Právě jsem dočela druhou knihu od autorky Olgy Tokarczukové a další myslím nepřichází už v úvahu. Dočetla jsem jen proto, že nechci mít na kontě další nedočtenou knihu, ale fakt chybělo jen málo a vymazala jsem si jí ze čtečky nedočtenou.
Na mne to bylo opět moc velice depresivní - mrtvá kobyla, mrtvé hříbě, umrzlé štěně, zbytečně pokácené stromy, mrtvá rodička a její děcko, atd.., atd.., a ono je toho depresivního v současné době kolem nás tolik, že nemám potřebu do sebe vtahovat další negativa.Dokonce ani ty avizované, osvědčené recepty mě nějak neoslovily..
Jen to věštění z mraků mě trochu zaujalo, i já ráda mraky prohlížím a hledám různé zajímavosti.
z databáze knih -
Román Denní dům, noční dům situovala autorka do oblasti Kladska, kde poblíž českých hranic našla svůj nový domov. Každá věc má svou temnou a světlou stránku - píše autorka, obdivovatelka C. G. Junga - denní dům představuje skutečnost, noční dům sen, podvědomí, sídlo archetypů. Román je koláží příběhů o venkovanech, svaté Starostě, mnichu Paschalisovi, objevují se zde vlkodlaci, monstra, ale také zápisy snů či záludné recepty na jídla z muchomůrek. Osudem románových hrdinů je tragická nespokojenost a touha po naplnění. Protipólem věčného hledání je stará parukářka Marta, jež chápe mnohá tajemství dnešnímu člověku skrytá.
Kritikové přirovnávají Denní dům, noční dům k novému, modernímu typu silva rerum, což latinsky znamená les různých věcí. Ve staropolských dobách se tak říkalo domácím kronikám, do nichž hospodář zaznamenával významné rodinné i politické události, domácí účty, heraldické poznámky, útržky náboženské poezie i osvědčené recepty.
Kniha získala Cenu W. Reymonta jako kniha roku.
Žádné komentáře:
Okomentovat