Přišel domu jako obvykle: "Ahoj, co je nového, co bude k večeři?" Zvykla si už na jeho příchody, na stejný úsměv, na stejná gesta. A vzpomínala -
Dřív jí držel v náručí, líbal a hladil. Každý den jí přinesl drobnou pozornost nebo květiny. Jak se na ty příchody těšila! Vlastně to není tak dávno, co se vzali. Rok, nebo teprve půl?
Měla svátek. Přišel domů jako obvykle: "Ahoj, co je nového, co bude k večeři? Mlčela a slzy lítosti jí vlétly do očí. Vstoupil do pokoje. Na stole voněla červená růže. "Kdes vzala tu kytku?"
"V práci, dal mně jí Honza, mám dneska svátek," řekla vyčítavě. "Tak promiň, já na to úplně zapomněl. Cos to říkala, že bude k večeři?"
Stála u okna a byla smutná. Plakala. Mazal si chleba máslem a plnou pusou mumlal: Pro tohle jsem se ženit nemusel.
napsal MILAN LAJDAR
Žádné komentáře:
Okomentovat