maková bábovka

 Včera k nám přijela dcera s rodinou a já upekla pro vnoučata makovou bábovku, chutnala všem.

ingredience -
2 hrnky polohrubé mouky, 1 sáček prášku do pečiva, špetka soli, špetka mleté skořice, 1 hrnek mléka, 1 hrnek mletého máku, 1 hrnek krupicového cukru, 1 sáček vanilkového cukru, 1/2 hrnku oleje, 2 vejce, moučkový cukr na posypání

Na vymazání a vysypání formy sádlo, nebo máslo a hrubá mouka.

Mouku prosejeme do mísy, smícháme s práškem do pečiva, špetkou soli a skořicí. Zalijeme mlékem, vmícháme mák, oba druhy cukru a olej, přidáme žloutky a smícháme na hladké těsto.
Nakonec zlehka vmícháme sníh z bílků. Těsto vlijeme do vymazané a vysypané formy na bábovku a pečeme v troubě předehřáté na 180 °C asi 45 minut.

jinan

 V dnešní době už mi dělají radost jen vnoučata a zahrada. Díky té údajné pandemii, nebo epidemii - jedni mluví o epidemii, druzí o pandemii - (tak nevím jak to nazvat, ale myslím, že ani jeden termín není správný), se s vnoučaty moc nevídám.  Když u nás byla dcera s rodinou v létě, dověděla jsem se novinu, že vnuk se už musí holit. 😃

Loni jsem je viděla dvakrát, letos, jestli to dobře dopadne, je uvidím třikrát. O vánocích to zase asi nebude možné, cosi už se proslýchá. 

Tak mi zbývá zahrada, jinak bych se asi už dočista zbláznila.  Na snímku je náš třiadvacetiletý jinan. Při vichřici ztratil spoustu listí, ale pořád je to fešák. 

krásné podzimní dny

 Dneska máme mlhu, že by se dala krájet, ale v předešlých dnech se našly i krásné podzimní dny. 

Byli jsme se podívat u několika ořešáků, jestli vítr neshodil pár vlašských ořechů. Neshodil, nenašli jsme ani jeden jediný oříšek na ochutnání. 

Líbily se mi krásně vybarvené listy javorů, když se do nich opíralo sluníčko. 

I břízkám to náramně slušelo. 😊

vakcinace dětí a těhotných maminek

Napřed se nakoupila vakcína pro malé děti a čekalo se na její schválení. Včera jsem četla, že je dětská vakcína schválená a v tu ránu se vyrojilo tolik srdcervoucích článků o tom, jak jsou přeplněné čekárny u dětských lékařů, jaké mají děti záhadné virové nálezy na plicích. Jaké problémy mají těhotné ženy a kolik se jich už nakazilo. 

Skoro se zdá, že to bylo přesně načasované... 😢

sýkora na krmítku

Děje se toho tolik, že nestíhám vnímat co je a co není pravda. Zejména ty zprávy o panu prezidentovi Miloši Zemanovi. U nás mu všichni držíme palce, aby se uzdravil. Nedávno se zlepšil, podle slov Václava Klause a pana ombudsmana Křečka, dnes je zase všechno jinak, a svolalo se dokonce konzilium. 

No nic, můj mozek už je na tyhle zvraty asi starej. Tak radši k té sýkorce Konečně se mi jí podařilo vyfotit, ale je to focené zdálky a udělala jsem výřez.

Za krmítkem žloutne metasekvoj, a to fotkám moc nesvědčí, no líp jsem to nesvedla.

Několikrát byl u nás přízemní mrazík, dnes už má jinan úplně žluté listy, které s každým slabším závanem větru opadávají...

ZASLOUŽÍŠ SI SMRT

 I s touto detektivkou mi čas příjemně utíkal, jen ten konec mi moc nesedl, stejně jako u detektivky Bílá tma. Na druhou stranu jsem ráda za české spisovatelky, za české romány i detektivky, takže nakonec je to v pohodě, Mám půjčenou další knížku od Zdenky Hamerové a už se na ní těším.

z přebalu -
Věra je obyčejná vdaná žena. Prožívá právě radostné období svého života. Čeká miminko, stará se o svého velmi zaměstnaného manžela a zdá se, že ji netíží vůbec nic. Stačí ovšem jedna noc, kdy musí manžel služebně odjet, a všechno je jinak. Někdo se začne vydávat za její nenarozené dítě, obtěžovat Věru telefonáty, anonymy, hrůznými dárky, a dokonce vyhrožovat smrtí. Jenže kdo to je? Neznámý psychopat, nebo člověk, kterého Věra dobře zná a má ho ráda? A co tím vším sleduje?

příjemné pondělí

 Práce je pořád dost, ale každý den si můžu odškrtnout něco splněného, hotového. Dneska jsme rozebrali venkovní stůl a těžkou litinovou lavičku. Nábytek už je uložený ve sklepě. Den byl velice příjemný, prosluněný, ani větrno nebylo, jen ten déšť chybí, asi bych ten slunečný den vyměnila za pár milimetrů srážek.

Listopadky ještě drží, a překvapily mě krásné, růžové květy, kde se v tom oranžovém trsu vzaly je mi záhadou, protože tuhle chryzantému mám už několik let. Na dnešek bylo všechno pokryté jinovatkou, snad mi květiny ještě vydrží, byla by škoda, když má být ještě hezky. 

 Začala jsem krmit ptáčky, zítra musím doplnit slunečnici. Ptáčci jsou při chuti, viděla jsem sýkory koňadry a brhlíky lesní, ale fotky asi nebudou. Vždycky jsem ptáčky fotila přes okno, ale loni jsme si nechali vyměnit skla u oken, měli jsme zastaralá, obyčejná, teď je mezi skly jakýsi plyn a fotit přes ně nejde, Nestěžuju si, brání proti hluku, horku a v zimě se nám tak nepotí skla. 

Pokoušela jsem se fotit, ale když jsem několikrát vyšla s foťákem ven, vždycky mi frnkli. Divný, že? 😉

Byli jsme dopoledne na procházce a já si přinesla tenhle zajímavý kamínek, vidím v těch bílých čarách hlavu koníka, nebo oslíka a mám z něj obrovskou radost.  

kočičí dozor

 Dnešní slunečné ráno mě příjemně překvapilo, i když pravda, bylo hodně studené. V těch dvou větrných dnech jsem na zahradu nesáhla a tak jsem vyrazila hned ráno.

A se mnou šel ven i kočičí dozor, Boženka si sedla na okraj terasy a mračením mi dávala najevo, že na mě sice čeká, ale mám si pospíšit a jít s ní domů. Dlouho jsem venku nevydržela, ruce jsem měla za slabou hoďku jako dva rampouchy a tak jsem se šla k Boženčině radosti domů ohřát.

A tady mě mile překvapila plamenku šídlovitá, nebo taky šídlolistá, nevím, jaký název je správný.

choroby jablek a zase silný vítr

I letos jsme měli na jablíčka smůlu, myslela jsem, že ty suché, plesnivé plody byly jen u nás.

Vyfotila jsem dneska dopoledne pár jablek na různých jabloních, když jsme byli na kratší procházce. Tyhle jabloně rostou volně v přírodě, jedna je dokonce semenáč, dvě jabloně rostou v sadu a jsou na tom stejně, jako jabloně u nás na zahradě. Slyšela jsem několikrát v ulici, že si lidé stěžují, že opět nemají žádnou úrodu. Kupovaná jablka jsou drahá, kdyby aspoň měla jablíčka ze supermarketu dobrou chuť, ale nemají. 

A jinak u nás zase hodně fouká, od dopoledne platí další výstraha, ještě že mluvili o tom, že je to pouze cosi podružného, snad níže, nebo jakási fronta a vítr nebude tak silný.

A tohle jsou aktuální screeny...

vichřice

 Začalo to před 9 hodinou, a v půl jedenácté už podle serveru accuWeather dosahovaly nárazy 103 km.

Kolem oběda byly nárazy ještě silnější, ale jak silné byly nevím, protože vypadla na několik hodin elektřina. Věřím, že mnohde řádila vichřice ještě víc, ale já už několik let tak silný vítr s tak prudkými nárazy nezažila. Odpoledne někde  za sousedovic domem běžela řetězová pila a já si představovala, že v těch místech asi popadaly nějaké stromy.

Náš smrk se zbavil všech šišek, a chvílemi to s ním tak mávalo, že jsem měla o něj strach, metasekvoj ztrácela zase větve. Sousedovi opadal v jedné chvíli celý starý a mohutný ořešák, všechno to listí letělo přes naší zahradu, takže na chvíli se úplně setmělo. 

Dopadlo to ještě dobře, musím zaklepat, žádné větší škody jsme nezaznamenali.

Japonský javor se krásně vybarvil, ale dlouho jsem se neradovala, za dnešek ztratil většinu té krásy.

Líbil se mi kapradinový stín a tak jsem si udělala snímek.

Takže to dobře dopadlo, jen mám nepříjemný pocit, když moderátor říkal, že to byla první podzimní vichřice, jako by pomalu už druhá byla jak se říká za dveřmi.

naprostá demagogie

 Snaha splést občany, kteří odmítají používat vlastní mozek nezná mezí. Letos poprvé jsem volila SPD, přiznám se, že s jistými obavami, ale nakonec jsem jim to hodila. Kdybych volila KSČM, jako v minulosti už několikrát za sebou, tak by můj hlas letos propadl ve prospěch těch slepenic, takže jsem nakonec ráda.

Líbí se mi, že se Tomio Okamura nevzdává, ale je to marné, je to marné, je to bohužel marné.

Tak, jako se chtějí Senát, SPOLU a PISTAN zbavit prezidenta Miloše Zemana, chtějí se zbavit i SPD. Jen hlupák může říct, a nebo napsat, a další hlupák tomu bude věřit,  že kdyby Okamura prosadil vystoupení z EU a z NATO, tak by zde bylo 9,5 milionu voličů, kteří by se stali „oběťmi“ jeho rozhodnutí.

Za prvé chce prosadit Okamura referendum, ve kterém by lidé dali jasně najevo, co chtějí, či nechtějí a za druhé nás je deset milionů, ale do toho se počítají i nezletilí, takže s 9,5 miliony voličů, které nazývá oběťmi by neměl politolog bureš operovat.

hortenzie s novým květem

 Zase jsem podělaná strachy z toho vichru, který nás čeká. Ono už to stačilo dneska, foukalo to na můj vkus docela dost, ale ty zítřejší nárazy mají být okolo 90 km!!Ve zprávách dokonce říkali, že být vítr v nárazech ještě silnější.

No a tady je ta hortenzie s krásným novým květem, i u druhého keříků se jeden nový květ objevil, jenže květy dočervena neumí můj foťák (a nebo možná já) vyfotit.

PODBRDSKÉ ŽENY

 Protože jsem měla knížku pro velký zájem čtenářů knížku v knihovně zamluvenou, snažila jsem se jí přelouskat co nejdřív, i když je to pořádná bichle. 

V hodnocení tohoto románu jsem na rozpacích, nakonec bych dala pouze dvě hvězdičky.  Je v něm tolik politiky a tolik nenávisti k bývalému, předrevolučnímu režimu, proto vůbec nechápu, kde se to v autorce bere. Knihu věnuje své babičce, tak by mě zajímal názor té babičky. Pochopila bych, kdyby současná situace byla jiná, kdyby u nás bylo opravdu líp, ale bohužel není. 

Kdysi v mládí jsem i já měla podobné názory, jako autorka Jana Poncarová, jenže postupem času jsem změnila svůj názor dá se říct o plných 180 stupňů.  Dnes už vím, že to po válce nebylo jednoduché, když si vzpomenu, co všechno museli komunisté vybudovat, postavit, zlepšit, předělat, to všechno přece nešlo bez peněz a kde by na to stát bral? I v knize je vidět, jak se život podbrdských žen po válce změnil, ubylo dřiny, žilo se volněji, podstatně lépe. 

 V knize mi nesedělo spousta věcí. -

Například jsem nechápala, proč je některým postavám věnováno tolik času, jako např. Emílii. Tolik stěžování na těžký život žen při první i druhé Světové válce. Taková byla doba, a bylo vinou mužů, že nechávali na svých ženách  tu nejtěžší práci a ženy to trpěly.

Také velká chvála na americké osvoboditele a nadávky na vojáky Rusáky mi nesedla. Tehdy to nebylo Rusko, ale Svaz Sovětských Socialistických Republik - SSSR a že nás převážně osvobodila Rudá Armáda, o tom nemůže být pochyb, přesto pro ně Jana Poncarová neměla v románu vlídné slovo!!

Nepochopila jsem, proč Emiliina dcera Jana neměla ráda svou dceru Johanku.  A protože jsem zhruba stejně stará, jako byla postava Jany, nechápu spoustu věcí, např. popisování po domácku vyráběných menstruačních pásek. To znám z vyprávění své babičky a maminky. V té době už u nás byly k dostání menstruační vložky, dokonce si vzpomínám, že jejich cena byla 2,40 Kčs.

Rovněž panenka Barbie nebyla tak úplně běžně v obchodech, natož veškeré vybavení kolem Barbie a že by u nás tenkrát  existovalo Lego, na to si taky nevzpomínám, to spíš byla stavebnice Merkur. Lego sice později bylo k dostání, ale v té době rozhodně ne. 

Lidé jsou nepoučitelní a stejné je to i dnes. Tolik nadávek na bývalý režim, na komunismus, který jsme tady ostatně nikdy neměli. Nedávno, za kovidové krize ti, co nejvíc na komunisty nadávali natahovali  ruku po dotacích a dostávali je. Odnesli to zase jen ti nejchudší lidé, těm se nepřidalo samozřejmě nic. 

z přebalu -

Příběh o nelehkých lidských osudech v podhůří Brd na pozadí událostí minulého století. Emílie zažije bolesti války i nástup komunismu – ale možná ještě horší jsou pro ni samota a odcizení, které pociťuje v manželském životě. Také její dcera Jana se cítí zavržená, rodičovské lásky zažila málo a sama ji neumí předat dál. Dokáže poslední z podbrdských žen Johanka zlomit rodinnou kletbu a zbavit se tíže samoty?

fíky

 Fíkovník se měl k světu, i když v zimě trochu namrzl. Na jaře se po pár týdnech vzpamatoval, listů měl opravdu hodně, vyrostl i do výšky cca 170 cm.

Fíků měl letos přes padesát, pár jich opadalo, dost fíků zůstalo, ale plně nedozrály. Letošní léto fíkovníku prostě nějak nesedlo a je to škoda. Už jsem se smířila s tím, že fíky letos neochutnám, bohužel..😶

podzim u nás

 Dneska jsem měla v plánu jen odpočívat a nabírat síly, ale ono mi to nedá. Kdopak ví, jak bude za dva, tři dny, nebo za týden, a já potřebuju na zazimování zahrady času opravdu hodně. Je to jen pár dnů, co od meteorologů zaznělo, že letošní zima bude opravdu krutá, a dnes se od paní Honsové na Novinkách  dozvídáme, že zima bude mírná a jaro přijde brzy. 

Nevím co z toho si vybrat, podle vřesu to vypadá na zimu mírnou, ale moc dobře  vím, že podle pranostik a dnes už řídit nedá. Příroda je popletení, na hortenziích vyrašily nové květy, azalky mají nalité pupeny, až je mi jich líto.

Topolovka je unavená, její květy leží už na zemi, stejně tak, jako naše jediné jablíčko.

Bylo moc dobré, i když jsem si ho musela vykrájet.

Nový květ jsem ještě nestihla vyfotit, ale to podzimní vybarvení téhle hortenzii moc sluší. 

Takhle vypadá ve svahu nový betonový plot.  Za ním je vidět skleník paní sousedky a jejich meruňky...

borůvka a petrklíče

S rozvozem mulčovací kůry jsme hotovi, dneska jsem vytvarovala zlatou túji a musím se pochlubit, že se mi povedla docela pravidelná koule. Odpoledne bych si ještě chtěla zasadit rododendron, který dneska manžel koupil v Lidlu. Jel pro česnek a brambory a najednou zvoní telefon a jestli prý bych chtěla rododendron percy wiseman, no a já na to, že se nejdřív musím podívat na internet, jak vypadá a on je opravdu hezký, tak jsem na to kývla, i když jsem svatosvatě slíbila, že už nebudu nic chtít. 😊

Tak se musím pochlubit, uzrála nám jedna jediná borůvka 😄

A kvetou petrklíče.

Tenhle plnokvětý se mi moc líbí, musím ho pořádně zazimovat. Včera nám trošinku zapršelo, za dva dny to hodilo 2 milimetry, ale ještě je musím před zimou pořádně zalít.

Ze všeho toho podivného dění a nejen kolem pana prezidenta Miloše Zemana je mi smutno.  Nechápu co se děje, nechápu proč se tak děje, jen mám pocit, že v té naší malé zemičce už není nic, jako dřív. 

Tolik lží, překrucování a polopravd a nenávisti jsem snad nikdy nezažila. Každý z těch VIP a politiků si může vykládat co chce, každý si může vymýšlet a nikdo za nic nenese odpovědnost. Běda ale obyčejnému človíčkovi, kdyby si něco z toho dovolil...

poprchává

 Přes noc nespadla ani kapka, ale před chvilkou začalo aspoň mírně poprchávat. Však je to potřeba, jsme v polovině října a napršelo všehovšudy jen 12 mm. 

Všechny rozvíjející se růže jsem díky nepříznivé předpovědi meteorologů ostříhala, a teď vidím, že by měly šanci vykvést. Nechala jsem jen tuhle mini-růži a jedno růžové poupátko. 

Dneska dovezli objednanou slunečnici a  opravdu je letošní, a pěkně voní, z toho mám opravdu velkou radost. 

Začala jsem psát příspěvek ráno a dopisuji v 16 hod, ve srážkoměru máme pouhý milimetr, ale pořád lepší, než nic. 

TEMNÁ SVATÁ NOC

 Do příběhu a zápletky mi zasáhly volby a jak říkal Havel blbá nálada, snad proto jsem se do  této detektivky od Michaela Connellyho dlouho nemohla začíst.
Chytlo mě to až když jsem byla skoro v půlce a pak jsem se jen těžko od čtení odtrhla. Máme ale práci na zahradě, tak šlo čtení stranou. Dočítala jsem napnutá jako kšandy včera  večer v posteli a fakt spokojenost.

z přebalu -
Renée Ballardová má za sebou další noční směnu. Když se nad ránem vrátí na stanici, přistihne u kartotéky s dávno vyřazenými policejními záznamy cizího člověka. Tou neoprávněnou osobou je penzionovaný detektiv Harry Bosch. Ano, díky starému přátelství s poručíkem se vloudil do policejního archivu, to uznává. Udělal to ale z dobrého důvodu: snaží se pohnout s jedním dávno odloženým případem, který mu stále nedá spát. Ballardová narušitele nekompromisně vykáže, ale když po krátkém pátrání zjistí, o co konkrétně se Bosch zajímal, neubrání se návalu soucitu i zlosti. Složka, kterou Bosch prohledával, totiž ukrývá dokumentaci k případu Daisy Claytonové, zoufalé patnáctileté holky, která se po útěku z domova potloukala po ulicích Hollywoodu, než ji kdosi zavraždil a její tělo pohodil na skládku. Pachatel tak odporného činu nemůže zůstat neodhalen, v tom jsou Ballardová a Bosch zajedno. S buldočí posedlostí, jim oběma tak vlastní, se pouštějí do společného pátrání po tom, co přesně se Daisy stalo a kdo ji tak brutálně sprovodil ze světa.

neveselo, truchlivo

 Když vidím, jak se tzv. "vítězi voleb" nemůžou dočkat sestavení nové vlády a nejraději by pana prezidenta Miloše Zemana zbavili svéprávnosti,  někteří si dokonce přejí jeho smrt, tak je mi z toho moc smutno. Včera jsem viděla fotku Fialy s vyceněnými zuby  a u ní článek, že bude nová pětikoalice  upravovat rozpočet, a připravují škrty - v první řadě seberou seniorům a studujícím slevy na jízdné,  udělalo se mi fyzicky zle. Ono nestačí, že se zdraží veškeré energie, voda, potraviny, a vůbec všechno, co člověk k životu potřebuje.

No nic, nemá cenu to komentovat.  Prací na zahrádce si dobíjím energii a mám radost, že každý den můžu odškrtnout nějaký rest. 😊

Začínají kvést listopadky - chryzantémy, každoročně mi namrznou, no zatím se tak nestalo.

Ani nevím, kde se u nás vzala tahle krásná slézovka, možná je od známé z Moravy, dostala jsem od ní spoustu semínek různých letniček. No a jinak ráno přivezli mulčovací kůru, tak máme zase na několik dnů práci s jejím rozvozem. 

Letos jsem si objednala slunečnici pro ptáčky až z Moravy, protože jsem nebyla spokojená s firmou GRAINshop, která nám předloni přivezla žluklou, zatuchlou slunečnici, přitom na telefonický dotaz nám bylo sděleno, že slunečnice je čerstvá. Řidič a majitel firmy v jedné osobě před námi strhával z pytlů visačky a když jsme se ozvali, byl na nás drzý. Už zřejmě neplatí náš zákazník, náš pán, teď je to naopak...

Farmář, od kterého jsme kupovali loni nám dovezl metrák slunečnice ještě v horším stavu, pro představu vypadala, jako když se shrabe a zamete 10 let neuklízená podlaha ve stodole. Slunečnice byla nejen stará a zapáchající, ale ještě navíc plná prachu, plesnivých hrudek čehosi, co připomínalo myší trus. 

obrovské zklamání

 Volby dopadly tak, jak dopadly, pro spoustu lidí, a samozřejmě i pro mne je to obrovské zklamání. Naprosto nechápu, jak rychle byly všechny hlasy spočítané,  mají na to snad nějakou novou metodu? 

Rovněž je pro mne neuvěřitelné,  jakým tempem fungoval odhad výsledku a dá se říct, že  to byl odhad skoro přesný. Kolem 15 hodiny už se předčasně jásalo u slepenců SPOLU a PIRÁTSTAN, mně to prostě přijde nějak podezřelé,  až nevěrohodné. 

V pátek ráno jsem zaznamenala na nebi takový zvláštní úkaz, kdybych byla věřící, možná bych si myslela, že nad námi bude držet ochrannou ruku Anděl, jenže kdyby něco takového existovalo, určitě by volby nedopadly ve prospěch..., a za tři tečky si každý může doplnit co chce. Já už raději nebudu nic, co se týče voleb a nové vlády komentovat, pud sebezáchovy mi radí, že od teď bude všechno jinak.

Je mi z toho smutno, sotva byly sečtené hlasy, hned se objevily na Novinkách tak negativní komentáře, hlavně určené důchodcům a lidem s nízkými příjmy. Máme si utáhnout opasky, už žádné zvyšování důchodu a minimální mzdy, neboť je potřeba, aby stará generace pamětníků a bezcenných socek vychcípala!!

Tak nám holt nezbývá, než vyhlížet lepší časy, zároveň je mi jasné, že my, starší se jich už nedožijeme...

vraťme zemi budoucnost

 Před chvílí jsme odvolili, chtěla jsem si na náměstí vyfotit něco na blog a nakonec jsem cvakla jen pirátskou lavičku.

Škoda, že neumím nahrávat videa, a vkládat je na blog. Bylo by zajímavé slyšet názory lidí, kteří se u téhle lavičky zastavili. Tříska v zadku, to by byl asi nejslušnější výraz. Někteří srovnávali lavičku z palet k předražené havloidní lavičce a ty nadávky na prvního porevolučního prezidenta raději ani nebudu zmiňovat. My jsme na jeho kecy také naletěli a trvalo nám opravdu dost dlouho, než jsme prohlédli.  

My jsme dorazili k volbám před obědem a bylo nám sděleno, že jsme poslední z naší ulice, účast podle komise byla vysoká, tak jsem moc zvědavá, jak volby dopadnou. 

Za sebe jen dodám, že tak hloupej předvolební slogan jsem snad ještě neviděla...

pořád v jednom kole

 I dneska jsme rozváželi ornici podél plotu, včera to šlo rychleji, dnes jsme museli častěji odpočívat a stále není hotovo. Odhadem jsme rozvezli za ty dva dny cca tunu a další tuna čeká na rozvoz a protože se pracuje ve svahu, je to pro nás, dva staré lidi opravdu velice náročné.

  Kvetou petrklíče, tyhle plnokvěté jsem si koupila předloni, přes zimu jsem je měla doma, protože jsou dost choulostivé. Doma jim to ale taky zrovna nevyhovuje a tak je zkusím venku zazimovat, jestli to přežijí, to se na jaře uvidí.

Na hrobečku ještě kvetou růže, tahle růžová je na tom líp, světlá už odkvetla a další poupata nemá.

Včera byly na nebi beránky, a zase to klaplo, změna přišla, trošku nám v noci zapršelo a hodně se ochladilo. Už musíme topit...

letní čas trvá

 Tak jsem se těšila, že konečně poslanci odhlasují zrušení letního času, o kterém je prokázáno, že u citlivých jedinců poškozuje zdraví. Opět to neprošlo, ale teď navíc se nám ten letní čas ještě prodraží, když bude prudce stoupat cena elektřiny. Až se čas upraví na ten normální, o kterém už se mluví jako o zimním, tak to ani nepoznáme, a dál budeme vstávat do tmy, až pomalu do dubna. 👎

Jak by se teď ta hodina, o kterou je posunutý čas hodila! 👍

BÍLÁ TMA

 Dočetla jsem knihu Bílá tma od autorky Zdenky Hamerové, a jsem tak nějak rozpolcená. Čekala jsem asi víc,  ale na druhou stranu se mi četlo dobře, tak nevím, co tady krafám. Mám tak nějak výhrady k těm postavám "kamarádkám", úvod se podle mne dost táhl, ale pak mě kniha přece jen chytla a vraha jsem opět tipovala jiného, tak asi dobrý.

z přebalu -
Markéta, které nikdo neřekne jinak než Rita, se dostala do velkých nesnází. Rozvedená a bez prostředků se s dětmi musela vrátit do rodného městečka, kde začala pracovat jako sestra v nedalekém Domově pro seniory. Podle její kamarádky Lídy tam ale není všechno v pořádku. Jenže než Ritě prozradí svá zjištění, je nalezena mrtvá. Dům, kde teď Rita s dětmi bydlí, je v podstatě na samotě. Přesto se tam mrazivou nocí ozývá dětský pláč. Jak je to možné? A proč Lída zemřela? Souvisí to s domovem pro seniory? Rita hledá odpovědi a samotné jí při tom jde o život.

zahradní práce

Včera dopoledne konečně dorazily keříky. Měly být sice tři dny před zasazením ve stínu, ale vzhledem k tomu, že jsme měli zataženo, tak jsem je rovnou zasadila. Při současném počasí, kdy ani meteorologové nevědí přesně jak bude, jsem chtěla mít rostliny už v zemi.

Při kopání jamek se mi od motyčky prášilo, takové sucho tady ještě snad nebylo. Všechny známé pomalu z celé republiky (známe se z webu Jigidi) píší, jak u nich stále prší. Jedna paní z Moravy a druhá z Jablonce nad Nisou píší, že u nich prší dokonce každý den. 

Vzpomínám na školní léta, když jsme se na prvním stupni my děti učily o koloběhu vody. Když to zmíním doma, poklepe si muž na hlavu, asi abych věděla, jak jsem hloupá. Jisté ale je, že u nás se už hodně dlouho nemá co odpařovat, a podle toho to taky vypadá.

Snažím se zalévat pitnou vodu to nejnutnější, ale to samozřejmě nestačí. Nově zasazené rostliny jsem zalévala snad pětkrát, a voda se vůbec nevsakuje, je to jako zlý sen. Nakonec jsem musela kolem každé rostliny vyhloubit jamky, ale ani po 20 minutách se voda nevsákla. 

Chtěla bych objednat ještě mulčovací kůru, kupovat jí po pytlích se prodraží, protože jí potřebuju opravdu dost. Soused, který pracoval jako zahradník, si dovážel mulčovací kůru ve velkém., snad najdu internetový obchod, kde bych kůru i zeminu ve velkém mohla objednat. Je mi jasné, že pokud něco nepodniknu, zálivka bude stékat ze svahu, aniž by se ke kořenům vůbec dostala.

NOČNÍ NÁVŠTĚVA

 I když děj nemá kdovíjaký spád, mně se tento psychologický, a dá se říct i duchařský thriller od autorky Carol Goodman líbil. Chytlo mě to hned na samém začátku a drželo až do konce. Po přečtení mi přijde, že je všechno úplně jinak, než se píše na přebalu knihy, ale to nic nemění na faktu, že knížka je opravdu čtivá.

z přebalu -
Jedné noci, uprostřed sněhové bouře, vystoupí z autobusu Alice s desetiletým synem Orenem. Prchají před jejím násilnickým manželem a zoufalá Alice se snaží schovat a ochránit sebe i své dítě. Jedno tajemství si ovšem nechává pro sebe. U autobusu je vyzvedne Mattie, padesátiletá sociální pracovnice, která žije sama v polorozpadlém domě uprostřed lesa. Když je potřeba se uprostřed noci o někoho postarat, volají právě jí. Podle pravidel by měla odvézt Alici a Orena na místní ubytovnu, ale místo toho je vezme k sobě domů. Že Oren jí připomíná mladšího bratra, který před třiceti lety zemřel, když mu bylo deset, si ovšem Mattie nechává pro sebe.