Včera jsem si pořídila na procházce dvě fotky podbělu. Fotila jsem už minule, ale nějak to nebylo ono. Musela jsem se na to místo druhý den vrátit, i když to mám dost z ruky.
Poskakovala jsem za včelkou, pokaždé mi uletěla, ale jeden snímek s včeličkou se přece jen trochu povedl.
Ještě před několika lety nám rostl podběl hned za plotem, bohužel už tomu tak není. Neroste ani nikde jinde, kam chodíme. Objevila jsem jen jedno místo. Podél potůčku, který měl od nepaměti dostatek vody bývalo v březnu úplně žluto. Starý pán, kterého jsem tam jednou potkala mi říkal, že tak tomu je už od jeho dětství, a že jako děti sbíraly a sušily podběl jak pro domácí potřebu, tak i do školy. Asi by se dnes divil, kdyby žil a bylo by toho k divení mnohem víc...
Žádné komentáře:
Okomentovat