z minulého blogu

 Dneska jsem dělala prohlídku blogů kamarádek, ke kterým jsem ráda chodívala a stále ještě chodím.  Velmi mě udivilo, že u některých starších, přenesených článků zmizely fotky.

Když blog.cz končil, bylo mi to opravdu moc líto. Nabízela se možnost, přestěhovat komplet všechno na blogspot, manžel mi pomohl podle návodu vše stáhnout a když jsem se pak rozhodla pro založení nového - tohohle blogu, měla jsem dilema - vložit staré články a nebo nevložit a za starým blogem prostě zavřít pomyslná vrátka, no a já se rozhodla pro druhou možnost a vrátka jsem zavřela...,

...jen jsem si z nostalgie stáhla některé fotky kytiček a taky motýlů a samozřejmě i ptáčků a než se pustím do pečení vánočního cukroví, vkládám koláž s ptáčky, které jsem fotila někdy před rokem. Byla by škoda nechat fotky jen tak někde ve složce, nebo je vymazat jen proto, že zrovna nejsou aktuální.

z jíní do bláta

 Včera jsme byli obalení ještě větší jinovatkou, za těch pár ojíněných dnů ta vrstva námrazy sílila. Ještě dnes ráno bylo všechno kolem nás jiním nazdobené a pak začalo tání. Do oběda byly větve holé. 

Dva dny jsem louskala ořechy, jsem ráda, že to mám z krku, už mi to nejde tak rychle, jako dřív. Odpoledne jsem si udělala první těsto na cukroví. Dělám vanilkové rohlíčky levnější, není to kvůli úspoře másla, ale zrovna ty levnější z NOVÉ DOMÁCÍ KUCHAŘKY nám nejvíc chutnají. Aby nedošlo k omylu, kuchařku jsem si koupila hned po svatbě, takže má za sebou hezkých pár let.🙎

A ještě přidám květy (Plectranthus purpuratus) - Moudu purpurového. Kvítečky jsou drobné, a líp vyfotit se mi je nepodařilo.

pět tibeťanů

 Docela dlouho jsem se neviděla s dcerou a její rodinou. Když mi v úterý zavolala, a já se zeptala, co je u nich nového, tak jsem se dozvěděla, že u nich proběhlo gruntování. 

Trochu jsem se podivila, protože vím, jak jí zlobí páteř a dozvěděla jsem se, že za přívalem energie stojí pět tibeťanů, cvičí na doporučení rehab. pracovnice. No a já se musím hned vopičit, to je o mně známá věc a tak jsem si vzpomněla, jak jsem si kdysi tu útlou brožovanou knížečku koupila. Někde jsem tehdy zaslechla, nebo četla, že tibeťany cvičí Jana Hlaváčová a protože mám Janu Hlaváčovou moc ráda, tak jsem se tehdy začala taky vopičit. Dlužno poznamenat, že mi to vopičení tehdy moc dlouho nevydrželo. Knížka skončila v knihovně. 

Teď knížka není zapotřebí, na internetu se najde plno videí, jak správně postupovat, jak správně při cvičení dýchat. Tak jsem v úterý začala, zatím necvičím tu jednadvacítku, jsem na polovině a i to je pro mne docela záhul, ale chtěla bych tentokrát vydržet. 

 Už včera byla celý den na všech stromech a keřích námraza, ale dneska to vypadalo, jako když nás navštívil Mrazík se svou berlou Mrazilkou. Snímky, které dnes vkládám jsou ze včerejší procházky.

Nevím jak to bude s námrazou  dnes po obědě, až vyrazíme na procházku, zdá se, že začíná obleva a asi to bude pěkně klouzat....

podzimní nostalgie

Dnes jsme byli nakoupit v supermarketu, a tak jsem si koupila dutou šálu, ta se mi hodí na ty naše každodenní procházky, a když bude trochu foukat, přetáhnu si šálu přes frňák, protože už mě zase zlobí dutiny. Mohla bych si možná něco podobného uplést, ale jednak by mi to při mé rychlosti trvalo minimálně týden, ne-li dva týdny, a ta koupená bude jednodušší na údržbu. 

Fotila jsem včera na procházce, kapky rosy, nebo spíš srážející se mlhy. Vypadaly dobře a skvěle vystihují momentální atmosféru a stav mojí duše...

 Nového u nás není nic, nebo aspoň nic, co by stálo za zmínku. Nějak na mě čím dál, tím víc doléhá deprese, částečně i z  neustálého masírování médií a vlády kolem  záhadného celosvětového virového onemocnění. Někdo někde něco zmíní, například cosi o množství virové nálože a druhý den už to další lidé po něm papouškují.  Někdo říká, jak řádí epidemie, druhý den ten samý člověk pro změnu zase říká pandemie, tak já nevím, jak to vlastně je. Pak se objeví zprávy z krematorií, že nestíhají, druhý den pro změnu zase velice "pozitivní" zpráva o tom, že nejsou rakve. 

Nenormální podle mne je, jak se všechno točí jen kolem té nemoci, až mám strach, že se možná za tím skrývá něco víc, něco co probíhá  v utajení a my o tom asi nemáme vědět?

divnej den

 Ráno bylo všechno bílé, jinovatka nazdobila celou zahradu. Jen bylo na focení špatné světlo, s bleskem to není ono a stativ nemám. Takže detaily, které tak ráda fotím nebudou. Na holém jinanu seděly dvě hrdličky, na střeše u sousedů byla třetí, ale snímek nic moc.

 Několikrát mě tel. prozváněla sousedka, která se zrovna nenachází doma, ale potřebuje, abychom převzali balíček od pošty. Poprvé jsem to brala v pohodě, a slíbila, že balíček vyzvednu. Jenže následovaly další telefonáty a vždycky v nevhodnou dobu, např. když jsem měla ruce od těsta, když jsem utírala promáčeného kocoura a pod. Vždycky šlo o prkotinu, ale co už nadělám. 

Mlha místo aby ustupovala, tak se zahušťuje, ale na druhou stranu je dobré, že přinese zahradě trochu vláhy. Pomalu padá do sudu kapka za kapkou. Už je načase, aby trochu sprchlo, nemám pro kocoura ani trochu dešťovky a tvrdou vodu z vodovodu zrovna moc nepije a nevezme si ani vodu kupovanou.

Tohle je moje nejstarší vánoční hvězda, není už tak kompaktní, přesto se snaží a snad proto jí mám nejradši. 

Tahle růžová je naopak nejnovější, je to dárek a taky z ní mám radost. Třetí hvězdu tak trochu oranžovozelenou jsem nevyfotila, protože už je zase černo, vypadá to, jako kdyby měl snad padat sníh.

celozrnná pizza

 V létě jsme si objednali přes internet hrubě mletou pšeničnou a žitnou mouku na domácí chléb. S hrubě mletou moukou je ale potíž, nevím kde je chyba, ale upečený chléb už se druhý den šíleně drolí a třetí den nejde ani slabě namazat, to se krajíc úplně rozpadne. 

Hledali jsme proto recepty, kam se dá ta naše extra hrubě mletá  mouka použít, manžel jich našel hned několik a já vyzkoušela ten úplně první, celozrnnou pizzu bez droždí.

Myslím, že droždí není potřeba, rajčata i kečup pustily šťávu a těsto bylo pěkně vláčné. Pizza byla opravdu dobrá, jen se po ní zaprášilo. Při krájení jsem měla trochu problém, protože sýrová krusta byla vyšší, a tak se mi nepovedl na poprvé pěkný a rovný dílek pro fotku, když jsem se chystala ukrojit další porci, manžel už nechtěl čekat, protože tu první nepovedenou už měl v sobě a dožadoval se další. 👍

 Dneska nám krásně svítí sluníčko, fouká mírný vítr, a je to znát. Soused, který pálí v kotli na tuhá paliva všechno co hoří, nám všem v ulici dává pořádně zabrat.

Vyfotila jsem dvě toulitky, třetí oranžovou vyfotím někdy jindy, dnes mi nejde zachytit ta její krásná barva a tak přidám rozkvetlé africké fialky. 💜

 Dopila jsem svoje první kafíčko a letím pro hrábě, protože po dvou mrazivých ránech opadaly částečně jabloně, jen líska si dále, skoro bych řekla zuby, nehty to listí drží.

včerejší hezké mráčky

 Včera bylo na obloze přesně to, co se mi líbí. Nemám ráda, když je nebe vymetené. Původně jsem si ani nechtěla brát foťák, ale když jsem viděla tu krásu, musela jsem se pro něj vrátit.

Tahle fotka vznikla na naší zahrádce 😉

Domů jsme se vrátili opět s baťůžkem plným jablíček. Tentokrát jsem myslela i na kosáčky, oni jablka ze supermarketu nechtějí, ostatně já taky ne. I oslíček, kterého občas chodíme krmit dá přednost jablkům ze sadu.

škvarkové placky

 Minulý týden jsme si koupili po delší době sádlo na škvaření. Stále se píše o tom, jak je domácí vyškvařené sádlo zdravé a navíc bez cholesterolu, tak jsem si dopřála snídaně s domácím chlebem a s vyškvařeným sádlem.  Došlo i na škvarkové placky.

Na škvarkové placky dělám těsto podobné jako na knedlíky, jen s tím rozdílem, že je z hladké mouky a do těsta navíc přidám kmín a poměrně dost sádla a vyškvařené škvarečky. Těsto nechám v teple vykynout, vykynuté pak promíchám, aby se zbavilo vzduchu a na vále tvořím placičky, opět nechám vykynout a během pečení je ještě  potírám rozpuštěným sádlem, protože máme radši, když jsou placičky pěkně vláčné..

nebezpečnou mutaci se povedlo podle dánů zlikvidovat

 Dnes jsem si na Novinkách přečetla článek - Nebezpečnou mutaci koronaviru se povedlo podle Dánů zlikvidovat, kde se píše, že se vybilo několik milionů norků, podle pisatele nakažených nebezpečnou mutací koronaviru. Článek doplňuje šílená fotografie, na které je vidět, hromadný hrob a to, jak s těmi tvorečky zácházejí!!

Není to tak dávno, kdy se rovněž na Novinkách psalo, jak by se mělo postupovat při pohřbech lidí, kteří zemřeli na koronavirus, měly by se použít  spec. kovové  rakve, zemřelé osoby by se měly uzavírat do vaků ze silného igelitu a pod. nesmysly, a najednou v Dánsku nevadí likvidace milionů údajně nakažených norků nějakou nebezpečnou mutací a jen tak je vysypat z náklaďáků do ne zrovna moc hlubokých hromadných hrobů a zahrnout zeminou?  Něco tady hodně nesedí a i tohle je jeden z mnoha důvodů, proč spousty lidí přestávají těm někdy nesmyslným nařízením věřit. Rozhodně tím ale nechci říct, že jsme u nás např. proti rouškám a rozestupům, my roušky nosíme poctivě, jen na procházkách, když jdeme sami dva do přírody, tak si dovolíme chodit bez roušek.

Jinak ještě za sebe dodávám - Je to hrůza, chov zvířat na kožešiny, a je jedno, zda chov norků, lišek, oveček a nebo jiných druhů měl být dávno zakázaný. Podle mne není normální takový člověk, který má na sobě a nebo ve skříni kožichy a doplňky ze zvířat, která celý život trpěla v klecích a nakonec je trýznitelé zabili a stáhli. 

článek - https://www.novinky.cz/zahranicni/evropa/clanek/nebezpecnou-mutaci-koronaviru-se-povedlo-podle-danu-zlikvidovat-40342692

vánoční kaktus a vánoční hvězda

 V obchodech už jsou pár týdnů vánoční serepetičky, od ozdob, přes světýlka, po pamlsky a zaznamenala jsem i vánoční oblečení, což mi připadá, jako naprostá blbost. No, ale na druhou stranu se to třeba lidem a hlavně dětem líbí, tak už raději mlčím. 😉

I některé moje pokojové rostliny se začínají chovat vánočně. Začíná se vybarvovat vánoční hvězda, přes léto jsem je všechny měla venku, a přišlo mi, že přenesením do tepla se nijak něměnily a najednou se u vánočních hvězdiček listeny začínají pěkně vybarvovat.

Rozkvetl i vánoční kaktus a je docela  zvláštní, že spolu s ním mi kvete i kaktus velikonoční. 💛

kuřecí polévka

 Dřív bývaly v obchodech nejen na polévku ke koupi slepičky i s droby, nebo slepičí kousky. Z dětství vzpomínám, že pokud někdo z rodiny marodil, dělávala maminka i babička pořádnou slepičí polévku. V posledních letech  už slepice nejsou v obchodech vidět, aspoň tedy u nás ne a tak vařím polévku kuřecí. 

Dnes jsme kuřecí polévku se spoustou zeleniny měli, udělala jsem noky z vejce a dětské krupičky. Trochu jsem s těmi noky experimentovala, přidala jsem nastrouhaný sýr a posekanou pažitku a byly dobré, ono nezaškodí občas zaběhnutý recept zkusit trošku jinak. 👍

DRUHÁ ŠANCE NEBUDE

 Včera večer jsem v posteli dočítala od Harlana Cobena další knihu, ještě jednoho Cobena mám ve čtečce a myslím, že budu mít přečtené od tohoto autora vše. O jeho předchozích detektivkách jsem psala v minulém blogu a už se k nim tady nebudu vyjadřovat.

Druhá šance nebude mi přišla opět  napínavá, jak jinak, na druhou stranu v ní zase bylo mnoho násilí, ale už si začínám pomalu zvykat. Konec nakonec opět tak trochu jako z Červené knihovny, ale nebyl pro mne tak překvapivý, asi bych se v reálu zachovala stejně, jako Mark Seidman.

Známy plastický chirurg Marc Seidman patří k lidem, kteří začnou vnímat reálný svět okolo sebe, až když jim osud uštedří nelítostný úder. Nečekaná tragedie, která mu rozvráti osobní a rodinné zázemí, mu otevře  oči a znovu přeceňuje životní hodnoty. Vedený pevným odhodlaním najít po smrti psychicky labilní manželky aspoň nezvěstnou dceru, je rozhodnutý za každou cenu dosáhnout svého cíle. I když  stopa dávno vychladla a podezření padá i na něho, za pomoci přátel a bývalé agentky FBI (jeho dřívější lásky) se rozhodne pátrat na vlastní pěst a rozehrává tak velmi nebezpečnou hru.

tři toulitky

 Dneska odpoledne na malou chviličku  vysvitlo sluníčko a já si vzpomněla, že bych měla na blog vyfotit ty svoje tři toulitky, které mi udělaly opravdu velkou radost.

Vpravo je růžová, ta, co vypadá jako červená je ve skutečnosti oranžová a vlevo nahoře ta bílo-červeno-zelená je pro mne úplnou novinkou. 💕

koláč s meruňkami

 Když dva dělají totéž, nemusí to být vždycky totéž. 🙎

Včera jsem psala o koláči, který jsem dělala podle časopisu PRAKTICKÁ moderní ŽENA, zaujal mě na první pohled podle obrázku, a tak jsem se do něj pustila, protože jsme zrovna koupili kilový tvaroh. 

 Obrázek jsem ofotila, sice se mi to opět nepovedlo, chtělo by to skener, ale myslím, že je vidět ten vzhled, který mě tak zaujal, takové to zvláštní, jakoby tvarohové a světlé těsto. Na přípravě jsem si dala opravdu záležet, všechno přesně odvážené, pečlivě vymíchané, krásný tuhý sníh a...

Koláč už je snězený, byl docela dobrý, ale těsto vypadalo jako u normální tvarohové bábovky, a takové dost mastné, proto jsem ani nevyfotila, jak koláč vypadal rozkrojený, nebylo to tak pěkné napohled, vůbec se ten můj výtvor nepodobal koláči z obrázku, který mě tak zaujal.

o toulitkách a koláčích

 Když jsem včera psala, že jsem dostala toulitku, jako předčasný dárek k narozkám, netušila jsem, že dostanu ještě další dvě toulitky dárkem od dcery a mám radost, že je každá jiná. Možná byla dcera s manželem v kontaktu. 😉

Dneska má být snad poslední teplejší den, tak mám co dělat, abych shrabala všechno doposud spadané listí, protože včera jsem toho dvakrát moc neudělala. Pustila jsem se do tvarohového koláče s meruňkami podle jednoho receptu ze starého čaopisu. Držela jsem se přesně všech pokynů, a výsledek byl úplně jiný. Později jsme pochopili, že fotka byla odkudsi z ciziny stažená, jak už to tak bývá a někdo k tomu vyspekuloval a napsal podle  sebe recept. Už podruhé v tomto týdnu jsem se řídila nevyzkoušenými předpisy, jednou z časáku, kde byly samé reklamy a podruhé z internetu a bylo to taky o nečem jiném, další pokus nebude.

Fotky ze čtvrtka, když jsme byli na nákupu, toulitky budu fotit později, až bude lepší světlo. 

Včera jsme koupili sádlo na škvaření, večer jsem ho vyškvařila a dnes budou škvarkové placky.

moje velká láska - staré stromy

 Mám ráda staré stromy, takové, co už toho hodně pamatují, koneckonců i já jsem stará a taky toho dost pamatuju. Bohužel těch starých stromů ubývá díky silným nárazům větru, díky suchu a díky lidem, kterým na přírodě nezáleží. Raději nechají pokácet stromy, protože nutně musejí vznikat stále nová skladiště, supermarkety atd..

Krásné staré třešeně, je dojemné, je vidět, jak bojují. Uvidíme, jak dlouho bude trvat, než někoho napadne starý třešňový sad vykácet nahradí ho betonem.

A na posledním snímku je náš dvacetiletý jinánek, už se nedočkám toho, abych viděla statný strom, ale chci věřit tomu, že dalším majitelům nebude jinan vadit, a nechají ho růst...

nostalgie ze starého sadu

 Už několik dní se poflakuju kolem starého, třešňového sadu. Občas něco vyfotím, včera jsme si i přes ceduli, na které je nápis soukromý majetek - vstup zakázán dovolili vstoupit a natrhali jsme si pár jablek dřív, než pomrznou. Ona tam totiž ta cedule je několik let, vstupní vrátka jsou stále otevřená a rozbitá, a je vidět, že je nikdo dlouhá léta ani nezavřel. Jablka stejně každý rok nakonec popadají, nikdo o ně nemá zájem, ani ten původní majitel. Mně ale moc chutnají, rozhodně jsou lepší, než naleštěná jablka ze supermarketu.  Včera jsem foťák neměla, ale pár fotek jsem si udělala před několika dny.

Nevím jak velký ten sud je, a je zvláštní, že v něm je tolik vody. Napadá mě, že vodu do sudu někdo přidal a sud slouží jako pítko pro zvěř. Občas v sadu zahlédnu i srnky, divočáky viděli jsme jednou i lišku. No a zajíci a bažanti, těmi se to ve starém sadu jen hemží, mají tam klid. 👍

Tahle chatka už tady na blogu je, tentokrát jsem jí vyfotila z větší dálky a z jiného úhlu.

Byli jsme s manželem nakoupit a já obdivovala toulitku - anthurium, no a muž mi řekl, ať si nějakou vyberu, stejně by nevěděl, jaký dárek mi má koupit k narozeninám. Bylo těžké si vybrat jen jednu, měli totiž kromě červených i světlounce růžové a oranžové. Červenou jsem kdysi měla a tak jsem si vybrala tu oranžovou. 💛 

vyštípejte bolehlav

Už několik dnů mě pobolívá hlava, a tak jsem vyzkoušela návod ze starého časopisu PULS/březen 2003 a bolest na něokik hodin přešla. Opsala jsem text a pro jistotu ofotila i obrázek. Je jasné, že na opravdu silnou bolest tahle metoda asi nebude, ale nač hned polykat Ibalginy, nebo Brufeny, jako jsem to doposud dělávala já...

 Pokud vás lehce, ale nepříjemně pobolívá hlava a cítíte napětí v očních partiích, pomůže pár štípanců. Palci a ukazováčky stiskněte obočí na vnitřních krajích. Napočítejte do pěti a stisk uvolněte. Pokračujte směrem k vnějším krajům obočí. Podle potřeby postup zopakujte. Bolest hlavy pomine.

opět mlha

 Další, už ani nevím kolikátý den, kdy nám vládne mlha. Sprchlo maličko prvního listopadu, od té doby ani kapka. Lépe je na tom myslím Morava jak se slunečním svitem, tak se závlahou. 

Na komíně seděl ráno párek hrdliček a ačkoliv se to zdá neuvěřitelné, pokoušeli se pářit. Možná jak bylo před tou mlhou pár dnů teplejších, tak se jim to páření nějak nastartovalo...

  Minulý týden jsem fotila plastové krmítko se sýkorou babkou a na snímku je vidět, jak mi usychá stříbrný smrk. Jehličí je jen na koncích větví, snad se chudák ještě vzpamatuje

Musím říct, že letos jsem se opravdu snažila stromům přidávat dešťovku pokaždé když zapršelo. Dodávala jsem do zahrady i vodu z kuchyně, pokud nebyla např. po mytí nádobí, nebo slaná, či mastná. Po opláchnutí brambor, rýže, nebo po oplachování ovoce, či rukou, všechno šlo na zahradu, spíš tedy na skomírající trávník, a když dlouho nezapršelo, dopřála jsem stromům i mirnou zálivku pitnou vodou, bohužel, když chybí spodní voda, ke kořenům se mírná  zálivka nedostane...

krmítko z kelímku od jogurtu

 Mám po zahradě rozvěšených několik krmítek, většinou jsou ukryté ve větvích jehličnatých stromů, aby měli ptáci větší klid a nebyli tak na očích dravců.

Nedávno jsem si udělala krmítko z velkého kelímku od jogurtu a pověsila ho na stříbrný smrk. 

Tohle krmítko není sice pěkné na pohled, ale u ptáčků je docela v oblibě, a má tu výhodu, že se nemusí pracně čistit, po měsíci krmítko hodím do plastů a udělám ptáčkům nové...👍

hluboká kovidová deprese

 Dneska se u mne projevuje hluboká deprese, mám pořád takový stísněný pocit, cítím se jakoby utažená, hůř se mi tím pádem i dýchá, hůř spím, přitom doma je zdá se všechno v pořádku. Problémem bude nejspíš to onemocnění, o kterém každý den vznikají spousty článků. Snažím se s tím po psychické stránce nějak vyrovnat, jenomže se lehce řekne, abych nečetla noviny, abych se nedívala na ty šílené statistiky na internetu na deprimující pořady v televizi. Pusu mám plnou aft, to mívám z přílišného stresu, anebo když mi poklesne imunita. Známá mi dnes psala, že zemřela její dobrá známá, moc milá paní, která k nějakému onemocnění zřejmě dostala koronavirus a šlo to s ní moc rychle, bylo jí jen 41 let, takže nebyla ani stará, a nebyla ani obézní.

Dobře mi nedělalo ani sledování amerických prezidentských voleb.  Nevím proč jsem se dívala a četla články o tom, jak volby pokračují, vlastně vím, ale nevím, jestli o tom jde na webu psát. Chtěla jsem jen říct, že najednou, jak se zdá  nevadí u amerického prezidenta věk, nevadí ani američanům, ani lidem z evropských států. U našeho prezidenta  lidem jeho věk vadil a stále vadí, přitom Miloš Zeman má jen bolavé nohy, hlavu má v naprostém pořádku. Joe Biden si prý plete i rodinné příslušníky. „Toto je můj syn Beau,“ řekl Biden a ukázal svou vnučku. Beau zemřel v roce 2015, zdroj server  Echo24.cz a existuje video, na kterém Biden říká..., raději, nebo pro jistotu  to nebudu psát, jistě si může ruzná videa co kdy a kde Biden řekl každý, koho to zajímá  na You Tube  vyhledat.   No, ale jestli se Josephu Robinette Bidenovi podaří vypnout koronavirus, jak sliboval a slibuje, tak to bude tedy něco! 😃

 Takhle krásné modré nebe se sluníčkem bylo ještě uprostřed týdne, ale protože se zdálo, že venku růžička nerozkvete, že potřebuje ještě víc tepla, tak jsem jí ušmikla a dala doma do vázičky. Druhý den byla plně rozvinutá.

Fotka ze včerejška, přesto jsme vyrazili na delší procházku, oba potřebujeme více pohybu, venku se navíc pročistí  hlava. I dneska je mlha jako rozlité mléko, na procházku si vezmu teplejší bundu, a přidám i rukavice, když jsem včera držela trkingové hůlky, pěkně mě zábly ruce...

 Mrazivá rána máme už tři za sebou, ale pak se vyčasí a i když je i přes den chladno, skoro už na teplou bundu, tak vyrážíme každý den na procházku.

Na prvním snímku jsou patrné maličké obláčky, no a na druhé straně bylo nebe bez jediného mráčku.

Dřevěná chatka ve starém sadu byla určena nejspíš na zahradní nářadí, a možná původně sloužila i k odpočinku. Takhle, jak je na snímku si ji pamatuju už téměř dvacet let. Dveře má otevřené, a vypadá to, jako by lákala návštěvníka, aby vstoupil. Přesto  jsem fotila jen zpovzdálí. Líbí se mi ty pracovní boty, pověšené na levé straně chatičky.

Tak to je pro dnešek všechno, já si dopiju první kafíčko, a vyrážím na zahradu hrabat spadané listí.

africké fialky

 Po jarním přesazování se mým fialkám moc nedařilo. Nešlo jen o přesazení, chtěla jsem je trošku změnšit, protože každá měla už několik růžic, které byly odspodu holé a tak jsem asi dost razantně zakročila. Celé léto mi tak nějak skomíraly

Tahle krasavice začala kvést jako první, snad vydržela to moje přesazování i modrofialová plnokvětá, zatím to není patrné, o jakou barvu se jedná. Jisté ale je, že o některé rostlinky jsem zřejmě svou hrubostí přišla, protože mají zvadlé a svěšené listy už několik měsíců...