ŽIVÝ MRTVÝ

Povídky Martina Goffa se mi dobře četly, jsou krátké, jedna povídka tak akorát před usnutím. Žádná nebyla špatná, ale nejvíc mě asi oslovila ta poslední s názvem Greg, a líbila se mi i ta, podle které nese název povídková knížka - ŽIVÝ MRTVÝ.

Miko Syrový slaví dvě desítky let své policejní kariéry. Tedy slavil by, pokud by zrovna neležel v nemocniční posteli. A tak alespoň vzpomíná na dobráky i nebožáky, kteří prošli jeho detektivním životem. Na jedné straně kolegové, na té druhé zlodějíčci, podvodníci, rabiáti a dokonce vrazi. Julo, jeho první velitel, nenasytná a přesto osamocená Zuzanka, Greg, maličký nácek Patrik, gambler Beny... Ti a mnozí další defilují Mikovi před očima a
on si vybavuje příběhy, které s nimi prožil v dobách dávných i těch sotva minulých.

V povídkové knize Živý mrtvý vrací Martin Goffa na scénu svého detektiva pražské kriminálky, Mikuláše Syrového.