filipojakubská noc

 Filipojakubská noc, aneb pálení čarodějnic je tady, když jsme se vraceli z Kladna, míjeli jsme v menších obcích spoustu čarodějnic. Bohužel za jízdy autobusem se mi nepodařila ani jedna pěkná fotka. I naše městečko má však čarodějnic dost.

Spěchala jsem domů, ale nedalo mi to a pár čarodějnic jsem si vyblejskla. Některé působily už dost unaveně, jiné byly ještě mladičké. 😉

kropenaté petunie

 Už několik let jsem marně obdivovala takové zvláštní, kropenaté petunie. Na jigidi jsem zahlédla několik takových krasavic, které vkládali většinoou lidé žijící v Americe a pod snímkem byl název petunie "hvězdná obloha", nebo něco na ten způsob. 

Když jsme se včera vraceli z Kladna, zastavila jsem se u nás v obchode se zahradnickými potřebami pro nový srážkoměr, ten starý mi nedávno praskl. Před obchodem stály regály s balkonovkami a mezi nimi byly právě tyto tři kropenaté petunie.

Tahle mi padla do oka, jako první.

Druhá taky není vůbec špatná.

Poslední petunii už některé květy uvadaly, přesto jsem si jí vyfotila, abych měla na snímku všechny krasavice. Chtěla jsem si jednu petunii koupit, ale odradila mě ta cena, navíc musím vzít v úvahu, že mi petunie nikdy dlouho nevydrží..

azalka a tulipán

Rozkvetla první azalka, tahle si vždycky pospíší..

Tak snad už nepřijdou mrazy, aby mi jí spálily.

A tohle je druhý tulipán, líbí se mi moc ta barva, škoda, že mám jen jeden. 

Jinak nálada nic moc, ráno jedu do Kladna, nasadí mi holtra, a tak mě čekají zase nervy, jednak už to s tím holtrem znám, je nepříjemné, když se manžeta nafukuje každou půlhodinu, v noci se zase budu převracet a koukat do stropu, už jen z toho mi zase tlak stoupne, ach jo. V pátek se holtr musí vrátit do 7 hod. Takže budou další nervy, abych to vůbec stihla. Šílené, když člověk nemá auto a k autobusu je to cca 2 km..

 Nepříjemné události se na nás valí, není dne, aby si člověk neřekl, že snad už ani nemůže být hůř..., a ono může. Zdražuje se úplně zběsile, a to ze dne na den. Snažíme se dělat si aspoň malé zásoby,  protože i tak se dá trochu ušetřit, ale jde to pomaličku. Napadlo nás, že když bude nejhůř, můžeme mít doma nějaké instantní vietnamské polévky. Cena byla dlouhou dobu poměrně stálá. Minulý týden už stál jeden balíček 10 korun, dnes už v tom stejném obchodě 11 korun. Přesto jsme si jich šest koupili.

kamzičník a kdoulovec

 Včera nám napršelo na naše poměry nezvyklé množství srážek, za což jsem moc a moc ráda. Konečně se snad příroda trochu zavlažila.

Na zahrádce vykvetl kamzičník - Doronicum, to je opravdu vděčná a krásná trvalka. Přečká bez problémů i větší sucho.

Z procházky jsem si donesla snímek krásně rozkvetlého kdoulovce. Moc se líbí ty něžné, krásně zbarvené květy. 💗

STÍNOHRA

 Moc se mi líbila autorova první kniha s názvem Našeptávač, a druhá kniha Alexe Northa, která má název Stínohra se mi líbila snad ještě víc. 

z přebalu -
Před pětadvaceti lety Paulův kamarád Charlie zavraždil jejich spolužáka a pak zmizel beze stopy. Paul se z rodného města plného přízraků minulosti sice odstěhoval, ale teď se musí vrátit za svou umírající matkou. S jeho příjezdem se objeví nový případ – rituální vražda přesně kopírující události, které se odehrály během školních let. Může to vůbec být náhoda? Zdá se, že je na čase přestat utíkat a pohlédnout všem stínům zpříma do očí.

první tulipán

 I když jsou rána pořád blízko 0°C, zahrádka se den ze dne víc a víc probouzí.

Tenhle tulipán je u nás už víc, než 20 let a pravidelně si najaře nenechá ujít prvenství. 💗

citát do dnešní doby

 

"Minulost byla
vymazána, vymazání
bylo zapomenuto,
lež se stala pravdou..."

GEORGE ORWEL

narcisky

 U sousedů už nějakou dobu kvetou krásné narcisky. U nás mi ta první zmrzla.

Když jsem šla do města, pořídila jsem si aspoň fotku pro lepší náladu. 👍

Fialky jsou od nás, trávník nám živoří, rozmáhá se v něm hlavně jetel, fialky.

Byla jsem dnes na odběru krve a dozvěděla jsem se od laborantky, která mi nabírala krev, že mám vydržet, protože brzy bude konečně líp. Kdy, zeptala jsem se a bylo mi odpovězeno, že bude líp, až se podaří odstranit ruského prezidenta Putina. Neřekla jsem k tomu nic, jen jsem pokývala hlavou, maje na paměti, že dnes už není radno říci svůj názor, protože nás může kdokoliv napráskat a je zaděláno na obrovské problémy.

citát i do dnešní doby

 

Voni by si vládcové
měli každý ráno opakovat,
že člověk je tvor sice přizpůsobivej,
ale taky nepřizpůsobivej, a to ho šlechtí,
protože nepřizpůsobovat se nedobrejm věcem,
to vždycky znamená pokrok v lidský společnosti.
Takovýho nepřizpůsobivýho
nemůžete ani vohnout,
toho můžete jedině zlomit, ale zlomenina není přizpůsobení.

Jan Werich

situace se vyostřuje

 Situace se vyostřuje, pan premiér už dokonce nabádá občany, aby šířili jen tu jednu jedinou demokratickou vládní pravdu a zároveň vyzývá  k udavačství. Jsou tam dokonce návody, jak a co máme říkat, když zaslechneme od lidí něco jiného, než hlásá vláda. Až sem jsme to dopracovali.

Fyzicky se mi udělalo až zle z článku na na PL, který začíná slovy Tolik jsem vám už dal, kde Fiala říká že dal našim lidem  - seniorům a potřebným už 74 miliard, nezmiňuje ale, kolik miliard občanům před nedávnem sebral např. úpravou jízdného u seniorů a studentů. Pořád na to musím myslet - Tolik jsem vám už dal!! Jak dal, to přece nedává ze svého, jsou to peníze které naši občané zaplatili na daních, tak jaképak tolik jsem vám už dal?

Jen mě tak napadá, kolik stovek miliard dal už pan premiér z našich peněz Ukrajině. 

Na závěr něco pro zasmání...

 

ze včerejší procházky

 Včera jsme byli na kratší procházce, chtěla jsem si zajít do nedalekého sadu. 

Bylo slyšet tolik ptačího zpěvu, ani nedokážu vypsat, jak moc mě to potěšilo. Starý sad se pozvolna probouzí, přes cestu mi přeběhlo několik zajíců, ale na ty jsem moc pomalá, zajíce vyfotit neumím. 

Tohle jarní probouzení mám asi úplně ze všeho nejradši, škoda, že to letošní počasí tak zlobí, dá se říct, že jsem tak dlouhou řadu mrazivých rán ještě nezažila. 

Další, tedy poslední dnešní fotka, škoda, že mi uletěly před nosem všechny včely. 😋

Od dnešního poledne marně čekáme na blahodárný déšť, někde píší, že u nás prší, na jiných webech se čas, kdy by mohlo pršet neustále posouvá a stále nic...

velikonoční nádivka

 Velikonoce jsou za námi, ty letošní u nás byly velice skromné. Nepeklo se, návštěva nedorazila, neboť byli mladí na jarní dovolené.

Udělala jsem jen velikonoční nádivku, takovou trochu co dům dal z půlky veky, vyšlo to akorát na jednu formu - srnčí hřbet. Větší množství masa nahradila jedna schwarzwaldská šunka, krásně nádivku provoněla. Zelené v nádivce jsou kopřivy a hlavně medvědí česnek. Na namočení veky jsem použila plnotučné mléko a rozpuštěné máslo. Vejci jsem nešetřila, do těsta jsem dala pět našlehaných vajec, do formy pak ještě dvě vařené, podle chuti okořenit a bylo vymalováno. 

K nádivce byly pro každého dva malé kousky přírodních krůtích řízečků a tak můžu říct, že  letos poprvé jsem na Velikonoce nepřibrala ani gram. 👍

kamélie

 Včera mi začala kvést kamélie, tentokrát jsem ji před zimou nechránila. Mrazy nebyly tak velké a když jsem kamélii zabalila do netkané textilie, vždycky začala rašit dřív a nové přírůstky namrzly, poupata byla díky mrazům většinou zdeformována.

Udělala mi opravdu velkou radost. 💗 Musela jsem si poupě hned vyfotit, naštěstí dnes ráno nemrzlo. 

Včera jsme s manželem ještě zasadili jablůňku, kterou jsem vypěstovala ze semínka. Minulé Vánoce jsme koupili opravdu dobrá jablíčka a v jednom tom jablíčku bylo klíčící semínko.

Pomyslela jsem si, že semínku dám šanci, nikdy se mi nestalo, že by semínko přímo v jablíčku klíčilo. Do včerejška jsem měla jablůňku v květináči, bez problémů venku přežila, a tak už jí mám konečně zasazenou. Někde jsem četla, že takto vypěstované jabloně jsou odolnější. Kvalita asi nebude kdoví jaká, ale pořád možná lepší, než ze supermarketu, to se totiž někdy pomalu nedá jíst.

velikonoční neděle

 Tohle jsou snad první velikonoční svátky, které se u nás neslaví. Děti nepřijedou a my sami dva na nějaké vyvařování nemáme ani chuť, a po pravdě už ani peníze a tak jdou ty letošní Velikonoce úplně mimo nás.

Tuhle velikonoční dekoraci jsem si vyfotila minule na Kladně. 👍 

Jak je vidět, tenhle vřesovec působí tak krásně, jarně, že se ani nedivím, že se používá i na velikonoce. 

Na posledním snímku je krásná plnokvětá sedmikráska.💗

Tak to je ode mne všechno, jestli sem někdo zabloudí, přeji pokud možno krásný zbytek velikonočních svátků a bohatou pomlázku. 👍

VĚCI, NA KTERÉ NASTAL ČAS

 K tomuto románu je pro mne těžké se nějak vyjádřit a tak se moc vyjadřovat nebudu. Způsob psaní Petry Soukupové mi zpočátku až tak nesedl, musela jsem si zvyknout.  Rovněž mi vadilo, že děj byl pro mě dost iritující, na druhou stranu jsem četla dál a dál, abych se co nejdřív dověděla, jak to s Richardem a Alicí nakonec dopadlo. Koneckonců je mnoho rodin, kde jsou problémy ještě větší a nemusela bych chodit ani moc daleko. Určitě si ještě něco od Petry Soukupové půjčím.

z přebalu
Život nelze naplánovat ani se na něj nedá dopředu připravit. Alice a Richard, sedmnáct let jejich společného života, dvě děti, Kája a Lola. Kájovi je třináct a začíná mít rodičů dost, Lole bude jedenáct a nejvíc ze všeho na světě si přeje psa. Nikomu se nic moc neděje, stereotyp všechno překrývá jako měkká deka. Asi to není štěstí, ale žít se v tom dá. Až do chvíle, než se objeví někdo nový. A s tím pocit, že doteď to vlastně nebyla láska. Jenže jsou rodina, a cokoliv se stane jednomu, poznamená všechny. A Kája s Lolou musí najednou řešit to, co děti nikdy řešit nechtějí. Stojí ale tahle rodina vůbec za záchranu?

na Kladně

 Dnešek od časného rána, do odpoledne jsem strávila cestou busem na Kladno a z Kladna, a 2 hodiny na kardiologii. Měla jsem štěstí, že mě objednali z jednoho dne na druhý. Tak mám vyšetření za sebou, ještě mě čekají odběry krve a Holter, kéž by to bylo už za mnou a dobře to dopadlo.

Udělala jsem si pár snímků, aby tady nebyly fotky jen kytiček.

Chtěla jsem si chvilku posedět na lavičce, ale byl tak chladno a foukal ledový vítr.

Líbí se mi tahle stavba na pěší zóně, myslela jsem, že je to kostel a teď jsem zjistila, že je to Kaple sv. Floriána - Kladno

 

Na posledním snímku je Náměstí starosty Pavla, vlevo je Kostel Nanebevzetí Panny Marie.

sněhánky

 Dnešek byl celkem náročný, měli jsme objednané čističe okapů a zrovna jim několikrát do práce hustě sněžilo.

Jsem ráda za všechny srážky v jakékoliv podobě, ale čističi asi moc rádi nebyli. Okapy máme vyčištěné, a už zase budeme moct chytat dešťovku. 👍 

Odpoledne se na chvíli celkem vyčasilo, čehož využila naše kočička.  Já využila sluníčko k zametání těch mechů, které pracovníkům od čištění střechy a okapů lítaly na všechny strany. Konečně je hotovo, a mám z toho hned lepší pocit.

ze zahrádky

I přes nepříznivé počasí a mimořádně chladná rána začínají kytičky kvést.

Na snímku je nádherná ladoňka zářící, a mám radost, že se začíná ukazovat na různých místech, asi si jí rozsazují ptáčci.

Na druhém snímku je prvosenka zoubkatá, mám ráda ty nadýchané koule květů, které nese poměrně silný a vysoký stvol.

Máme za sebou velmi větrný den, a další nárazy prý ještě přijdou. Výstraha před silným větrem platí do 11 hodin. Jinak nic nového.

HROB TŘINÁCTÉ PANNY

 Přečteno za dva večery, detektivní román autorky Nadi Horákové se mi mi líbil, je to lehké čtení do téhle nelehké doby.  Mně to trochu přišlo spíš jako moderní detektivní Červená knihovna, ale jak píšu, dobře se mi to dílko četlo a rozhodně si ještě nějakou knížku Nadi Horákové v knihovně půjčím.

z přebalu - Lada Nevrtalová přijíždí do malé moravské vesnice, aby převzala jako dědictví starou vilu po své pratetě Anně. Dům stojící na samotě za vesnicí je však velmi nevhodné obydlí pro mladou dívku, zvláště když v jeho blízkosti leží opuštěný hřbitov opředený podivnou historií. Lada se brzy přesvědčí o tom, že pověry mají na vesnici stále pevné kořeny a že na nich opravdu může něco být. Velmi podivné, téměř hororové události, které se kolem Lady dějí, vyústí ve vraždu a zdá se, že v ohrožení života je i ona sama. Ovšem najdou se hned tři mužní ochránci, kteří by jí rádi poskytli pomocnou ruku. Lada se ocitá před zásadní životní otázkou, komu věnuje svou důvěru.

holub hřivnáč

 Včera mě upoutalo takové zvláštní vrkání, ale trochu jiné, silnější než vydávají běžní holubi, a tak jsem se šla podívat na zahradu. Pod krmítkem byli dva statní holubi, a když jsem přišla s foťákem, jeden z nich se procházel po betonovém plotě.

Byl to holub hřivnáč, u nás docela vzácná návštěva. Později se hřivnáči namlouvali a milovali, tak se třeba dočkáme maličkých hřivnáčků. 😍

Jinak nic nového, cítím se líp, ale ne úplně dobře, tlak není už vysoký, ale je řekla bych kolísavý. Před chvilkou jsem si objednala u firmy Pleva mateří kašičku, protože jsem na ní četla jen samou chválu. 👍

krásný den

 Včera u nás byl sice studený, ale jinak moc hezký, místy prosluněný den. Bylo mi po dlouhé době konečně líp a tak jsme po obědě vyrazili na kratší procházku do nedalekého sadu.

Stromy jsem nefotila, ale zaujaly mě fialky, neboli violky vonné. Každé jaro byl po celé ploše sadu fialkový koberec. Do toho koberce je teď daleko, ale nějaké fialky se ukázaly.

Po návratu jsem ještě vyfotila zlatý déšť, místy měl květy namrzlé, ale stále je na něj hezký pohled...

A něco ke mně. Původní léky na vysoký tlak mi nezabíraly, naopak mi po nich  bylo stále hůř a hůř a když mi naposledy v nemocnici dávku zdvojnásobili, myslela jsem, že už se z toho nedostanu. Mám teď léky jiné a cítím, že se to zlepšilo. Už zase mám chuť k jídlu, konečně chápu, jak vypadá totální nechutenství. Začínám se těšit až přijdou normální jarní teploty, chtělo by to už normální jarní teploty a ne pořád to, co nás už od konce února sužuje...

strakapoud na krmítku

 Ochladilo se nevídaně, jako by to bylo načasované. Příroda se probouzela, ovocné stromy začaly kvést a najednou taková ťafka. Vypadá to, že nás někdo tím počasím chce trestat. Když jsem byla malá, říkalo se poručíme větru dešti. Od té doby uteklo víc než 60 let a je dost možné, že tomu větru a dešti už skutečně někdo poručit umí.. Někdo, kdo nechce, aby Česká republika byla hrdým soběstačným státem. 

Takovou radost jsem měla, když nám u plotu rozkvetla zlatice. Poslední dny jsem té radosti moc neměla, byly pro mne spíš samé špatné dny, nebylo mi dobře, tlak jsem měla stále vysoký a to člověka napadají opravdu nehezké věci a spekuluje o tom, jestli to náhodou není už konečná. K tomu několikadenní nespavost, absolutní nechutenství, nepříjemná parestézie a je zaděláno k vysokému tlaku ještě i na panickou poruchu.

Tady máme našeho pana doktora Strakapouda. Tohle je myslím sameček a chodí k nám i jeho družka.

Hrdlička zahradní také přišla na krmítko. Vrabci bordeláři loupají a zobou slunečnici přímo v krmítku a tak jsem zjistila, kolik jim toho odpadne od zobáku a právě těmi drobečky se živí hrdličky a strakapoudi. 💕

japonské přísloví

 Z tohoto přísloví, či citátu bychom si měli vzít příklad.

Jako jedinci bohužel nezmůžeme nic...

JEDEN PLUS JEDNA

 Tenhle román od spisovatelky Jojo Moyesové jsem měla poměrně dlouho ve čtečce.  Konečně na něj došlo a od děje jsem se pomalu nemohla odtrhnout. Chci si půjčit v knihovně další knížky od této spisovatelky, obě jsou na dlouhou dobu zamluvené a já se ani nedivím, také jsem to chtěla udělat. z přebalu -

Představte si, jak by mohl vypadat příšerný život: manžel vás opustil a rodině nepřispívá ani penny. Vašeho syna puberťáka šikanují a dcera, jež je matematický génius, má sice možnost nastoupit na prestižní školu pro nadané děti, ale vy si to zkrátka nemůžete dovolit. Už jen nákup školní uniformy by znamenal pořádnou díru do rozpočtu – a co teprve školné… Seznamte se, přesně takový je ve zkratce život Jess Thomasové. Jednoho dne se však Jess přihodí zvláštní věc. V taxíku Najde svazek bankovek, který patří arogantnímu milionáři Edu Nichollsovi, u něhož doma Jess uklízí. Žádný balík to sice není, pro Eda bezesporu jen pár drobných, nicméně pro Jess by ony peníze znamenaly řešení problému. Jinak zásadová žena se impulzivně rozhodne, že si peníze ponechá a využije je pro svou dceru. V té chvíli ještě netuší, jak jí jejich majitel následně změní život…

Jen bych k tomu co bylo jako upoutávka na přebalu dodala, že Jess si od samého začátku myslela, že nalezené peníze Edu Nichollsovi vrátí, doufala, že dcera matematickou olympiádu vyhraje, protože byla opravdu nadaná a za část odměny vše uhradí, do posledního penny.

srážky březen 2022

 

Letošní březen je nejsušší za dobu, co sleduju a zapisuju srážky.

4. března - 1 mm (sníh)
15. března - 7 mm
30. března - 5 mm
31. března - 3 mm
celkem za březen 2022 16 mm

březen 2019 - celkem 35 mm

březen 2020 - celkem 53 mm

březen 2021 - celkem 29 mm