mrazivá procházka

 Dva dny jsem skoro nevystrčila nos, když nepočítám kratinké procházky jen tak, za plot a doplnění ptačích krmítek. Včera bylo opravdu nádherně a tak jsem se hned ráno pustila do vaření. Manžel chtěl guláš a ten bývá po rozležení ještě lepší, než čerstvě uvařený.

Procházka to byla příjemná, pod nohama křupal sníh, jen to i po cestách dost klouzalo. Nepotkali jsme ani živáčka, lidé spíš vyrážejí až po obědě. 

Manžel po příchodu domů ohřál guláš i knedlíky a s náramnou chutí jsme se pustili do jídla. 👍

covid, necovid

 V noci na dnešek jsem měla pořádně nahnáno. Spát jsem šla brzy, něco po jednadvacáté hodině, protože jsem pociťovala takovou zvláštní únavu. Usnula jsem, jako když mě do vody hodí, a spala přibližně dvě hodiny.

Probudila jsem se s totálně ucpaným nosem, a tak jsem si kápla Sanorin a znovu zalehla do postele. Po chvíli, než jsem stačila znovu usnout se mi udělalo špatně od žaludku, téměř na zvracení, rozbolela mě hlava, zimnice se střídala s návaly horka. Hlava mi třeštila jako střep, k tomu mě rozbolely snad všechny svaly a spánek byl totálně v nenávratnu. 

Pustila jsem si inernetové rádio a poslouchala jednu pohádku za druhou, abych se nějak zabavila. Znovu jsem usnula nad ránem, něco po čtvrté hodině a spala do půl sedmé, po probuzení jsem se cítila podstatně líp. Přiznám se, že tak divně mi dlouho nebylo, příznaky to byly jako u nějaké virózy, ale je mi divné, že to tak rychle skončilo. Kdyby to byla počínající chřipka, bylo by mi teď asi mnohem hůř, tak nevím, co se zase děje, ale špejli do nosu si strkat nenechám.

Ráno byl u nás celkem silný vítr, déšť se sřídal se sněžením, momentálně sněžení ustalo a vysvitlo dokonce sluníčko, tak je mi hned líp i po psychické stránce.

Leden pomalu končí, co mi dělá radost, to jsou srážky. Za dva dny napršelo a nasněžilo cca 15 mm, tak snad bude ten letošní rok pro přírodu příznivější.

na každém šprochu pravdy trochu

 Nějak ta kovidová pandemie, někdo říká jen epidemie nemá konce. Začínám upadat do hlubokých depresí, jako mnoho jiných lidí, kteří se těm neustálým katastrofickým článkům poddávají. Začínám chápat, proč mnozí lidé zvolí raději dobrovolný odchod z tohoto světa. Člověk totiž neví, čemu má, nebo může věřit, když politici sami svoje nařízení porušují a scházejí se bez roušek. Ve Sněmovně mají nasazené roušky tak, že jim kouká často nos a mluví tam, hádají se prskají. To všechno je zřejmě v pořádku. V poslanecké restauraci klidně jedí, a pochybuju, že by u jednoho stolu byli příbuzní. To pak člověka napadne, jestli to všechno, co se teď děje není uměle vyvolané. Lidé si přeposíají různá videa, kde se mluví o něčem jiném, a to mi nahání ještě větší hrůzu. Ta videa pak rychle mizí, a mně to připadá, že mocní tohoto světa nechtějí, aby ty zprávy lidé viděli a slyšeli. Moje babička říkávala: "Na každém šprochu pravdy trochu"

Stokrát si říkám, že se nebudu dívat na zprávy, že nebudu číst novinky a jiné podobné weby, ale stejně se s jakousi nadějí jdu každé ráno podívat, co je nového. Tak moc chci slyšet a vidět, že je to konečně na dobré cestě a pořád nic. Nechápu, co se děje teď tak strašného, že vláda opět přitvrdila a zakazuje prakticky všechno. Prý jsou nemocnice přeplněné, tak proč se nevyužívá ta polní nemocnice. Takových peněz to stálo a teď se dozvídáme, že nemají lékaře a sestry. To jako nevěděli dřív, než se do toho sestavování provizorní nemocnice pouštěli?

Dočetla jsem se, že se covid ještě víc  přenáší mluvením. Doposud se tvrdilo, že se nejrychleji roznáší kašlem, tak teď už jen čekám, až se lidem zakáže i mluvit. Od loňského března, kdy to vypuklo jsem viděla dceru, zetě a vnoučata jen dvakrát a skoro jsem je nepoznávala.

Mám strach, že nám omezí i procházky do přírody, že se budeme smět pohybovat jen v těsné blízkosti domů a bytů.

Korálky plné slunce

Zaujal mě článek o třešních a višních, o tom, jak jsou zdraví prospěšné, a co všechno dokážou. Z toho důvodu jsem to dlouhé povídání poctivě opsala. Vzhledem k tomu, že píšu pouze dvěma prsty, byla to docela fuška, ale snad se to povídání  někomu hodí.

Dotaz -
Máme na zahradě dva třešňové stromy. Děda je chce pokácet, prý je z nich jen nepořádek. Já je mám ráda. Určitě jsou i zdravé!
Lenka Košťálová, Blansko

TMAVŠÍ SESTŘENICE
Višně dozrávají o pár týdnů později (od července do srpna). Jsou pevnější a kyselejší.  Dělíme je na kyselky - tmavé s červenou šťávou - a amarelky - mají světlejší barvu a šťáva je světle žlutá. Na mnoha zahradách najdeme také stromy sladkovišní, což jsou kříženci mezi třešněmi a višněmi. Z Dalmácie pochází hořké červenočerné maraše. Vyrábí se z nich známé maraskino. Višně jsou zdrojem minerálů. Dokáží snížit horečku, posilují kapiláry, jsou účinné při zánětech.

Tyto krásné, voňavé kuličky pocházejí z Malé Asie, odkud je římský vojevůdce Lucullus přivezl do Evropy. Svojí báječnou chutí si rychle získaly oblibu opravdových gurmánů, a tak dnes můžeme na zahradách a v sadech objevit víc, než tisíc druhů třešní, višní a sladkovišní.
Třešně dělíme na chrupky, a srdcovky. Chrupky jsou pevnější, hodí se na zmrazování, dužina srdcovek je spíš měkká, proto je musíme zkonzumovat co nejdřív.

ZDRAVÁ POCHOUTKA
Třešně jsou tvořeny hlavně vodou, ale to rozhodně není všechno. Obsahují velké množství jódu, jsou proto vhodné pro nemocné se štítnou žlázou a bolestmi páteře. Najdeme v nich také vitamín C,E, a B, karoten, železo, draslík, hořčík, fosfor, zinek a třísloviny.  Navíc jsou bohaté na vápník, důležitý pro zdraví kostí a zubů a pro správnou funkci nervů, železo potřebné pro krvetvorbu a dýchání buněk a na draslík, který podporuje vylučování vody z těla.

HUBNEME S TŘEŠNĚMI
Umí na sebe vázat škodliviny, které se pak mohou snadněji vyloučit, proto jsou třešně ideální při zánětech, parodontóze a artritidě.  Dokonce pomáhají snižovat nadváhu, a to tak, že neutralizují tukové substance, které se pak nedostanou krví do sliznice. Podporují zdravý vývoj pokožky a pomáhají proti zácpě. Také snižují hladinu kyseliny močové a působí preventivně proti dně. Ale pozor na vodu! Jako všechno peckovité ovoce rychle kvasí a způsobují nepříjemné zažívací problémy. To platí zvláště u dětí.
Pravidelně by se jim měli oddávat cukrovkáři- obsahují totiž látky zvané antokyany, které pomáhají u obou typů cukrovky.

MOUČNÍK I VÍNKO
Třešně jsou nejchutnější čerstvé, ale jejich využití v kuchyni je mnohostranné. Hodí se na přípravu moštů, džemů, kompotů a na likéry i destiláty. Pečeme s nimi bublaniny, ovocné dorty, připravujeme šťávy a sirupy. Velmi oblíbené je rovněž domácí višňové víno. Plody bez stopky mají poloviční trvanlivost.

HŘEJIVÉ MAZLENÍ
Skvěle můžeme využít také třešňové pecky. Jsou totiž výborným zásobníkem tepla. A jak to udělat? Usušíme si hrst třešňových pecek a zašijeme je do plátěného pytlíku. Ten pak funguje jako přírodní termopoduška. Jakmile dáme pytlík s peckami krátce do mikrovlnky, získáme příjemný zdroj tepla.

 

sliby chyby

 Ráno trošku poletoval sníh, ale venku bylo tak hezky, že jsme se hned po snídani rozhodli vyrazit  na procházku co nejdřív. Jsme po obědě už trochu líní, nikam dál se nám nechce, ale oba ty procházky potřebujeme. Já nevím, jak je to možné, ale zase jsem se spravila! Ráno jsem vážila 72,8kg, sice jsem si na vážení vzpomněla až po snídani, ale stejně mě ta čísla na váze přímo šokovala. Včera jsme kvůli silnému sněžení nikde nebyli a já si to pak vyčítala, neubylo mě, byla to ode mne jen hloupá výmluva dneska už jsem sotva dopnula džíny. 😟

Muž říkal, že půjdeme procházkou do města, přesněji řečeno do Penny, jestli ještě budou mít české škvařené sádlo. Nedávno jsme si jedno koupili, a bylo téměř jako domácí. Právě díky tomu sádlu jsem asi nabrala dvě kila, protože jeden namazaný chleba mi nikdy nestačil. Dneska jsem dala sama sobě slib, že víc, jak jeden krajíc si nenamažu a že přidám pohyb, třeba dřepy. 👍

Takže jsme koupili sádla, rovnou dva kelímky, ale ještě před tím sádlem, hned za vstupem do obchodu jsem si na regálku se skomírajícími rostlinami  všimla dvou květináčků s africkými fialkami. Chuděry byly pěkně zrasované, zvlášť ty s drobnými růžovými kvítky. Ve mně se hned ozval záchranářský pud, ale muž mě brzdil, říkal, že se ty fialky už nevzpamatují a zároveň se mě ptal, kolikrát už jsem se zapřísahala, že nebudu nakupovat polouvadlé pokojovky. Pak ale nade mnou mávl rukou, popadl ty lepší a šel se sám od sebe na pokladnu zeptat, kolik stojí, protože cena u nich nebyla, ba ani cedulka, že jsou na slevě. Pokladní nám sdělila, že jsou za 39,90 a tak mi řekl, ať si je tedy vezmu, když mi to drásá srdce. Měla jsem chuť přihodit i ty růžové, ale nechtěla jsem muže dráždit, navíc už nějaké růžové mám.

Doma jsem zjistila, že je fialka doslova přelitá, což jí vůbec nesvědčí. Teď už odpočívá na okenním parapetu a já musím doufat, že se vzpamatuje, jinak bych to měla u manžela příště fakt nahnutý a žádná kytička by nebyla.

hvězdník

Málem bych  promeškala krásné bílé květy hvězdníku. Do místnosti, kde mám většinu pokojovek chodím jen zalévat a protože v zimě rostliny moc vláhy nepotřebují, chodím tam tak jednou za týden. 

Hvězdník (Hippeastrum)

 

 Všimla jsem si včera odpoledne, že je jeden květ už rozvinutý a dnes ráno rozkvetlo i druhé poupě. Zrovna bylo i příznivé světlo a tak mohl vzniknout tenhle snímek. 

dnešní sněhová nadílka

 Od rána drobně sněžilo, tak, jak jsme u nás už po několik let zvyklí. Zhruba od 11hodin to ale přišlo, padaly tak velké vločky a sněžilo tak hustě, že jsme měli během půl hodiny sněhovou peřinu.

Sněžilo dál a stále ještě sněží, ale už jsou to opět jen droboučké vločky.

Došly nám nějaké potraviny, a tak jsme se po obědě vydali s manželem do supermarketu. Chtěla jsem hlavně ovoce,  máslo a sůl, na posyp chodníku.

Jenže naleštěný, na pohled by se skoro dalo říct výstavní jablka odněkud z Tramtárie páchly tak divně, po plísni a zároveň po nějaké chemikálii, a tak jsem je  zase vrátila do regálu. Vedle jablek ležící hrušky taky z dovozu vypadaly tuze nevábně. Nakonec jsem vzala  sáček mandarinek  a kilo banánů. Jenže po chvíli jsem zjistila, že v sáčku s mandarinkami jsou dvě už plesnivé a tak putovaly milé mandarinky taky znovu na regál. Zůstaly mi jen jedovatě zelené, nezralé banány, ale ty snad dojdou. 

Hlavně že někteří politici a přitakávači EU šílí, že u nás nebudou pomeranče, mandarinky a další tropické ovoce, když byl Okamurovi přijat Poslaneckou sněmovnou  návrh zákona o potravinách. 👍

nestálé počasí

 V pátek jsme měli téměř jaro, bylo to tak příjemné. V sobotu, tedy včera se nedalo pomalu ani jít ven, jak to bylo nepříjemné. Vláha ze sněhu se nestačila do promrzlé země vsáknout a do toho ještě pršelo, později přešel déšť do sněžení. Padaly takové velké, mokré a těžké vločky, které hned po dopadu začínaly tát. Na chůzi venku by to chtělo holinky, ale v těch by to zase moc klouzalo a zábly by nám nohy. Tak jsme zůstali už druhý den doma a já se pustila do těch dalamánků.

Koláž je složená ze starších snímků, některé jsou foceny v době, kdy zima byla ještě normální a nebyly tak prudké výkyvy.

včera

Včera bylo tak krásně, jako kdyby bylo za dveřmi už jaro. Já vím, je to blbost, chtít v lednu jaro, ale venku to tak vypadalo, dokonce i ptáci se na krmítku moc neukazovali a nějak víc prozpěvovali, než je v tyto dny obvyklé. 

V noci začalo slabě pršet a před hodinou z toho deštíku začalo sněžit, ale takové velké, těžké vločky, jaké jsme už dlouho neměli. No nic, aspoň můžu číst, ale nejdřív jdu najít nějaký recept na housky, nebo dalamánky.

palačinky

 Snažíme se i nadále vařit levná jídla, protože nacházíme ve schránce složenky, které je potřeba zaplatit. Včera jsme měli k obědu palačinky. Koupila jsem v malém obchůdku na náměstí německý tvaroh, půl kila za 12,90 a už cestou domů muž říkal,  že by měl chuť na palačinky. 😋 

Mně se to náramně hodilo, protože jsem začala číst od Anny Sedlmayerové Každé jaro pampelišky a tak mě to chytlo, že jsem na rychlovku v podobě palačinek kývla, i když jindy bych se ošívala, že po palačinkách zase přiberu.

No, ale chtělo by to po palačinkách pohyb a ne vysedávat u tak obsáhlého románu.

prokládané brambory

Koupili jsme v akci 10 kg a když jsem četla, že - po bramborech se nepřibírá, pokud se jimi zrovna nepřecpáváme, tak se snažím vařit bramborová jídla častěji. 

Brambory obsahují téměř všechny důležité minerály a stopové prvky. Kombinace vysoké hladiny draslíku a nízké hladiny sodíku má příznivý vliv na srdce a cévní soustavu. Vápník a fosfor jsou součásti kostní tkáně, zinek je důležitý pro tvorbu hormonů. Brambory obsahují i železo, měď, fluor, kobalt, a pyšní se i mimořádně vysokým obsahem vitamínu C. Obsahují též kyselinu listovou.

Hořejší obrázek s receptem jsem ofotila z hodně  staré přílohy Blesku pro ženy, no a dole je můj pokus. Místo špekáčků jsem použila párky, které bylo nutno spotřebovat a navíc jsem zapečené brambory z vlastní iniciativy před dopečením posypala kouskem rozstrouhaného čedaru a byla to docela mňamka.

BIZARNÍ POVÍDKY

 Bizarní povídky, autorka Olga Tokarczuková, mě zase tak moc nebraly. Kratší povídky ze začátku knihy mě dá se říct nadchly, jak jsem se však dalšími a delšími povídkami prokousávala, už mě tak moc nebavily. Tuším, že je to ve mně, asi to není zrovna můj šálek čaje. Manžel viděl podle Olgy Tokarczuk natočený film s názvem Přes kosti mrtvých  a byl jím přímo nadšený, já jsem se nedívala, na mne to bylo moc drsné.

z přebalu -
Svět je čím dál bizarnější. Překvapivé a nepředvídatelné povídky od držitelky Nobelovy ceny za literaturu, díky nimž se budeme na realitu kolem sebe dívat úplně jinýma očima.

Odkud se bere pocit podivnosti? Je podivnost vlastností světa, nebo se skrývá spíše v nás samých? Původně francouzské slovo bizzare znamená „(po)divný, nestálý“, ale také „směšný“ a „zvláštní“.

Právě taková — udivující a mimo všechny kategorie — je nejnovější kniha Olgy Tokarczukové. Deset povídek, každá v úplně jiném prostoru. Volyň během vpádu švédských vojsk, současné Švýcarsko, vzdálená Asie, imaginární místa.

Díky proměnlivému rytmu povídek si čtenář ani na chvíli nemůže být jistý, co se stane na další stránce. Autorka nás vyvádí z rovnováhy, vystrkuje z komfortní zóny a ukazuje, že svět je čím dál méně srozumitelný. Prvky grotesky, černého humoru, fantastiky a hororu odhalují, že nic v realitě není takové, jak to na první pohled vypadá.

sněženky a toulitka

 Venku to zase docela dost fouká, to je něco na moje už tak pošramocený nervy. Sníh začíná tát a já se už moc těším na jaro, až se bude příroda probouzet. A jak jsem byla natěšená, udělala jsem si nové záhlavíčko.

Chtěla bych si koupit na zahradu kaki churmu - tomel. Zjišťovala jsem, jaký druh by se k nám do menší zahrady hodil, a taky aby byl co nejodolnější vůči chorobám a snášel mráz.

Nedávno jsem si koupila narašené sněženky v supermarketu, abych se měla na co dívat. Po odkvětu, jestli to půjde sněženky vysadím do zahrádky a třeba pokvetou ještě jednou a když ne, tak vykvetou příští jaro.

Bílá toulitka je dárek, mám z ní velkou radost. 💝

covid dělá krásná těla

 Ráno sice trošku sněžilo, za chvíli se však vyjasnilo a tak jsme se vydali na procházku do městečka. Odpoledne bývá náměstí vylidněné, ale dneska dopoledne jsem potkala pár známých. No a vzájemně jsme se nemohli skoro poznat. Já si před třemi týdny ošmikala zastřihávačem vlasy skoro dohola. Dnes už mám takového krátkého ježka. Když je ještě nasazená rouška, tak to člověka fakt dost změní. 

Co mě ale dostalo bylo, že hodně lidí, které znám má od podzimu  covidovou nadváhu. Úplně mě šokovaly u žen ty narostlé zadky a stehna,  u mužů zase břicha a laloky pod bradou. Nejspíš to bude tím, že lidé mají omezený pohyb, znají jen cestu do obchodu pro jídlo a pak to takhle dopadá...

Stavěli jsme se ještě v supermarketu, muž si zapomněl koupit za body a doplatek vocílku na broušení nožů a pak už honem do teplíčka.

Před dveřmi na nás čekali Sára a Kuba, Oskárek, ten nejstarší zůstal v teple.  Na snímku je Sára, bydlí u nás snad natrvalo teprve dva dny, chodila k nám každý den na návštěvu, a s příchodem mrazů zůstává i přes noc.

mrazivý den

 Ráno bylo hodně mrazivé, a snad proto u nás poprvé přespala sousedovic kočička, kterou už majitelé nepouštějí několik let domů. Zvykla si, že tady dostane vždycky něco na zub, má ráda i mlíčko, má ráda i teplíčko, ale doposud se večer vždycky rozhodla jít ven. Včera to bylo poprvé a tak uvažuju, že bych koupila nějaký levnější pelíšek.

 Dnes jsme spojili procházku s cestou do Penny. Chtěla jsem hlavně vejce, ale to bysme museli vstát zřejmě dřív, jak je něco v akci, hned je to vykoupené. I tak jsme  udělali větší nákup. Potřebovala jsem čerstvé mléko na tibetskou houbu, koupili jsme i pomeranče a mandarinky v akci. Muž měl chuť na slaninu, ale je tak drahá, mnohem dražší, než vepřová kýta. Koupil takový malý kousek a zaplatil 30 kaček, jen to fiklo. Hlavně že pan premiér Babiš myslí na seniory, neustále to při každé příležitosti omílá. Nejvíc zase dostali přidáno ti s nejvyšším důchodem.  To, co přidali mně nepokryje ani inflaci, protože ceny potravin  stoupají neustále. 😕

Zpátky jsme šli lipovou alejí a já si vyfotila tenhle krásný dům.

kocour a brambořík

 Docela divný název článku, ale nic jiného mě nenapadlo. Nového nemám nic, psát, že u nás sněží je asi nesmysl, protože podle meteorologů sněží na celém území ČR.

Vyfotila jsem brambořík a našeho nového kocoura. Dali jsme mu jméno Jakub a začali jsme mu říkat Kubo, nebo Kubí, či Kubíčku, ale nejlíp slyší jen na čičí.

No a snažíme se chodit na procházky, včera jsme potřebovali zajít do železářství, ale neměla jsem foťák, zapomněla jsem ho doma.

kamínky

 Už nějakou dobu vídám na různých, viditelných místech položené  malované kamínky. Některé jsou jako malá, umělecká díla.

Až předevčírem jsem se dozvěděla, jak to s těmi kamínky vlastně je. Nemám facebook, a ani se k založení těchto stránek nechystám. Vnučka s dcerou mi napsaly, abych měla oči otevřené a tak jsem nalezené kamínky aspoň vyfotila. Vnučka některé nalezené kamínky sbírá a na oplátku maluje obrázky na jiné kamínky a rozmisťuje je všude možně. Je krásné, že lidé v této nelehké době dokážou myslet na druhé a dělat jim radost.

konečně se sluníčkem

 Dnešní den se opravdu vydařil. Už od dopoledne děti sáňkovaly u nás za plotem, bylo krásné je poslouchat. Někteří dospělí vyjížděli na běžkách a my jsme se hned po obědě vypravili na procházku. Dopoledne to nešlo, protože manžel jel na kole do supemarketu a pak si potřeboval odpočinout.

Z fotek je vidět, jak bylo krásně, a já si vyrazila dneska bez trekingových holí. Před časem jsem berle vyměnila za hole a dnes, protože dost mrzne jsem je nechala doma. Zebou mě ruce i v rukavicích, asi by to chtělo nové, teplejší.Hlavní je, že jsem to zvládla, i když cestou zpátky už jsem cítila bolest.

No a když jsem se před chvílí  podívala na stránky s počasím, hned na mě vyskočily rovnou dvě varování. První před sněhem a náledím, a to druhé bohužel před silným větrem a já mám ze silného větru až panický strach. 👎

Kde v zimě hledat jitrocel

Kde v zimě hledat jitrocel
na všecko
všechno
ve světě co bolí

Tvou dlaň jsem ve své podržel
tu zkřehlou, křehkou tvoji dlaň
a v ní - dlaň kohokoli

A tolik
tolik jsem si přál
v té drsné
mrazuplné psotě zešeřelé
abych se v jarní světlo proměnil
a v široký
palouk jitrocele

MARIE EVA PAVLÍKOVÁ

vánoční kila

 Za letošní vánoce jsem přibrala zrovna tolik, co za vánoce předešlé a před-předešlé, to znamená cca 4 kg. Nechápu to, vždyť jsem se zase tak moc nepřejídala, ani vánočku jsem nakonec nepekla. 

Možná se tak stalo i díky stresu, protože já jak mám nervy, tak pořád něco strkám do pusy. Navíc při té mojí viróze mi chutnalo a neztratil se ani čich. Teď se cítím mnohem líp, bohužel  přetrvává šílená únava a tak abych se vůbec dokopala k procházce, musím vyrazit už dopoledne, protože po obědě jsem totálně vyřízená.

Při cestě do města jsem si vyfotila pejska, kamarádil s naší Fany, a možná mě poznal. Při zpáteční cestě jsem si vyfotila slepičky. Daly by si něco do zobáčku, ale já nic neměla, tak se ke mně otočily zády.. 

Ráno mi váha ukázala šílených 73kg, jen to fiklo. Snad už to byla kulminace a od teď zase váha začne klesat. Kéž by se hublo tak snadno, jako když se nabírá. 😘

ODEŠEL

 Tak tuhle knížku od autorky Deb Caletti jsem četla opravdu hodně dlouho. Nemůžu říct, že by byla nezajímavá, to ne, ale nějak se ten děj neskutečně vlekl. Od druhé poloviny jsem začínala mít tušení, že to mezi Dani a Ianem nebylo tak růžové, jak se na začátku píše. Napomáhaly tomu Daniny vzpomínky na zmizelého muže. Včera večer jsem dočetla, konec nebyl takový, jaký jsem předpokládala a to je dobře.

z přebalu -
Dani Kellerová se probudila po večírku s třeštící hlavou. Vypila moc vína a nemá tušení, jak se dostala domů. Něco je jinak... není tady Ian, její manžel! Rozhodla se zůstat v klidu, třeba se pohádali a on jen někde trucuje. Jenže jak plyne hodina za hodinou, její hněv narůstá, pak se mění v obavy a ty přerůstají v paniku. Snad posté už mu volá na mobil, ale slyší jen jeho nahraný hlas oznamující, že není přítomen. Nikdo ze známých o něm nic neví. Přivolaná policie začne Ianovo zmizení vyšetřovat. Během čekání Dani proběhne před očima celý jejich společný život, prozkoumá všechna zákoutí svého svědomí, odhalí i ta nejtemnější tajemství, aby nakonec pochopila pravdu o sobě, Ianovi i jejich manželství. Co se doopravdy stalo? Odešel?

pod sněhem

 Konečně máme za okny bílo, nemám ráda holomrazy. Větve jsou sněhem obtěžkané, a to mi dělá starosti, snad nebudou škody, snad tu tíhu stromy zvládnou.

Takhle to vypadalo včera dopoledne, vypravili jsme se pro jezevčí mast do Lidlu, a to bylo ještě mírně nad nulou a snížek sice poletoval, ale zároveň trochu odtával.

Líbilo se mi tohle větší krmítko, ptáci ale chyběli, kdopak ví, jestli je v krmítku něco do zobáčku, je příliš vysoko. Doplňovat ze země, pokud člověk zrovna není obr asi nejde.

Jezevčí mast je podle manžela dobrá, tak ta cesta nebyla zbytečná. Říkal, že se mu vracel kašel a po namazání spal bez jediného zakašlání celou noc.

A do třetice všeho dobrého, našemu kocourkovi Kubíkovi je mnohem líp, včera začal jíst a chodí i ven, tak ta reakce na vakcínu u nás byla necelé tři dny.

nežádoucí účinky na vakcínu Biofel PCH

 Tak nám sněží, ale sníh zatím hned taje a ještě že tak, protože i pod malým množstvím sněhu se u smrku začínají ohýbat větve. Z loňské sezony si stále ještě drží velké množství šišek.

 Včera byl manžel na veterině s naším nalezenečkem - kocourem. Chtěli jsme vědět, jestli je v pořádku a dohodnout si termín kastrace. Paní doktorka říkala, že kocour už kastrovaný je, a že asi něčí bude. No, to my víme, že si sám nenasadil protiparazitní obojek, že něčí bude, navíc když je  kastrovaný - což já jsem nepoznala, ale je nám divné, proč se tedy nevrací k původním majitelům. Na naší zahradě se schovával mezi tújemi, nebo pod smrkem pomalu tři týdny, až se mi kocourka zželelo a pustila jsem ho k nám domů. Okamžitě se u nás zabydlel, jako by nám patřil odjakživa.

V ulici jsme se ptali, po okolí jsme se ptali, nikdo se k němu nehlásí. Útulek kočky nepřibírá, po vánočních svátcích mají plno,  policie, ani město s tím nechtějí mít nic společného a jedna paní říkala, že kocoura někdo vyhodil z auta na autobusové zastávce. Všichni se shodli, že jsme si kocoura neměli pouštět domů.👎

Doktorka kocoura naočkovala vakcínou Biofel PCH, a není to dobré. Jako by se přes noc proměnil z veselého, živého kocoura na apatickou trosku. Nemá chuť k jídlu, nepije, nenechá na sebe sáhnout, hodiny leží na jednom místě a kouká, jak se říká do blba. Četla jsem na internetové diskuzi, že se přesně tohle stalo s několika kočkami po očkování vakcínou Biofel PCH. Někdo píše, že se stav mírně zlepšil po třech dnech, někdo píše, že to trvá týdny a vytváří se v místě vpichu bolestivá zatvrdlina. Kdyby tohle člověk věděl, asi by si pro svého mazlíka vybral nějakou vakcínu od jiného výrobce. Je hrozné vidět, jak kočka trpí, ale na druhou stranu kocoura pouštíme ven, je na to asi i z minulého domova zvyklý, a tudíž by nějaké očkování mít měl.

hvězdník

 Pořád se necítím ve své kůži, rýma se zlepšila, v krku mě bolí už jen trošku, ale ta únava přetrvává. Do toho každodenní mlha, ta taky člověku na náladě nepřidá. Tak se snažím zaměstnat mysl. 

Včera ráno jsem objevila poupě na amarylisu, díky nedostatku světla je rostlina vytáhlá, i to poupě je takové nanicovaté, ale třeba se ještě zmátoří. 

Vzpomněla jsem si na bílý amarylis, když mi předloni vykvetl, byla jsem z něj opravdu nadšená a tak jsem si vyhledala starou fotku, aby tady aspoň něco bylo.

Mám tři rostliny, poslala mi je jako přebytky kamarádka z Moravy, a protože je nemám označené, ani nevím, který amarylis mi pokvete. Bílé květy se mi asi líbily úplně nejvíc. 

Včera jsem si objednala přes internet semínka. Původně jsem sháněla tomel, či kaki churmu, ale zatím nejsou k mání, a tak jsem se nějak proklikala na granátové jablíčko. No a abych si neobjednávala při drahém poštovném jen jeden sáček, přihodila jsem do košíku ještě letničky pro včely, čmeláky a motýly, pro každý druh hmyzu jiný sáček, tak budu snad připravená na případné návštěvníčky.

Stromy nerostou do nebe

 Před devíti lety jsem se přestěhovala na sídliště do nového paneláku. Zůstala jsem sama a měnila jsem větší byt za menší. Nevím, kdo rozhoduje o úpravách kolem domů, ale když jsem se podívala z okna a viděla jsem hektary asfaltu, obrovská parkoviště a zbytečně široké chodníky, tak mi nebylo moc dobře.

Kolem parkoviště je kus zeleného pásu a naštěstí tam brzy vysázeli topoly, tak jsem se trošku uklidnila. Zjara se ale ukázalo, že se uchytily jen dva stromky, ostatní byly suché. Přišla nějaká parta a zelený pás osázela planými růžemi. Nebyl to dobrý nápad. V křoviskách se zachycovaly papíry, igelitové tašky. Když napodzim opadalo listí, nebyl to pěkný pohled.

Tak jsem si začala dopisovat s úřady a prosila jsem o vysázení stromků. Neuspěla jsem. Rozhodla jsem se tedy, že si tam něco vysázím sama. Nejrychleji rostou břízky a modříny, tak jsem si obstarala malé stromky a dala se do práce. Vyklučila jsem kousek těch planých růží, které už byly metr vysoké, celá podrápaná jsem zasadila čtyři břízky a tři modříny. Celý rok jsem sledovala, jak rostou, zalévala je, přivazovala, vodu jsem vozila z osmého podlaží (máme vodoměry!). Na jaře  se stromečky zazelenaly, a tak jsem se z nich radovala asi pět roků. Dvě břízky byly asi čtyřmetrové, dvě menší. Jeden modřín měl přes dva metry, dva byly trochu menší.

Letos koncem března slyším venku rámus. Jdu k oknu a vidím, jak parta pracovníků s křovinořezem likviduje ty plané růže, včetně mých stromků. Než jsem sjela dolů před dům, byly všechny pokosené, až na jednu břízku. Bránila jsem jí tělem, připadala jsem si jako mlynář v Jiráskově Lucerně před lípou. Ještě mě pokárali, co je to za nápad něco sázet. Vrátila jsem se domů a rozbrečela se. Na uklidnění jsem si pustila rádio. Vysílali nějaký pořad o ekologii a na závěr vyzývali občany, aby každý podle svých možností zasadil v okolí svého bydliště aspoň jeden strom.

Přes slzy jsem se musela rozesmát. Než jsem se znovu, ještě usedavěji rozbrečela.

napsala kdysi Naďa FRANCOVÁ

 Konečně je mi trochu líp, snad zabral Kodynal, protože už nemám ten suchý, dráždivý kašel. U mne se to prozatím obešlo bez teploty, ale co není, to může být a já to rozhodně nechci zakřiknout. 

Na pergole sedí ptáčata - sýkorky, vrabci a kocour nám přinesl domů chudinku maličkého zvonka zeleného. Kocourovi jsem vyhubovala a plácla ho letákem. Vysvětlila jsem mu, že má lovit jenom myši, ale ty ať mi domů radši nenosí.  Kéž by mi rozuměl, ale to bych asi od něj chtěla moc. 😺

Tahle zima zatím ani jako zima nevypadá, v trávníku kvetou ostošest sedmikrásky, na skalce vykvetl maličký karafiátek, ale ani jsem ho nefotila, protože má namrzlé okvětní plátky. Známé ještě stále kvetou na zahradě růže, ale u nich je trochu tepleji, než u nás. Vyfotila na Jigidi růži se spoustou poupat.

Doma kvetou muškáty, bramboříky, vykvetla africká fialka, a petrklíč, který přezimoval doma. Fotky jsou v koláži starší, protože my máme už zase zataženo, a nevlídno.

srážky prosinec 2020

 Na počátku měsíce to vypadalo vypadalo, co se srážek týče celkem nadějně, bohužel tomu tak nebylo.

1. prosinec  - 1 mm sníh
8. prosinec  - 3 mm
9. prosinec - 2 mm
21. prosinec - 3 mm
22. prosinec - 15 mm
24. prosinec- 2 mm
25. prosinec - 1 mm
29. prosinec - 1 mm sníh

celkem za prosinec 2020 spadlo 28 mm srážek.

prosinec 2019
celkem spadlo 49 mm srážek

prosinec 2018 jsem nevím proč zvojtila, protože není možné, aby srážky činily rovněž 49 mm, jako tomu bylo v roce 2019, musela jsem někde při kopírování ze starého blogu udělat chybu.