Včerejšek byl náročný jak pro nás, tak pro pracovníky, kteří nám přijeli túje vyřezat. I když jsem se snažila před dvaceti lety dodržovat stanovenou vzdálenost jednotlivých vysazovaných tújí mezi sebou, i vzdálenost od drátěnky, stejně se za tu dlouhou řadu let neuvěřitelně rozrostly do šířky. Silné větve prorostly i drátěným plotem, místy se drátěnka do větví zařezávala, a vystříhávat takto zarostlé větve z plotu byla šílená práce. Na jednom místě se kus silné větve nepodařilo odstranit.
Po obědě už nám to nedalo a šli jsme pomáhat, aby se vše stihlo do večera, protože chlapci měli na dnešek už sjednanou další práci. Neuvěřitelné bylo, kolik je z takového živého plotu odpadu! Sběrný dvůr takové množství nebere, a nechat si přistavit kontejner stojí u nás 6000 korun a kolik by těch kontejnerů muselo být, na to se ani neodvážím pomyslet. Zužitkovat túje je prakticky nemožné, na ohýnku venku strašně čoudí, do kompostu se taky větve v takovém množství nedají použít a pak je to velký problém. Když člověk zestárne, a sám už na úpravu nestačí, zaplatí každý rok spoustu peněz za odbornou údržbu.
Nedalo mi to a zeptala jsem se, jestli se najde víc lidí, kteří se najednou potřebují těch tújí zbavit a dostalo se mi odpovědi, že bych se divila, kolik nás je. No, ale stále je dost lidí, kteří i plot z tújí vysazují.
Zůstala nám jedna kratší strana plotu, ta už se nějak zvládne, navíc nehrozí, že by přerostlejší túje někomu na této straně vadily.
Noc byla šílená, nemohla jsem usnout, pořád jsem před očima viděla jak vyprošťuju ty silné větve z drátěného plotu.
A k ránu nám začalo krásně, zahradnicky pršet...
Žádné komentáře:
Okomentovat