potěšilo mě

Vybrala jsem pro dnešní článek pole, kolem kterého léta chodím na procházku, dá se říct, že víc, než dvacet let. Nejprve jsem kolem chodili s našimi pejsky a teď už sami, jen s manželem. Tehdy to byla krásná louka, na které rostly rozmanité luční květiny, které přivábily různé druhy motýlů, včel, čmeláků a jiného hmyzu.

Nevím co se stalo, nevím proč dlouhé roky louku nikdo ani neposekal, nikdo se o ní zkrátka nestaral, nikdo nejevil zájem a ta krásná louka se začala pomaloučku měnit. Rostliny postupně mizely a s nimi mizeli i motýli. V posledních asi pěti letech byl na louku moc smutný pohled. Už to nebyla ani louka, rostla tam pouze taková trsnatá tráva, která se se  nehodila ani na seno, nehodila se na nic.

A teď najednou, po všech těch letech byla louka rozoraná a stalo se z ní snad budoucí pole. To mi udělalo fakt velkou radost. Naši zemědělci se probouzí, najednou je zoraná nejen tato louka, ale i všechna pole v našem okolí. Dřív se nic neoralo, jen se zasela řepka, dodalo se chemické hnojivo a olejka rostla jako blázen. 

Ještě jsem si vyfotila o víkendu stromy, stále si drží docela dost listí. Ten prostřední je krásně vybarvený, to je poměrně stará třešeň a napravo je jabloň. Některé jabloně jsou jablky doslova obalené, a nikdo je nesklízí. Tak si příště vezmu větší batoh a nějaká jablíčka si očešu. 😏