srážky duben 2021

3. dubna - 2 mm
5. dubna - 4 mm sněžení
7. dubna - 1 mm
12. dubna - 5 mm sněžení
15. dubna - 1 mm sněžení
20. dubna - 2 mm
29. dubna - 1 mm
30. dubna - 3 mm
za celý duben pouze 19 mm

duben 2019 - celkem 28 mm
duben 2020 - celkem - 11 mm

procházka

 Nevím sice, jak je to možné, ale stále se mi nedaří zhubnout. Snažím se, cvičím, šlapu poctivě na rotopedu min. 11 km, ale na druhou stranu jím asi víc, než bych měla. Včera mi váha opět ukázala 72kg. Nejsem sama, kdo na sebe nabalil přebytečná covidová kila.

No a protože včera jsem se na procházku nedostala,  nechtělo se mi jít samotné, když manželovi nebylo dobře a dneska pro změnu sekal muž trávu. Vím, že po sekání by na procházku nešel, to by prostě  nepřicházelo v úvahu, tak jsem se po obědě vypravila sama.

Moc se mi líbí tahle bříza, za plotem je pěkná zahrada. Majitelé tam sice nebydlí, ale snaží se ze všech sil, aby jejich  zahrádka vypadala dobře.

Našlapala jsem sice jen 3 km, ale je to lepší, než sedět doma a užírat se tím, jaká jsem chudinka, že nemám s kým jít.

embolie po očkování

 Dneska jsem mluvila se sousedkou, a mezi řečí se zmínila, jestli jsme už byli na očkování. Říkám nebyli, pořád váháme, kdyby byl u nás k dispozici Sputnik V, asi bych neváhala a nechala se proočkovat.

Sousedka se nechala očkovat dřív, než její partner, pracuje ve školství (v mateřské školce) a bez očkování nemá šanci. Jejího druha očkovali později. Měl chudák smůlu, jednak měl dost těžký průběh covidu, poležel si v nemocnici a tak si počkal, až na něj s očkováním přijde řada, nechtěl prodělat covid podruhé. Vyšla na něj AstraZeneca. Bohužel po očkování onemocněl embolií. Následovala opět nemocnice, naštěstí záchranka přijela včas.

Sousedka má teď dilema, jít, či nejít na přeočkování druhou dávkou. Sice měla Pfizer, ale i jí bylo po očkování tři dny hodně špatně.

meruňka

 Dneska už byl mrazík slabší, včera jsme měli vodu v ptačím pítku úplně promzlou až na dno.  Kéž by se počasí už konečně umoudřilo. Doufám, že letos se to chladno už vyřádilo, i když.., ještě nás čekají zmrzlíci - Pankrác, Servác, Bonifác a Žofie.

Některé květy na meruňce zůstaly jen pootevřené, a jsou tam i poupata, květy na okrajích větví bohužel asi pomrzly. Jestli budou nějaké meruňky, to se pozná až tak koncem května.

přeslička rolní

 To je až k neuvěření, jak dlouho už trvá současné chladné počasí. Příroda se začala probouzet a už se nedá zastavit. Nazahradě kvete meruňka, josta, kamčatská borůvka i rybíz, a asi květy zmrznou. Na procházce jsme v sobotu viděli rozkvetlé trnky i švestky, ale ovoce asi letos nebude žádné. 

Naříkala jsem v předešlých letech, jaké máme sucho. Sucho pokračuje, prohlubuje se, zvlášť na rakovnicku, k tomu se přidalo chladno. Máme věčně pod mrakem a studený vítr tomu ještě nasazuje korunu. Všechno spolu na mě tak negativně působí  a já se díky tomu nějak nemůžu dokopat ani k pořádné práci na zahradě. Po chvíli mě zmáhá únava a jdu si sednout ke knížce.

Včera odpoledne jsme okopávali rybízy, já pak oklepala drny, vyplela a dodala ke keříkům kompost. Mělo to být hotové dřív, ach jo. Zabralo mi to celé odpoledne.

Z dnešní procházky jsem si donesla fotku malé čarodějnice, asi upoutávka na blížící se pálení čarodějnic.

Narazila jsem i na přesličku polní, přesněji je to asi přeslička rolní, latinsky equisetum arvense. Na snímku se jedná o jarní lodyhu s výtrusným klasem. Přiznám se, že název jsem musela hledat na internetu, nikdy jsem u nás ani přesličku neviděla.

růžový hyacint

 V poslední době jsem jak paralyzovaná. Jednak kvůli tomu počasí, ale hlavně kvůli tomu, kam se jako stát řítíme. Zkouším se vyhýbat všem těm šílenostem, kterých je plná televize, rádio i internet. 

Začetla jsem se do Šikmého kostela, první díl mám přečtený a tak jsem se s vervou pustila do dílu druhého.

Snažím se po chvilkách pracovat i na zahrádce, dneska jsem si vyfotila tenhle stařičký prořídlý hyacint. Je zvláštní, že z několika desítek hyacintů, které jsem za dvacet let nakoupila mi zbylo jen několik růžových. Ještě počkám, jestli se objeví i nějaká jiná barva, v těch dosud nerozkvetlých, ale zatím se zdá, že na dvou místech budou jen ty růžové.

podběl

 Včera jsem si pořídila na procházce dvě fotky podbělu. Fotila jsem už minule, ale nějak to nebylo ono. Musela jsem se na to místo druhý den vrátit, i když to mám dost z ruky. 

Poskakovala jsem za včelkou, pokaždé mi uletěla, ale jeden snímek s včeličkou se přece jen trochu povedl.

Ještě před několika lety nám rostl podběl hned za plotem, bohužel už tomu tak není. Neroste ani nikde jinde, kam chodíme. Objevila jsem jen jedno místo. Podél potůčku, který měl od nepaměti dostatek vody bývalo v březnu úplně žluto. Starý pán, kterého jsem tam jednou potkala mi říkal, že tak tomu je už od jeho dětství, a že jako děti sbíraly a sušily podběl jak pro domácí potřebu, tak i do školy. Asi by se dnes divil, kdyby žil a bylo by toho k divení mnohem víc...

podivný sen

 Spala jsem jako zabitá, a zdál se mi divný sen. V tom snu jsem se chystala na něčí "státnický" pohřeb a jako vždy ve snech to všechno bylo zmatečné a plné hysterie. Najednou jsem nemohla najít  oblečení, které jsem si za účelem pohřbu přichystala a čím víc jsem hledala a hrabala v kufru, tím oblečení přibývalo a já viděla samé kousky, které by se spíš hodily pro prostitutky, které jsem zahlédla včera ve filmu Záblesky chladné neděle. Znamená to snad, že se totálně  znemožnil nějaký politik, nebo rovnou celá vláda?

Probudila jsem se zpocená, zašla jsem si na WC a po ulehnutí sen pokračoval ve stejném duchu. Když jsem se probudila podruhé, opět zpocená jako myš, už jsem se radši do postele nevrátila. 

Při pohledu z okna mě přivítalo vycházející sluníčko a i když mě bolelo a bolí celé tělo z těch změn počasí, vytáhla jsem si po dlouhé době podložku na cvičení a pustila se do toho. Pořád jsem čekala, až mi bude líp, jenže ono je mi nějak pořád hůř, tak není nač čekat, protože je čas svalstvo trochu zpevnit.

Snímek, který jsem dnes ráno při pohledu z okna cvakla...

něco málo ze zahrádky

 Trošku se oteplilo, ne moc, ale už je to rozhodně příjemnější. Ráno jsme měli 4°C, snad mi kytičky nenastydly, nechala jsem je venku.

Momentálně kvetou i tyhle žluté violky vonné, latinský název Viola odorata 'Sulphurea'. Koupila jsem si je předloni, zatím se ani moc nerozrůstají. Květy se mi letos zdají poněkud větší, než je zvykem u těch fialových violek. Nejspíš za to může chladno a absence sluníčka.

Do kvetení se dal i petrklíč zoubkatý, latinsky Primula 'Denticulata' 

Na posledním snímku je sasanka ladná, též se jí říká sasanka rozkošná. S tím, že by si na poslední chvíli přisedla včelka nebylo počítáno, ale dopadlo to celkem dobře. 👍

fialky z procházky

 Konečně nebylo tak studené ráno, jako předešlé dny. Vynesla jsem na terásku kaktusy, už to potřebovaly jako sůl. Kdyby se zase hodně ochladilo, tak si kaktusy uklidím, ale to snad v nejbližších dnech nehrozí. 

Pokračuju ve čtení Šikmého kostela, tak mě ta knížka chytila. Včera jsem se ke čtení nedostala, konečně jsem viděla vnoučata a mám z toho smíšené pocity. Po jejich odjezdu mi bylo moc smutno, když jsem si připomněla, že my s manželem jsme nikomu nechyběli, holt jsou mobily zábavnější...

Zprocházky jsem si donesla jednu fotku, violky tady sice už mám, ale tyhle se mi moc líbily, stejně není zatím co fotit.

růžový koniklec

 Už dávno mělo být teplo, bohužel se to oteplení den za dnem odkládá. Připadám si tak divně, i já co se dá odkládám, ze všeho jsem se pustila na doporučení internetové kamarádky do čtení Šikmého kostela. Musím říct, že mě to tak chytlo, a mám opravdu problém čtečku odkládat. 

Na zahradě nic nového, jen mi kdosi polámal narcisky, tedy zatím poupata žlutých narcisek.

A tady je ten růžový koniklec. V tuhle chvíli už na něj není tak pěkný pohled, mráz a sníh ho dost poničil.

ladoňky a petrklíče

 Včera už to v předpovědi o počasí vypadalo nadějně, až jsem se večer divila, jaký to od rána nabralo obrat. Radost ale neměla dlouhého trvání, ještě se ani neoteplilo, a už zase hlásají další ochlazení a je moc a moc zajímavé, že je střední Evropa nejchladnější z celého kontinentu, skoro to vypadá, jako by to byl něčí záměr. Napřed  jako každoročně ptačí chřipka a pak hned to chladno. Kvete meruňka, ale opylení se asi nedočká. 

Pěkně mi kvete ladoňka zářící (Scilla luciliae), takový krásný trsíček jsem měla i loni. Neodolala jsem a vytvořila si nové záhlaví.

A hned vedle se krásně vyjímá žlutý petrklíč. 

ŠELMA, HRAČKÁŘ, TEORIE VRAŽDY

 Trilogii  kterou napsal  Andrew Mayne jsem konečně  přeslabikovala dnes ráno. Však mi to taky trvalo. Nemůžu říct, že by mě to vůbec nebralo, ale ke konci už jsem té trilogie začínala mít plné zuby. Dokonce jsem uvažovala, že už tu poslední knihu odložím.

Nechci, aby se mi rozrůstal počet nedočtených knížek a tak jsem s vypětím sil tu třetí knihu taky dorazila. Pro mne je v knihách dost odborných nezáživných detailů. mám ráda, když děj pěkně ubíhá, ale na druhou stranu oceňuju, že děj neskáče sem a tam, jako u jiných knih a kapitoly na sebe pěkně navazují.

nebezpečné čajové svíčky

 Už několik let zapaluji doma každý den čajovou svíčku. Je to z důvodu, že nemůžu často navštěvovat hřbitov, kde mám uloženy rodiče, proto kupuji čajové svíčky ve velkém. 

Nedávno jsme koupili čajové svíčky vyrobené ve Vietnamu. Měly by mít výdrž 4,5 hodiny a jsou vyrobeny ze 100%  palmového vosku. Já hlupák jsem si dala do nákupního vozíku hned dvě velká balení po 100 kusech. Zkontrolovala jsem paragon, vše souhlasilo a tak útržek od pokladny putoval rovnou do koše, což byla chyba. Další hloupostí bylo, že jsem svíčku hned nezapálila, ale napřed jsem spotřebovala jiné načaté balení.

Vietnamské svíčky nejen že nevydrží hořet  4,5 hodiny, ony vydrží zhruba jednu hodinu a pak  začne ten palmový vosk bublat a prskat, jak je vidět na snímku. Ještě nikdy nevyhořela svíčka až do konce. Nejspíš je všechny vyhodím, protože každá svíčka zaneřádí šíleným způsobem lucerničku. Nedokážu si představit, co by se dělo, kdyby svíčka byla v otevřeném svícínku.

sasanka rozkošná

Tato sasanka má krásné přízvisko rozkošná, nebo taky vábná, latinsky Anemone blanda. Krásně přežívá, krásně se množí i tím, že se vysemení. 

Bohužel vykvetla do špatného počasí, první snímky jsem udělala jen tak na zkoušku, při čekání na manžela, než jsme vyrazili na procházku. Obvykle muži čekají na své ženy, u nás je to tak, že čekám vždycky já. No a potom už se počasí zkazilo.  Mám ještě dvě fotky sasanky bílé a jednu modrou, tak uvidím, jestli z toho nějakou vyberu.

A venku stále drobně sněží, ve srážkoměru to ukazuje už 5 mm.  Roznesla jsem cca 200 l dešťovky ke stromům, které nejvíc trpí suchem. S potěšením musím napsat, že borovice, které díky suchu jen přežívaly a došlo to v loňském roce tak daleko, že jsem si myslela, že nepřežijí, tak dneska vypadají přece jen líp. Udržely si loňské, i předloňské jehličí. Jak tomu bude letos, to nevím, ale pokud neopadá to předloňské a loňské jehličí, tak budou krásné.

fialky a sedmikrásky

 Moc toho zatím nekvete, ale mile mě překvapily fialky, tedy violky vonné. Jestli skutečně voněly, to nevím, ale bylo jich ve starém sadu tolik, jako snad nikdy. Pomalu ani nebylo kam šlápnout, aby člověk květům neublížil. Chtěla jsem si malou kytičku natrhat, ale ony fialky stejně moc dlouho ve vázičce nevydrží a mě těšilo, že jsem na nich viděla tolik včel.

Pokoušela jsem se včelu na fialce vyfotit, ale nezadařilo se mi, než jsem zaostřila, byla včela na vedlejším kvítku. 

Jen na sedmikrásce se to snad povedlo, myslím, že se jedná o včeličku samotářku. 

I dneska jsme byli na procházce, ale nechala jsem si doma foťák, když bylo zataženo a dost foukalo. Cestou domů jsem viděla pár rozkvetlých podbělů.

nový název vakcíny

 Dočetla jsem se, že se lidé obávají vakcíny Astra Zeneca a tak bylo výrobci  požádáno, aby EMA změnila název.

Má to zřejmě znamenat, že lidem, kteří odmítnou AstraZenecu teď nabídnou na výběr vakcínu s novým názvem Vaxzevria. Samozřejmě, že nebudou očkující vytrubovat, že se jedná ve skutečnosti o Astra Zenecu, protože tak by přejmenování ztrácelo smysl.

Co se stane, když člověk, kterého oklamali bude mít zrovna ty trombotické problémy? Kdo za to bude zodpovědný..?

náš lovec

 Konečně se začíná oteplovat, a tak jsou všechny naše kočky  od rána venku. Starý kocour se vyhřívá na terase a mladší vyrazili na lov. Kéž by lovili ti naši dravci jen myši...

Tady se mi povedlo zavčas ptáčka vyplašit, bohužel se často stává, že tomu polapení nezabráním. Naučila jsem se pokaždé, když je vypouším vyjít s nimi ven a způsobit hluk, nejčastěji zatleskám, abych ptactvo vyplašila a upozornila na predátory. 

Hledala jsem na netu nějakou pomoc, bohužel nabízejí jen obojek s rolničkou, ale ten moc nepomáhá.

 Tak už je to snad s tím počasím na dobré cestě,  v tuhle chvíli, tedy v 7:15 se ukázalo sluníčko. 

Doufám, že to další avizované ochlazení, které má přijít hned po neděli už nebude tak velké. Hlavně ten silný ledový vítr  kdyby přestal, a sníh na čapích hnízdech také není zrovna ideální. 

I včera jsme vyrazili na hodinku po obědě ven, a při zpáteční cestě nás opět dohnal silný vítr. Bundu jsem měla zimní, na hlavě kulicha, ale zapomněla jsem na rukavice, když nemrzlo a byla to chyba. Takže jsem ani nevytáhla foťák, protože jsem měla zmrzlé neposlušné prsty.

Zlatici mám nějak hodně vytáhlou a prořídlou. Nechápu čím to je, nikdy taková nebyla.

nejlíp si vede Praha

 Praha je na tom, co se týče covidu údajně nejlíp, píšou dnes na Novinkách. 

Je to zvláštní, skoro bych řekla až paradoxní. Praha, kde se otvírají i přes přísné zákazy některé restaurace, kde se pořádají tajné večírky, kde probíhaly proti lockdownu demonstrace a kde se scházejí lidé v parcích bez roušek a respirátorů je na tom nejlíp?

Praha, kde tolik lidí jezdí do práce přeplněnou MHD, je na tom nejlíp. PES ukazuje, že je Praha žlutá. 

Podle mne to jasně vypovídá o tom, že celý lockdown je zkrátka k ničemu.

neveselé velikonoce

 Tak podělané velikonoční svátky už dlouho nebyly. Nejvíc je mi líto čápů, ti v Albrechticích jsou na tom asi nejhůř.  Chudáci mají na hnízdě snad 20 cm sněhu a trpělivě v něm stojí a čekají na oteplení.

U nás je přece jen líp, i ta teplota není tak nízká. Ráno sice bylo téměř -7°C, ale vysvitlo i sluníčko. Včera jsme vyrazili po obědě s mužem. na procházku. Po cestě jsme se bavili o tom, že se ta předpověď meteorologům nějak nepovedla.

Na zahradě jsem si dopoledne vyfotila čemeřici, a chystala jsem se na sedmikrásky v trávníku.

K focení sedmikrásek už nedošlo. Cestou zpátky nás chytil tak silný, nárazový vítr, že se skoro ani nedalo proti němu jít a tak nám návrat domů trval téměř hodinu a pak už začaly padat i první sněhové vločky...

Zřejmě nestačilo, že nás potrestala vláda, ale muselo se k tomu přidat i počasí. 👎

srážky březen 2021

 Letošní březen, co se týče srážek je u nás nejhorší za tři roky, kdy poctivě zapisuji podle srážkoměru, jak jsme na tom.

4. března -12 mm
10. března - 3 mm
15. března - 5 mm
16. března - 3 mm
19. března - 3 mm
27. března - 3 mm

Celkem tedy v březnu spadlo 29 mm

březen 2019 - celkem 35 mm
březen 2020 - celkem 53 mm.

geomagnetické pole

To počasí mi dává zabrat! Nikdy jsem si nevšimla, že by na mne nějak zvlášť působila síla geomagnetického pole, ale v posledních dnech, když bylo geomagnetické pole na trojce jsem se cítila pod psa. Bolely mě i prsty na rukou, ozvaly se všechny staré zlomeniny, opět dal o sobě vědět  před třiceti lety nakopnutý palec, takže jsem nevydržela ani v botech a musela jsem odložit procházky. Ozval se i levý ukazováček, který jsem kdysi dávno, hned po svatbě nešikovně strčila do mlýnku na maso a pěkně mě to šmiklo. Je to až neuvěřitelné, po všech těch letech.

Meteorologové juchají, každý teplotní rekord je pro ně dobrý, ale jaké to má důsledky na přírodu je moc nezajímá. Vím, že není jejich vina, jak se to vyvíjí, ale když nám s jiskrným pohledem a úsměvem od ucha k uchu oznamují, že po dvou dnech s letní teplotou budou zase mrazivé noci, tak mě napadá, že snad nikdo z nich nemá zahrádku. U nás jsou meruňky tak napučené, jen rozkvést a..., je mi to zkrátka líto.

K tomu všechny ty nesmyslné zákazy, které se dějí kolem kovidu, a jsem málem na prášky. Ministr blatný se začíná vybarvovat, tenhle člověk snad ani nemůže být lékař!

Už jsem myslela, že mi letos tyhle velkokvěté krokusy nevykvetou. Minulé i předminulé jaro to byl pěkně velký trs, teď zatím vykvetly jen dva a když se tak dívám kolem, letos o nějakém trsu, i menším nemůže být ani řeč. 

Tenhle chudáček je celý pomačkaný. Chystal se jako první vykvést, pak přišly mrazy, tak si to zase rozmyslel a jen co se začal podruhé rozvíjet, tak ho zastavil další mrazík a teď to vypadá, že zase namrzne...👎