Sotva jsem se trochu zmátořila po včerejší vichřici, už hrozí další dva větrné dny - úterý a středa, na které bylo nutno vydat varování.
Dnes jsme vyrazili na procházku, sice jsme byli i včera, ale mávalo to s námi jako s kusem hadru na holi.
Zaujala mě i tahle osamělá břízka
Na tom, jak dělá manžel tvarožníky není vůbec nic těžkého, ani složitého. Recept má od své maminky a právě dneska tvarožníky dělal on a povedly se.
V pátek koupil v akci dva tvarohy, ne ty řídké vaničkové, ani tvarohy tvrdé, přivezl vakuově balené, zkrátka takové, jaké se prodávaly dřív. 😏
Povídky Martina Goffa se mi dobře četly, jsou krátké, jedna povídka tak akorát před usnutím. Žádná nebyla špatná, ale nejvíc mě asi oslovila ta poslední s názvem Greg, a líbila se mi i ta, podle které nese název povídková knížka - ŽIVÝ MRTVÝ.
Miko Syrový slaví dvě desítky let své policejní kariéry. Tedy slavil by, pokud by zrovna neležel v nemocniční posteli. A tak alespoň vzpomíná na dobráky i nebožáky, kteří prošli jeho detektivním životem. Na jedné straně kolegové, na té druhé zlodějíčci, podvodníci, rabiáti a dokonce vrazi. Julo, jeho první velitel, nenasytná a přesto osamocená Zuzanka, Greg, maličký nácek Patrik, gambler Beny... Ti a mnozí další defilují Mikovi před očima a
on si vybavuje příběhy, které s nimi prožil v dobách dávných i těch sotva minulých.
V povídkové knize Živý mrtvý vrací Martin Goffa na scénu svého detektiva pražské kriminálky, Mikuláše Syrového.
Začínám mít obavy o své duševní zdraví a moc to nezlepší ani každodenní procházky, přesně to ale nedokážu posoudit, když zatím chodíme. Jak by to se mnou bylo, to bych asi poznala až kdybychom chodit ven přestali.
Smůla se nám lepí na paty, když pominu to šílené zdražování úplně všeho, tak nám odchází jedna věc za druhou. Poprskaná péra nám vylézají z pohovky a je jen otázkou času, kdy se někomu zapíchnou ehm, do zadku. Pohovku máme asi sedm let, stejně jako křeslo. U křesla pro změnu popraskala na kovové konstrukci látka a spravit to neumím, chtělo by čalouníka, ale kde ho dnes vzít. Dál nám dosloužila domácí pekárna z Lidlu, už v pořadí třetí. I když jsem někde četla, že kurvítka by se už neměla objevovat, výrobci je používají stále. No a včera jsem zjistila, že mi praskly obě podrážky u kotníčkových bot značky prestige, česky snad prestiže, tak jsem jen zvědavá, jak to všechno finančně zvládneme. 😕
Nedávno mi dcera volala, a jen tak mezi řečí se zmínila o tom, že se chystá péct buchty a já se hned začala zajímat o recept, když pak popisovala jak se povedly a jak byly lehounké a vláčné.
Protože jsem na ně měla doma všechno, včetně droždí a navíc jsem chtěla spotřebovat načatý mák, tak jsem se do buchet včera taky pustila. Zaujalo mě, že se do těsta nedává ani máslo, či vejce, ba dokonce ani mléko. Fotila jsem včera večer, hned po vytažení pekáčku z trouby. Dnes jsem chtěla udělat lepší fotku s vyloženými a pocukrovanými buchtami na talířku, ale už není co fotit. Tři buchty jsem odnesla na ochutnání sousedce. Něco se u nás snědlo včera a zbytek ke snídani. 😏
Nechce se mi opisovat celý postup, tak přikládám ofocený recept, který mi poslala dcera. Původní předpis je na 12 buchet, což jsem dělala já, rukou připsané množství si vepsala dcera, protože dělala buchty z trojnásobné dávky.
Snažím se myslet aspoň trochu pozitivně, ale moc mi to nejde. Přece jen mi to nedá a aspoň dvakrát, nebo třikrát denně nakouknu na různé internetové stránky, abych zjistila co je nového a to, co vidím mě vhání do hluboké deprese.
Snažím se hledat potěšení v maličkostech, a současně si uvědomuji, že ke štěstí stačí někdy opravdu málo. Teď například mi dělá mi radost pozorovat ptáčky.
Kosáček by si dal jablíčko, ale to koupené ze supermarketu, které nevoní a nemá žádnou chuť mu nechutná. Nedivím se, ani mně ta jablka nechutnají. Koupili jsme tři na zkoušku, jedno jsem rozkrojila kosům, dvakrát do něj zobli a nechali ho být...👎
Není mi ani do řeči, to, co se děje nemyslím u nás doma, mi nahání hrůzu, mám strach, co bude, co nás čeká.
Počasí se rychle střídá, tak prudké změny snad nikdy nebyly. Včera jsem viděla na procházce rašit borovice, u nás na zahrádce jsou nalité pupeny u šeříku.
První díl švédské krimiserie od autorky Tiny Frennstedt jsem četla dlouho, trochu jsem měla zpočátku problém, zapamatovat si některé postavy, ale na druhou stranu, i když se děj chvílemi neskutečně vleče, nemůžu říct, že by kniha nebyla čtivá. Chystám se i na další díl, pokud u nás v knihovně bude.
anotace z přebalu -
Švédská krimi série, v níž přední detektivové znovuotevírají 16 let odložený případ brutální vraždy, která neměla být nikdy vyřešena.
V létě před 16 lety zmizela v jižním Švédsku 19letá dívka. Případ nebyl vyřešen a dívka se nikdy nenašla. Nyní se v Malmö objevil vrah, který napadá a znásilňuje ženy přímo v jejich domovech. Důkazy ukazují nápadné podobnosti s vyšetřováním dlouho hledaného dánského vraha z Valby. Slavný dánský expert na profilování zločinců a odborník na muže z Valby Carsten Morris se připojí ke švédskému týmu vyšetřovatelů pod vedením inspektorky Tess Hjalmarssonové a její parťačky Marie Erlingové, které se snaží vyřešit oba případy, jež by zdánlivě mohly souviset. Podaří se jim zastavit násilníka včas a zjistit, co se stalo s nezvěstnou dívkou z roku 2002?
První díl románové krimi série se odehrává v jižním Švédsku a v okolí Malmö. Autorka je expertkou na odložené případy a zkušenou reportérkou zabývající se zejména nevysvětlenými zločiny, díky čemuž je román velmi autentický a realisticky zobrazuje práci vyšetřovatelů. Charaktery hlavních postav a nahlédnutí do jejich soukromí jenom přispívají k napínavosti a očekávání, setká-li se jejich snažení s úspěchem.
Dnešek byl zatažený, mlhavý, a mírně větrný, mlha namrzala na větvích, na listech břečťanu, prostě na všem a mně se to moc líbilo.
Přidali mi k důchodu 375 korun, to ani nepokryje inflaci. Ze všeho se cítím tak zahořklá a unavená, jako snad nikdy, k tomu můj spodní ret "zdobí" dva fešácké opary.
Minulý rok jsem si koupila kaki churmu, stromek byl sotva 60 cm vysoký a docela drahý. Mám to ovoce moc ráda, proto jsem s koupí neváhala a sáhla poměrně hluboko do peněženky, zvlášť když se všechno ovoce tak rapidně zdražuje. Čekali jsme na vybranou odrůdu řadu měsíců, protože by měla být odolná chorobám i nízkým teplotám.
Jenže první roky, než se zakoření a větve zesílí je třeba stromek chránit před nízkými teplotami, a tak jsem před pár dny na ochranu použila netkanou textilii. V současné době však teploty tak skáčou, že nevím, jak se správně zachovat. V noci mrzne, přes den je nad nulou, a tady bych potřebovala poradit, protože se mi nezdá tak úplně normální, abych na noc stromek balila a přes den ho zase odkryla. Bojím se, že pod netkanou textilií začne kaki churma brzy rašit a pak bude ještě víc ohrožená.
To teď bude moct Fialova vláda dělat co se jí zamane, bez ohledu na to, co by si přáli lidé? Sami sobě si odhlasovali důvěru, aniž by se zajímali o to, co o nich říkala opozice, a co mohl slyšet celý národ, čímž dali jasně najevo, že nic vysvětlovat nebudou, protože je občané už vůbec nezajímají. Ministr Jurečka prohlásil, že vláda o hlasy opozice nestojí. Takže si vlastně vystačí ve všem sami. Kdyby to nebylo tak vážné, mohlo by to někomu připadat až komické, protože proč o důvěru žádali, když to bylo předem jasné a dané.
Nesnažili se cokoliv objasnit na otázky např. pana Tomio Okamury. Pan Fiala se nevyjádřil ani k Farskému, když se ukázalo, že bude osm měsíců studovat v USA a sem do ČR bude docházet jen na důležitá hlasování.
Pan ministr Válek ve sněmovně posvačil rohlík, tak mě napadlo, že je tam prodávají asi neošizené, kvalitní, jako za socialismu, když si na něm tak pochutnává...
Včera pan Rakušan pouze přečetl krátkou a nic neříkající zprávu, kterou mu zřejmě někdo sesmolil přes noc a tím to haslo. Nevysvětlil kdo PIRSTAN financuje, co je to za lidi, kdo stojí za těmi firmami, prostě nic, peníze vracet nebudou, zkrátka jako by opozice byla pro současnou vládu vzduch. Přitom to byli oni, kdo si stěžovali, že je Babišova vláda přehlíží a nereaguje na jejich podněty, i když to nebyla pravda, protože Babiš jim popřával na můj vkus sluchu docela dost.
Tak by mě zajímalo, jestli teď, když si přese všechno, co o nich vyšlo najevo sami sobě odhlasovali důvěru budou smět úplně všechno, např. že nebudou lidem i přes vysokou inflaci zvyšovat platy, či že je potřeba snížit důchody, když je ta pandemická krize, nebo že vyhlásí Rusku válku a pod. hlouposti. Zároveň mě napadá, co bude ve sněmovně dělat opozice, když jí Fialova vláda bude přehlížet tak, jako tomu bylo při hlasování pro důvěru.
Dozvěděla jsem se o sčítání ptactva až včera a stejně si myslím, že výsledky nemohou být přesné. Sčítá se hodina a nejvyšší počet jedinců na krmítku. Jsou ale hodiny, kdy to u nás vypadá jako po vymření a pak zase létají, že je nestačím počítat. Tady se mi podařilo zachytit dlaska tlustozobého, sýkoru koňadru a ten nalevo je myslím zvonek, ale jistá si tím nejsem. 😉
Nechtěla jsem tohle téma 14 dní po svátcích ani zmiňovat, ale nedá mi to, když vidím tak krásné stromky vyhozené hned po Vánocích u popelnic. My máme stromek umělý, sice se tomu živému nevyrovná, ale na druhou stranu nemusím mít pocit, že k tomuhle zvyku přispívám i já.
Zároveň jsme dnes viděli snad snad před každým domem, kolem kterého jsme šli obrovské hromady pořezaných kmenů krásných statných stromů, tak silné, zdravé kmeny, co rostou několik desetiletí a teď proletí komínem a zbyde z nich jen popel...
Mladé, krásné, rovné stromečky zase poslouží lidem na Štědrý den, aby pod ně položili dárky pro své blízké a pak za dva dny je lidé bez milosti vyhodí z bytů a domů.
Bez stromů by snad ani nebyl život, v jejich korunách hnízdí ptáci, lidem poskytují stromy stín, brzdí silné nárazy větru, pomáhají kde jen můžou, při stavbách domů, při výrobě nábytku dnes již jen bohužel pro ty bohaté a lidé se jim takto odmění.
Včera večer jsme odstrojili stromeček, mívám ho někdy až do Hromnic, ale teď už nějak necítím ten důvod, už nějakou dobu jsem absolutně bez nálady.
Začíná se u mne v plné míře rozvíjet sociální fobie. Pravděpodobně je to důsledek kovidového šílenství. Včera jsme se dozvěděli, že se objevila u těhotné ženy kovidchřipka, či jak to autor článku nazval. Jedná se údajně o onemocnění chřipkou i kovidem současně. Články o Omikronu už asi tak úplně na lidi nezabírají a tak jsme dnes informováni o tom, že francouzští odborníci zjistili u lidí, kteří přicestovali z Kamerunu novou mutaci zatím s provizorním názvem - B.1.640.2.
I když toho zatím o nové variantě odborníci mnoho neví, jsou přesvědčeni, že právě na tuhle mutaci by měly zabírat dosud vyrobené vakcíny. Však oni do lidí nějak ty zbývající vyrobené vakcíny dostanou.
Připadala jsem si tam navíc hrozně, jako bych do téhle nové společnosti už nepatřila. Všichni se usmívali od ucha k uchu, nadšeně si sdělovali dojmy z dovolených, či z lyžovaček, všichni nesmírně pozitivně a svátečně naladění a já si ze všeho nejvíc přála, abych mohla odejít. Připadalo mi, že mám obličej snad z bakelitu, naprosto ztuhlý.
Musela jsem vypadat hrozně, na čele se mi perlil pot, zpocená jsem byla jako myš, pod respirátorem se mi dělala nevím proč u nosu kapka, zoufale jsem se potřebovala vysmrkat a nevěděla, co mám dělat, aby mi někdo nevynadal, že jsem si sundala respirátor a dokonce mám snad rýmu, i když rýmu už jsem pořádně dlouho neměla. Seděla jsem v knihovně na židli, kam mě nasměroval muž a když si mě po chvíli všiml, urychleně to s knihovnicí vyřídil a mohli jsme vypadnout.
Dřevěného andělíčka jsem si vyfotila cestou do knihovny. Je to detail adventního věnce. 💗
Říká se, jak na Nový rok, tak po celý rok. Svítání u nás bylo tak divné, jako už dlouho ne. Šla jsem dosypat slunečnici do krmítek a musela jsem se vrátit pro foťák.Připadalo mi, že se snad tam nahoře hádali, či co.
Před chvilkou jsem si otevřela Novinky a jako první na mne vyskočil článek o tom, že v Karlových Varech "měl " nad ránem nějaký 20 letý Afgánec, který se do ČR dostal z Německa znásilnit 18 letou dívku a další dívku "měl" ten samý Afgánec pobodat v oblasti břicha. Vůbec nechápu, proč pořád redaktoři píší v tom smyslu, že někdo "měl" spáchat trestný čin, nebo že auto s řidičem "mělo" narazit do stromu. Na mne to působí, jako když plnil ten dotyčný Afgánec něčí rozkaz. Buď něco spáchal a proto případ vyšetřuje policie, a nebo to nespáchal. Snad proboha může znásilněná dívka vypovídat, jak se to stalo a kdo za tím stojí. Nakonec se dozvíme, že trpí chudák afgánský mladík psychickou poruchou.
Samozřejmě je okamžitě zablokovaná diskuze, aby se lidé k tomu, co se stalo nemohli vyjadřovat. Takových případů bude přibývat. Paní Langšádlové se zřejmě splní sen, vzpomínám, kterak se k nám snažila dostat ty její šestnáctileté sirotky, kteří nemají žádný doklad o tom, kolik let jim ve skutečnosti je.
3. prosince - 5 mm
4. prosince - 2 mm
9. prosince - 10 mm
24. prosince - 10 mm
25. prosince - 4 mm
27. prosince - 4 mm
30. prosince - 2 mm
