brambory s tvarohem

 Pomalu se blíží léto a já bych chtěla ještě nějaké to kilo shodit. Dcera mi psala o třídenním půstu a co tomu předchází. Zhubla docela rychle 4kg a já jsem se samozřejmě taky chtěla připojit. No, jenomže jsem to nedokázala. Zatím se mi povedlo téměř na 3 týdny vysadit veškeré uzeniny, alkohol a cukr.

I masa jíme teď méně, začínají se objevovat cukety, ty jsme měli už dvakrát, ale jsou ještě na naši kapsu moc drahé. Často máme brambory, tady např. jen trošku omaštěné máslem, posypané strouhaným tvarohem a nasekanou pažitkou. 

Nedá se říct, že bych nějak závratně hubla, ale jsem ráda, že jsou dole skoro dvě kila. Celkově se cítím trochu líp, a cukr i alkohol mi vůbec nechybí, ani na ty uzeniny si nevzpomenu.

pochybek šlahounovitý

Nakonec se po hodně dlouhé době udělalo u nás hezky. Sluníčko už pěkně hřeje, sice se to teplíčko střídá s kratičkými přeháňkami, ale déšť je u nás vítaní.

 

Tahle rostlinka, Androsace sarmentosa - pochybek šlahounovitý se ke mně dostala tak zvláštním způsobem. Objednávala jsem si na skalku nějaké nízké skalničky a jedna malá růžice vyrůstala v květináčku vedle té, kterou jsem si objednala.

A vykvetl první květ rododendronu. Tenhle jsem minulý rok zmlazovala, nechala jsem jen jednu větev, kdyby se to zmlazování nepovedlo. Povedlo se, krásně obrůstá, ale pokvete v celé kráse asi až příští rok.

rozkvetlá aronie

 Dneska mi doručili kaki, neboli tomel. Sháněla jsem nějakou odolnější odrůdu už dva roky. Napodzim jsem to chtěla vzdát, ale na jaře mě to zase popadlo. 

Čekala jsem nějaký už menší stromek, za ty peníze a on je to takový proutek. Tak teď zase pro změnu sháním informace o pěstování, protože nevím, jestli se už může zasadit ven. Dodali sešítek s návodem na pěstování a je tam asi 30 druhů rostlin, ale jak pěstovat jejich kaki tam zrovna není. 

Ještě jsem si dneska vyfotila rozkvetlou aronii - temnoplodec temnoplodý.

Taky se včeličkou.Plody aronie u nás nikdy nebyly chutné, dokonce ani kosi se o bobule nezajímali, asi kvůli suchu. Tak jsem zvědavá, jestli letos budou k jídlu.

dřevitá pivoňka

 Je mi tak nevýslovně smutno, vyšla jsem proto s foťákem na chvilku na zahradu, ale vzápětí začalo krápat.

Včelička se tou přeháňkou nedala odradit, hodovala na dřevité pivoňce, a tak jsem si jí vyfotila. 

A tady mám žíhaný tulipán, tyhle kvetou vždycky až naposled a mám je taky od mé kamarádky, jejíž muž jezdil kamionem do Holandska.

NA ZIMU ZAVŘENO

 Tedy s touhle detektivkou jsem měla fakt problém, pořád jsem čekala, že se do příběhu začtu, a čekala jsem až dokonce, protože začtení se nekonalo. Dočetla jsem, to ano, ale dá se napsat, že s obrovským sebezapřením. 

Stránek ve čtečce bylo 228, ale to jen díky tomu, že autor všechno tak detailně rozváděl do nejmenších a podle mne až naprosto zbytečných podrobností, určitě nejsem sama, kdo měl podobné pocity...

Na zimu zavřeno napsal Jørn Lier Horst. Tak mě to znechutilo, že další knihy tohoto autora už číst nebudu, možná je to škoda, možná se o něco ochudím, ale je mi to jedno...

z přebalu -

Idyla na chatě v létě, eldorádo pašeráků v zimě – tak to vypadá na řadě míst podél norského pobřeží. Malé chaty se choulí mezi ohlazenými skalisky a ve vzduchu ještě slabě voní grilované maso. Ale zima se neúprosně blíží. Krajina se noří do podzimní mlhy a v oknech prázdných chat se zrcadlí šedomodré moře. Jorn Lier Horst popisuje opuštěné chatové oblasti tak zručně, že čtenářům běhá mráz po zádech. Po přečtení této knihy už podzimní víkend na chatě nikdy nebude jako dřív.

Pobřežní krajinu halí hustá podzimní mlha. Ove Bakkerud se chystá strávit poslední klidný víkend na chatě předtím, než ji na zimu zabední. Dorazí však na místo, které zloději vyrabovali a obrátili vzhůru nohama. A ve vedlejší chatě leží zavražděný muž.

Vrchní inspektor William Wisting už se s hrůznými vraždami setkal, ale zoufalství, jehož je tento podzim ve Stavernu svědkem, je pro něj nové.

Tato kniha potěší všechny vyznavače tradičních detektivních románů, které velmi přesně a věrně popisují průběh policejního vyšetřování. William Wisting však nepatří do řady detektivů alkoholiků s problémy v osobních i profesních vztazích. Je to prostě jen naprosto normální, zkušený a empatický policista plně oddaný své práci.

syrový jahodový džem

 Za chvíli bude červen a to je měsíc jahod.  Opsala jsem proto ze starého časopisu "naše krásná ZAHRADA" (z roku 1999) jeden recept na nevařený jahodový džem. Já ho určitě vyzkouším, hnětač sice nemám, ale nějak si s tím poradím. Možná tak půjdou připravit i jiné džemy, např. meruňkový, rybízový a pod. 

Syrový jahodový džem

500g jahod. 500g želírovacího cukru

Plody opláchněte pod proudem vody, dejte okapat, listy a stopky odstraňte. Jahody odvažte a smíchejte s cukrem. Potom je nasypte do hnětače na těsto a míchejte, dokud se cukr beze zbytku nerozpustí.  Hmotu přelijte do čistě vymyté, ale studené sklenice, neprodyšně jí uzavřete a postavte do ledničky. Spotřebujte do dvou týdnů. Džem je výborný do mléčných koktejlů, pudinků, zmrzlin, bowlí, krémů a do palačinek. 

rána jsou hodně chladná

 Rána jsou u nás opravdu studená, už si připadám jako naprostý šílenec, když pořád vynáším a uklízím kytičky. Koupila jsem si pro radost mini petunie a i když přes den není taková zima, musím je stejně uklízet před silným větrem. 

Stále ještě topíme, nebo spíš přitápíme, to snad nikdy nebylo, abychom měli koncem května doma jako morně. 

Už nějakou dobu u nás kvetou tyhle krásné, starodávné narcisky. 💛

kamélie dokvétá

Na procházce jsem potkala dva hlemýždě. 💕 

Byla jsem si na louce natrhat pampelišky na pampeliškový sirup dělaný za studena. 👍

Hodně pampelišek už bylo odkvetlých a tak jsem si vyfotila ještě chmýří..

počasí se totálně zbláznilo

 Počasí se nám díky nezodpovědným lidem, kteří mají pořád málo a tak vymýšlejí, jak by měli ještě víc, rok od roku zhoršuje. To kvůli nim jsme se dostali tam, kde jsme.

Z dnešní procházky, všude, kam oko dohlédne jen samá řepka. Stejné to bylo i minulý a předminulý rok, obilí se už asi v našem kraji přestalo pěstovat.

 Mrzí mě, že to odnášejí ti nejchudší lidé, kteří celý život poctivě pracovali a odváděli daně. Dnes musí živořit a bohužel někteří i vybírat popelnice a kontejnery. 

Cena potravin raketově stoupá, a to už je ohlášeno na příští rok  i velké zdražení plynu a elektřiny. Pán Velkomožný pak cosi drmolí v té jeho česko-slovenské hatmatilce, že se bude opět přidávať na důchodech a opět v průměru, jak jinak. Takže ti s vysokým důchodem dostanou zase víc a těm nejstarším přispěje stát pár korunami. Kdo to kdy viděl, aby stál květák 75 korun? Hlavně že se musíme dusit i nadále v respirátorech.

Čápi k nám přiletěli, aby tady mohli vyvést potomky a letos to fakt nevyšlo. Včera zasahovali záchranáři v Ústí nad Orlicí, bohužel dvě čápata se utopila v bahně, a další dvě zřejmě zemřela brzy po zásahu záchranářů. Je to strašný pohled vidět rodiče, jak zahřívají mrtvá mláďata.

Jen za minulý týden přišlo o život několik dospělých čápů, a někde na hnízdech přišli rodiče o všechny potomky.  Těm nejbohatším nadlidem je to však jedno, hlavně když oni mají všeho dostatek, a že se jim peníze sypou z testů a hlavně z vakcín, které v mnoha případech nejen, že nepomáhají, ale bohužel mají i spoustu vedlejších a nežádoucích účinků, a v některých případech dokonce i zabíjejí. Co na tom, že respirátory u nás v prodeji nejsou určeny pro zachycení virů, ale bez nich člověka nikam nepustí... 

fialky a violky

 Dostala jsem od manžela k svátku matek dvě krásné africké fialky. Růžovou jsem kdysi asi umořila, tak mám novou. Tu jsem ale ještě nefotila. 

Tahle je zvláštní i tím, že je každý kvítek trošku jiný.

A dostávám se k violkám, tuhle jsem si koupila před třemi lety. Už to vypadalo, že se i ona vytratila, ale ukázala se v plné kráse. Její název - Violka vonná 'Freckles' Viola sororia 'Freckles'

narcisky a tulipány

 Současné chladnější počasí dělá dobře kytičkám na zahrádce, i když trochu víc oteplit by se mohlo, Třicítku a víc bych ale nechtěla. Na druhou stranu ty neustálé teplotní výkyvy a střídající se tlakové níže nedělají ani trochu dobře mým kloubům.

Tyhle malé narcisky se mi moc líbí, koupila jsem kdysi deset cibulek a v současné době už mám jen dvě. Minulé jaro se vůbec neukázaly, teď, jak víc prší se přihlásily a udělaly mi radost.

Stejné je to s těmihle tulipány. To byla sada, od každé barvy jen po pěti cibulkách a zbyly mi už jen tyhle dva. Naštěstí od každé barvy jeden. Ještě se mám ale nač těšit, připravují se na kvetení ty prastaré, obyčejné a ty mám stejně úplně nejradši. 👍

srdcovka a rododendron

Dnes už u nás nepršelo, i když mělo, ale i tak jsem moc ráda za prozatimní květnové srážky.  Na zahrádce brzy pokvetou tulipány, ty obyčejné, starodávné, na ty se moc těším.

Kvete červený rododendron, tenhle je hodně nízký a už několik let ho mám zasazený ve velkém květináči. 

Kvete mi i srdcovka nádherná, bílá - Dicentra spectabilis 'Alba', minulý rok jsem jí rozsadila na tři místa a ujala se dobře. 

Každý den jsou teď krásné mraky. Včera navečer jsem šla vysypat kuchyňský odpad do kompostéru a musela jsem se vrátit pro foťák, škoda, že na fotce to nikdy není tak úplně ono.

tři deštivé dny

 Květen se nám překulil do druhé poloviny, a my pořád ještě topíme. Ty tři deštivé dny probudily spící přírodu. Na šeřících už mám poupata, ale ještě jsem je zatím nefotila. Počkám si až na květy.

Radost mi udělala kamélie. Zapomněla jsem jí v zimě před avizovanými vysokými mrazy obalit netkanou textilií a ona šikulka přežila -15°C. 

Letos se ukázali už i hlemýždi, jeden se mi dokonce zabydlel v květináči s kalokvětem, a vypadá to, že mi tam nakladl vajíčka.

Ještě předevčírem byla okolní pole zelená, už se to ale mění, začíná kvést řepka olejná a vypadá to, že letos u nás nebude žádné obilí. V mracích jsem viděla sluníčko, jako blýskání na lepší časy a tak jsem si ho vyfotila.

Jinak jsme si hned ráno objednali novou nádobu na dešťovku, je to sice drahá záležitost, ale už si zahradu bez dešťovky neumím představit.

MIZEJÍCÍ DÍVKY

 Detektivku Mizející dívky od autorky L. Regan jsem přelouskala asi za týden, pokud bych se měla nějak vyjádřit, asi bych napsala že tato kniha je takový o trochu lepší průměr, zhruba tak na tři hvězdičky.

z přebalu -
Každý v malém, ospalém americkém městečku Denton hledá sedmnáctiletou Isabelle Colemanovou.

Všechno, co zatím našli, je její mobilní telefon. A pak také další dívka, o které ani nevěděli, že ji mají hledat. Tato nebohá, zatím bezejmenná a tajemná dívka je zcela otřesená a naprosto vůbec nereaguje na dění a svět kolem sebe. Všechno, co v tuto chvíli detektiv Josie Quinnová může použít jako vodítko, je jméno: Ramona.

Josie, která je právě v té době suspendována, bere pátrání do svých rukou. Jméno Ramona vede k dalším důkazům, které tyto dvě dívky spojují. Ví, že začíná zoufalý závod s časem, jehož cílem je najít Isabelle živou, a obává se, že mohou existovat také další dívky…

Stopy opravdu Josie Quinnovou vedou k další dívce. Její případ však úřady označily za smyšlený a odložily ho. Josie se přesto domnívá, že by ona dívka mohla být také obětí. Ale koho vlastně? A proč se zdá, že nikdo kromě ní o vyřešení případu nestojí?

Aby Josie chytila monstrum, které unáší mladá děvčata, musí se postavit nejen lhostejnosti okolí, ale i svým vlastním nočním můrám a následovat svůj instinkt na ta nejtemnější místa. Dokáže to včas, navíc v situaci, kdy není radno důvěřovat vlastně nikomu?

prasklé dno u nádrže

 Konečně jsem klidnější, co se týče závlahy. Přesně tohle jsem si říkala při pohledu na srážkoměr. Jen mi nešlo do hlavy, proč je v plastové nádrži na 220 l tak málo vody. Naháněla jsem manžela třikrát za sebou, aby propláchl filtr, protože je v něm určitě mech. Poprvé zachytil filtr nějaká semena a jehličí, ale pak už ve filtru nečistoty nebyly a pořád v sudu bylo té vody málo. 

Protože naše kočky dávají přednost před kohoutkovou vodou dešťovce, chtěla jsem sud před dalším deštěm pořádně propláchnout a rázem jsem byla doma! Dno nádrže bylo prasklé, což nebylo přes tenkou usazenou vrstvu blátíčka vidět a dešťovka vytékala pomaloučku a nepozorovatelně pod nádrž a přímo k domu!

Nádrž vydržela akorát dva roky, ruplo to těsně po vypršení záruční lhůty. Hledala jsem na internetu důvod a zjistila jsem, že dno prasklo více lidem, nekterým hned po první sezóně. Zaplatili jsme tehdy za sud 1300 korun i s dopravou. Dnes budu objednávat jinou nádrž, ještě jsem si nevybrala, ale jedno už vím, tenhle sud to rozhodně nebude. 👎

krásně nám zapršelo

 Takový krásný, a dlouhý déšť, jaký dnes máme jsme neměli už dlouho. Za včerejšek spadlo úžasných 11mm, a dneska jsem zaznamenala dokonce neuvěřitelných 31 mm a ještě stále poprchává. Tolik, co napršelo za dva dny málokdy naprší za celý měsíc.

Tohle je jeden z těch starých tulipánů, takových let odpočíval v zemi, že jsem na něj úplně zapomněla.

A modřenec, tyhle jsem před lety kupovala v Lidlu, a od té doby se rozrostly na mnoha místech. Modřencům se u nás fakt daří, zvlášť těm jednoduchým, budu je muset po odkvětu nějak probrat, protože jsou všude, kam se podívám. 

Před pár dny jsem si z procházky přinesla fotku rozrazilu. Vzpomínám, jak jsem v dětství ty kvítky v létě trhala a babička říkala, že přivolám bouřku. Mockrát jsem to pak ještě zkoušela a nikdy bouřka nepřišla..

bledule letní

 Konečně to nenormální vedro ustoupilo, a dnes ráno začalo drobounce pršet. Část dešťovky jsem roznesla ke stromům, aby případná další dešťovka neodtékala zbytečně do kanalizace.

Rozkvetly mi letní bledule, z těch mám obrovskou radost, ale koupila jsem před třemi lety cibulek pět a zůstala jen jedna. Zato má víc květů, aby mi to vynahradila. 💚

Tenhle tulipán se otevřel až včera odpoledne, tak ho ostré sluníčko nespálilo.  Cibulí bylo taky pět, a kvete letos jen jeden. Co je ale zvláštní, objevily se tulipány, které jsem sázela před dvaceti lety. Dostala jsem spoustu cibulí nejen tulipánů. ale i narcisek kdysi od kamarádky, její manžel tirák je vozil z Holandska. 

neustálé zdražování

Dneska jsem po delší době poslouchala televizní zprávy, většinou u toho vypnu, a neposlouchám protože věčné povídání o kovidu, testování a očkování už mě dávno nebaví.

Televizi si zapíná muž a já se většinou seberu a odejdu na zahradu, nebo se zašiju s knížkou tam, kam se za mnou nedostane zvuk.

Zaujalo mě, když mluvili o zdražování. Uváděli, že se hlavně zdražil alkohol a cigarety. Zato máme o čtvrtinu prý levnější brambory, hmmm...

Leckdo možná namítne, že to není žádná katastrofa, protože bez cigaret a alkoholu se dá vyfržet.  U nás doma se nekouří, a ani nepopíjí alkohol. Proč se ale vůbec nemluví o tom, jak se neustále zdražuje například zelenina. Kilo mrkve u nás stojí už 34Kč, stejně tak i petržel, celer je ještě dražší, jeden pórek 30Kč,  kilo těch nejlevnějších  jablek 42Kč, salátová okurka, ředkvičky, zelí, prostě všechno, bez čeho se domácnost neobejde a co bysme měli v zájmu zdraví jíst se zdražuje snad každý týden.

To je pořád keců, jak se důchodcům přidalo pár korun, ale že onen tolik omílaný přídavek už dávno nepokryje zvyšující se ceny potravin, to snad nikdo z politiků neřeší. Ještě do toho nesmyslné kupování roušek, respirátorů  a teď nově i testy, pokud se budu chtít nechat například ostříhat. A to nemluvím o tom, že se žádná vláda od roku 1989 nepostarala o to, aby vzrostly ty tisíce minimálních starobních důchodů, z kterých se nedá normálně a důstojně žít, protože jejich výše číní leckdy pouze 5000 Kč.

Zajímá to vůbec někoho z politiků? Pokud jsem dobře v obraze, tak pouze SPD a KSČM mají v programu zakotvené zvýšení důchodů. 

tulipány

 Tak moc jsem se těšila na rozkvetlé tulipány. Dávaly si s kvetením načas, aby jim květy nespálil mráz. Včera rozkvetly, ale díky tomu náhlému vedru to šlo najednou moc rychle, takže brzy ztratily ten krásný tulipánový tvar a během snad dvou hodin se z nich staly křapáče.

Některé květy jsem musela na focení podržet, byly tak těžké, že se až ohýbaly k zemi. 

Mám z nich radost, né, že ne. Jen je mi líto, že si jejich krásu moc dlouho neužiju. 💛

Na dnešek se chystají ještě vyšší teploty, tak jsem si tyhle fešáky vyfotila hned ráno.

stydím se za pana premiéra

 To je tedy síla a já se moc divím, kam až pan premiér dokáže zajít a že se nestydí. Vyhostěte aspoň jednoho ruského diplomata, žádá evropské státy Babiš - píšou na Novinkách.

To bylo pořád od něj a od Hamáčka jakou máme pomalu od celého světa, co se týče Vrbětic podporu, a když se nic neděje, tak škemrá. Nedivím se, že za nás nikdo nebude strkat prsty do ohně, protože to, co udělali naši politici byla chyba.

Babišovi ještě asi nedošlo, že v případě opravdové potřeby se na nás okolní státy vždycky vykašlaly, tak proč by nás podporovaly, když dosud nikdo nepředložil kvůli vyhoštěni osmnácti ruských diplomatů žádné usvědčující důkazy.

Tohle si naši politici zavinili sami a ještě do toho zatáhli celou republiku. Kdysi jsem bývala hrdá na to, že jsem Češka, teď se spíš stydím...

BALÍČEK

 V pondělí manžel přinesl z knihovny tři knížky, dvě od Sebastiana Fitzeka, a do jedné s názvem Terapie se hned pustil. Třetí knížkou byly Mizející dívky, ale to je taková bichle, do té jsem se hned po Šikmém kostelu nechtěla pouštět. Sáhla jsem proto po Balíčku. 

Zpočátku mi dost vadilo přeskakování  v čase, ale zápletka se mi docela líbila. Včera jsem balíček dočetla, nebylo to špatné, i když na můj vkus až moc překombinované. Musím se ale přiznat, že nerada čtu německé autory, aniž bych nějak chtěla, okamžitě si vybavuji, jak pro mne tvrdě zní němčina a nemůžu si pomoct, já prostě Němce nemusím, takže do Terapie už se asi nepustím.

anotace z přebalu -

POZOR! Otevření na vlastní nebezpečí! Nový psychologický thriller od Sebastiana Fitzeka!
Poté, co mladou psychiatričku Emmu Steinovou znásilnil neznámý muž čekající na ni v jejím hotelovém pokoji, přestala vycházet z domu a uzavřela se do sebe. Stala se třetí obětí psychopata, kterému novináři dali přezdívku Holič, protože předtím, než své oběti zavraždí, oholí jim vlasy.
Emma jako jediná vyvázla živá, ale bojí se, že po ní Holič bude pátrat, aby svůj krutý čin dokončil. Ve své paranoii vidí od té doby v každém muži pachatele, protože mu v tmavém pokoji neviděla do tváře. Bezpečně se cítí jen ve svém malém domě na kraji berlínské čtvrti Grunewald – ovšem jen do té doby, než ji pošťák jednoho dne požádá, aby převzala balíček pro souseda.
Souseda, jehož jméno Emma nezná a nikdy ho ani neviděla, ačkoliv tu s manželem bydlí už celé roky…

hlásí se větrná hůrka

 Včera u nás řádil opravdu silný vítr, když to trvalo už několik hodin, měla jsem čím dál silnější pocit, že snad už brzy zešílím. Zvláštní je, že i dneska to vychází se silným větrem na hodinu přesně! Varování od 12ti hodin a je to tu zase. Zřejmě jsem ke všemu ještě i paranoidní, neumím si vysvětlit, že tak najednou dokážou meteorologové předpovědět vítr pomalu na minutu přesně, když ještě nedávno neuměli pomalu předpovědět, jak bude zítra. U větru to vědí několik dní dopředu.

Začínají kvést tulipány, vykvetla i první japonská azalka, ostošest kvetou petrklíče i barvínek, také škornice se do toho dala a já jsem díky tomu větru jako paralyzovaná. 

Udělala jsem tyhle dva snímky a šup domů, muž se ptal, jestli půjdeme na procházku a to jsem taky odmítla. 😕

koniklec

 Konečně jsem spokojená co se týče závlahy, přes noc nám spadlo 19 mm, a odpoledne ještě přibyly 2 mm. Vlastně je to víc, než nám spadlo za celý duben.💦

Vyfotila jsem tři, ten čtvrtý je sice nejrozrostlejší, nejkošatější, ale květy jsou když k němu přijdu s foťákem zavřené. Tak třeba se to ještě podaří. 💜

ŠIKMÝ KOSTEL

 Konečně jsem dočetla i druhý díl Šikmého kostela a musím říct, že jsem oba díly náramně prožívala a současně jsem si uvědomila, jak měli tehdy lidé oproti nám těžký život. Závaly v dolech, smrt mnoha horníků, hlad, bída, neskonalá dřina. Potom  První světová válka, sotva se lidé trochu vzpamatovali, přišla Druhá světová válka. I když se mi ještě vybavují částečné střípky vyprávění obou dědečků z První světové války, a taky vyprávění mého tatínka - ročník 1921, který byl totálně nasazený a zažil si taky své, tohle bylo přece jen jiné. Autorka prý dopisuje třetí díl, chvíli jsem váhala, jestli se mám až vyjde i do něho pustit  a jestli potom nebudu zklamaná, protože to už se bude zřejmě týkat částečně i doby, kterou jsem zažila i já, jako děcko.

první díl anotace z Databáze knih
Románová kronika ztraceného města, léta 1894–⁠1921.

Podtitul knihy lapidárně shrnuje příběh o někdejší pastevecké vesnici, která vystavěla svůj rozkvět na těžbě uhlí, aby o století později zašla na úbytě – také kvůli těžbě uhlí.Dnes už z výstavných budov a vznosné katedrály nezbylo nic. Jen šikmý kostel, který strmě a varovně ční do pusté krajiny. Kniha začíná obrovským důlním neštěstím roku 1894, které drsně zasáhlo do života obyvatel celého kraje. Patří mezi ně i hrdinové této knihy, jejichž pohnuté osudy můžeme po následující čtvrtstoletí sledovat. Barbora, Julka a Ludwik jsou představiteli tří naprosto odlišných dějových linií, které se však na mnoha místech proplétají a vytvářejí plastický obraz polozapomenutých časů, jejichž drsnost je pro dnešního čtenáře v mnoha ohledech téměř nepředstavitelná.

Každý z hrdinů čelí životním výzvám po svém: někdo se jim trpně poddává, jiný se snaží uchopit šance, které mu kvasící doba nabízí. Do všech osudů však opakovaně a nemilosrdně zasahují velké dějiny, které úsilí obyčejného člověka mohou snadno proměnit na prach. Anebo ne.

Příběh je vystavěn na skutečných událostech, z nichž mnohé doposud nebyly v české románově tvorbě zpracovány. Vyprávění ubíhá v dramatickém tempu a natolik autenticky, že se děj před očima čtenáře mnohdy mění na film zaznamenávající i to, co donedávna zůstávalo skryto ve třinácté komnatě české historie.

druhý díl anotace z Databáze knih
Románová kronika ztraceného města, léta 1921–1945.

S Barkou, Ludwikem, Julkou a dalšími hrdiny trilogie Šikmý kostel se setkáváme vzápětí poté, co jsme je v závěru prvního dílu opustili. Zatímco ve zbytku nově vzniklého Československa nastávají zlaté časy, v Karvinné – jak se nyní město jmenuje – se stále významně projevují důsledky předešlého dramatického dění a prosakují do všech oblastí života. Ne vždy v dobrém.

I přesto lze říct, že dvacátá léta jsou pro obyvatele města relativní selankou, dobou významných společenských změn a ekonomického rozmachu. Nastupující generace se může těšit výsadám, které byly v nedávné minulosti nedosažitelné, a začínají se před ní rozprostírat dříve netušené možnosti.

Klíčící naděje však rázně ukončí hospodářská krize a vzápětí opětovný vzestup nacionalistických nálad. Napětí ve společnosti stoupá a rodiny našich hrdinů rozštěpují rozdílné názory: zatímco jedni se nadcházející hrozby obávají nebo mezi prvními nesou její ničivé důsledky, jiní probíhající změny vítají jako šanci k odčinění utrpěných křivd. Smršť událostí po nástupu německé okupace však nakonec smete všechny, protože v tomto regionu i druhá světová válka probíhala dosti jinak než ledaskde jinde.

Příběh je i tentokrát vystavěn na skutečných událostech a čtenář s překvapením zjišťuje, že mnohé z toho, co se ve druhém díle Šikmého kostela odehrává, zůstávalo po dlouhá desetiletí skryto ve třinácté komnatě dějin.