Vyfotila jsem si u nás na náměstí krásně ručně vyráběné vánoční ozdoby na stromeček.Všechny je vyráběly děti.
Všechno raketově zdražuje, inflace stoupá nákup od nákupu, a tak se vánoční cukroví v mnoha rodinách asi ani nepeče. Někde jsem zahlédla titulek, že vánoční cukroví je dnes luxus jen pro bohaté, no mít doma příjemné teplo je asi taky už luxus.
V pátek jsme měli cestu do města, čekalo nás nějaké vyřizování a při té příležitosti jsem se chtěla podívat, jestli neseženu nějaký prošívaný kabát, nebo bundu ve vietnamských obchodech. Máme jich tady hned několik a jeden nový se právě v pátek otevíral, ale tam měli jak jsem zjistila jen drogerii, kuchyňské potřeby a boty.
V jednom malém, zapadlém krámku ale měla paní pěkný dámský kabát, který mi svým vzorem okamžitě padl do oka, navíc byl lehký, sportovní a určitě bych ho užila Cena se mi však zdála příliš vysoká, přesto jsem si kabát vyzkoušela. Zajímavé bylo, že měli jen jeden jediný a padl mi jako ulitý, jakoby na mě čekal. Muž říkal, ať ho koupím, a nepřemýšlím o tom, když se mi líbí. Stál devět stovek, tak jsem si jen povzdechla, a zakroutila hlavou, že nemusím mít všechno.
Zpátky jsme šli přes náměstí, zrovna byly vánoční trhy. Vyfotila jsem si různé vánoční ozdobičky, které vyráběly děti a když jsme byli na konci náměstí, zastavil se manžel u pojízdné prodejny a zíral nevěřícně na ceduli, která hlásala, že opečená klobáska, chléb s hořčicí a krajíček chleba stojí rovných sto korun. Docela nás ta cena pobavila, každý se té prodejničce obloukem vyhýbal a muž mi pošeptal: "Vidíš, tobě se zdál ten kabát drahý, nechceš se pro něj vrátit?" "Tak jo", řekla jsem a pro kabát jsme se vrátili. Paní prodavačka měla radost, že něco utrží, a sama od sebe nabídla slevu padesát korun a do igelitky mi s mrknutím oka přihodila ještě pěkné bavlněné kalhotky.
Všude nabízejí kabáty jednobarevné, černé, červené, zelené, nebo modré, a já se v nich necítím dobře. Tenhle vzor se mi líbil, hodí se i černým kalhotám, a k texaskám taky není špatný a kdyby bylo potřeba, můžu si vzít pod něj i teplejší svetr.
Tenhle koláč peču podruhé a vždycky se po něm jen zapráší. Recept jsem našla na netu, a trošku jsem ho upravila, jen co se týče množství cukru. Místo plného hrnku jsem dala jen polovinu.
V pátek jsem si objednala přes internet slunečnici, údajně úplně čerstvou. Předchozí dva pytle černé slunečnice, které jsem koupila počátkem podzimu u nás v zahradních potřebách měla být taky čerstvá - letošní sklizeň. Přesto je to ta úplně nejhorší a dokonce plesnivá slunečnice, jakou jsem kdy koupila a rozhodně není letošní, ba není ani loňská. Reklamovat u nás nejde. Na papírovém pytli je nálepka, (Krmítko od firmy Forestina, Mnichov - Strakonice) a doba spotřeby je až do září 2024. Musela bych prý slunečnici poslat výrobci, ale já na to v současné době nemám, abych se handrkovala a platila zase drahé poštovné.
Herečka Eva Holubová, jak jsem se právě dočetla na Parlamentních listech je ráda, že jí netopí Putin. Ona je pro topení dřevem.
Větší šílenost jsem snad nikdy nečetla, nám rozhodně Vladimír Vladimírovič Putin nikdy netopil, za plyn jsme poctivě zaplatili. Spousta těch se správným názorem kupuje ruský plyn z různých zemí, je to ten stejný ruský plyn od Putina, ale nesrovnatelně dražší a to je zřejmě v pořádku.
Farní kostel Narození Panny Marie, fotka ze včerejší odpolední procházky.
Jako farní se kostel uvádí již mezi lety 1344-1350. Čeští králové byli jeho podacími pány. Roku 1553 byl pomocí krále Vladislava II. vystavěn znovu a přidělen ke zbečenské faře. Roku 1639 za vpádu Švédů kostel vyhořel, ale již následujícího roku byl znovu vystavěn.
Tak už jsme se dočkali první, zatím ne moc velké sněhové nadílky, spíš by se dalo říct, že je to takový sněhový poprašek. Sněžilo prakticky všude, známí mi jako o život do emailové schránky posílali zasněžené fotky.😉
Pohled ze střešního okna na kostelíček, celkový dojem kazí silo, které stojí za kostelem. Odpoledne jsme byli na procházce, zrovna bylo tak trochu ponuro, i tam jsem fotila kostel snad něco z odpoledních fotek na blog vyberu.
Moravec přišel bránit 17. listopadu svobodnou žurnalistiku. Lidé dnes naslouchají kdejakému zadluženému malíři pokojů.
A já k tomu dodám, proč ne, proč by neposlouchali, když je vidět, že vládě na českých občanech nezáleží a podporuje pouze Ukrajinu. Je snad malíř pokojů, člověk, který se živil poctivou prací v očích pana Moravce jen nemajetná spodina?
Proč Moravcovi nevadí, že současný ministr financí je pouhý elektrikář, a místopředseda vlády, ministr práce a sociálních věcí, pověřen řízením Ministerstva životního prostředí je bývalý traktorista, který vystudoval jen střední zemědělskou školu, na kterou se dostal úplně každý.
Zajímalo by mě, proč si pan Moravec zve do studia jen lidi, kteří mají jediný správný názor na současné dění, jako pan Moravec. To je zase ten dvojí metr.
Dneska - 16. listopadu měli v Penny mléko v akci za 14,90. Venku poprchávalo, přesto se manžel pro mléko na kole vypravil. Já jsem nešla, a tak to mám z manželova vyprávění.
Viděl lidi, kteří přijížděli autem a nosili na otočku do kufrů aut kartony mléka. Bylo jim zřejmě jedno, že na všechny se díky nim nedostane.
Na druhou stranu viděl starší ženu s dcerou a vnoučetem. Bylo prý vidět, že si vlasy stříhají doma, na oblečení bylo taky znát, že mají ženy hluboko do kapsy. Nechtěně v obchodě zaslechl, jak se mladší žena ptá zřejmě své matky, jestli má koupit mléka dvě, nebo tři. Starší žena prý odpověděla, že když stojí patnáct korun, tak můžou koupit tři, aby měly mléko pro malého. Aby bylo jasno ne tři kartony, ale tři litry mléka.
No hlavně že si naše vláda prý před pár dny v tichosti zase půjčila 10 miliard pro Ukrajince, kteří u nás žijí.
V poslední době se začínám propadat do opravdu těžkých depresí. Nejhorší je, že se to stále prohlubuje a není vidět žádná naděje na zlepšení. Léky brát nechci, brala jsem je za vlády ODS několik let a jediný efekt byl, že jsem přibírala na váze a ztrácela pojem o realitě.
Co jsem tak slyšela od známé, je na tom stejně a bojí se o tom s někým mluvit. Já se nebojím, ale kdopak ví, kdy se to proti mně obrátí, dneska se lidem moc nedá věřit. K tomu ta příšerná mlha, už čtvrtý den není pomalu vidět na krok a zimu máme doma pomalu jak v morně.
Včerejšek se opravdu vydařil, když pominu tu cibuli. S dětmi jsme byli odpoledne na procházce. Po obědě jsem byla doplnit ptačí krmítko a -
Dnes ráno všechny krásenky ležely na zemi, v ptačím pítku byl docela silný led. Zdá se, že nadprůměrně teplému počasí už odzvonilo.
Po zkontrolování položek, a namarkovaných cen se po zaplacení u pokladny zdálo všechno v pořádku. Cibule byla krásně tvrdá, a tak jsem paragon odhodila do koše. Takhle vypadala akční cibule druhý den. 👎
Tohle mě dostalo, a hned jsem si vzpomněla, jak jsem včera viděla plný supermarket Ukrajinců, rozeřvané ukrajinské děti měly plné náruče hraček, jejich rodiče tlačili před sebou plné nákupní vozíky. Mimochodem tam byli opravdu mladí muži, kteří by snad podle mne měli bojovat na Ukrajině. No a naši senioři, kteří celý život poctivě pracovali, neboť práce byla za socíku povinná a tudíž i poctivě odváděli daně třou v současnosti bídu s nouzí.
Vizitka našeho pana fialy, "světového lídra". Holt mají naši starší občané smůlu, nejsou z Ukrajiny...
Jelikož bylo vepřové sádlo v superketech hned pryč a podle prodavačky se tam lidi dokonce pošťuchovali, tak vznikly tyhle škvarkové placky.
Minulý týden jsem dostala od manžela brambořík, dostávám ho každý rok touto dobou. Někdy se podaří brambořík uchovat do příštích vánoc, ale už těch květů není tolik.
Jsem zvědavá, jestli se mi tentokrát podaří brambořík tentokrát udržet v bezvadném stavu do příštích Vánoc. 😊
Dneska manžel dovezl mandarinky z Penny marketu, byly v lísce - 2,5kg. Po uklizení nákupu jsem sundala z lísky síťku a začala jsem mandarinky kontrolovat. Hned první se mi nezdála a když jsem ji vyndávala, projel mi mandarinkou prst.
Nedávno jsme jim naletěli s bramborama, byly příšerné. Dneska jsem si na to vzpomněla, když jsem na YouTube sledovala německé recepty z brambor, viděla jsem, jak je ty ženy loupaly brambory a házely do hrnce, ani jeden brambor na sobě neměl ty černě, nebo šedavé skvrny co se objevují pomalu na každém bramboru koupeném v německých supermarketech.
Že jim není hanba! Ono zřejmě nestačí, že pro ČR vyrábějí nekvalitní a dražší potraviny. Nezajímají se o to, jak nízké mají oproti nim čeští občané mzdy a důchody. Neberou v potaz, že mají od nás elektřinu takřka za hubičku a my, jako výrobci jí draze platíme. Jim to zkrátka nestačí! Oni nám do České republiky ještě s odpuštěním serou do lísek plesnivé kousky, čímž celý obsah znehodnotí. Takové mandarinky nepatří ani na kompost, tak ať si je nechají a snědí, nebo zlikvidují si je sami!!
Poznávejte lidi po skutcích,
jako dobrota stromu
má známá býti po ovoci,
ale nikoli po listí,
ani po kůře,
ani po výšce.
JAN HUS
Zatím k nám ranní mráz nedorazil, i když k němu už směřujeme mílovými kroky. Známá psala, že už je u nich ranní mrazík na denním pořádku.
Už nějakou dobu si občas pustím na kanálu Aby bylo jasno video Jany Bobošíkové, myslím, že by člověk měl dostávat i jiné informace, než jaké jsou dostupné v ČT. Jenže dnes se mi video s názvem Václavák burani vs. demokraté - Dobře uplacení úřednic...v televizi nespustilo, zkusila jsem to proto i přes počítač. Zase nic, jen na mě vylétlo oznámení o tom, že potřebují zkontrolovat, či ověřit můj věk. K tomu ověření potřebují ofocenou moji platební kartu, nebo jiný průkaz totožnosti.
Brambory prý budou patřit k luxusním potravinám. Cena je skutečně "luxusní" ale kvalita bohužel ne. Při loupání a krájení jsem dobrou třetinu brambor musela vyhodit, protože měly pod slupkou spoustu velkých skvrn, které vypadaly jako šedo-černé modřiny. Koupené brambory v akci, - (většinou se prodávají po 5kg) ve sklepě za týden zboubovatí, změknou a jsou pomalu jako žoužel, jak říkávala moje babička.
Tatarka taky nebyla nic moc, pořád se píše na obalu, že je to poctivá tatarská omáčka Vitana, výrobcem však už je údajně norská Orkla. Podobné to bylo, když jsme koupili znojemské okurky, které byly ve sklenici hnědé, rozvařené a chutnaly jako s odpuštěním bláto. Nechápu, proč osvědčená Vitana u nás skončila...
Konečně jsem dočetla detektivní román autorů Anderse de la Motte a Månse Nilssona Smrt přichází na prohlídku. Četlo se mi dobře, hlavní postavy vyšetřovatelů mi byly sympatické, ale málo platné, současné dění u nás mě děsí čím dál víc, a na výbornou detektivku se nemůžu nějak cele soustředit. Kdo je vrahem jsem tušila brzy, ale další souvislosti, jak a proč, to mi unikalo až do konce.
z přebalu -
Chamtivost, zrada a vražda v okouzlujících přímořských kulisách – úvodní díl nové švédské detektivní série v nestárnoucím a stále oblíbeném stylu klasické krimi Agathy Christie. Realitní agentka a populární moderátorka Jessie Andersonová je nalezena mrtvá v jednom z předváděných domů. Věhlasný stockholmský inspektor Peter Vinston, který tu pobývá kvůli své dceři, je okamžitě vtažen do vyšetřování. Společně s místní policistkou Tove Espingovou zjišťují, že Jessie mohl mít důvod zabít téměř každý, kdo s ní a s tou vilou měl co do činění. Některá z idylických zahrad, rozkvetlých luk či písečných zátok skrývá vraha...
Výlet na kole k rybníkům u Mšeckých Žehrovic se mi moc líbil, už míň se mi líbilo, že v jednom lesíku u posledního rybníku řádil nějaký šílenec, nebo možná pytlák. Hon to nebyl, to by byl slyšet větší rachot. Místo by bylo ohraničené, aby lidé nevstupovali myslivcům do rány. Nebylo slyšet ani štěkání psů, jen tu a tam rána z kulovnice.
Včera odpoledne jsme byli na procházce. Při zpáteční cestě jsme si jablíčky naplnili batohy a stále jich je na stromech dost a dost, a pod stromy ještě víc, je tam doslova moře jablek.
Měla jsem v chladničce zbytek droždí a tak jsem manželovi konečně udělala jeho oblíbené kynuté knedlíky. Uvnitř strouhaná jablíčka, navrchu hodně skořice, cukr a polité jsou máslem...
Trochu natlučená jablíčka skončila v povidlech, mám další čtyři sklenice a chystám se ještě na pár kompotů. 👍
Dneska jsme si přivstali, chtěli jsme si koupit na chleba místo drahého másla aspoň sádlo. Sádlo se výborně hodí i na smažení, je mnohem lepší, než předražený olej..., jenže ouha..., sádlo, jak nám sdělila paní vedoucí je teď jen na příděl a vůbec neví, kdy jim na prodejnu nějaké sádlo dovezou.
Vybrala jsem pro dnešní článek pole, kolem kterého léta chodím na procházku, dá se říct, že víc, než dvacet let. Nejprve jsem kolem chodili s našimi pejsky a teď už sami, jen s manželem. Tehdy to byla krásná louka, na které rostly rozmanité luční květiny, které přivábily různé druhy motýlů, včel, čmeláků a jiného hmyzu.
Nevím co se stalo, nevím proč dlouhé roky louku nikdo ani neposekal, nikdo se o ní zkrátka nestaral, nikdo nejevil zájem a ta krásná louka se začala pomaloučku měnit. Rostliny postupně mizely a s nimi mizeli i motýli. V posledních asi pěti letech byl na louku moc smutný pohled. Už to nebyla ani louka, rostla tam pouze taková trsnatá tráva, která se se nehodila ani na seno, nehodila se na nic.
I včera jsme si vyjeli na kolech, tentokrát do Mšeckých Žehrovic, abych nyla přesná jen k rybníkům. Cesta byla tentokrát náročnější, a zpátky, když už jsem byla unavená přišel pořádný stoupák. Ještě že tam byly podél cesty lavičky. Fotky mám ale ještě ve foťáku.
Dneškem asi skončilo to krásné babí léto s příjemnými teplotami, a začne se topit. 😕
1. října - 3 mm
2. října - 2 mm
11. října - 0,5 mm
15. října - 2,5 mm
18. října - 7 mm
21. října - 1 mm
22. října - 2 mm
24. října - 1,5 mm
celkem - 19,5 mm
říjen 2018 - celkem 27 mm
říjen 2019 - celkem 43 mm
říjen 2020 - celkem 72 mm
říjen 2021 - celkem 19 mm
Tady je jasně vidět, že když přes nás v kovidové době nelétalo tolik letadel, tak u nás pršelo.
