Bizarní povídky, autorka Olga Tokarczuková, mě zase tak moc nebraly. Kratší povídky ze začátku knihy mě dá se říct nadchly, jak jsem se však dalšími a delšími povídkami prokousávala, už mě tak moc nebavily. Tuším, že je to ve mně, asi to není zrovna můj šálek čaje. Manžel viděl podle Olgy Tokarczuk natočený film s názvem Přes kosti mrtvých a byl jím přímo nadšený, já jsem se nedívala, na mne to bylo moc drsné.
z přebalu -
Svět je čím dál bizarnější. Překvapivé a nepředvídatelné povídky od držitelky Nobelovy ceny za literaturu, díky nimž se budeme na realitu kolem sebe dívat úplně jinýma očima.
Odkud se bere pocit podivnosti? Je podivnost vlastností světa, nebo se skrývá spíše v nás samých? Původně francouzské slovo bizzare znamená „(po)divný, nestálý“, ale také „směšný“ a „zvláštní“.
Právě taková — udivující a mimo všechny kategorie — je nejnovější kniha Olgy Tokarczukové. Deset povídek, každá v úplně jiném prostoru. Volyň během vpádu švédských vojsk, současné Švýcarsko, vzdálená Asie, imaginární místa.
Díky proměnlivému rytmu povídek si čtenář ani na chvíli nemůže být jistý, co se stane na další stránce. Autorka nás vyvádí z rovnováhy, vystrkuje z komfortní zóny a ukazuje, že svět je čím dál méně srozumitelný. Prvky grotesky, černého humoru, fantastiky a hororu odhalují, že nic v realitě není takové, jak to na první pohled vypadá.
Žádné komentáře:
Okomentovat