POKOJ JEJICH DUŠI

 Dneska jsem dočetla Pokoj jejich duši od Aleše Novotného. Mám-li být upřímná, tak se mi to moc nelíbilo. Kapitoly sice krátké, ale zato věty příliš dlouhé a tak podivně vyšperkované. Uvedu příklad - Štěpán seděl u nemocničního lůžka, jeho máma klimbala hlubokým, klidným spánkem, pravidelně oddechovala, hrudník se jí zvedal a zase klesal. To je podle mne děsná blbost, když někdo napíše, nebo řekne, že klimbal hlubokým klidným spánkem. Takže jsem sice dočetla, a další knížky od tohoto autora už si půjčovat nebudu. Nelíbil se mi ani ten hloupý, překombinovaný konec. 

O knize - Mistr českého young-adult thrilleru Aleš Novotný je zpět - a opět s románem, který vás nenechá v klidu usnout. Šestice mladých lidí – Samuel, Štěpán, Tadeáš, Adam, Mikuláš a Anna – srazí v odlehlých lesích dívku. Ve strachu z trestu se rychle rozhodnou: mrtvolu zahrabou a vše utají. O několik měsíců později je Anna nalezena bez známek života. Zdá se, že šlo o nešťastnou náhodu, opila se, spadla do řeky a utonula, ale jen do doby, než se objeví záznam dokazující, že byla zavražděna. A že někdo o osudné události v lese ví. Zbylých pět kluků z party začne po vrahovi pátrat. Nejsou však sami, kdo je paralyzován strachem. Městem obchází maniakální vrah malých dětí. Je snad on a mstitel dívky z lesa jedna a táž osoba? Nebo se pětice bude muset nakonec vypořádat se dvěma protivníky? Má však šanci uspět? A mají ti kluci vůbec po tom, co strašného provedli, právo na šťastný konec?

rozchodník

 Současné počasí přeje rozchodníkům. 

Snad přežiju ještě ten dnešní, podle meteorologů poslední horký den.. Dvě noci jsem nezamhouřila oči. Bylo to něco příšerného. Jen jsem vylezla ze sprchy, už mi bylo vedro. Nesnáším ten hnusný lepkavý pot. 

bezová limonáda

 Sice moc sladké nemusím, ale jednou za čas si dám pořádnou porci zmrzliny.  Vyzkoušela jsem i bezovou limonádu. 

Není špatná, ale mnohem víc mi chutná bezový čaj, oslazený troškou medu a ovoněný lístečkem máty. 

červen - měsíc růží

 Rozkvetlo mi několik růží, bohužel ty pařáky jsou pro ně hrob. Opět jsme měli napřed žluté, potom i oranžové výstrahy a opět nespadla ani kapka. Jen jsem měla strach. Odborný název pro chorobný strach z větru je myslím ancraofobie. Začnu šílet už když fouká čerstvý vítr. 

Tahle růže se zatím drží, protože se snažím 2x denně dodávat vláhu. 

I tahle je zatím pěkná. 

Pavel dneska na Blesku

 Žijeme v míru a dostatku. Tak to je jediné, co panu prezidentovi věřím, že on s manželkou žijí v dostatku. Vysoký plat, vysoké důchody. Pěkné zážitky, obletování a vynášení do nebes, aniž by musel pracovat. Přidala bych cestování zdarma atd...

 Jedno ale nechápu, když žije evidentně v dostatku, proč se paní Pavlová nestydí ještě pobírat 100 000 měsíčně na garderobu? 

černé pondělí

 Tak jsem se dneska dočetla, že česká televize bude v pondělí zahalena do černé - (něco jako stávka) na protest proti zrušení koncesionářských poplatků. Já už dlouhodobě kritizuju například zbytečné vyhazování peněz za drahé šaty moderátorek. Nechápu, co jim na tom tak vadí, když dostanou peníze na provoz od státu.  Řekla bych, že jim vadí spíš to, že chce nová vláda kontrolovat, kam mizí všechny ty miliardy a taky to, že chce Babiš vědět, co se skrývá za začerněnými dokumenty. Přišlo by se asi na to, kdo ve skutečnosti řídí českou televizi. 

Ocenila bych, kdyby měly například moderátorky počasí něco jako slušivé uniformy a ne se předvádět každý den v jiné róbě.  Na jiných televizních stanicích to jde, tak proč ne v české televizi? Kdyby se raději zaměřili na přesnější údaje. Mám už několik let pocit, že počasí na čétéčku jen straší lidi. Nejsem žádná rosnička, přesto si dokážu najít mnohem přesnější vývin počasí například ve středočeském kraj. Jejich předpovědi jsou vždy pro celou republiku. Na Moravě má foukat, ale oni uvedou, že bude foukat po celé ČR. Nelíbí se mi, jak nás zahrnují špatnými zprávami o tom, kde byly povodně, kde hořel les a podobně. 

Z mého pohledu česká televize slouží někomu úplně jinému, než České republice. 

tak zvláštní sen o Kubíčkovi

 Na dnešek se mi zdálo, že se mi zdálo o Kubíčkovi. Kubíček byl náš kocourek, který se loni 8 května nevrátil domů.  Ten sen byl tak živý, zdálo se mi že se ztratil a nějak ten sen potom pokračoval, že se po víc než roce Kubíček vrátil.  Šla jsem mu otevřít prosklené dveře a on vstoupil do obýváku a rovnou zamířil k manželovi, jako by to bylo normální, jako by se nic nestalo. Prostě byl zase doma.

 Cítila jsem takovou zvláštní, obrovskou radost v tom snu a pak jsem se probudila, a poznala jsem, že to byl opravdu jen sen.

ZATÍMCO JSI SPALA

 Přečteno kniha je od autorky Liz Lawler. Je zařazená jako ženský thriller. Ke konci už se mi chtělo nezáživná místa přeskakovat, ale vydržela jsem. Na můj vkus tam té "vaty" bylo strašně moc. Skoro všechny obleky byly podle autorky šité na míru, jakoby to někoho zajímalo, že měl Nathan Bell na míru šité kalhoty. A ta a ta měla zase na míru ušitý kostým, či halenku. Podobných blbostí tam bylo jak naseto a ten konec jsem si představovala jinak.

o knize - Alex se probudí připoutaná na operačním stole. Muž, který se nad ní sklání, není lékař a volba, do které ji nutí, je nevýslovně absurdní a krutá. Když však Alex znovu procitne, nemá na těle žádné stopy po zranění. A vůbec nikdo jejímu hrůznému zážitku nechce věřit, proto začíná Alex časem pochybovat o svém zdravém rozumu… Dokud se nesetká s další obětí.

Nejlepší místo na planetě?

 Kdo jim dal právo ničit Českou republiku? To, že se zvedají daně, se dá ještě vydržet. Můžeme doufat, že příští vláda tady bude zase pro lidi. 

Žádná vláda podle mě ale nemá právo ničit náš stát.  Zlobím se na Babiše. Měl zastavit instalaci nebezpečných větráků a neudělal to. Ve Francii už větrné elektrárny nesmějí stavět a my jsme zase holt papežštější, než sám papež. 

Tohle že je to nekrásnější místo na planetě, které nám Babiš sliboval? Ať jde s odpuštěním už taky do hajzlu.  O těchto škodlivých změnách, které jsou bohužel trvalé, nevratné a mají negativní vliv nejen na lidské  zdraví a psychiku, ale ohrožují ptáky, a jiná zvířata, o tom  by neměl rozhodovat žádný premiér, ani prezident. Mají vládnout pro dobro lidí a ne tímto hrůzným způsobem škodit.

Na Moravě těmi větráky  chtějí osázet úrodnou černozem. Kvůli výstavbě budou kácet celé rozsáhlé lesy, kde nacházejí útočiště nejen ptáci, ale i jiná zvířata.  Větráky budou vysušovat pole i louky. Těch negativních dopadů je moc a všechno bude jen proto, že si pan Havlíček dupnul a prohlásil, že už z toho nemůžeme couvnout, protože je v tom "moc peněz" 

Kolik to ještě všechno bude stát, to už raději nezmiňují.  Stejné je to s letouny F35. Nedávno jsem četla, že v Íránu rozbombardovali za pár minut 12 těchto letadel.  Náš stát se kvůli těm letadlům zadluží tak, že to budou splácet i naše pravnoučata. 

PANE BABIŠI VZMUŽTE SE, DOKUD ZBÝVÁ JEŠTĚ NĚJAKÝ ČAS!!!

NÁVRAT

 Přečtena další kniha od Martiny Goffy. Nebyla jsem zrovna nadšená, ale celkem se to dalo. 

z přebalu - Detektiv Miko Syrový se po těžkém zranění a náročné rehabilitaci vrací zpátky do policejní služby. Jeho obavy, zda i přes prožité trauma dokáže navázat na předchozí práci, jsou rozptýleny téměř vzápětí, když rovnýma nohama skočí do rozdělaného případu malého zlodějíčka Ferdy. Ten by se ze svých hříchů rád vykoupil informacemi, ale detektivové jsou k podobnému obchodu skeptičtí. Ovšem jen do chvíle, než jim Ferda řekne o možném únosu a násilné smrti jejich kolegy. Několik odposlechnutých vět, které nejdříve vypadají jako falešná stopa, ve skutečnosti rozvíří hladinu ve vyšších policejních patrech a Miko s parťákem Tonym se proti své vůli ocitají uprostřed honu na jednoho z šéfů podsvětí. Tento krimi román volně navazuje na předchozí sérii knih o detektivu Mikuláši Syrovém a seznamuje čtenáře nejen s policejní prací, ale také s dalšími životními peripetiemi jejich oblíbeného hrdiny.

borelióza

 V posledních týdnech se mi zhoršila pohyblivost. Stále jsem si myslela, že za tím budou ty neustálé změny v počasí a ono je to úplně jinak. 

Čtyřikrát už jsem letos měla klíště, pokaždé jsem ho bezpečně vyndala. Tedy aspoň jsem si to myslela.  Ta charakteristická skvrna se u mne letos neukázala. Tak mě vůbec nenapadlo, že by za těmi bolestmi mohla být borelióza. Minulý týden už se ty bolesti začaly šíleně rychle stupňovat. V jednom kuse mě bolela hlava.  Měla jsem pocit, že mozek mi plave někde metr nad mou hlavou a tak jsem dostala žádanku na odběr krve. Prokázala se pokročilá borelióza. 

V minulosti jsem měla klíště snad každý rok. Třikrát se objevila červená velká skvrna se světlým středem. Pokaždé jsem brala celý měsíc silná ATB. Tyhle problémy, co mám teď jsem nikdy neměla. 

A aby toho nebylo málo, ještě je podezření na revmatoidní artritidu. Výsledky zatím nedošly, ale už si mám hledat nějakou revmatologii. To je šílená kombinace. 

Hledám na netu různě rady, bylinky, zkrátka cokoliv, co by mi aspoň trochu ulevilo. Nasušila jsem si listy z jahody obecné. Dneska jsem si donesla květy bezinky. 

NEČEKANÉ PŘIZNÁNÍ

 Konečně dočteno, mám detektivky o Josie Quinnové ráda.  Tahle kniha má u čtenářů 91% oblíbenost. No já bych asi tolik nedala.  V posledních knihách je tolik zbytečností, nějak se to teď stalo módní záležitostí. 

z přebalu - Když je na příjezdové cestě domu v Dentonu nalezeno tělo mladého studenta s fotografií připnutou na límci, je detektiv Josie Quinnová na místě činu jako první. Dům patří Gretchen Palmerové, obětavé člence Josiina týmu, která ale zmizela. Josie ani na okamžik neuvěří, že by pachatelem mohla být Gretchen, a pracuje nejen na tom, aby vyřešila smrt mladíka, ale i na tom, aby našla svoji kolegyni. Jenže ta se o pár dní později sama přihlásí na policii a chce se nechat zatknout. Josie ví, že Gretchen v žádném případě vrahem být nemůže. Ale proč by se přiznávala k vraždě, kterou nespáchala?

Při pátrání v Gretchenině životě obestřeném spoustou záhad a bílých míst Josie odhalí souvislost mezi chlapcem, fotografií a zničujícím případem z Gretcheniny minulosti. Ale když už si Josie myslí, že začíná rozmotávat spletená vlákna případu, stane se ve městě další zločin – tentokrát brutální vražda mladého páru. Dokáže Josie zjistit pravdu včas, aby zachránila svou kamarádku před doživotním vězením, nebo jistou smrtí?