čtvrtek 26. listopadu 2020

podzimní nostalgie

Dnes jsme byli nakoupit v supermarketu, a tak jsem si koupila dutou šálu, ta se mi hodí na ty naše každodenní procházky, a když bude trochu foukat, přetáhnu si šálu přes frňák, protože už mě zase zlobí dutiny. Mohla bych si možná něco podobného uplést, ale jednak by mi to při mé rychlosti trvalo minimálně týden, ne-li dva týdny, a ta koupená bude jednodušší na údržbu. 

Fotila jsem včera na procházce, kapky rosy, nebo spíš srážející se mlhy. Vypadaly dobře a skvěle vystihují momentální atmosféru a stav mojí duše...

 Nového u nás není nic, nebo aspoň nic, co by stálo za zmínku. Nějak na mě čím dál, tím víc doléhá deprese, částečně i z  neustálého masírování médií a vlády kolem  záhadného celosvětového virového onemocnění. Někdo někde něco zmíní, například cosi o množství virové nálože a druhý den už to další lidé po něm papouškují.  Někdo říká, jak řádí epidemie, druhý den ten samý člověk pro změnu zase říká pandemie, tak já nevím, jak to vlastně je. Pak se objeví zprávy z krematorií, že nestíhají, druhý den pro změnu zase velice "pozitivní" zpráva o tom, že nejsou rakve. 

Nenormální podle mne je, jak se všechno točí jen kolem té nemoci, až mám strach, že se možná za tím skrývá něco víc, něco co probíhá  v utajení a my o tom asi nemáme vědět?


Žádné komentáře:

Okomentovat