Včera při přesklívání oken jsem se uklidila do svého pokojíčku a proskákala se knížkou Slib od Táni Keleové - Vasilkové. V minulosti jsem si přečetla od téhle autorky Modrý dům, tehdy se mi knížka docela líbila, bylo to takové příjemné čtení, pokud si dobře vzpomínám.
Slib jsem však nedočetla, hned v úvodu byl příběh předvídatelný a zdlouhavý. Dvě kamarádky, jedna šťastně vdaná veterinářka s malými dětmi a vzorným manželem. Druhá žena - hlavní hrdinka - novinářka, na prahu padesátky celý život tvrdí, že nepotřebuje chlapy, že se bez nich docela dobře obejde a vystačí si se svým pejskem, a pak se najednou zblázní do turisty, se kterým se potkala na túře.
Nic o Tomášovi, tak se ten turista jmenuje neví a hned druhý, nebo třetí den se s ním vyspí. Vtipné z mého pohledu bylo, jak hned, ten samý den, co se s Tomášem seznámila, začala Iva troubit do světa, jak báječného člověka potkala.
Nebylo mi sympatické, když hlavní postava v příběhu stále valí oči a vyráží ze sebe, jak je všechno "super" Na jedné stránce se suprovalo i dvakrát. Tak bych si představila puberťačku a ne vyzrálou ženu. Přišlo mi zvláštní, že spisovatelka, která má na svém kontě víc než 30 knížek píše o věcech, které by se v normálním životě nemohly stát tak, jak je popisuje, pořádně se tím nezaobírá. Tak, jak velice závažnou událost popisuje by se v reálu nemohla stát, to mi pasuje na Červenou knihovnu mé babičky. Zato některé, nic neříkající dialogy jsou nezáživné a dlouhé.
Četla jsem poctivě do té doby, než se začala kdesi v Itálii, kde byla Iva na dovolené se svým novým přítelem u jeho sestry řešit politika, konkrétně prezidentské volby. Všichni tři - Iva se svým přítelem a jeho sestrou se baví, že volby u nich vyhrál starý nemocný a nic si už nepamatující kandidát. Nemohla jsem se zbavit dojmu, že i když se jednalo o slovenské volby, bylo to cíleno spíše na našeho pana prezidenta a tak jsem začala děj přeskakovat. Na konci jsem zjistila, že jsem v podstatě o nic nepřišla. První, nekonečně dlouhá kapitola cca 66 stran mi úplně stačila. Myslím, že knihy této spisovatelky už v knihovně vyhledávat nebudu. Příběhy s tragickými zápletkami šité horkou jehlou zrovna nejsou mým šálkem čaje.
z přebalu -
Dvě kamarádky, dva rozdílné osudy. Alice, veterinářka, je šťastně vdaná, má dvě děti, fenku Doru, práci, která ji baví, a spoustu snů. Ten největší je cestovat a poznávat jiné země, a právě proto plánují s manželem cestu po Evropě. Iveta, novinářka, je svobodná a bezdětná. Miluje svou práci, domek na kraji Bratislavy, psa Dana a výlety po Malých Karpatech. Ke štěstí nepotřebuje ani chlapa, ani děti, jak s oblibou tvrdí. Dvě šťastné ženy. Cesty osudu jsou však nevyzpytatelné…
Žádné komentáře:
Okomentovat