Tentokrát byl v knihovně manžel, pro sebe si vybral a mně přinesl ženské romány. Sáhla jsem hned po první knížce, která ležela na vrchu docela vysoké hromádky a tou bylo Setkání v soumraku. Naštěstí má tato kniha jen 200 stránek, ale i to je dost. Styl psaní Renáty Navrátilové se mi absolutně nelíbí, není to zrovna můj šálek čaje. Myslela jsem, že nedočtu, když autorka téměř na každé stránce, dá se říct prakticky do nekonečna popisuje propalující pohled hlavní mužské postavy, jeho sametově hnědé oči, jeho úsměv, jeho hlas, vlnící se rty, pozdvižený pravý koutek. Ženská postava zase pořád pozvedává obočí, srdce jí zběsile buší a naráží do žeber. Pochopila bych, kdyby se to stalo párkrát, ale kdyby autorka tyhle opakující se řádky vynechala, měla by knížka sotva 75 stránek.
Připadalo mi, že ten román nenapsala mladá žena, ale někdo snad z předminulého století. Romantiku mám ráda, ale tohle bylo na mne fakt už moc. Dočetla jsem, ale pokračování tohoto příběhu, po kterém volají fanynky Renáty Navrátilové bych si už nepřečetla.
Žádné komentáře:
Okomentovat