už bez stromku

Letošní vánoční svátky jsem si vůbec neužila. Vím, že pro spoustu lidí pokračuje vánoční čas minimálně do Tří králů, tedy do 6. ledna, mívala jsem stromeček až do Hromnic, ale já to už zabalila.

Včera dopoledne jsem bez nálady odstrojila stromeček, tuhle papírovou ozdůbku jsem vyráběla předloni, to u nás byla na Vánoce vnučka a společně jsme těch papírových ozdob vyrobily víc.

Manželovi je dnes už líp, ještě že tak, a já si taky zamarodím. Od včerejšého večera smrkám, kašlu a hlava mě bolí jako střep.

sníh nevydržel

 V noci trochu nasněžilo, dopoledne se  mraky roztrhaly a krásně nám v tuhle chvíli svítí sluníčko. Téměř bezvětří vystřídal nepříjemný, nárazový vítr a protože k nám sune oteplování, snížek taje před očima. Nechápu proč tomu tak je, proč se počasí tak rychle mění, proč nám ten sníh nemol nějakou dobu zůstat, aby si ho děti užily.

 Takhle to vypadalo dnes ráno před východem slunce, docela silně foukalo a celkový výjev na mne působil skoro až děsivě.

A tady je snímek, který vznikl o hodinu později. Ptáci se houfovali, jako kdyby měli před odletem do teplých krajin.

No a u mě začíná rýma a kašel,  pobolívá mě hlava a klouby, takže jsem evidentně nějakou tu virózku chytila od manžela...

SLEPÁ BÁBA

 Slepá bába s detektivní zápletkou od Jarmily Pospíšilové se mi četla velice dobře. Kdo je pachatem jsem neuhodla, vůbec bych to totiž do té postavy neřekla  a tak byl konec pro mne hodně překvapivý. Určitě se v naší knihovně poohlédnu i po dalších knížkách Jarmily Pospíšilové.

z přebalu -
Zkušená advokátka Tereza Horynová má za sebou více než dvacetiletou praxi a zdá se jí, že lidé ji už nemají čím překvapit. Má dobrou pověst, žije klidný život, její soukromí je spořádané, nemá s nikým problémy, žádné konflikty. Až do jednoho obyčejného pátečního dne… Kdosi ji začne sledovat, časem přibydou i výhrůžky a tlak se stupňuje. Tereza se začíná bát. O co jde, komu vadí natolik, že vynakládá úsilí, aby ji zastrašil? A proč? Váhá, jestli se má obrátit na policii, nechce se jí do toho. Začne být podezíravá vůči lidem ve svém okolí a její dosavadní pevný svět je rozleptáván strachem a nedůvěrou...

povánočně

 Naštěstí Vánoce utekly jako voda, nemám ráda tyhle svátky, i když jsme zdraví, tak mi připadají smutné, natož když někdo marodí. 

 Není ani o čem psát, manželův stav se možná trochu zlepšil, ale ta bolest v krku a pálení v nosohltanu přetrvává.  Vánoční svátky  dá se říct proležel v posteli. Jen občas se posadil u nějaké pohádky do křesla, protože ho od ležení bolí celé tělo.

smutný štědrý den

 Štědrý den neproběhl zrovna podle mých představ. Manžel už několik dní pokašlával a předevčírem se mu to nachlazení rozeběhlo naplno. Včera se přidala už i teplota a mě napadlo, že je to možná obávaný covid-19? Nevím přesně, o co se jedná, u nás se testy přímo neprovádějí a aby jel muž v tomhle stavu 20 kilometrů autobusem to by asi nebylo vhodné pro něj a bylo by to naprosto bezohledné vůči cestujícím.  Takže čekáme, jak se to dál bude vyvíjet.

kokosové hvězdičky

 Opisuji a někdy i vystřihuji po chvílích recepty ze starých časopisů, protože si myslím, že tady na blogu je v případě potřeby v patřičné rubrice snáz najdu, než kdybych se prokousávala horou starých časáků a každý musela prolistovat.Rovnou píšu, že zatím nejsou tyto recepty vyzkoušené. Letos už péct asi nebudu, ale příštím rokem bych se do nějakého nevyzkoušeného receptu asi pustila - tolik na úvod. 

Prosijte 320 g hladké mouky, spolu se 70 g moučkového cukru, přidejte sáček vanilkového cukru, 15 g kakaa, 185 g nastrouhaného tuku a 2 menší žloutky.  Připravte těsto, a nechte je hodinu odpočívat. 

Těsto částečně rozválejte mezi fóliemi na plát o síle asi 2 mm a vykrajujte tvořítkem hvězdičky. Upečte je v troubě  předehřáté na 175°C. Po vychladnutí přelévejte polovinu hvězdiček  bílou čokoládovou polevou,  a ještě než ztuhne, posypte jí hustě cukrářským máčkem. Zbývající hvězdičky potřete rumovým máslovým krémem a poté spojte s ozdobenými kousky. Dejte vychladit.

vánoční dekorace

 Ráno jsme byli nakoupit, abychom vydrželi do konce Vánoc. Chtěla jsem vidět i mimořádný výprodej, a docela mě překvapilo, že měli dámské kotníčkové trekinkové boty. Přehrabala jsem celý regál a jedny v mém čísle tam byly a cena víc, než dobrá 249 Kč. Zajímavé je, že se mi jedny podobné boty minulý týden doslova rozsypaly, jak vršek, tak podrážka.

 Na zpáteční cestě jsme se prošli po téměř  vylidněném náměstí, jen v cukrárně a zdravé výživě bylo pár lidí. Chtěla jsem si udělat pár aktuálních snímků na blog, abych nedávala pořád ty fotky z předešlých let.

Něco málo jsem nacvakala, i k přáníčku jsem se dopracovala. Líbily se mi ty ručně dělané ozdobičky, je to práce dětí z lidové školy umění.

letos s předstihem

 Letos poprvé od dob, co jsem vdaná jsem si prosadila, že budeme mít stromeček ozdobený s předstihem. Často se stávalo, že jsme zdobili až na Štědrý den. 

Zítra mám nějaké vyřizování, v úterý bych chtěla upéct vánočku a ve středu se vrhnu na výrobu bramborového salátu. Štědrý den tak bude u nás v pohodě, aspoň tedy myslím, že se ničím nenaruší vánoční atmoška a já si konečně budu užívat pohádky a koledy.

Stromeček máme už třetím rokem malý, umělý, a jsem s ním maximálně spokojená. Je mi líto všech stromečků, které poslouží na tři dny a pak je lidé vyhodí. Ještě víc je mi líto vzrostlých smrků, které zdobí náměstí. Když by se spočítalo, kolik jich každé vánoce zbytečně porazí, určitě by to vydalo na pěkně velký lesíček. 

Moc je mi líto kaprů, zrovna nedávno jsem četla, jak se umírající kapři převážejí v bednách s ledem. Nejsem proti tomu, pochutnat si na kapříkovi, mně vadí to kapří předvánoční utrpení. Kapří sousta na štědrovečerním stole by mi rostla v krku. Když se člověk dozví, jak dlouho to utrpení trvá. Nejdřívě kapry vyloví a nechají je v malých sádkách několik týdnů vyhladovět. Pak ta cesta a mučení v kádích. 👎

Koláž je z loňských fotek, dnes jsem nefotila, protože je mlha mlhoucí a bez blesku by byly snímky mázlé.

předvánoční úklid

 Po čtvrtečním zákroku u nás doma, kdy se tzv. přesklívala okna, což spočívá v tom, že se starý rám se skly vyloupl a na jeho místo se umístil nový rám, údajně se silnějšími skly, máme už uklizeno. Akce trvala celé dopoledne, a jsem moc zvědavá, jestli se to rosení odstraní. Je škoda, že k nám nepasují trojskla. Zatím je relativně teplo, takže se okna nerosí. 

Nová skla jsou umytá, máme setřený  prach, vytřenou podlahu, umyté lustry i dveře, a to by myslím mohlo stačit, nechci to s úklidem zase nějak moc přehánět. Po obědě se pustím do včelých úlků, už jsem si rozdrtila piškoty a ochutnala vaječný koňak, jestli je v pořádku. Jedno štamprlátko nestačilo, musela jsem si nalít ještě do takříkajíc druhé nohy.👍

Venku je pořád tak divně mlhavo a lezavo, takže nefotím a tak jsem ráda, že mám spoustu fotek z minulého blogu. Občas se hodí z nich udělat třeba koláž. Všechny blogy.cz, které se přestěhovaly na blogspot teď mají problém, fotky se zřejmě nenávratně ztratily.

SLIB

 Včera při přesklívání oken jsem se uklidila do svého pokojíčku a proskákala se knížkou Slib od Táni Keleové - Vasilkové. V minulosti jsem si přečetla od téhle autorky Modrý dům, tehdy se mi knížka docela líbila, bylo to takové příjemné čtení, pokud si dobře vzpomínám. 

Slib jsem však nedočetla, hned v úvodu byl příběh předvídatelný a zdlouhavý. Dvě kamarádky, jedna šťastně vdaná veterinářka s malými dětmi a vzorným manželem. Druhá žena - hlavní hrdinka - novinářka, na prahu padesátky celý život tvrdí, že nepotřebuje chlapy, že se bez nich docela dobře obejde a vystačí si se svým pejskem, a pak se najednou zblázní do turisty, se kterým se potkala na túře. 

Nic o Tomášovi, tak se ten turista jmenuje neví a hned druhý, nebo třetí den se s ním vyspí. Vtipné z mého pohledu bylo, jak hned, ten samý den, co se s Tomášem seznámila, začala Iva troubit do světa, jak báječného člověka potkala. 

Nebylo mi sympatické, když hlavní postava v příběhu stále valí oči a vyráží ze sebe, jak je všechno "super"  Na jedné stránce se suprovalo  i dvakrát. Tak bych si představila puberťačku a ne vyzrálou ženu. Přišlo mi zvláštní, že spisovatelka, která má na svém kontě víc než 30 knížek píše o věcech, které by se v normálním životě nemohly stát tak, jak je popisuje, pořádně se tím nezaobírá. Tak, jak velice závažnou událost popisuje by se v reálu nemohla stát,  to mi pasuje na Červenou knihovnu mé babičky. Zato některé, nic neříkající dialogy jsou nezáživné a dlouhé.

 Četla jsem poctivě do té doby, než se začala kdesi v Itálii, kde byla Iva na dovolené se svým novým přítelem u jeho sestry řešit politika, konkrétně prezidentské volby. Všichni tři - Iva se svým přítelem a jeho sestrou se baví, že volby u nich vyhrál starý nemocný a nic si už nepamatující kandidát. Nemohla jsem se zbavit dojmu, že i když se jednalo o slovenské volby, bylo to cíleno spíše na našeho pana prezidenta a tak jsem začala děj přeskakovat. Na konci jsem zjistila, že jsem v podstatě o nic nepřišla. První, nekonečně dlouhá kapitola  cca 66 stran mi úplně stačila. Myslím, že knihy této spisovatelky už v knihovně vyhledávat nebudu. Příběhy s tragickými zápletkami šité horkou jehlou zrovna nejsou mým šálkem čaje.

z přebalu -
Dvě kamarádky, dva rozdílné osudy. Alice, veterinářka, je šťastně vdaná, má dvě děti, fenku Doru, práci, která ji baví, a spoustu snů. Ten největší je cestovat a poznávat jiné země, a právě proto plánují s manželem cestu po Evropě. Iveta, novinářka, je svobodná a bezdětná. Miluje svou práci, domek na kraji Bratislavy, psa Dana a výlety po Malých Karpatech. Ke štěstí nepotřebuje ani chlapa, ani děti, jak s oblibou tvrdí. Dvě šťastné ženy. Cesty osudu jsou však nevyzpytatelné…

slevy

 Pod článkem Lidl zveřejnil vánoční otevírací dobu. A na internetu málem nastal konec světa, jsem si na parlamentkách dnes ráno přečetla pár komentářů a opět mě  to rozhodilo. Jakýsi uvědomělý  "nadčlověk", který si dal nick Stále bdělý a ostražitý občan ČR,   se tam netaktně vyjadřuje o starších lidech 65+, kteří podle něho údajně stojí před markety už od 5 hod fronty a vykupují všechno, co je na slevě. Chtěl si koupit jakýsi italský sýr a pivo,  které zlevnili o deset korun, bohužel jak sýr, tak pivo bylo vyprodáno. Prodavačka mu potvrdila, že slevy kupují hlavně staří lidé. Ke svému hnusnému komentáři na PL přidával hned další, že lidé nad 65 jsou nejodpornější generace a jejich vzorem je lánský amorální hulvát. Zatímco pisatel je velice morální a slušný občan ČR, že?

Uvědomuje si vůbec pisatel oněch hanlivých komentářů, že spousta starých lidí, tzv. starodůchodců má penze vypočítané ještě z doby předrevoluční, kdy byly platy okolo 3 000 korun a ani jedna vláda to zatím při stálém zdražování nezohlednila?  Znám důchodce, kteří dnes nepobírají ani 10 000 korun, takový člověk by se bez těch slev neobešel, nemohl by si dopřát nic lepšího ani na ty Vánoce. I stále bdělý a ostražitý občan ČR bude možná jednou starý, a když tak vidím jak se k sobě lidé v dnešní době chovají, jak se urážejí, stačí málo, a hned vyvolávají hádky a rvačky, mám takový pocit, že jestli se těch 65+ dožije, tak mu to jeho chování ti mladší vrátí i s úroky, pak se možná chytí za nos, protože boží mlýny stále melou, to je jediná spravedlnost. Mimochodem fakt, že "inviduum", které dokáže napsat tak odporný komentář i na hlavu našeho pana prezidenta mluví sám za sebe, netřeba víc dodávat, protože každý slušný člověk si po přečtení jeho výblitků udělá svůj úsudek.

Proč si onen občan  nepřivstane a  nestoupne si ráno do fronty, když má odpolední směnu?  Některé akční zboží dodají  řetězce na prodejnu v tak malém, omezeném množství pouze proto, aby nalákali zákazníky a tak se často stane, že je toto zboží vyprodané do dvaceti minut. Já u těch slev vidím nejen důchodce, ale i mladé lidi, maminky s dětmi, a často celé mladé rodiny, které se  před vstupem do supermarketu rozdělí, aby si do nákupních vozíků mohli naložit i zboží, u kterého je daný počet na jednoho člověka. Velice často se stává, že do obchodu chodí Vietnamci, a právě oni  nakupují do svých podniků  haldy všeho slevněného. Nedávno jsme s manželem viděli, kterak si Vietnamec veze snad deset velkých plat vajec v akci. Nenašel se nikdo, kdo by ho zastavil, i u pokladny vše proběhlo hladce.

Ještě na závěr poznámka -
jak je možné, že stále bdělý občan o všem, co se kde ohledně důchodců šustne hned ví. On vidí, jak si staří lidé vybírají pečivo ležící vzadu a špinavými rukávy se dotýkají pečiva vepředu? On vidí, jak chrchlají s rouškou pod nosem a visí jim u nosu nudle? On cítí jejich pot a vidí mastné, neostříhané vlasy? On sleduje,  jak obtěžkáni  narvanými  taškami v každé ruce zahodí hole a berle, a letí na autobus. On sleduje ty důchodce až do tramvaje, či autobusu a vidí, jak v přeplněné MHD vyžadují volné místo k sednutí, on, který jezdí autem? Vidí houby, prostě jen mele páté, přes deváté a dost možná popisuje své vlastní chování?

zataženo, ponuro

 Zítra přijdou na ta okna, budou je přesklívat jen v obýváku a v pokoji, který byl mojí maminky. Dnes je v té maminčině místnosti nejvíc kytiček a tak jsem je všechny, jak z obýváku, tak z maminčina pokojíku nosila nahoru do patra, aby mi zítra nenastydly. Teprve když rostliny uklízím před mrazem, tak si uvědomím, kolik jich vlastně mám a že bych měla kytičky nějak zredukovat. No a místo zredukování jsem jen během podzimu čtyři rostliny koupila. 😃

A snímky jsou z dnešní procházky, stále máme zataženo a ponuro.

u nás vše při starém

 Několik dní už máme šedé nebe, jako kdyby měl padat sníh, ale nesněží, ani neprší. Jen svítání bývá docela pěkné.

Nového není nic, ve čtvrtek by nám měla jedna firma přesklít okna v obýváku, tak jsem zvědavá, jestli se okna budou i nadále rosit, či jak to mám nazvat. Ctěla jsem konečně uklízet, ale muž mi to rozmluvil, protože se tady při tom zákroku určitě udělá nepořádek.

Koláž z vánočních fotek je ještě ze starého blogu, my zatím doma žádnou vánoční výzdobu nemáme a dokonce jsem letos po mnoha letech neměla  ani adventní věnec.

Po obědě jsme zašli do městečka, je možné, že se zase zavřou obchody a já si chtěla koupit novou formičku na včelí úlky, ta stará mi praskla, když jsem s ní třískala, abych včelí úlek dostala ven, tak teď mám formičku otvírací, sice jsem chtěla tu s včeličkou, ale byly vyprodané. Obrázek je  ze starého blogu.

resty

 Musím na sebe prozradit, že nejsem zrovna ženská, z které by si někdo mohl vzít vzor.  Spousty toho, co lze udělat hned, já mileráda odkládám.

Pravidelně se stává, že prádlo nevyžehlím hned, ba naopak k prádlu nevyžehlenému v klidu přidám další várku. Tak se mi často přihodí, že mám na žehlení přetékající koš. Zítra se na to žehlení chci konečně vrhnout.

Odkládala jsem i přesazení mé aloe. Rostlinku jsem dostala předloni od dcery z jedné jejich zahraniční dovolené. Malou aloe jsem zasadila do misky a ona si v ní vegetila až do dneška a přivedla na svět spoustu dětiček. Týden se na přeplněnou misku dívám a říkám si, že snad zítra konečně i na to přesazování dojde. Zapomenu a kaju se, rostlince se donekonečna omlouvám a další den zase zapomenu.

Myslela jsem na ty věčné resty večer v posteli, ani jsem kvůli tomu nemohla usnout a tak ráno, hned po snídani jsem se konečně na to přesazení chudinky aloe dostala. Zároveň jsem odmotala s kořeny asi deset nových malých rostlinek. Vyhodit jsem je nechtěla, a tak jsou ty malé opět v původní misce, ta největší získala nový květináč.

Taky jsem se dneska rozhoupala k louskání lískových oříšků, kterými chci přizdobit vánoční cukroví. Manžel na to louskáni taky není, neznám nikoho, kdo by tuhle činnost dělal rád. Potřebuju umýt porclán ve vitrýnce, potřebuju umýt lustry, je toho moc, co mi nedá spát a já si klidně začnu číst novou knížku...

ZMIZELÝ

  Psychologický thriller od autorky    C.L. Taylor se mi četl zpočátku docela rychle a připadal mi napínavý, postupem času však napětí opadalo, příběh se nekonečně táhl prokládán dlouhým detailním popisováním zúčastněných osob a pro mne nezáživných a často nic neříkajících rozhovorů,  zkrátka dočetla jsem jen proto, abych zjistila, co se stalo Billymu. Dlužno poznamenat, že samotný konec mě dost překvapil. Také ale musím na druhou stranu poznamenat, že hlavní hrdinové této knihy mi byli až na matku krajně nesympatičtí, takže z pěti možných hvězdiček bych tentokrát dala s bídou tři.  

z přebalu -
Pouto mezi matkou a dítětem je neprolomitelné. Co když ale matka cosi děsivého skrývá?

Čtrnáctiletý Billy uprostřed noci záhadně zmizel z domu. Každý člen rodiny to klade za vinu sobě samému. Wilkinsonovi jsou zkrátka tajnůstkáři, a tak nění divu, že trvá celý rok, než díky veřejné prosbě o pomoc začne vyvstávat na povrch děsivá pravda.
Billyho matka Claire je na pokraji šílenství. V podivném stavu mysli se ocitá v omšelých hotelových pokojích nebo bloumá neznámými ulicemi, aniž by tušila, jak se tam vlastně dostala. V její kabelce se objeví předměty, které nikdy předtím neviděla. Claire ztrácí vědomí vlastní identity.
Když se to stane poprvé, lékař to připisuje neobvykle silné reakci na stres. Když se ale jednoho dne Claire probudí s krví na rukách, nikdo nechápe, jak se to mohlo stát. A nejméně ze všech tomu rozumí právě Claire.

mlhavé dny

 Poslední dny nějak proplouvají jeden za druhým, aniž by se u nás  stalo něco, o čem bych mohla napsat. Většinou máme lezavo a mlhu, tak ani na procházkách nefotím. Když jdu do městečka, mám při sobě foťák, ale fotky vypadají po stažení ponuré, že se ani nepokusím s nimi pracovat a rovnou je pošlu do koše. 

Dneska jsem si pročistila složky a našla jsem ještě dvě starší fotky ze sadu, tak jsem je zmenšila, snad nevadí, že jsou z poloviny listopadu.To ještě tu a tam kvetly chrpy.

V den, kdy jsem fotila bylo nebe bez jediného mráčku.Před nedostavěným zahradním domkem krásně zářily červené šípky.

No a jinak mám upečené čtyři druhy vánočního cukroví, a ani to jsem nevyfotila, s bleskem to není ono.  Dnes jsme byli nakoupit a shodli jsme se, že ještě udělám vosí hnízda, a tak jsme vše potřebné sehnali, ale vosí hnízda udělám až za pár dnů, mohlo by se totiž stát, že by do svátků nevydržely.

bramboříky

 Konečně jsem se dostala k tomu, abych si vyfotila moje nové bramboříky. S výsledkem ale nejsem moc spokojená. Pokusím se rostliny vyfotit, až budou mít víc květů, oba mají dost poupat.

Tady moc neodpovídá barva, na snímku vychází spíš do červena a brambořík má cyklámenovou barvu.

No a jinak jsem tím velmi silným větrem paralyzovaná, včera jsem jen upekla třetí druh vánočního cukroví a jinak jsem stále lítala k oknu a pozorovala chudáky stromy, jak s nimi ten vítr cloumá...😕

ZIMNÍ MINUTY

 

Za koho se drží
tolik minut ticha?
Pochovali bíle
všechny pěšiny.
Pohřbili i vůni -
ještě tence dýchá
tam, kde ještě ráno
vyly květiny.

Zhasili i pláty
rozžhavených pasek,
utopili rybník
v hloubce do ledu.
Zůstala nám hrstka
pravověrných lásek,
ale i těm zima
fičí z pohledu.

Napsala Blanka Švábová

Ta trocha sněhu, která u nás spadla, za  poslední dva dny zase roztála, ani jsem nefotila, čekala jsem až bude sněhu víc, než jen poprašek, a pak pomaloučku snížek začínal  tát. 

Nejak ani nemám o čem psát. Ve čtvrtek jsem ulovila dvě fotky sněhuláků. Jeden je dřevěný, nejspíš domácí výroba a na druhém snímku jsou dva velcí nafukovací sněhuláčci. U těch nafukovacích bylo špatné světlo a tak jsem zkoušela, jak by jim slušela černobílá. Dřevěný sněhulák se mi víc líbí barevný, protože má krásnou červenou šálu.

V posledních dnech se toho moc neděje, pro nás se nic nerozvolnilo, zůstáváme doma, nebo si vyjdeme na procházku do přírody. Jediné, kam musíme je supermarket. Uděláme si větší nákup na celý týden a byli jsme v knihovně vrátit vypůjčené knížky.

wok pánev

 Můj muž docela rád vaří, a rád se nechá inspirovat. K tomu prý ale nutně potřebuje wok pánev, bez ní to není ono. To má z toho, jak věčně sleduje na You Tube různá videa s kuchařskými návody. Za tím účelem sbíral v Penny body a když měl konečně nasbíráno na pánev, tak vyšlo oznámení, že pro velký zájem další body u pokladen nebudou. No a neměli ani ty wok pánve, jen maličké rendlíčky. 

Včera jsem muže poprosila, aby se mnou do města šel, že strašně nutně potřebuju brambořík který bude mít cyklamenovou barvu a protože se pořád ošíval, a říkal, že takový brambořík stejně mít nebudou, řekla jsem mu, že třeba nebude brambořík, ale mohli by dostat ty wok pánve. To už protáčel oči, jako že melu úplné blbosti, když končí akce, ale co by neudělal, aby měl ode mne na chvíli pokoj. 😀

Když jsme do obchodu dorazili, já se hned vrhla na bramboříky, měli jich už jen pár a mezi nimi byl jeden jediný v té barvě, kterou jsem nikdy neměla a o které jsem vždycky jen snila. Jen jsem chvilku před regálem stála jako tydýt, protože se mi líbil ještě jeden brambořík, který na mě působil tak působil tak vesele. V tom se přiřítil muž a měl v nákupním vozíku hádejte co? Byl nadmíru spokojený a když viděl, že mám jeden brambořík v ruce a na další ještě koukám, řekl mi, že si mám vzít oba. Tak mají naše dušičky pokoj a zároveň jsme si přinesli domů vánoční dárky. 👍

Bramboříky jsem ještě nestihla vyfotit, protože je zatím šero, ale obal od pánve jsem před chvilkou cvakla.

ZÁZRAČNÝ LÉK

 Prý poutavý a zajímavě napsaný thriller z lékařského prostředí jsem dočetla včera večer. Na mě to bylo moc dlouhé, konec zase překotný a překombinovaný.   Já nevím, jak je možné, že si tolik lidí tuhle knihu chválí, mně zas až tak dobrá nepřišla. Jako by tenhle příběh psal někdo jiný, autor si pletl virus HIV a onemocnění AIDS, překlad taky za moc nestál, těžko poznat, jak vypadá originál, přiznám se, že anglicky neumím, tak nemůžu soudit. Pro tuhle chvíli jsem ráda, že ve čtečce další cobenovky nemám. Je čas zase na jiné autory...

Z přebalu knížky se dozvíme, že se jedná o napínavý nonstop thriller odehrávající se v lékařském prostředí kliniky, kde několik lékařů hledá lék na smrtelnou nemoc AIDS. Jejich snažení však ohrožuje smrt. Jeden z tvůrců projektu, dr. Grey, zahyne a neznámý psychopatický zabiják vraždí vyléčené pacienty, homosexuály. Překážky výzkumu však klade i skupina, jejímiž vůdčími osobnostmi jsou doktor Lowell, specialista na rakovinu, řídící středisko zaměřené na tuto chorobu, a bigotní reverend Sanders. Využívají svého spojení s tajemníkem Národního institutu zdraví a snaží se kliniku zkrátit o přidělené granty. Sára Lowellová, dcera dr. Lowella a známá televizní moderátorka, a její manžel, basketbalová hvězda Michael Silverman, přicházejí na kliniku, neboť Michael záhadně onemocněl. Diagnóza je jednoznačná - AIDS. Michael je však vzápětí po přijetí na kliniku unesen. Je objeven i s únoscem až v dalekém Bangkoku. Zatčení únosce vnáší do záhady, kdo stojí za vraždami a co je jejich motivem, nečekané světlo.

 

sněží

 Dneska jsem se probudila do bílého rána, k zemi se snášely a stále snášejí drobné sněhové vločky. To v pondělí ještě kvetl rmen, přinesla jsem si jeden snímek z procházky.Už je vidět, že květy rmenu poznamenal mráz, na zahrádce mi kvetla ještě včera sedmikráska, ale zapomněla jsem si jí taky vyfotit a přidat ke statečnému rmenu.

  Místo na procházku do přírody půjdeme za chvilku do městečka, chtěla bych si koupit nejaký pěkný bramboří a dochází nám mléko. Od té doby, co k nám chodí na krmení sousedova kočička máme nějak větší spotřebu.

srážky listopad 2020

 Listopad byl na srážky opravdu moc chudý. Listopad roku 2018, byl ještě horší, než ten letošní.

1. 11. - 5 mm
5. 11. - 2 mm
14. 11. - 2 mm mlha a déšť
15. 11. - 2 mm slabý déšť
19. 11. - 3 mm

Celkem spadlo 14 mm, zase byly poměrně často mlhy a nefoukal silný vítr.

listopad 2018- celkem 10 mm
listopad 2019 - celkem 32 mm

linecká kolečka

 Každý rok zkouším linecké, ale takové, jaké si pamatuju z dětství, když jsem byla na návštěvě u jedné spolužačky a její maminka nám na malém talířku přinesla linecké, které se v puse jen rozplývalo, takové se mi zatím nikdy nepovedlo. Moje maminka se vždycky zlobila, když jsem jako dítě to linecké od kamarádky zmínila, a nikdy nepochopila, že jsem to nemyslela zle. Maminka pekla stále podle jednoho zaběhnutého receptu.

To dnešní linecké je opravdu dobré, asi u něj už zůstanu. Původní recept z internetu jsem trochu poupravila. Mouky jsem nechala 300g, přidala jsem navíc jeden žloutek, špetku soli, polévkovou lžíci rumu, a 40g másla, (margarín jsem nedávala, koupili jsme levné máslo).Cukr jsem naopak ubrala, místo 100g jsem dala jen 70g a myslím, že je cukroví sladké až dost.

takže -
300g hladké mouky, 240g másla, 70g moučkového cukru, 2 žloutky, 1 lžíce rumu a špetička soli.

Na snímku je vidět, že se mi příliš tenká kolečka nepodařilo uhlídat, pokoušela jsem se o sílu max. 2 mm, a ani 3 mm mi nějak nesedly. Budu dělat ode dneška vykrajované kousky na sílu stébla, jak se psalo dřív, což odpovídá cca 4 mm.