký koláč. 

Včera jsem zbylá popadaná jablka oloupala, nastrouhala a zavařila ve vlastní šťávě. Mám prvních pět sklenic a určitě budu ve sbírání a zavařování - příště třeba kompotů pokračovat. Pořád jsou jablíčka ze zahrádky mnohem chutnější, než ta kupovaná.

akce kulturák

 Dnešní ráno bylo nezvykle chladné, snad kvůli studenému větru, který se nestačil prohřát. Každopádně jsem se musela vrátit pro mikinu a při zpáteční cestě už jsem zase hudrovala, jaké je mi vedro.

Vypravili jsme se do Kulturního domu, kde se konal pojízdný prodej všemožných nesmyslů, které těžko může běžný občan někdy potřebovat. U mnoha věcí chyběl jakýkoliv  popis i obal, a tak mnozí lidé jen kroutili hlavami, když se jich někdo ptal, jestli nevědí, k čemu  ta konkrétní  věc má sloužit. :-D

Původně jsme šli pro praktické širší šle - kšandy, které u nás v obchodě běžně nějsou k mání, nakonec jsem si ale vybrala brýle proti nadměrnému slunečnímu záření, které se dají nasadit na dioptrické brýle a myslím, že je užiju. Dívání se přes ně v dnešní sluneční den bylo velice příjemné.

Pro manžela jsem objevila kromě šlí ještě jemňoučké bavlněné trenky - ten starý klasický střih, sice mají nepatrné kazy v potisku, ale na tom zase až tak moc nezáleží, hlavně, že jsou příjemné na nošení. Nejsou tak drsné, jako ty plátěné, na které občas ať už v Lidlu, nebo v normálním obchodě se spodním prádlem narazím. Navíc cena 49 kaček byla na dnešní dobu taky docela sympatická.

V jednu chvíli se mi udělalo v kulturáku až zle, sotva jsem lapala po dechu. Zřejmě z toho obrovského množství možná i závadného plastu, které se nacházelo  sice ve větší místnosti, ale přece jen ne dost velké.
To se uvažuje a slibuje,  že se přestane používat plast na uchošťoury, přitom to množství plastu na nich je oproti všem těm nesmyslům, které se neustále vyrábějí zanedbatelné. 

Podobně je to s plýtváním plastu např. při výrobě  obalů na léky, v lékovce, kam by se vešlo v pohodě 100 i více tablet, je jich pouze 30. S plastovými obaly na sprchový šampon, či pleťové mléko je to obdobné. Koupila jsem si v Lidlu pleťové mléko na suchou pleť - 400 ml a obal je naplněný jen z poloviny. Takto by se dalo hodně dlouho pokračovat....

No a při zpáteční cestě jsem chtěla udělat na náměstí pár snímků, bohužel tam začali navážet světští atrakce a maringotky, o víkendu se u nás koná posvícení a tak jsem se náměstí zdaleka vyhnula...