středa 30. března 2022

hrdlička na krmítku

 Pořád marodím a nechce to být lepší. Z neděle na pondělí jsem opět měla vysoký - krizový tlak. V nemocnici mi vždycky tlak trochu srazí, přidají léky a odvezou mě domů. Bohužel ty léky, které užívám mi nezabírají a tak se to musí pravděpodobně řešit jinak, takže mě asi čeká řada vyšetření, včetně kardiologie. Bez auta je to děs, když jsme malé městečko, a já pěšky do polikliniky nedojdu, další problém. 

Na krmítko přilétla hrdlička, chudinka sotva se tam vešla.
 
Přidám ještě jeden krokus. 💗

No a jinak u nás stále neprší, mělo pršet v noci, i ráno a zatím spadlo jen pár kapek, které ani nebyly vidět na zámkové dlažbě. Když se podívám na weby, tak se ten déšť u nás hodinu po hodině odsouvá a kde nic, tu nic...

neděle 27. března 2022

první jahody

 V obchodech ceny letí nahoru závratnou rychlostí.  Měla jsem chuť na puding, a tak jsem manželovi připomněla, aby nějaké sáčky koupil, vždycky jsme doma mívali zásobu. Včera stál ten obyčejný snad český puding, který kdysi stával 70 haléřů (později korunu, ještě později 2 koruny) už 5 korun a Oetker rovnou 10 korun.  

Zdražilo však úplně všechno, máslo u nás za 60 kaček, jen to fikne, Rama včera 69,90, což je taky síla. Okurka už 29,90, o ovoci snad ani radši psát nebudu, to už pro nás obyčejné důchodce holt není.

Tak mi manžel koupil jahody. Říkala jsem, že je neměl kupovat a on odvětil, že byly v akci a kdo ví, jestli nějaké jahody ještě budeme moct koupit, tím mě opravdu dostal. 

sobota 26. března 2022

ze sněmovny

Před pár dny jsem se dívala na video, které ve sněmovně pořídila SPD. Pan Tomio Okamura se opakovaně ptal pana premiéra, jestli souhlasí s tím, co provádí pan Polčák. Pan premiér se tvářil, jako že snad neslyší, nebo že snad mluví Tomio na někoho jiného. Za chvíli zase koukal do mobilu, a tvářil se vytíženě. Na stále se opakující otázku nedokázal odpovědět a v jeho obličeji se zračil nesmírný vztek. 

Tomio Okamura říkal, že stačí, když pan premiér kývne hlavou jako že ano, souhlasí, a nebo ne, nesouhlasí. No a Fiala zase nic, nakonec vzteky vstal, ustoupil stranou, zřejmě si myslel, že už nebude na kameře vidět a nakonec udělal to, že se otočil a ukázal všem sledujícím svůj zadek. Dost výmluvné, protože tím dal občanům jasně najevo, jak o nich smýšlí. Ostatně mlčení je souhlas, aspoň se to říká. 👎

čtvrtek 24. března 2022

TMA

 Knížku s názvem  Tma od slovenského autora Jozefa Karika si půjčil z knihovny manžel, já jsem se do čtení dala jen z nouze, protože všechny donesené knihy z knihovny  jsem už přelouskala.  Některým lidem se děj líbil, jiným míň a některým vůbec.  Já patřím k té třetí skupině.. Kniha mě od samého začátku stresovala, deprimovala, připadalo mi, že je tam vše přitažené takříkajíc za vlasy, řekla bych za účelem lidi vyděsit. Mě nevyděsila, to zase ne, dočetla jsem jí druhý den vlastně jen proto, že nerada na svém kontě nechávám nedočtené knihy. Ono je v současnosti toho negativního kolem nás moc, a já jako blbka..., neměla jsem se do čtení vůbec pouštět. Osobně bych toto dílo ohodnotila max. jednou hvězdičkou.

Z přebalu -Televizní scenárista přijíždí na osamělou horskou chatu v pohoří Malá Fatra, kde si chce oddychnout od hektické práce a napětí v manželském vztahu, ale i vychutnat si poklidnou zimní atmosféru. Pak se však stane cosi nečekaného a jeho ozdravný pobyt se změní v děsivou noční můru. Přestože dveře nikdo nezamkl, chata se mu stane vězením a on v ní...

středa 23. března 2022

puškinie ladoňkovitá

Na skalce rozkvetly krásné puškinie, to je opravdu vděčná kytička. Docela se sama rozrůstá, něco vysadí asi ptáčci a tak mám různě na zahrádce už několik krásných trsů.

No a jinak..., zatím žiju, i když nevím, jak dlouho, protože i když nesleduji noviny, ani ty internetové, nedívám se na televizi a neposlouchám rozhlas, tak se ke mně stejně něco dostane. Před chvilkou na mne zvonila sousedka, prý jestli ještě žiju. Pozdravily jsme se a hned na mne vypálila, co říkám situaci s Ukrajinou. Prý to je, co? A ten fiala, ani jeho vláda nic pro naše lidi nedělá. 
My jsme pořád doma, sousedka se pohybuje víc mezi lidmi, má i větší a rozvětvenou rodinu a tak jsem se dozvěděla, že lidé už prý začínají mít jiný názor, než když začala válka.

 Nevím co bych nového k naší vládě mohla říct, mně to připadá, že všechno jde od desíti k pěti. Každý si jistě dělá úsudek sám.

úterý 22. března 2022

přijemné a pozitivní pondělí

 Včerejšek se celkem vydařil, bez negativních článků a sprostých komentářů je mi opravdu líp a to podstatné se ke mně vždycky nějak dostane.

Konečně jsme si koupili vejcovar, když se v Lidlu po dlouhé době objevil. Od našeho zetě vím, že funguje dobře, nemusím hlídat čas, když chci mít vejce vařené např. na hniličku a navíc jdou uvařená vejce dobře loupat. 

Další pro mne příjemným zjištěním bylo, že mi začala obrážet tlustice. Nedávno jsem zjistila, že mi u té mé vadnou listy a dělají se na listech a větvičkách černé skvrny. Známá z Jigidi napsala, že tlustice rozezná, když je člověk nemocný a chřadne. Chtěla jsem tlustici vyhodit, že si koupím jinou, ale ouha! Tlustice jsou na internetových prodejnách šíleně předražené, snad i proto, že mají údajně léčivé schopnosti, asi stejně jako byl jeden čas drahý rýmovník. Mou tlustici jsem proto ostříhala tak, že zůstal jen holý kmínek. Na kmínku se včera objevil náznak prvních lístečků. 

Taky semínka mandarinky včera konečně vystrčila první děložní lístečky.

Po obědě jsme vyrazili na kratší procházku. Nebe bylo zase bez jediného mráčku, (to díky nesmírnému suchu), ale kolem kočiček bylo živo. Zaznamenala jsem několik včeliček, bohužel mi vyšla jen fotka s mouchou, ale to nevadí, třeba se zadaří příště.


Na druhém snímku je štětka soukenická, také léčivka. Ze štětky soukenické se vyrábějí kromě jiného i kapky, které by měly pomáhat lidem při borelioze.

pondělí 21. března 2022

ANDĚLÉ SMRTI

 Tenhle kriminální thriller od autorky Patricie Gibneyové  se mi četl moc dobře. Líbil se mi i překlad, bez zbytečných nicméně a pod. nicneříkajících výrazů. I když je i tenhle thriller dost drsný, místy z něho běhá mráz po zádech.

Pomohl mi však odtrhnout se od válečného šílenství. Je to už čtyři dny, co se držím dál od Novinek, Blesků a jiných médií, která neustále produkují nové a nové štvavé články. Pochopila jsem konečně, že s tím, co naše pravdoláskařská média píší stejně nic nenadělám a že si tím čtením jen ubližuju. V nemocnici se mnou na přijmu bylo hned několik lidí s příšerně vysokým tlakem. Ne všechny pustili po několika hodinách domů, jako mne. 

z přebalu - V katedrále je nalezena zavražděná žena a o několik hodin později je objeven oběšený muž. Oba mrtví mají na vnitřní straně stehna stejné, amatérsky udělané tetování. Ti dva měli cosi společného, jenže co? Případu se ujímá inspektorka Lottie Parkerová a stopy ji zavedou do kláštera svaté Anděly, bývalého dětského domova, nešťastně propojeného s minulostí její vlastní rodiny. Zatímco si inspektorka začíná uvědomovat souvislost mezi současnými oběťmi a nevyřešenými dávnými vraždami, ztratí se dva dospívající chlapci. Lottie musí najít vraha dřív, než znovu zaútočí. Jenže nevystavuje kvůli pátrání smrtelnému nebezpečí i své vlastní děti? Napínavý, znepokojivě temný a do děsivých podrobností propracovaný thriller je skvělým debutem irské autorky Patricie Gibneyové a první knihou z nové detektivní série s inspektorkou Lottie Parkerovou. Za jediný rok se prodalo přes milion výtisků knih z této série!

neděle 20. března 2022

ABONENT TRATI U

 Vzpomínám na dobu mého dětství, táta koupil náš první televizor zn Mánes a zanedlouho začali vysílat televizní seriál Abonent na Lince U.  Ráda bych se na ten seriál podívala znovu, bohužel se nedochoval.

 Když jsme nedávno v naší knihovně viděli mezi vyřazenými knihami k rozebrání i detektivku Abonent trati U od autora Claude Avelinea, neváhala jsem ani chvilku i proto, že mám na tu dobu krásné vzpomínky. Dívala se s námi i babička, ta televizi brala tak zvláštně, na hlasatelky se mile usmívala, na každé sledování byla oblečená jako ze škatulky. To byly krásné časy...💑

z přebalu -
Na Champs-Elysées je při vystupování z autobusu trati U zavražděn Etiene Tavernier, ředitel velké agentury. Vrah zmizel v poděšeném davu. Druhý den je na trati U nalezen výhružný dopis, třetí den zmizí na trati U bohatý obchodník se známkami. Případem je pověřen inspektor Belot. Vlastní rozuzlení je naprosto nečekané a zvláštní...

sobota 19. března 2022

ptáčci

 Nakonec jsem včera skončila s vysokým tlakem v nemocnici. Odpoledne už mi bylo hodně blbě, přesto jsem zase, už asi podvacáté klikla na Novinky. Neměla jsem to dělat, dorazily mě pod články ještě ty nenávistné komentáře a pak už to šlo se mnou od desíti k pěti. Přesto jsem váhala se zavoláním sanity. Když tlak vystoupal až na 220/110, a manžel viděl, co to se mnou dělá, vytočil tu 155ku sám. 

Pobyla jsem v nemocnici pár hodin, udělali různá vyšetření, včetně laboratorního, dostala jsem kapačku a ještě další přidané léky k těm stávajícím a frčela jsem zpátky domů. Lékař mě varoval, že při tak vysokém a život ohrožujícím tlaku se může stát cokoliv, např. prasknout cévka v mozku, či vážné problémy se srdcem. Nemám se dívat ani na zprávy. Cestou domů jsem si říkala, že tohle byla ta poslední tečka, dál už si huntovat zdraví kvůli něčemu, co nedokážu změnit nebudu. Přispěl k tomu krizovému stavu i fakt, že CENZURA zapracovala i na kanálu Petra Bureše a pana Josefa Skály. Uprostřed Skálovy simultánky mu to prostě odstřihli a finito. 

Raději se budu věnovat něčemu užitečnému. Vyfotila jsem před malou chvilkou sýkorku koňadru, na provizorním pítku z vyřazené pánve. Když je takové dlouhotrvající sucho, ptáci potřebují ke krmení i vodu. 

Vyblejskla jsem i hrdličky, zrovna skončilo páření... 

 Do třetice tady mám stehlíka obecného na krmítku. Snad někomu těmito snímky udělám radost.

čtvrtek 17. března 2022

totálně na dně

 Letošní březen je snad nejsušší, ze všech březnů, které pamatuji. I leden a únor byl sušší, vláhově hluboko pod normálem. K tomu ta nálada kolem Ukrajiny, to taky zrovna člověku nepřidá. Dnes jsem si přečetla, že už máme 300 000 běženců, a stále přibývají, přesto se nám prý daří snižovat státní dluh, podle Pekarové. Čímpak to asi je? Našim lidem se nepřispívá ničím, aby se ulehčila tíživá situace, takže když se nad tím zamyslíme, pochopíme, proč nelze u nás zastropovat ceny pohonných hmot,  proč nelze snížit DPH na potraviny atd.., atd...

Během minulého týdne mi zemřely hned dvě kamarádky, obě mladší, než já. První 60 let, druhá 62 let. Zemřely obě náhle, netrpěly žádnou závažnou nemocí, jen byly psychicky unavené z té předlouhé masírky kolem novodobé pandemie, no a teď máme zase pro změnu dennodenně desítky srdcervoucích  článků z Ukrajiny. Jenže my přece máme u nás sami problém, nelze přibírat běžence donekonečna.

Já se radovala, že je mi líp, a ono se to zase vrátilo. Střídavý tlak, motání hlavy, neschopnost cokoliv doma udělat. Procházky se zkracují, jak jinak...

Z téhle včerejší fotky je dobře vidět, že mizí i poslední zbytky trávy, které tady byly, a zatím ani náznak, že by se to co zbylo zazelenalo. Přitom v těchhle místech rostly dlouhé roky i houby. jednak muchomůrky červené a bývalo tady hodně masáků, loni poprvé jsem neviděla ani houbičku. 


A tady naše kroucená líska, teď už zase bez včeliček.

pondělí 14. března 2022

včelka

Konečně se u nás trochu zatáhlo, a objevily se první mraky a už bylo načase, modré nebe bez jediného mráčku a ten šílený suchý vzduch, to už bylo na mě trochu moc. Je zajímavé, že dnes se cítím konečně po dlouhé době  po fyzické i psychické stránce trochu líp.

Tohle je aktuální fotka, byla jsem po obědě chvilku hrabat trávník a když jsem se dopracovala ke kroucené lísce, zaujalo mě včelí hučení. Snad budeme mít napodzim pár oříšků, aspoň na vanilkové rohlíčky. 👍


A tohle jsou aktuální mráčky, o kterých jsem psala v úvodu.

sobota 12. března 2022

orchidej

 Každý den se prodlužuje řada mrazivých nocí. Skoro to už vypadá, že nás snad někdo chce tím počasím trestat. Moderátorka oznámí, že v polovině týdne konečně mrazy ustanou, další den nám poví, že to skončí až koncem týdne. Další den je to úplně stejné, do poloviny příštího týdne atd..., atd...

Opět se zvyšují údajně počty nakažených,  do toho článek, že se objevila nebezpečnější mutace a co na to pan ministr Válek? Jen se potvrzuje, že nikomu z našich vládních činitelů nikdy nešlo o zdraví našich občanů.

K tomu ta Ukrajina a nekonečné valící se davy migrantů, nejen těch ukrajinských a vláda nedělá nic proto, aby ten příval zarazila, i když už je jasné, že začal problém s jejich ubytováním. Už jen v podstatě čekám, jak hrozivé bude další vládní rozhodnutí.

 Pozitivního nemám nic, snad jen tuhle orchidejku, která se už skoro čtvrt roku drží a snaží se mi dělat radost.

pátek 11. března 2022

jakýsi miniaturní ostrůvek naděje

 Ty dlouhotrvající mrazy, to je fakt už na nervy. Jako by nestačilo to, co se děje a o čem se nesmí už ani psát, pokud tedy máme jiný úhel pohledu, než vládní činitelé. 

Titulek byl smazán redakcí pro porušení Etického kodexu, si teď můžeme často přečíst u spousty komentářů na PL. Potom ale nechápu, proč ty samé PL poskytují prostor pro sprosté a urážlivé články řeporyjského starosty opsala jsem pouze název článku - Atomovku na Čechy, prospěla by. 200 tisíc mrtvých hned, psal Pavel Novotný. Jsme zlí na Ukrajince

Už téměř rok chodím každou středu poslouchat pana Josefa Skálu a pana Petra Bureše, jejich pravidelné streamy, (doufám, že to píšu správně) mi jsou doslova balzámem na duši a utvrzují mě v tom, že si předrevoluční  dění u nás pamatuji celkem dobře. Jejich sledovanost týden od týdne stoupá a já si všechny ty lidi představuju a mám radost, že nás je čím dál víc.


Přidávám pro lepší náladu fotku krokusů, nějak se mi pozvolna ze zahrádky vytrácejí, nejspíš i tím suchem, které tady u nás máme. Březen by měl být deštivější, díky němu by se měla zlepšit spodní voda, než vypukne teplé letní počasí. No zatím nám mráz a dnes už i poměrně silný vítr poslední zbytky vláhy vysušil..


čtvrtek 10. března 2022

JEŠTĚ NENÍ KONEC

Od téhle detektivky , nebo jak se píše na přebalu spíš detektivního románu jsem si slibovala mnohem víc. Sice jsem dočetla až do konce, ale to jen proto, abych nezvyšovala konto nedočtených knih. Styl vyprávění autora Michala Sýkory se mi nelíbil, a nelíbily se mi ani dlouhé věty, nezřídka na šest, nebo dokonce osm řádků. Nelíbilo se mi, že pomalu každý odstavec začínal jménem komisařky, tedy Marie a o dva řádky dál zase použil v téže větě pro komisařku přezdívku Velká sova. Jestli tou Velkou sovou autor děj úmyslně natahoval, tak se mu to fakt povedlo. Jsem asi jediná, komu se kniha moc nelíbila, většina čtenářů dala plný počet hvězdiček, za mne by to byly jen tři hvězdičky.. 

z přebalu - Český detektivní román se svéráznou komisařkou Výrovou v hlavní roli. Literární předloha televizní série Detektivové od Nejsvětější trojice.

Je horké srpnové odpoledne roku 1987. Končí prázdniny a dvanáctiletá Hana se v prvorepublikové vile u řeky na kraji města stane svědkem šokující vraždy. Příslušníci Veřejné bezpečnosti pachatele nápadně rychle zadrží, přičemž Hanino tvrzení, že vrahem byl ve skutečnosti podivný zelený přízrak, ze všeho nejvíc připomínající vodníka z Erbenovy Kytice, nikdo nebere vážně. Policejní komisařka Marie Výrová se tentokrát bude zabývat čtvrt století starou vraždou. Po setkání s Hanou Kolihovou, která se z hrůzného zážitku nikdy nevzpamatovala, zpočátku jen ze zvědavosti prostuduje spis dávno uzavřeného případu. Záhy však nabyde jistoty, že se tehdejší vyšetřovatelé dopustili řady chyb a že podezřelých, již ke zločinu měli motiv a příležitost, může být mnohem víc. Rodinné přízraky po pětadvaceti letech ožívají i proti vůli těch, kteří si ze všeho nejvíc přáli zapomenout. Na všech leží stín viny. Kdo je skutečným pachatelem zločinu, který zcela rozvrátil kdysi prominentní rodinu věhlasného místního lékaře?

středa 9. března 2022

talovíny

 Včera jsem na procházce viděla prvního motýla a to babočku paví oko. Litovala jsem, že nemám v kapse foťáček. Dnes, když jsem šla vysypat bioodpad létala kolem rozkvetlých talovínů včela. Bohužel, než jsem si skočila pro foťák, milá včelka mi frnkla, tak dávám aspoň dnešní fotku těch talovínů. 💛

Dnes si na procházku foťák přiberu, ale zákon schválnosti při mých foto aktivitách funguje téměř na 100%.

čiré zoufalství

 Už nemáme co jíst! zní zoufalé volání z Ukrajiny. Lidé berou vodu z radiátorů - Tenhle titulek mě dneska fakt teda dostal. Já vím, je třeba Ukrajině pomáhat, ale naše země na rozdíl od jiných, bohatších států už toho myslím udělala pro Ukrajinu dost a doposud neudělala nic pro vlastní občany.  Podle našeho nového premiéra se ale musíme obětovat - nebudeme tolik topit, nebudeme tolik jíst, nebudeme jezdit auty, a tak pod. Pan premiér ale nejspíš zapomněl, že díky předchozím vládám jsou lidé z mnoha vesnic odkázány právě jen na to auto, protože autobusy k nim nejezdí. 

Už dřív jsem psala, že místo peněz, zbraní a nábojů jsme měli poslat věci potřebné, včetně léků a potravin. Když se pošlou peníze, tak se k potřebným lidem nedostanou, jen bůh ví, ve kterých kapsách nakonec skončí, někde píší, že se za poslané peníze nakupují zbraně. 

Některé články, například ten dnešní o tom, že lidé berou vodu z radiátorů  už jsou ale za hranou, normálně uvažující člověk to těžko může uvěřit, nebo pochopit. Vzpomínám si dobře, jak vypadá voda, když se radiátory odvzdušňují a to je ještě zředěná vodou nově dodanou. Voda z radiátorů je nahnědlá, silně páchne, na mytí je myslím také absolutně nevhodná. Dál se ale můžeme dočíst, že sice přijel jeden náklaďák s pitnou vodu od UNICEF, ale na vodu stála dlouhá fronta, ke studni je to zase příliš daleko, tak se lidé z paneláků rozhodli vzít prostě za vděk vodou z těch radiátorů, protože topení jim tam už stejně nefunguje. 

úterý 8. března 2022

úhel pohledu

 Dnes jsem dostala ten nejkrásnější dárek, v jaký jsem už ani nedoufala. Šla jsem ptáčkům dosypat krmítko, každý den to v těchto dnech, kdy noční teploty klesají pod bod mrazu dělám třikrát. Dnes jsem asi změnila úhel pohledu, zrak mi zabloudil pod nízký zakrslý smrček. Cosi se tam bělalo, myslela jsem, že pod smrčkem rostou nějaké kdysi vysazené sněženky a bylo to opravdu milé překvapení v podobě osmi kvítků jarních bledulí. 💝


Dvakrát jsem si vysadila bledule na různých místech, ale nikdy u nás nevydržely do příštího jara. Není divu, mají rády vlhko. Zakrslý smrček mám vysazený u pergoly 23 let, cibulky bledulí možná nějakou dobu v půdě jen odpočívaly a když se smrček rozrostl, dnes už má na šířku cca 90 cm, tak  je možné, že květy bledulí ukryl.

 Každopádně je to opravdu ten nejkrásnější dárek, protože nové cibulky už dnes nejdou koupit, protože bledule jarní jsou chráněné.

 

pondělí 7. března 2022

MDŽ

 Ještě druhou kolopejku jsem dnes od manžela dostala k MDŽ, a udělala mi opravdu velkou radost. Bohužel ta barva na snímku není tak úplně přesná.

Trošku jsem se na oko zlobila, že mi jedna kolopejka přece stačí, že musíme šetřit, ale prý tam čekala na mne, byla už poslední a tím pádem o 30% levnější, čili za dvacku. 💖

neděle 6. března 2022

papežštější než papež

 Články o válce na Ukrajině pokračují takovým tempem, že se nestačím divit, kolik toho novináři za den vychrlí.  Napřed dva roky zoufalých článku o té strašné viróze a teď...?

A pod články tak šílené komentáře plné nenávisti k Rusku. Je mi z toho moc smutno, nechci prezidenta Putina obhajovat, protože o tom konfliktu nic nevím, ale ta nenávist našich lidí mě úplně ubíjí.  Někteří by snad šli ruské vojáky i občany rovnou vraždit. Je vůbec normální takhle v jednom kuse strašit lidi? To člověk otevře rádio, nebo televizi a už to jede. Na netu je to podobné, přiznám se, že už prolítnu jen titulky, protože vypustit válku z hlavy mi zatím tak úplně nejde, celé články už ale  nečtu, to by mě snad už kleplo. 

Všimla jsem si, že i ve zprávách o počasí je změna, moderátoři nás informují jak je v Kyjevě, jak je v jiných ukrajinských městech. Volání na Ukrajinu máme zdarma. Chtělo by to taky něco udělat  pro České občany, takhle to vypadá, že naše vláda neslouží našemu lidu, že jí dokonce naši lidé vůbec nezajímají, to jen před volbami se slibuje, že bude líp. Já si nemyslím, že kdyby byla válka v České republice..., nedej bože, že by o nás ostatní státy chrlily každý den desítky článků. Holt jsme zase jednou papežštější než papež. 👎

V těchto dnech si nějak víc vzpomínám na tátu a dědu, na jejich vyprávění  z druhé světové války a taky o tom, jak nás Sovětská armáda pomáhala osvobodila. Při osvobození Československa padlo tisíckrát víc vojáků Rudé armády, než Američanů a dnes jim máme přát smrt? Já se narodila šest let po válce a  tenkrát se toho tolik mezi lidmi vyprávělo. Válka byla strašná a tak není divu, že k nám třeba přijela návštěva a ke konci se vyprávění vždycky stočilo tímhle směrem.  

Několik dnů mi bylo hrozně, motala a stále se mi motá hlava, tlak lítá nahoru a někdy taky dolů. Cítím hlubokou depresi, ale antidepresiva zatím užívat nechci, už jednou jsem na nich byla závislá. 

Léky na tlak zatím nějak moc nezabírají. Paní doktorka v pátek připsala ještě dvoje tabletky, snad se můj stav zlepší. Dnes a vlastně i včera jsme byli na krátké procházce. Fotky jsou ale smutné, přesně vypovídají o mé současné náladě. 

pátek 4. března 2022

my čekali jaro

 Včerejší beránky přinesly přece jen změnu počasí, místo jasného nebe nás dnes ráno čekala šedá obloha a kolem 7 hod. začalo poměrně hustě sněžit. Srážky vítám v každé podobě, a tak mám samozřejmě ze sněhu radost. Uzavřela jsem přívod dešťovky do kanalizace, a přistavila pod trubičku velký kbelík.  V tuhle chvíli mi do kbelíku začíná kapat vláha z tajícího sněhu. 

Takhle to vypadá na krmítku, přiletěli snad ptáčci i z nedalekého sadu. Je radost poslouchat to ptačí štěbetání. 

Zabloudila jsem na Novinky a jsem zděšená z přívalu nenávisti, která se mezi lidmi šíří. Včera  jsem ve schránce našla výzvu, abych pomohla pomáhat Ukrajině.  U nás nemáme z čeho pomáhat a peníze na nákup zbraní bych stejně neposlala, i kdybych měla. Stačí že Fialova vláda posílá na Ukrajinu každý den spoustu peněz a zbraní, zatímco pro občany České republiky neudělala ještě vůbec nic. Chtělo se mi té mladé paní napsat - kdo pomůže nám -, ale raději jsem nereagovala, stejně by nemělo cenu něco říkat člověku, který má jiný názor, než já...

čtvrtek 3. března 2022

kalanchoe

 Dopoledne bylo u nás nebe plné beránků, kéž by přišla změna a konečně ustaly noční mrazy. Momentálně u nás fouká slabý vítr, a nebe se projasnilo.


Mám radost z téhle vděčné kytičky s názvem kalanchoe, neboli kolopejky. Je to předčasný dárek od manžela  k MDŽ.

středa 2. března 2022

PLAVÁČEK

 Další detektivku od Martina Goffy jsem přelouskala za dva večery. Z mého pohledu fakt dost dobrá, má to spád a kdybych neměla žádné povinnosti, asi bych četla v jednom zátahu.  Čekala jsem jiný závěr v tom smyslu, že viníci budou odsouzení, ale ono i v dnešním reálném životě to chodí mnohdy taky tak.

Detektiv Miko Syrový je požádán svou dávnou přítelkyní, zda by se nemohl pokusit najít jejího nezvěstného bratra. Už tak nelehký úkol se ještě víc zkomplikuje ve chvíli, kdy je za hranicemi Prahy řekou vyplaveno ubité tělo.
Jde skutečně o muže, kterého Miko hledá? Kdo a proč mu přivodil tak krutou smrt? Stal se nepohodlným svědkem, nebo byla jeho smrt prozaičtější? Otázek, na které musí Miko se svým parťákem Tonym odpovědět, je i tentokrát víc než dost a ne všechny vedou ke správnému cíli…

úterý 1. března 2022

konečně byla kratší procházka

 Včerejšek bych nejraději vygumovala, zrušila, nebo na něj úplně zapomněla. Dnes se konečně cítím trochu líp, i když ráno nebylo ještě tak úplně dobré. Vařím si čaj z hlohu, snažím se myslet pozitivně, ale nějak to zatím nejde.Vymizely katastrofické články o té epidemii, či pandemii (zatím se vědátoři neshodli, jak co to vlastně bylo, někdo používal slovo epidemie, jiný pandemie) a nahradilo je chrlení článků o válce.



Na focení toho v těchto dnech moc není, navíc není ani chuť. Tady jsme se na chvilku zastavili, tak jsem si udělala dva snímky.