houby u nás nerostou

 Včera odpoledne jsme se s mužem domluvili, že když máme na dnešek oběd - řízky a salát, tak zajedeme do lesa, podívat se, jestli po tom větším dešti začaly růst houby.

Tentokrát jsme jeli směrem na Mšecké Žehrovice, a já si nepamatuji, že bychom se z tamních lesů někdy v minulosti vraceli s prázdným košíkem. No a přesně to se dneska stalo! Jedinou houbou, když nebudu počítat oranžová kuřátka a jakési dřevokazné, nejedlé houby, byla čechratka podvinutá. Kuřátka se mi nepodařilo vyfotit a čechratku někdo před námi asi rozkopl, nebo omylem o pařez, na kterém rostla možná zakopl.

Počítala jsem s tím, že dovezeme spoustu václavek, v duchu mi naskočil václavkový gulášek s čerstvým domácím chlebem, a nebo nějaká mňamka z bedel, a nenašli jsme vůbec nic. Před rokem jsme dovezli dva vrchovaté košíky a klouzků, bedel i babek bylo v lese tolik, že jsme je tam nechávali, aby bylo místo i pro hříbky.

Našlapali jsme dneska na kolech něco přes 12 kilometrů, po lese jsem nachodila 11 800 kroků, pořád je to lepší, než kdybych seděla doma na zadku. Tedy já mám doma spoustu práce, například potřebuju umýt ještě tři okna, potřebuju uklidit z venku pokojové rostliny, ale myslí jsem holt byla v lese a tak jsme vyrazili a i bez hub to bylo příjemně strávené dopoledne.

Je  zvláštní, že ačkoliv jsou Mšecké Žehrovice od nás vzdáleny cca 5 km, les vypadal na první pohled mnohem lépe, než lesy kolem stochovské kapličky, kde jsme byli minulý týden. Takže zůstal i dobrý pocit, že jsem viděla můj milovaný modřín zhruba tak, jak si ho pamatuji už téměř 30 let.