čtvrtek 12. listopadu 2020

nostalgie ze starého sadu

 Už několik dní se poflakuju kolem starého, třešňového sadu. Občas něco vyfotím, včera jsme si i přes ceduli, na které je nápis soukromý majetek - vstup zakázán dovolili vstoupit a natrhali jsme si pár jablek dřív, než pomrznou. Ona tam totiž ta cedule je několik let, vstupní vrátka jsou stále otevřená a rozbitá, a je vidět, že je nikdo dlouhá léta ani nezavřel. Jablka stejně každý rok nakonec popadají, nikdo o ně nemá zájem, ani ten původní majitel. Mně ale moc chutnají, rozhodně jsou lepší, než naleštěná jablka ze supermarketu.  Včera jsem foťák neměla, ale pár fotek jsem si udělala před několika dny.


Nevím jak velký ten sud je, a je zvláštní, že v něm je tolik vody. Napadá mě, že vodu do sudu někdo přidal a sud slouží jako pítko pro zvěř. Občas v sadu zahlédnu i srnky, divočáky viděli jsme jednou i lišku. No a zajíci a bažanti, těmi se to ve starém sadu jen hemží, mají tam klid. 👍

Tahle chatka už tady na blogu je, tentokrát jsem jí vyfotila z větší dálky a z jiného úhlu.

Byli jsme s manželem nakoupit a já obdivovala toulitku - anthurium, no a muž mi řekl, ať si nějakou vyberu, stejně by nevěděl, jaký dárek mi má koupit k narozeninám. Bylo těžké si vybrat jen jednu, měli totiž kromě červených i světlounce růžové a oranžové. Červenou jsem kdysi měla a tak jsem si vybrala tu oranžovou. 💛 

Žádné komentáře:

Okomentovat