resty

 Musím na sebe prozradit, že nejsem zrovna ženská, z které by si někdo mohl vzít vzor.  Spousty toho, co lze udělat hned, já mileráda odkládám.

Pravidelně se stává, že prádlo nevyžehlím hned, ba naopak k prádlu nevyžehlenému v klidu přidám další várku. Tak se mi často přihodí, že mám na žehlení přetékající koš. Zítra se na to žehlení chci konečně vrhnout.

Odkládala jsem i přesazení mé aloe. Rostlinku jsem dostala předloni od dcery z jedné jejich zahraniční dovolené. Malou aloe jsem zasadila do misky a ona si v ní vegetila až do dneška a přivedla na svět spoustu dětiček. Týden se na přeplněnou misku dívám a říkám si, že snad zítra konečně i na to přesazování dojde. Zapomenu a kaju se, rostlince se donekonečna omlouvám a další den zase zapomenu.

Myslela jsem na ty věčné resty večer v posteli, ani jsem kvůli tomu nemohla usnout a tak ráno, hned po snídani jsem se konečně na to přesazení chudinky aloe dostala. Zároveň jsem odmotala s kořeny asi deset nových malých rostlinek. Vyhodit jsem je nechtěla, a tak jsou ty malé opět v původní misce, ta největší získala nový květináč.

Taky jsem se dneska rozhoupala k louskání lískových oříšků, kterými chci přizdobit vánoční cukroví. Manžel na to louskáni taky není, neznám nikoho, kdo by tuhle činnost dělal rád. Potřebuju umýt porclán ve vitrýnce, potřebuju umýt lustry, je toho moc, co mi nedá spát a já si klidně začnu číst novou knížku...