K tomuto románu je pro mne těžké se nějak vyjádřit a tak se moc vyjadřovat nebudu. Způsob psaní Petry Soukupové mi zpočátku až tak nesedl, musela jsem si zvyknout. Rovněž mi vadilo, že děj byl pro mě dost iritující, na druhou stranu jsem četla dál a dál, abych se co nejdřív dověděla, jak to s Richardem a Alicí nakonec dopadlo. Koneckonců je mnoho rodin, kde jsou problémy ještě větší a nemusela bych chodit ani moc daleko. Určitě si ještě něco od Petry Soukupové půjčím.
z přebalu
Život nelze naplánovat ani se na něj nedá dopředu připravit. Alice a Richard, sedmnáct let jejich společného života, dvě děti, Kája a Lola. Kájovi je třináct a začíná mít rodičů dost, Lole bude jedenáct a nejvíc ze všeho na světě si přeje psa. Nikomu se nic moc neděje, stereotyp všechno překrývá jako měkká deka. Asi to není štěstí, ale žít se v tom dá. Až do chvíle, než se objeví někdo nový. A s tím pocit, že doteď to vlastně nebyla láska. Jenže jsou rodina, a cokoliv se stane jednomu, poznamená všechny. A Kája s Lolou musí najednou řešit to, co děti nikdy řešit nechtějí. Stojí ale tahle rodina vůbec za záchranu?
Žádné komentáře:
Okomentovat