Koukám, že ty moje názvy článků jsou pěkně uhozený, ale co taky pořád vymýšlet? Začnu tou orchidejí, včera večer při sledování seriálu Polda se najednou rozdrnčel zvonek, až jsem na rotopedu nadskočila. Říkám si koho to takhle večer čerti nesou. Poslala jsem k brance muže, ten má lepší vyřídilku než já.
Před vrátky postávala starší paní, v ruce držela zabalenou květinu. Omlouvala se, že zapomněla na moje kulaté narozeniny a předala manželovi obálku s přáním a zabalenou rostlinu.
Byla, tedy je to krásná, růžová orchidej, jen je trochu dost povadlá. Nedivím se, pokud někde v teple kanceláře přebývala víc jak tři týdny. Hned jsem rostlinu zalila, ještě se však úplně nezmátořila. Na listech jsou malé skvrnky, jako od nějakého savého hmyzu, možná svilušek.
No nic, radost mi udělala, i se zpožděním. A vánočka? Včera mi psala dcera, že Lucina peče vánočky. Poprvé s tím začala loni a letos se pustila do vánoček pletených ze šesti pramenů.
Tak mám šikovnou vnučku, dcera psala, jestli nevím po kom asi Lucka je, po ní prý rozhodně není. No a není ani po mně, já bych se do vánočky v deseti letech rozhodně nepustila. Obě Lucčiny prababičky výborně vařily a pekly.
Před chvílí jsem zadělala těsto na vánočku já, ale pochybuju, že by se mi povedly tak pěkné, jako mojí vnučce. 💗
Žádné komentáře:
Okomentovat