V pátek jsme měli cestu do města, čekalo nás nějaké vyřizování a při té příležitosti jsem se chtěla podívat, jestli neseženu nějaký prošívaný kabát, nebo bundu ve vietnamských obchodech. Máme jich tady hned několik a jeden nový se právě v pátek otevíral, ale tam měli jak jsem zjistila jen drogerii, kuchyňské potřeby a boty.
V jednom malém, zapadlém krámku ale měla paní pěkný dámský kabát, který mi svým vzorem okamžitě padl do oka, navíc byl lehký, sportovní a určitě bych ho užila Cena se mi však zdála příliš vysoká, přesto jsem si kabát vyzkoušela. Zajímavé bylo, že měli jen jeden jediný a padl mi jako ulitý, jakoby na mě čekal. Muž říkal, ať ho koupím, a nepřemýšlím o tom, když se mi líbí. Stál devět stovek, tak jsem si jen povzdechla, a zakroutila hlavou, že nemusím mít všechno.
Zpátky jsme šli přes náměstí, zrovna byly vánoční trhy. Vyfotila jsem si různé vánoční ozdobičky, které vyráběly děti a když jsme byli na konci náměstí, zastavil se manžel u pojízdné prodejny a zíral nevěřícně na ceduli, která hlásala, že opečená klobáska, chléb s hořčicí a krajíček chleba stojí rovných sto korun. Docela nás ta cena pobavila, každý se té prodejničce obloukem vyhýbal a muž mi pošeptal: "Vidíš, tobě se zdál ten kabát drahý, nechceš se pro něj vrátit?" "Tak jo", řekla jsem a pro kabát jsme se vrátili. Paní prodavačka měla radost, že něco utrží, a sama od sebe nabídla slevu padesát korun a do igelitky mi s mrknutím oka přihodila ještě pěkné bavlněné kalhotky.
Všude nabízejí kabáty jednobarevné, černé, červené, zelené, nebo modré, a já se v nich necítím dobře. Tenhle vzor se mi líbil, hodí se i černým kalhotám, a k texaskám taky není špatný a kdyby bylo potřeba, můžu si vzít pod něj i teplejší svetr.
Žádné komentáře:
Okomentovat