Včera jsme měli návštěvu, a když jsme vyrazili odpoledne na procházku, abysme spálili nějaké ty kalorie, zabloudili jsme až na náměstí. Byli jsme mile překvapeni, protože zrovna probíhal už šestý ročník festivalu Zázraky vína.
Snad nejvíc se mi líbila skupina Pokaždé jinak, 
Staré rčení nám říká: "Před heřmánkem smekni, před bezinkou klekni" a já si dnes natrhala do čajové směsi pár květenství černého bezu. Byl po noční bouřce opláchnutý a pořád nádherně voněl.
Jinak první bouře u nás proběhla v noci na dnešek, dá se říct těsně po půlnoci, přesně v době, kdy pro náš kraj začala platit výstraha. Hned dopoledne jsem opět roznesla dešťovku po zahradě, pár konví jsem přidala i trávníku, protože ho máme dost spálený.
Nová nádrž je opět připravená na další srážky. Zpětně jsem se dívala na červnové srážky od 2018 - 2020 a letošní červen zatím vychází jako nejsušší.
Včera jsme měli k obědu kuřecí prsíčka s rýží na způsob à la Čína. Vkládám fotku jen pro zajímavost, protože na způsobu úpravy není nic zvláštního, ale dlouho jsem to této rubriky nic nepřidávala.
Měli jsme v chladničce zbytek ledového salátu, který nám zbyl ze zeleninových večeří, které jsme si dělali při těch vedrech a tak jsem ho mírně orestovala spolu s naloženými kuřecími prsíčky. 👍
Dnešní ráno bylo příjemné, trošku mžilo, a tak jsem se rozhodla jít aspoň na malou procházku. Cítila jsem se sice pod psa, ale trochu jsem tu bolest rozcvičila. Dokonce se mi podařilo přemluvit k procházce i manžela. Říkal sice, že ho všechno bolí, ale nakonec se mnou šel. Jako zázrakem mě po procházce přešly svalové bolesti - pohybem ku zdraví 👍
Ještě jeden snímek se stromy jsem udělala a pak už jsme se pomalu otáčeli k domovu.
Sotva pominuly výstrahy před bouřkami a lesními požáry, už jich máme zase pět, před bouřkami a silným větrem.
Citát který dnes vkládám jsem vyčetla z nějaké už loni přečtené knihy. Opsala jsem si ho bohužel bez názvu knihy a pak zapomněla do článku ke konkrétní knize vložit. Dnes jsem si dělala pořádek na ploše a ten citát mě úplně praštil do očí. K němu přikládám citát Karla Kryla, on věděl dřív, než my všichni kam to u nás povede.
Tento citát, který vkládám pod Krylovu podobenku sedí na mnoho dnešních politiků, dokonce i na jednoho z těch čelních, ale nechci jmenovat...
"Psychopat je zvláštní druh sociopata. Takový, z jakých bývají skvělí politici. Nechá vás věřit, že vás miluje, dokud se mu nepostavíte do cesty. A když udělá něco, co vás zničí, přesvědčí vás, že to byla vaše vina.
Poslední rok trávím hodně času snahou pochopit právě tenhle typ mysli. Existují dokonce geny, které mají korelaci s charismatem. Někteří z těch lidí tím přehnaně vynahrazují nedostatek vnitřní empatie. Dokážou ve vás vyvolat pocit, že jim na vás záleží víc, než komukoli jinému, ačkoli doopravdy pro ně nejste nic."
Psychothriller od Darcey Bell byl napínavý od začátku až do konce. Tři hlavní postavy, Emily, její manžel Sean a Emilyna kamarádka Stephanie by mi v reálném životě sice nesedly, nic neprozradím, když napíšu, že úplně nejvíc mi nesedla Emily.
Čekala jsem jiný konec, spravedlivější, i když si můžu domyslet, jak to nakonec mohlo skončit, chtěla bych to vidět napsané. Možná se ještě podíváme na film, i když radši mám knihu, tady mi to myslím vadit nebude a film uvítám.
upoutávka z přebalu
JE JEJÍ NEJLEPŠÍ KAMARÁDKA,
SVĚŘILY SI VŠECHNA SVOJE TAJEMSTVÍ.
JENOM JEDNO NE…
Emily je okouzlující žena s oslnivou kariérou v módním oboru a s pohledným manželem Seanem tvoří pár, kterému leckdo závidí. Zároveň je zodpovědná a milující matka. Její kamarádka Stephanie, jejíž manžel před několika lety tragicky zahynul při autonehodě, se stará o malého syna a úzkostné pocity ventiluje na svém blogu určeném komunitě matek s malými dětmi.
Všechno začalo drobnými laskavostmi. “Mohla bys vyzvednout Nickyho ze školy?” prosila Emily už několikrát svoji nejlepší kamarádku. A Stephanie je pokaždé ráda, že může být přítelkyni užitečná.
Jednoho dne si ale Emily pro syna nepřijde, nezvedá mobil, neodpovídá na textovky. Nejistota trvá několik měsíců, až se v jezeře najde tělo utonulé ženy, kterou policie identifikuje jako Emily. Případ je uzavřen jako sebevražda… jenomže Stephanie náhodou narazila na důvod k pochybnostem a nejistota ji svírá čím dál naléhavěji. Neví Sean o Emilyině zmizení víc, než přiznává? Jak dobře znala svoji nejlepší kamarádku? Co ví o jejím dřívějším životě? Neudělala chybu, když se jí svěřila s tím, na co by ze své minulosti nejraději zapomněla? Co když se za kamarádstvím skrývá záludný, detailně promyšlený ďábelský plán?
Noc byla u nás snad nejteplejší, z celé té řady tropických dnů. Okno jsem měla otevřené dokořán, a přesto se mi nedařilo do 3 hodin, do rána usnout. Když jsem konečně zabrala, probudil mě hrom, třísklo to někde hodně blízko a vzápětí se rozfoukal vítr a spadly první kapky.
Naštěstí to nebyla silná bouřka, za pár minut bylo po všem a mě napadlo, jestli je s deštěm konec, nebo jestli ještě aspoň trošku zaprší. A zapršelo, déšť nebyl nijak prudký, takový trochu silnější zahradnický a tak máme zalito. Smůla byla, že se na druhé straně, za domem ucpal filtr, kterým protéká dešťovka do nádrže, a když to manžel propláchl, ucpala se hned trubka, která přivádí dešťovku od filtru do nádrží.
Přesto se nachytalo do té nové nádrže docela dost, nádrž je plná, všechny konve, plastové kbelíky a vanička jsou taky plné a něco jsem i roznesla ke stromům, které nejvíc strádají.
Musela jsem si udělat aspoň pár fotek s kapkami deště.
Pivoňky mám tři, a kvetou k mé velké radosti postupně. Jako první u nás vykvétá pivoňka dřevitá, za ní následuje ta nejrozšířenější pivoňka, která kdysi bývala v každé zahrádce.Mám na mysli tu s temně fialovými květy.
Sotva jsme si trochu oddechli, protože ubývá nově nakažených, už na nás zase vyskakují články o mutacích a hrůzách, které se dějí v Británii, v Indii. I v Rusku prý opět přibývá nově nakažených!
Nemluví se a ani se po celých 15 měsíců, kdy tady ten covid je vůbec nemluvilo o chřipce, nemyslím tu běžnou jak říkají někteří lidé "chřipečku", protože tu opravdovou chřipku zřejmě nikdy neměli.
Stát má plnou pusu toho, jak nás chce ochránit, ale mně připadá, že jde pořád jen o to, jak přinutit lidi, aby se se nechali naočkovat, i když o vedlejších účincích se zatím nic neví. Zdá se, že jde všem, včetně téměř všech opozičních stran, a různých uskupení a splerenců jen o to, jak co nejvíc zadlužit Českou republiku. Jedinou výjimkou je snad SPD.
Jak se bohužel zdá, stejně očkování nějak nezabírá. Proočkovaný Izrael dnes hlásí nová ohniska nákazy ve školách, indická mutace Delta opět dál mutuje na Delta Plus. Tak k čemu vlastně to očkování a všechno to testování je? Proč to lidem, (teď už i dětem) nutí, i když to v ničem nepomáhá?
Nikdy dřív, když řádila chřipka, jako pominutá jsem nezaznamenala, že by vláda lidem nutila roušky, respirátory, testy, a očkování, to očkování bylo dobrovolné, párkrát jsem ho absolvovala také, ale opravdu jen z vlastního rozhodnutí.
Mám dojem, že kdyby vládě záleželo na lidech, bude se především chovat úplně jinak, tohle je až příliš okaté.
Ani nevím, kde se u nás na zahradě vzala, pravděpodobně to má na svědomí nějaký ptáček. Rozkvetla do krásy, ale její listy byly najednou jako plesnivé, nechápala jsem, jak je to možné. Když jsem šla navečer pokropit zahradu, přidat vláhu (pitnou vodou) jabloním, tak jsem si všimla na jedné jabloni, konkrétně na matčino na konci větví podobné plísně. Jedná se o jabloňové padlí.
Včera i dneska jsem vyrazila na procházku sama, protože manžel to vedro snáší ještě hůř, než já. Než jsem se vypravila, tak bylo něco málo po osmé a už bylo vedro jako v peci. Děsím se těch stoupajících teplot a tropických dnů a ještě víc se děsím blbosti některých lidí, kteří i když je v platnosti varování před lesními požáry, tak klidně vyhodí nedopalek cigarety, aniž by ho pořádně uhasili - típli, nebo vypalují trávníky.
Kdysi jsem si chtěla fotit bylinky a k nim si ukládat názvy a údaje o účinku jednotlivých rostlin. Díky suchu u nás spousta bylin úplně vymizela, jako například nádherný vičenec ligrus.
Tři dny jsme nebyli na procházce a mně to chození venku moc chybělo. Nebyla jsem schopná doma jen tak nachodit cca 6000 kroků, které jsem si stanovila jako minimum.
Dnes ráno jsme tedy vyrazili aspoň na krátkou procházku, ale stejně nás to zahnalo brzy domů. Cesta v polích byla tak prašná, a když projel traktor, nebo fekální vůz, který jel k čističce odpadních vod, tak se zvedl prach, že nebylo cca 10 min. vidět pomalu na krok. Byla jsem to já, kdo procházku ukončil a vyzval manžela, abychom se vrátili.
Tenhle psychothriller od B. A. Paris mě chytil, ani nevím jak. Hlavně jsem vůbec nechápala, že se může člověk (i když se tady asi nedá mluvit o normálním člověku, ale o lidské zrůdě) tak rychle změnit a podmanit si nejen nastávající manželku, ale i všechny známé. Nechápala jsem, jak je možné, že to zlo, které advokát Jack na Grace páchal mu tak dlouho procházelo a jak dlouho bylo okolí lhostejné k tomu, co Grace říkala, když se náhodou dostala s Jackem na nákupy, či ke kamarádkám třeba na společenskou návštěvu.. Dočítala jsem včera v noci, prostě mi to nedalo...
anotace z přebalu -
Dokonalé manželství, nebo dokonalá lež? Páry, jako jsou Jack a Grace, musíte obdivovat, ať chcete nebo ne. On dobře vypadá a umí vydělat peníze, ona je elegantní a šarmantní. Skoro je vám líto, že se s ní nemůžete spřátelit a poznat ji o trochu víc. Oni dva jsou totiž pořád spolu. Taková láska! Pak si ale uvědomíte, že Grace nikdy nezvedne telefon, že nepřijímá žádná pozvání, pokud není pozván i její manžel. A jejich ložnice má zamřížované okno!
V pátek jsem se rozhodla zkrátit akébii pětičetnou, říká se jí také čokoládové víno. Mám ji už téměř dvanáct let, a dosud jsem se nedočkala jediného plodu, i když každé jaro krásně kvete. Květy jsou samčí i samičí, tak nevím kde je problém. Zato vím, že roste bujně a všemu kolem odebírá vodu. Když vyšplhala z pergoly až vysoko do větví smrku, řekla jsem si, že je načase ji usměrnit.
Při zkracování výhonů jsem nic netušíc narazila zřejmě na hnízdo klíšťat, nevím, jak to nazvat. Než jsem pruty popínavku, odklidila do bioodpadu a zametla terasu, a ještě zalila vyprahlou skalku než se půjdu osprchovat, už bylo pozdě. Ta chvíle stačila k tomu, že měla jsem na sobě přisátých sedm klíšťat. No a do mě vjel takový vztek, že jsem milou akébii ošmikala co to jen šlo, a přemýšlím, že by byl mnohem hezčí na jejím místě plamének. Ten se stříhá pravidelně, a neroste tak bujně.
Dopisuji článek v úterý - 15. června a akébie už je vykopaná. Kdyby byl dostatek závlahy, asi bych jí jen usměrňovala, bohužel voda schází, už je tady zase jako na Sahaře...
Místo akébie jsem vyfotila plaménku šídlolistou, nebo také se jí snad říká plaménka kobercová. Já jí sice hustou, jako koberec nemám, ale je pěkná.
Tak dlouho jsme čekali, až nastoupí jaro, myslím tím jarní teploty, ale z předjarních teplot nastoupilo rovnou léto. Všechno, co mělo zpoždění překotně rozkvetlo
Nakazil se a zemřel na covid, i když byl očkovaný. Výjimečně se to může stát, říká Prymula
Z dnešního článku na Novinkách se dozvíme, že zemřel na kovid 82letý senior, který byl naočkovaný. Vinu za to má údajně ošetřovatelka, která naočkovaná nebyla. Pan Prymula to vysvětluje tím, že u starých lidí rychle klesá nabytá imunita i po očkování. Tak proč důchodce očkují tou nejhorší vakcínou - Astrou Zenecou, když má údajně pouze 75% účinnost?
Tak by mě zajímalo, k čemu vlastně to očkování je? Nejde vůbec o zdraví občanů a především seniorů, jak se nás snaží přesvědčit pan premiér, protože v domovech důchodců se očkovalo pouze tou nejhorší vakcinou Astra Zeneca!!! Vypadá to, že se naše vláda chce zbavit v první řadě seniorů, jednak se nebudou muset vyplácet důchody a v neposlední řadě vymřou pamětníci. Už teď se přepisují dějiny např. i o tom, jak a kdo nás osvobodil..
Další věcí, co mě zajímá je, proč se stále u nás nesmí nakoupit ruské vakcíny Sputnik-V, před pár dny jsem zaznamenala v tisku zprávu, že už i Amerika nakupuje od Ruska obrovské množství vakcíny Sputnik, a svých vakcín se zbavuje tak, že je rozdává do chudších států. No a naše vláda se naopak zásobila vakcínami, o kterých se v té době už vědělo, že mohou způsobit embolie a jiné závažné zdravotní problémy, že jsou nebezpečné, a přesto je vnucuje teď už i dětem! Pamatuju si, jak premiér řekl na kameru, že skupujeme vakcíny Astra Zenecka i od států, které s touto vakcínou odmítají očkovat své občany!!
Mozek mi to nebere, vždyť je to do nebe volající hanebnost!
A další článek navazující na ten první vyšel dnes v 9:57 - Ukazuje se, že očkování vakcínou AZ není účinné, nebo naprosto selhávají ty slavné testy!!
V domově, kde zemřel nakažený senior, dostali covid další dva proočkovaní
Hromadné PCR testování šedesáti vytipovaných osob, které provedli ve čtvrtek v Domově důchodců ve Velkých Hamrech na Jablonecku liberečtí hygienici, potvrdilo onemocnění covid-19 u dvou seniorů. Oba už přitom byli proočkovaní.
A článek ze včerejška, u kterého už není možno napsat komentář. -
Po úmrtí 18leté dívky omezí Itálie očkování AstraZenekou
Včera 11:00 – Řím ČTK
Itálie zvažuje, že omezí používání vakcíny od britsko-švédské společnosti AstraZeneca. Důvodem je úmrtí 18leté dívky, která zemřela krátce poté, co dostala tento druh očkovací látky. Používání preparátu by mělo být výrazněji omezeno u lidí pod 50 let. V současnosti italské úřady pouze doporučují AstraZeneku přednostně používat k očkování starších ročníků.
Už dlouho mám obavy ze stoupajících preferencí pirátů.
Nějak se mi zdá, že jde všechno, co za něco stálo do kopru. Vůbec nechápu, jak se např. Feri mohl dostat hned po škole v listopadu 2014 na důležitý post a stal se tak historicky nejmladším radním! To se pak nemůžeme divit, že to u nás tak vypadá...
Myslela jsem, že když trochu víc pršelo v březnu, tak se příroda oproti minulým letům aspoň trochu vzpamatuje. Loni kvetly šípkové keře, ale na podzim místo červených šípků byly na keřích předčasně uschlé černé šípky, vypadalo jako by byly upečené a spálené.
Když nám odešel loni 11 srpna pejsek, byla jsem z toho moc smutná. Spousta lidí odchod svého mazlíčka řeší novým pejskem, a přiznám se, že jsem s tou myšlenkou taky chvíli koketovala. Nakonec snad zvítězil rozum, protože v našem věku už by to nebyl asi dobrý nápad.
Tak se stalo, že ke kocouřímu staříčkovi nám najednou přibyla i tahle kočička, a k ní se pak ještě na Vánoce přidal kocour Kubík.
Nezaprší a nezaprší, i když už bylo pro náš kraj a městečko hlášeno tolik přeháněk. Teď jsme se vrátili z procházky a je to moc smutný pohled na přírodu, stromy a keře.
Radost mi ale udělala dvojostnice, latinsky Incarvillea delavayi, Letos má oproti loňsku víc poupat. Hezky teď kvete i petunie...
Další horký den máme za sebou a sucho se prohlubuje.
Meteorologové vydali výstrahu před bouřkami a přívalovými dešti a nás to obešlo. Začínám mít obavy, jak to zvládneme, až spotřebuju poslední litry dešťovky.
Do psychologického thrileru od Helene Floodové jsem se začetla hned na začátku a bavilo mě to až do konce, i když vyšetřování probíhalo zdlouhavě a nakonec se ničeho nedopátrali. Terapeutka Sara to rozlouskla sama až na koci příběhu.
Znepokojivě ostrý vhled do nejtemnějších koutů nás samých, našich rodin a našich vztahů Psycholožka Sara si nedávno otevřela soukromou praxi a se svým manželem, architektem Sigurdem, opravuje starý dům po dědečkovi. Rekonstrukce se však kvůli nedostatku času i peněz vleče. Jednoho dne Sigurd vyrazí s kamarády na chatu; v pátek brzy ráno se doma se Sarou rozloučí a dopoledne jí nechá na záznamníku vzkaz, že v pořádku dorazil na místo. Sara se těší na volný víkend. Večer jí však volají manželovi kamarádi a vyzvídají, kam se Sigurd poděl. Na chatě se ho prý nedočkali. Co se stalo a kdo z nich lže? Sara nic nechápe. Navíc se v neútulném domě, kde nyní zůstala úplně sama, dějí podivné věci. Saře se zdá, že ji klame i vlastní paměť. Postupně vychází pravda najevo a Sara zjišťuje, že svého muže vůbec neznala.
Rychle vzaly za své v tom nezvyklém horku poslední tulipány. Některé sice ještě kvetou, ale je to spíš jen otázkou hodin, než je slunko spálí.
Rozkvetla srdcovka nádherná, růžová, na tohle místo se dostala tak, že jsem při kypření odkopla svou neopatrností maličký výrustek a protože mi bylo toho kousíčku rostliny líto, zasadila jsem ho ke konvalinkám, jen jsem ho tam tak říkajíc "píchla" a světe div se, krásně se ten odkopek ujal. Konvalinky ho sice utiskují, ale zatím to srdcovka nevzdává...Včera od samého rána jsme mohli pozorovat opravdu pro nás nezvyklé mraky. Nejprve nebe kolem dokola plné nahlučených beránků. Modrá obloha však vůbec neprosvítala. Dobré bylo, že sluníčko tak moc nepálilo.
Později se mezi těmi podivnými beránky ukazovaly i jiné mraky.
Tenhle obrázek mě zaujal, představovala jsem si obrovská křídla, nad křídly v beráncích vidím hlavičku čapího kuřátka, dalo by se tam toho najít víc, ale když to napíšu, bude mě případný čtenář považovat za naprostého blázna.
Tohle taky není špatný, já vidím oči, snad nejpatrnějsí je to oko dole uprostřed.
Jinak bouřky se nám včera i v noci vyhnuly, navečer spadl první červnový milimetr srážek. Trochu málo, když jsme šli ráno na procházku, projel kolem nás po polní cestě náklaďák a za ním se udělala prachová mlha, minimálně 5 minut nebylo vidět na krok. Člověk jde do přírody, aby se nadýchal čistého vzduchu a zabetonuje si plíce prachem a různými zplodinami. 👎
Musela jsem si pospíšit, aby mi neodkvetly konvalinky pžed nosem. Ráno to nejde, to bych fotila proti sluníčku. Odpoledne to taky nejde, to v těch místech málo světla. Teprve pozdě odpoledne jsem to zkusila.
Včera bylo u nás krásně, i proto jsem se pustila do zahradních prací. Chtěla bych využít pěkného počasí, protože až přijdou tropy, moc toho už nezvládnu.
Mám radost, že jsem začala s úklidem za domem, kde nám postupně rostla hromada starých větví, které se nedaly drtit, a tak jsme je spálili a popel už je v kompostéru.
Tady odpočívá náš Kubík, je to vlastně dárek od Ježíška. Kubík k nám vběhl na Štědrý den do obýváku, když jsem doplňovala krmítka a už u nás zůstal. 💝
Letošní květen byl pro nás srážkově příznivější.
2. května 21 mm
6. května - 3 mm
7. května - 1 mm
12. května - 11 mm
13. května - 31 mm
14. května - 17 mm
15. května 4 mm
17. května - 3 mm
19. května - 3 mm
20. května - 3 mm
25. května - 3 mm (srážky za tři dny)
27. května - 2 mm
celkem 102 mm
květen 2018 - celkem 70,5 mm
květen 2019 - celkem 62 mm
květen 2020 celkem 59 mm
