Nic nestíhám, v pátek jsme vykopali dva uschlé keře, já pak ještě drtila do kompostu větve. O víkendu jsme tady měli návštěvu, dnes se cítím příšerně unavená, ale tu únavu teď pociťuji často.
Manžel jede zítra na operaci šedého zákalu a má strach, jak to dopadne. Tohle už bude druhé oko, operace toho prvního oka se nepovedla, takže logicky má teď obavy, jak dopadne s tím druhým okem a já se mu ani nedivím.
Často teď narážím na komentáře, že nyní máme co jsme chtěli, nebo co jsme si zvolili, to máme a nic jiného si nezasloužíme. Já pro tuhle vládu nehlasovala.
Já tu předrevoluční dobu zažila, vyrůstala jsem v ní, jsem ročník 1951, a nevím co bych za to dala, kdyby se ty časy vrátily...
Žasnu nad tím, kolik peněz dnes stojí školní pomůcky, např. obyčejné sešity. My jsme měli na prvním stupni nejen sešity, ale úplně všechno zadarmo, - učebnice, atlas, pero, tužky, gumu, kružítko, pravítko, zkrátka všechno, co školák potřeboval. Maminka mi koupila akorát penál, bačkory, sáček na bačkory, a samozřejmě aktovku. Když jsem popsala sešit, dostala jsem nový. Na druhém stupni jsme taky měli zdarma pomůcky i sešity, akorát s tím rozdílem, že když se sešit popsal, tak ten další už jsme si museli kupovat, ale tenký sešit stál tehdy 0,20 hal, silný sešit stál 1 Kčs.
V pátek, ještě před tím deštěm jsem si přinesla pár fotek z procházky. I dnes jsme byli, ale nebrala jsem si ani fo´ták, je chladno, větrno a pod mrakem, navíc mám z těch prudkých změn bolesti snad všech kloubů a z toho jsem pěkně otrávená.
A ještě jsem cvakla lipovou alej, už to skoro vypadá, jako na podzim. Listí začíná žloutnout, některé už padá a trávník suchem zanikl...
Nedávno jsem viděla u známé domeček na počasí, náš český a moc se mi líbil. Kdysi jsem měla plastový domeček německé výroby a byl naprosto k ničemu. Známá říkala, že ten její funguje a protože by si měl udělat člověk v těchto dnech aspoň malou radost, tak jsem si ten stejný domeček objednala.
Déšť předpověděl náš domeček několik hodin dopředu a včera to bylo stejné. Odpoledne se panenka schovala, navečer jí vystřídal partner a v noci mírně pršelo dnes prší od samého rána. Nepamatuji si, kdy jsme měli naposledy tak vydatný, dlouhotrvající déšť. Jsem šťastná jako blecha, že se příroda aspoň trochu vzpamatuje a konečně zmizí ty deprimující výstrahy před lesními požáry.
Pohled ze tmy autorky Gythy Lodge nebyl špatný, mně přišlo, že se příběh táhne, konec jsem předvídala, ale dalo se.
z přebalu -
Aidan Poole zapne pozdě v noci počítač s webkamerou a přes Skype zavolá své přítelkyni Zoe. Ke svému nekonečnému zděšení spatří, jak do jejího bytu někdo vejde. Bezmocně naslouchá zvukům zápasu vycházejícím z koupelny — a pak už jen tichu. Umírá hrůzou a zoufale touží vědět, jestli je Zoe v pořádku. Tak proč se zdráhá zavolat policii?
Když se k inspektoru Jonahu Sheensovi konečně dostane záhadná zpráva o útoku na mladou ženu, okamžitě se případu ujme — a nalezne tělo. Brzy zjistí, že dobrosrdečná umělkyně Zoe byla zapletená v podivné síti vztahů, obklopena lidmi, kteří spoléhali na její podporu. Zároveň však všichni ukrývají temná tajemství, antipatie a zášť. Spáchal vraždu někdo z nich? Nebo to největší tajemství ze všech skrývá právě Aidan?
Včerejší avizovaná bouře se nám obloukem vyhnula, dokonce opět nespadla ani kapka. Co naplat, budu dál zalévat pitnou vodou na úkor domácnosti, protože se nemůžu dívat na uvadající zahradu. Možná, že zalévání co nevidět zakážou, ale dokud to jde...
Ze včerejší procházky jsem si přinesla fotku růže svraskalé, na keři byly dva květy a vyfotila jsem si zároveň i obří šípek.
Dnešní ráno bylo velice příjemné, a když se později zatáhlo a vypadalo to dokonce na déšť, říkala jsem si, žese snad nevypní předpověď a výstraha před extrémně vysokými teploty.
Včera večer byly tyhle floxy čerstvě rozkvetlé, dopoledne bylo špatné světlo, po obědě zase až moc prudké světlo a navečer už působí květ jaksi unaveně.
No a jinak čekáme jako skoro celá republika na bouřky. U velkých plastových nádržích jsme měli ucpané vývody, nastřádaná dešťovka nevytékala. Museli jsme použít čerpadlo, vodu odčerpat, potom manžel vystříkal hadicí ten příšerný nepořádek, bylo tam tolik svinstva z toho posledního přívaláku. Naštěstí se nám to po odšroubování spodní trubky povedlo prošťouchnout a znovu jsme vystříkali co se dalo. Teď jsou nádrže připravené, snad nám něco naprší, aby jsme měli nějakou zásobu aspoň na zalévání kytiček.
Ráno, hned po snídani vyrážíme aspoň na krátkou procházku. Sotva si trochu odpočinu, letím honem pracovat ven, než začne to úmorné vedro. Včera večer jsem trochu tvarovala túji u vrátek, není to sice dokonale pravidelné, ale pořád lepší, než jak to bylo před zástřihem. Zbývá už jen zlatá túje, na té si musím dát víc záležet, ale musím počkat, až pominou ty tropy.
Už víc než čtrnáct dní se výstraha proti lesním požárům prodlužuje, každé ráno o jeden den den. Včera byla do pondělka, dnes už do úterka a zítra výstrahu prodlouží do středy
Vrátili jsme se před chvilkou z procházky, už ani nechodíme do polí, je to smutný pohled, jak podél cest usychají bezinky a šípky, a jak se zdá, z posledního melou i mladé lípy, vysazené na cestě ke Stochovské kapličce.
Dnes jsme byli na procházce v lipové aleji, je to příjemná procházka v chládku, ale i tam je vidět nějak čím dál víc pařezů, některé borovice, které rostly vedle, u domů jsou poražené, a pár starých statných lip už taky schází. Touto dobou v lipové aleji bylo možné vidět obrovské množství muchomůrek růžovek - masáků, loni a letos už se neukázaly.
Donesla jsem si dnes malou, zuboženou lípu, která vyrůstala u jednoho domu v zámkové dlažbě, majitelé jí pravidelně usekávali vršek, tak jsem se pokusila lípu zachránit, vzala jsem za ní a kupodivu šla ven poměrně hladce, praskl jen jeden kořínek.
Rostla chudinka nakřivo, vzhledem k tomu zdřevnatělému knínku už byla zaklíněná v dlažbě nějaký ten rok, snad se podaří lípu zachránit.
V lese sice u nás letos opět borůvky nebyly, nejsou ani houby, tak se není čemu divit. Na zahrádce mám už celkem tři keříky borůvek, dva jsem si koupila a ten třetí se nějak sám namnožil a světe div se, má ty borůvky chutnější a dokonce zrají o něco dřív. No, tak ty ranější už jsem částečně ozobala, a včera jsem sklidila a dala do mrazáku 1/2 litru, abych měla pro vnučku, až přijede..
Dneska jsem si natrhala tenhle hrneček, přimíchám si je do jogurtu 👩
Tohle jsou ty pozdnější, i přes časté zalévání jsou plody mnohem menší. Přesto ale musím říct, že tolik borůvek, jako letos jsme ještě nikdy neměli. Známá, co chová i slepice mi říkala, že má každý rok borůvek tolik, že je dokonce rozdává a když jsem se zeptala, jak to dělá, odpověděla, že je přihnojuje slepičincem. My jsme koupili kdysi slepičí hnůj granulovaný a tak jsem na podzim ke každému keříku dala cca 1 polévkovou lžíci, vpravila do země a pořádně zalila. 👍
Konečně jsme včera dokončili s manželem úpravu tújového plotu, a docela se to povedlo, protože my jsme jinak na tyhle práce jako Pat a Mat. 😊
Ochlazení vítáme nejen my, ale i plaménky na naší zahrádce. Znovu se do toho dává plamének horský.
U branky kvete plamének, jehož název neznám, ale má krásnou bordó barvu.
A my jdeme dokončit úpravu tújí
Tak jsme se dnes, po včerejším odpočinku vrhli na úpravu plotu z tújí. Zbyla už jen jedna strana a já děkuju za manželovu prozíravost, že jsme se větší části tújí už zbavili. V našem věku se do něčeho takové pouštět, zvlášť když léta jsou tak úmorná už nejde, Tak jsme se dohodli, že zkrátíme už jen vršek a příští rok se uvidí, co bude, a nebo možná ani nebude.
Teploměr ukazuje něco málo přes 22°C, řeklo by se ideální teplota, ale já jsem tak unavená za dopoledne, že sotva pletu nohama.
Mám strach, co bude v zimě, nebo možná už na podzim. U nás se topí i ohřívá voda plynem, pro plyn jsme se rozhodli v době, kdy probíhaly kotlíkové dotace, my tedy na dotaci nedosáhli, ale pořídili jsme si úspornější kotel, teď už na nějakou změnu mít nebudeme, a půjčku si brát nemůžeme.
Žene se to na nás ze všech stran a pan premiér si odjede k moři odpočinout a ještě se ptá občanů, jak budou relaxovat oni. Je chudák tak unavenej z toho věčného létání z a do Bruselu, nebo z toho, jak ve sněmovně neodpovídá ani na jednu jedinou otázku, kterou mu pan Okamura položí. Stejně tak pan Jurečka, koukají do mobilů, to spíš Jurečka, Fiala s hlavou skloněnou kouká někam na stůl a oba dělají, že se jich to netýká. To bylo řečí, když byli pánové v opozici, to bylo stížností, že je vláda ignoruje. To je...., no nic, sprostě psát nebudu.
Večer jsem dočetla knihu Fáma od autorky Lesley Kara, a taky se dobře četla, i když předešlá s názvem Kdo o tom ví, se mi přece jen líbila o trochu víc. Podezírala jsem kdekoho, a konec byl opravdu pro mne překvapením. Škoda, že další díla této autorky zatím nejsou k mání.
z přebalu -
Svobodná matka Joanna se z Londýna přestěhovala do přímořského městečka, kde chce začít nanovo. Aby se lépe seznámila s místními, rozhodne se přihlásit do čtenářského kroužku. A právě zde bez nějakého rozmyslu vypustí, co se doslechla: že prý zde žije žena, která jako mladá zabila malého chlapce. Pro ospalé městečko je to velké sousto a jeho obyvatelé začnou okamžitě spekulovat, o koho se jedná. A brzy se také začnou navzájem obviňovat… Mimořádně vyzrálý a do poslední stránky napínavý debut plný falešných stop pro všechny fanoušky Liane Moriarty, Paula Hawkins a Shari Lapeny.
Dneškem snad ta úmorná vedra končí, jsme vysušení, zahrada volá po vodě a jak jsem se před malou chvílí dozvěděla, u nás by pršet nemělo.
V pokojíku mám 29°C, to zase bude noc...
Vedro už od rána přímo k zbláznění, i noc na dnešek byla u nás tropická. Špatně to snáším, asi jako každý starší člověk, a když se ještě k tomu vedru musí někam jít, tak je to pro mne skoro tragédie. Čekala nás oba plánovaná kontrola na zubním, což je tam a zpátky 3 km.
Čekárna byla prázdná, až na jednoho šíleně hubeného Ukrajince. Celou dobru si chudák držel hlavu, později si zacpával dlaněmi uši, i když v čekárně bylo absolutní ticho a pak to přišlo. Ukrajinec začal najednou kašlat tak šíleně, takový úporný kašel jsem ještě nikdy nezažila, zněl hrozivě, šel z hloubky, měla jsem v jednu chvíli pocit, že si vykašle snad plíce. Samozřejmě neměl ani kapesník, vyndal nějaký zašpiněný jednovrstvý kapesník, jestli se tomu dá tak říkat a když se na něj podíval, a zjistil, že je celý děravý a nejde použít, zase ty papírové cáry strčil do kapsy u kalhot. Bacily, nebo snad v tomhle případě viry vesele posílal do éteru.
Hned po tom šíleném kašli se čekárna zaplnila do posledního místa, židle nestačily, pacienti postávali a nikdo z nich neměl roušku, natož respirátor. Ještě teď mi zní ten hrozivý kašel v uších. My jsme si tedy roušky vzali, ale jestli jsou něco platné v tomto konkrétním případě, to nevím.
Stříbrný smrk se s námi loučí. Byl ozdobou naší zahrady, byl tak krásný, ztepilý, pravidelný, přímo ukázkový. Před třemi lety začal od středu usychat, jehličí při doteku opadávalo, loni už bylo jasné, že se něco závažného děje. Začala jsem mu přidávat vláhu, ale už bylo zřejmě pozdě. Když byl u sousedů na úpravu zahrady jakýsi profesionál, byla jsem se zeptat, jestli by mi něco neporadil.
Začala jsem smrku přilepšovat, když nepršelo, dala jsem mu každý sen aspoň konev pitné vody, když víc pršelo, pomocí čerpadla jsem z nádrže zalévala, jak to jen šlo. Včerejší snímky ukazují, jak na tom momentálně smrk je. O špičku přišel už dávno, spodní větve byly už úplně odumřelé, tak jsme je včera ořezali. Tu a tam z kmene vyráží maličký stříbrný výrůstek, dáváme mu ještě šanci, ale vypadá to spíš na konečnou. 😒
Ze včerejší procházky jsem si donesla fotky plaménku plotního. Nejprve jsem zkoumala, co to vlastně je. Plamének prolezl a omotal jeden invazivní keř při cestě a z keře se pak vyšplhal na hodně vysokou bezinku, která rostla jako strom. Chtěla jsem si dnes tu bezinku vyfotit, protože to bylo fakt hodně zvláštní a zajímavý, ale už není. Pán, co tam bydlí v dřevěné boudě musel včera, nebo dnes ráno stromovou bezinku porazit. 😒
No a jinak už máme zase pařák, sucho je přímo šílené, a je zvláštní, že všude okolo prší a nám se ta vláha vyhýbá. Mám známé na Moravě, mám známou v Jablonci, znám se s některými lidmi ze Stochova, z Rakovníka, z Prahy i z Kladna a všude prší aspoň o trochu víc, než tady u nás.
