V pátek jsem se rozhodla zkrátit akébii pětičetnou, říká se jí také čokoládové víno. Mám ji už téměř dvanáct let, a dosud jsem se nedočkala jediného plodu, i když každé jaro krásně kvete. Květy jsou samčí i samičí, tak nevím kde je problém. Zato vím, že roste bujně a všemu kolem odebírá vodu. Když vyšplhala z pergoly až vysoko do větví smrku, řekla jsem si, že je načase ji usměrnit.
Při zkracování výhonů jsem nic netušíc narazila zřejmě na hnízdo klíšťat, nevím, jak to nazvat. Než jsem pruty popínavku, odklidila do bioodpadu a zametla terasu, a ještě zalila vyprahlou skalku než se půjdu osprchovat, už bylo pozdě. Ta chvíle stačila k tomu, že měla jsem na sobě přisátých sedm klíšťat. No a do mě vjel takový vztek, že jsem milou akébii ošmikala co to jen šlo, a přemýšlím, že by byl mnohem hezčí na jejím místě plamének. Ten se stříhá pravidelně, a neroste tak bujně.
Dopisuji článek v úterý - 15. června a akébie už je vykopaná. Kdyby byl dostatek závlahy, asi bych jí jen usměrňovala, bohužel voda schází, už je tady zase jako na Sahaře...
Místo akébie jsem vyfotila plaménku šídlolistou, nebo také se jí snad říká plaménka kobercová. Já jí sice hustou, jako koberec nemám, ale je pěkná.
Dneska jsem byla na pravidelné kontrole u zubařky, opravila mi jeden zub, kde mi zrovna o víkendu vypadla plomba. Jsem lehčí o pět stovek a jsem moc ráda, že už je to za mnou.
Žádné komentáře:
Okomentovat