sociální fobie

 Začíná se u mne v plné míře rozvíjet sociální fobie. Pravděpodobně je to důsledek kovidového šílenství. Včera jsme se dozvěděli, že se objevila u těhotné ženy kovidchřipka, či jak to autor článku nazval. Jedná se údajně o onemocnění chřipkou i kovidem současně. Články o Omikronu už asi tak úplně na lidi nezabírají a tak jsme dnes informováni o tom, že francouzští odborníci zjistili u lidí, kteří přicestovali z Kamerunu novou mutaci zatím s provizorním názvem - B.1.640.2.

I když toho zatím o nové variantě odborníci mnoho neví, jsou přesvědčeni, že právě na tuhle mutaci by měly zabírat dosud vyrobené vakcíny. Však oni do lidí nějak ty zbývající vyrobené vakcíny dostanou.

 Hlavu z té každodenní masáže už mám jako budňanskej starosta. Včera jsme  byli v knihovně a mně se tam udělalo tak zle, myslela jsem, že se v tom respirátoru snad udusím. Nemohla jsem dýchat, točil se se mnou celý prostor, a kdybych v knihovně nebyla s manželem, asi bych to nezvládla. 

Připadala jsem si tam navíc hrozně, jako bych do téhle nové společnosti už nepatřila. Všichni se usmívali od ucha k uchu,  nadšeně si sdělovali dojmy z dovolených, či z lyžovaček, všichni nesmírně pozitivně a svátečně naladění a já si ze všeho nejvíc přála, abych mohla odejít. Připadalo mi, že mám obličej snad z bakelitu, naprosto ztuhlý.

Musela jsem vypadat hrozně, na čele se mi perlil pot, zpocená jsem byla jako myš, pod respirátorem se mi dělala nevím proč u nosu kapka, zoufale jsem se potřebovala vysmrkat a nevěděla, co mám dělat, aby mi někdo nevynadal, že jsem si sundala respirátor a dokonce mám snad rýmu, i když rýmu už jsem pořádně dlouho neměla. Seděla jsem v knihovně na židli, kam mě nasměroval muž a když si mě po chvíli všiml, urychleně to s knihovnicí vyřídil a mohli jsme vypadnout. 

Dřevěného andělíčka jsem si vyfotila cestou do knihovny. Je to detail adventního věnce. 💗