I když své lásce
houpám zvony
a odzváním jí klekání,
zůstává ve mně
jak ta hvězda
až do příštího svítání.
I když má láska
zplihla v dešti
a zmáčela se v kaluži,
dodnes jí vidím jako rosu,
stříbrnou rosu na růži.
napsala Blanka Švábová
Blanka Švábová
Žádné komentáře:
Okomentovat