Dnes jen pár fotek ze zahrádky.
Dlouho jsem nevložila žádný citát, ne proto, že by mne žádný neoslovil, ale pořád je co dělat. Tenhle citát E.M.Remarque mi mluví přímo z duše. Ano, bude líp, že pane premiére? Nikdy jsme se podle pana premiéra i jiných politiků neměli tak dobře, jako právě teď? Ano, někteří se mají opravdu dobře, ale co ti ostatní...
Ti, kteří slibují na zemi ráj, vždycky vytváří peklo.
E.M.Remarque
Pořád se necítím ani trochu dobře, dva dny hrabu na zahradě pozůstatky -malé větvičky z tújí, není to o tom, že by pracovníci odvedli špatnou práci, je to spíš o tom, že bych chtěla mít všechno co nejdřív zase v pořádku, ale to je prakticky nemožné. Budou se zase už nevím pokolikáté vyměřovat pozemky, protože výměra opět nesouhlasí. Pro nás to znamená, že zřejmě na jedné straně získáme cca 1 metr pozemku, zatímco na straně druhé o kus pozemku zase přijdeme, ale co naplat, pořádek dělá přátele a my to respektujeme.
Tak nějak cítím v kostech, že by letošní zima mohla začít dřív, než je obvyklé, je to jen můj pocit a ráda bych se pletla. Jenže nemám ráda nedodělanou práci a tak uklízím, hrabu, sázím.
Včerejšek byl náročný jak pro nás, tak pro pracovníky, kteří nám přijeli túje vyřezat. I když jsem se snažila před dvaceti lety dodržovat stanovenou vzdálenost jednotlivých vysazovaných tújí mezi sebou, i vzdálenost od drátěnky, stejně se za tu dlouhou řadu let neuvěřitelně rozrostly do šířky. Silné větve prorostly i drátěným plotem, místy se drátěnka do větví zařezávala, a vystříhávat takto zarostlé větve z plotu byla šílená práce. Na jednom místě se kus silné větve nepodařilo odstranit.
Po obědě už nám to nedalo a šli jsme pomáhat, aby se vše stihlo do večera, protože chlapci měli na dnešek už sjednanou další práci. Neuvěřitelné bylo, kolik je z takového živého plotu odpadu! Sběrný dvůr takové množství nebere, a nechat si přistavit kontejner stojí u nás 6000 korun a kolik by těch kontejnerů muselo být, na to se ani neodvážím pomyslet. Zužitkovat túje je prakticky nemožné, na ohýnku venku strašně čoudí, do kompostu se taky větve v takovém množství nedají použít a pak je to velký problém. Když člověk zestárne, a sám už na úpravu nestačí, zaplatí každý rok spoustu peněz za odbornou údržbu.
Nedalo mi to a zeptala jsem se, jestli se najde víc lidí, kteří se najednou potřebují těch tújí zbavit a dostalo se mi odpovědi, že bych se divila, kolik nás je. No, ale stále je dost lidí, kteří i plot z tújí vysazují.
Noc byla šílená, nemohla jsem usnout, pořád jsem před očima viděla jak vyprošťuju ty silné větve z drátěného plotu.
A k ránu nám začalo krásně, zahradnicky pršet...
Tak nám od noci jemně, zahradnicky prší, aspoň příroda a louka pod námi ožije. Minulý týden, zrovna když se na okraji louky chystaly vykvést luční zvonky, opět je ti z technických služeb posekali. Nikdy před tím, když pracovník osekával okraje cesty nezabral navíc ještě takový široký pás louky. Tak jsem se na zvonky těšila, věřila jsem, že tentokrát to vyjde a chystala jsem se na to, že si po odkvětu vezmu pár semínek...
Neděle u nás vůbec nebyla nejteplejší, jak meteorologové předvídali, ale já jsem spokojená. Dopoledne nám trochu zapršelo, a navečer začalo opět jemně pršet, co si víc přát. Jen doufám, že noc nebude bouřlivá, protože výstraha před silnými bouřkami bude platit do pondělních ranních hodin.
Změnila jsem si záhlaví, protože jak jsem psala, mám ráda krásné babí léto a příjemný podzim, aby přišly nejen teplé dny, ale i patřičné srážky.
Detektivní romány Ann Grangerové se mi kdysi líbily moc, no časem už je nevyhledávám. Tentokrát byl manžel v knihovně sám a dvě detektivky od této spisovatelky nám vypůjčil. Včera jsem konečně dočetla první s názvem Zavolej smrt dvakrát a byl to z mého pohledu takový slabý průměr. Děj se neskutečně táhl, a to, co se mi kdysi líbilo, mám na mysli vztah Meredith Mitchellové a superintendanta Alana Markbyho už taky nějak netáhne, začíná to být nuda.
informace z přebalu -
Když jednou večer sveze Meredith Mitchellová na opuštěné silnici před Bamfordem stopařku, vyvolá to v ní podivný neklid. Sebejistá, a přece uzavřená mladá žena si přeje vysadit u Tudorovské rezidence, krásného starého sídla právníka Andrewa Penhallowa. Nešťastnou souhrou okolností je pán domu nazítří ráno nalezen na zahradě mrtvý. K potměšilé radosti místních, kteří si rychle vzpomenou na staré spory, vyjde po jeho smrti najevo, že vedl dvojí život. V minulosti Andrewa Penhallowa, jehož znal superintendant Alan Markby již jako malého chlapce, se skrývaly přízraky – vrátil se teď některý z nich, aby ho pronásledoval?
Marná sláva, léto pomalu končí, a vystřídá jej léto babí, ať se nám to líbí nebo ne. Dny se zkracují, rána už jsou přece jen chladnější. Mně se popravdě ani stýskat nebude, podzim, myslím ten vydařený mám docela ráda.
Mise úspěšně dokončena, ale zřejmě jen na oko.
Podle ministra zahraničí Jakuba Kulhánka (ČSSD) bylo evakuováno celkem 170 Afghánců. Řekl, že Česko tak již přepravilo všechny, kteří byli k evakuaci určeni. Dokončení operace označil za zázrak. Ve večerních zprávách už se mluvilo o tom, že přivezli do bezpečí 200 lidí.
Když člověk pozorně poslouchá, tak spousta věcí do sebe tak úplně nezapadá, např. český velvyslanec v Afghánistánu Jiří Baloun prohodil, že se do letadla chtěli dostat i jiní lidé bez dokladů a říkali, že jsou čeští tlumočníci, a on jim řekl, já jsem Čech a neznám vás. Tak ještě jednou, jak to bylo a dostalo se mu odpovědi: "My jsme řekli na bráně, že jsme Češi a dostali jsme sem s Američany."
Ovšem pan Hamáček se vyjádřil v tom smyslu, že odvezli "skoro všechny pomahače a překladatele". pokud se objeví další, kteří nám tzv. pomáhali, tak stačí na letišti u brány říct spojencům a ti nám sem bez problémů další Afgánce dovezou, jak důmyslné...
Na dotěrnější otázky novinářů řekl, že nemají zjišťovat mezi které okresy se Afgánci přerozdělí, kde a jak budou bydlet, kdy se zapojí do práce a pod. Možná by se tak poznalo, kolik lidí ve skutečnosti dovezli, a co to bylo za lidi.
Ti lidé, (mám na mysli ty pomocníky) prý neskutečně v posledních dnech trpěli, báli se o život, žili v nesmírném stresu.
Nedávno vysílali v televizi pořad o našich dětech, jak za těch 18 kovidových měsíců prudce stoupla nemocnost, kolik dětí je díky omezenému pohybu a zavřeným školám obézní, u kolika dětí se objevila cukrovka. Když padlo slovo o tom, že některé děti váží i 120, až 150 kilo, a ukazovali, jak mají z nadváhy zdeformované tělo a zkřivené nohy, bylo mi z toho do breku. O to by se naši politici měli v první řadě zajímat!!
Dnešní ráno bylo poměrně chladné, necelých 10°C, předevčírem u nás byla naopak ještě tropická noc. Změny a teplotní skoky nedělají asi nikomu ze starších občanů dobře, snad proto jsem slyšela několikrát houkat sanitky.
Včera téměř tropy, bez jediného stupínku a dnes 14°C. V noci spadlo zanedbatelných pár kapek, jen se trochu navlhčilo dno srážkoměru. Pokud k tomu připočítám i minulé dny, kdy množství srážek nebylo možné změřit, vyšel by mi s bídou max. 1 mm.
A zase docela dost fouká, ty hlavní silné nárazy mají teprve přijít. 👎
Jinak je mi psychicky docela zle, pročítám novinky, i když vím, že dělám blbost, ale člověku to nedá. Brzy přistane druhý armádní letoun s novou várkou "spolupracovníků - tlumočníků" a já se obávám, jako většina lidí, co bude dál. Nechápu, proč nás dopodrobna informují o věcěch, které rozhodnou sami, bez občanů. Myslím, že je to naše země a měli bychom mít právo rozhodnout tyhle věci i my..
Tak se pro náš kraj a město zase jednou meteorologická předpověď absolutně nepovedla. Mělo pršet a nepršelo, nespadla ani kapka, vítr hlásila meteoroložka mírný, jen v bouřkách měly být nárazy silné. Silné nárazy jsme měli a máme i bez bouřek.
Mělo se ochladit, maxima měla být pouze do 24°C, u nás teplota 28°C, tak fakt nevím. Zítra má foukat ještě víc, to si zase užiju...
Události posledních dnů dávají pořádně zabrat nejen mně, ale všem lidem, kteří v sobě mají aspoň kousek vlastenectví. Ukazuje se, že něco jiného náš pan premiér říká svým voličům, dalo by se říct, že jim maže med kolem huby, protože ve skutečnosti dělá něco úplně jiného.
Na letišti v pražských Kbelích přistálo vládní letadlo s první várkou - přivezlo 46 Čechů a jejich spolupracovníků s rodinami. Spolupracovníci, tak hezky to zní, že?
Oni ti spolupracovníci s rodinami nám tam pomáhali? Řekla bych, že je to obráceně, to naši pomáhali těm v Afganistánu, ale to už by nevypadalo tak dobře.
Zajímalo by mne, kolik těch várek bude a kolik to bude stát, zařídit těm "spolupracovníkům s rodinami" bydlení, a všechno co s tím souvisí. Naši mladí lidé nemají kde bydlet, často sdílí i v dospělém věku domácnost s rodiči, nemohou si založit své rodiny, protože sehnat bydlení není v dnešní době jednoduché.
Jestlipak jsou ti "spolupracovníci s rodinami" řádně naočkovaní, když pan premiér neustále buzeruje a do očkování žene už i děti! Zajímavé, že svou dceru naočkovat nenechal!
No nic, tak jsem se tady vykecala z toho, co mě trápí a pro zlehčení přidám rozkvetlý kaktus, fotila jsem včera a napadlo mě, že by třeba pohled na kaktusové květy mohl někomu udělat radost...
Strašně to utíká, než se člověk naděje, je konec týdne. Už koncem července jsme se chtěli pustit do úpravy živého plotu, protože je nejvyšší čas. Jenže mně nebylo dobře, muž se k tomu sám neměl, a tak se čekalo. Co se týče mne, já bych nikdy živý plot nechtěla, byl to dárek od maminky. Jednoho dne k nám bez nějaké domluvy předem přijela s nákladem malých tújí, a ani jí zřejmě nedošlo, co bude s takovým plotem, až budeme starší. Mělo to asi být překvapení...
Popravdě ani mně se do úpravy nechtělo a nechce, ale už nebylo zbytí. Tři dny v jednom kuse makáme oba pomalu od rána do večera. To nemluvím o odvozu opadu, když není k dispozici auto, to nás ještě čeká. Vozit na kárce do technických služeb odřezky taky není zrovna žádná slast, a když je odpadu víc, už ho nechtějí brát. Člověk by si měl zaplatit kontejner na odvoz, jenže v tomto případě to není zadarmo. V našem případě by bylo zapotřebí těch kontejnerů několik.
Nevýhodou je, že se túje musí upravovat každý rok, pokud se to neudělá, příští rok je to mnohem horší. To už nestačí zahradnické nůžky. Za druhé túje zabírají čím dál, tím víc prostoru. Oba jsme ve věku, kdy to pro nás začíná být neúnosné. Nejdelší strana je ve svahu a lézt po štaflích dá pořádně zabrat i podstatně mladším lidem. Pokud se rozhodneme, že si necháme túje zkrátit od nějaké firmy, zaplatíme min. 15 000 korun.
Dnes jsme dodělali první kratší stranu a při představě, co nás ještě čeká zvažujeme, že bychom se tújí nadobro zbavili.
Krásenky se do naší zahrady dostaly teprve před několika lety a můžu říct, že jsem si je oblíbila. Nejen, že netrpí na žádné choroby, kromě mšic jsou v pohodě a když už se mšice objeví, stačí je postříkat domácím přípravkem proti savému hmyzu, který už léta s úspěchem používám. Přesný návod lze najít na internetu.
Krásenky vydrží i extrémní sucho, rostou dokonce i v rozpálené zámkové dlažbě, a když ze zaleju a následně vytáhnu ze zámkové dlažby, uchytí se všude, kam je zasadím. 👍
S novým mobilem jsem spokojená, má všechno, co potřebuju, dokonce i rádijko, přehrávač MP3, a foťák. Chtěla jsem si koupit nějaké pouzdro, ale ty současné ceny jsou pomalu vyšší než cena obyčejného, tlačítkového mobilu. Ceny stejného typu mobilu se taky hodně liší.
My jsme maxcom koupili za 869 korun a jinde ho měli dokonce za 1599 korun! 👎
V posladní řadě jsem uháčkovala řetízek - poutko. Pak už stačilo přišít jen knoflík a pouzdro je na světě. Zvládla jsem to za hodinu. Ve finále to vypadá docela zajímavě, kamarádka říkala, že je to pěkný hvězdičkový vzor. 😎
Týden jsem věnovala prvnímu dílu detektivní série Jeffery Deavera s hlavním hrdinou Colterem Shawem. Za ten týden jsem se dostala něco málo přes třetinu knihy a pak jsem to vzdala. Představa, že bych dál pokračovala a po dočtení prvního dílu dál pokračovala mi přišla absolutně nemožná.
Začátek se zdál slibný, ale pak se děj překulil do světa počítačových her a to není zrovna moje parketa. Navíc se mi nelíbí styl autorova psaní, to až nesmyslné vypisování absolutně pro mne nezáživných podrobností asi jen proto, aby měla kniha víc popsaných stránek, když se jinak nic moc neděje. Přijde mi naprosto uhozené popisování něčeho nepodstatného v sáhodlouhých větách a pokud možno na půl stránky. Tak jsem knihu odložila, nemám z toho radost, moc nedočtených knih na svém kontě nemám, tohle je bohužel jedna z nich.
z přebalu -
V Silicon Valley záhadně zmizela mladá žena. Protože policie se k pátrání staví vlažně, otec pohřešované najme Coltera Shawa, který se živí jako lovec odměn. Cestuje po celé zemi, pomáhá policii při pátrání a soukromým osobám při hledání pohřešovaných. Je ve svém oboru velmi dobrý, pravděpodobně nejlepší. I jeho ale zaskočí, když ho zdánlivě jednoduchý případ zavede do nejtemnějších zákoutí světa technologií. V herním průmyslu se točí miliardy. A kde se točí miliardy, tam obvykle jde i o krk.
Stopy z únosu další oběti navedou Shawa k videohře Našeptávač, kterou provází hodně špatná pověst. Hráč je v ní ponechán na opuštěném místě s pěti náhodně zvolenými předměty – a musí se pokusit přežít. Je možné, že se nějaký šílenec nyní pokouší uvést hru Našeptávač do života?
Shaw se ocitá uprostřed zběsilé hry na kočku a na myš. Pronásleduje pachatele přes celé Silicon Valley i po nejtemnějších koutech internetu, setkává se s bezcitnými titány herního průmyslu i závisláky, pro které se hraní stalo základní životní potřebou.
Možná až příliš pozdě si uvědomí, že přestal být tím, kdo loví. Někdo je mu na stopě a brzy se chystá zaklapnout past.
Původně jsem měla brát Ospamox 28 dní, ale nedalo se to díky závratím, které jsem měla už i v sedě vydržet. K závratím se přidala i arytmie a celkově pocit na omdlení. Proto jsem se po telefonu domluvila, jestli je možné léčbu ukončit. Prý léčbu ukončit díky nežádoucím účinkům lze, podstatné je, že jsem antibiotika užívala 14 dní, to by prý mělo stačit.
Tak uvidíme, skvrna po klíštěti nezmizela, jen poněkud vybledla. Možná budu absolvovat ještě i odběr krve na testy, ale to až bude po dovolených.
Tak tu sedím jako zmoklá slepička a čekám, až se mi udělá líp. Dřív jsem užívala Duomox, ale na ten jsou teď velké doplatky, navíc každá lékárna si výši doplatků může zvolit sama, dobrý, co? Lékárnice mi doporučila Ospamox, prý je to stejné ATB, ale bez doplatků, mně ale ten Ospamox nesedl.
Tak nám od rána zahradnicky prší. Sleduju, jak přibývá dešťovka v nádrži a mám z toho fakt radost. Menší radost mám z toho, že se mi odporoučel stařičký mobil Nokia 3310. Bohužel má na zasloužilý odpočinek nárok. Nic netrvá věčně a on sloužil bezchybně dlouhou řadu let.
Přes internet jsme objednali nový, zase tlačítkový, protože já o chytrém telefonu nechci ani slyšet! Teď už se jen čeká, až dorazí nová, zmenšená verze mé staré SIM karty a začnu si pomalu zvykat na nový telefon.
Floxy, správněji plamenky latnaté, latinsky Phlox paniculata bývaly v každé venkovské zahrádce. Poznenáhlu se však ze zahrádek začaly vytrácet a dnes jsou opět v oblibě.
Ráda vzpomínám na zahrádku naší sousedky, tam nechyběly ani floxy, ani srdíčka - srdcovky, seznámila jsem se v sousedčině zahrádce i s hledíky, kterým sousedka říkala "zaječí tlamičky". My jsme zahrádku neměli, ale už jako malá jsem si vysnila, že jednou budu mít ve své zahrádce všechny kytičky, které se mi u sousedky líbily.
Sen o zahradě se vyplnil až za několik desítek let. Všechny kytičky, které mi v dětství učarovaly rozhodně nemám, ale stále se snažím, pídím, sháním. Je to těžké, mnohé rostliny už se dnes ani snad neseženou.
Detektivní román Nevěřte tomu, od autora Charlieho Donlea byl opravdu, aspoň tedy pro mne strhující, napínavý a dalo by se říct i návykový, jak se píše na obálce.
Čekala jsem do poslední chvíle jiný závěr, dost mě překvapil, ale umím si představit, že nakonec došlo i na spravedlnost, to už nechal autor na nás a na detektivu ve výslužbě. Věřím, že on dovedl ke zdárnému konci případ, na kterém spolupracoval s hlavní postavou - filmařkou a dokumentaristkou Sidney Ryanovou, a dokonce věřím, že vyřešil i případ jejího otce.
