Strašně to utíká, než se člověk naděje, je konec týdne. Už koncem července jsme se chtěli pustit do úpravy živého plotu, protože je nejvyšší čas. Jenže mně nebylo dobře, muž se k tomu sám neměl, a tak se čekalo. Co se týče mne, já bych nikdy živý plot nechtěla, byl to dárek od maminky. Jednoho dne k nám bez nějaké domluvy předem přijela s nákladem malých tújí, a ani jí zřejmě nedošlo, co bude s takovým plotem, až budeme starší. Mělo to asi být překvapení...
Popravdě ani mně se do úpravy nechtělo a nechce, ale už nebylo zbytí. Tři dny v jednom kuse makáme oba pomalu od rána do večera. To nemluvím o odvozu opadu, když není k dispozici auto, to nás ještě čeká. Vozit na kárce do technických služeb odřezky taky není zrovna žádná slast, a když je odpadu víc, už ho nechtějí brát. Člověk by si měl zaplatit kontejner na odvoz, jenže v tomto případě to není zadarmo. V našem případě by bylo zapotřebí těch kontejnerů několik.
Nevýhodou je, že se túje musí upravovat každý rok, pokud se to neudělá, příští rok je to mnohem horší. To už nestačí zahradnické nůžky. Za druhé túje zabírají čím dál, tím víc prostoru. Oba jsme ve věku, kdy to pro nás začíná být neúnosné. Nejdelší strana je ve svahu a lézt po štaflích dá pořádně zabrat i podstatně mladším lidem. Pokud se rozhodneme, že si necháme túje zkrátit od nějaké firmy, zaplatíme min. 15 000 korun.
Dnes jsme dodělali první kratší stranu a při představě, co nás ještě čeká zvažujeme, že bychom se tújí nadobro zbavili.
Začíná kvést syrský ibišek, a po jeho odkvětu už bude konec léta. Nějak mi to letošní léto nesedlo, každý rok si říkám, že to příští bude určitě lepší a zatím čekám marně.
Žádné komentáře:
Okomentovat