žampion lesní

 Začínají růst houbičky dokonce i u nás na zahrádce. Nedávno jsem viděla pod smrkem pýchavku, ale jen jednu a tak jsem jí tam nechala, ať zdobí zahrádku. Včera jsem zahlédla špičku obecnou. Vzpomněla jsem si na babiččiny bramboračky, kam špičky s oblibou dávala, mňam.

Dneska, když jsme se vrátili z odpolední procházky, zahlédla jsem pro změnu pod stříbrným smrkem žampion. Rostou v těch místech už několik let, mám pocit, že se jedná o žampion lesní, nebo také pečárku lesní - Agaricus silvaticus, že by se jednalo o žampion císařský, to asi ne, ten je vzácný. Plodnice je sice hodně velká, ale já nejsem mykolog, abych dokázala houbičku přesně určit, tak mě berte s rezervou. Škoda, že se vahou houba vyvrátila, a křehký prsten se tím pádem poškodil. 

Dívala jsem se na internet, s jakými jedovatými houbami se dá žampion splést a jediná podobná je smrtelně jedovatá muchomůrka bílá, ale ta má i v dospělosti bílé lupeny.

Ať už je název správný, nebo není, každopádně je tenhle žampion voňavý a velice chutný. Používám ho k přípravě omáčky, nebo jen na omeletu. To je u nás taková oblíbená rychlovka a bude dneska k večeři.

jako na houpačce

 Letošní počasí je z mého pohledu opravdu proměnlivé, a nestálé, doslova jako na houpačce. Dokonce ani meteorologové nevědí, jak bude zítra.  Ještě včera to bylo na tričko s krátkým rukávem, a ve zprávách o počasí nás strašili dalšími tropickými teplotami,  dneska si na procházku asi přihodím i lehčí bundu.

Konečně jsme se dočkali mírné závlahy. Večer ve 22 hod. když vypršelo v pořadí už čtvrté varování před silnými bouřkami, aniž by se opět naplnilo - (ještě že tak, protože z těch silných bouřek šílím), začalo u nás poměrně dost foukat. Zároveň s větrem  přišly první mikrokapičky deště.

Do rána jsem měla plný sud - 220 l dešťovky a pravděpodobně nějaká dešťovka po naplnění sudu odtékala i do kanalizace. Za dva dny napršelo 17 mm srážek, a to je víc, než nám někdy napršelo za celý měsíc. Například loni za celý srpen to bylo jen 12 mm.

Z toho deště mám nesmírnou radost, přírodě, zejména  stromům to asi moc nepomůže, to by muselo pršet víc a častěji, ale některé kytičky, které koření mělce se vzpamatovaly. 

Podruhé začala kvést bílá hortenzie, dokonce i magnolie měla minulý týden dva květy, ty jsem bohužel zaznamenala, až když odkvétaly.

pokojová azalka

 Kdysi jsem měla krásnou, bílou azalku, tu mojí úplně první pokojovou. Rostla a kvetla u nás  celé tři tři roky. Od jara do podzimu jsem jí dopřávala letnění. Před příchodem mrazů jsem si keřík zase odnesla domů a tak nějak přežívala, kvetla a dělala mi radost.

Jenže pak mi zničeho nic azalka začala opadávat, a stalo se, že mi opadala úplně a zahynula. Řídila jsem se pokyny o pěstování pokojových azalek z internetu, kde se psalo, že azalce nesmí zemina nikdy úplně vyschnout a bylo to myslím špatně.

Zazmatkovala jsem,  protože jak azalka opadávala, pořád jsem z nedostatku vědomostí zalévala v domění, že potřebuje víc vody, až jsem azalku ulila a ona uhnila. Koupila jsem si proto  jinou, s červenými květy a celé se to opakovalo, jen s tím rozdílem, že mi azalka doma nevydržela už ani rok, ale jen od podzimu do jara.

Mám azalky moc ráda a tak jsem se rozhodla, že už si další rostliny nebudu kupovat, abych azalkám neubližovala.

 Nevydržela jsem to dlouho, loni napodzim, když se azalky v Lidlu, jako každoročně objevily jsem si jednu, která už byla na slevě koupila. Vypadala chudák pomalu na odpis, ale přestala u nás opadávat a to bylo hlavní.

Bydlí se mnou od listopadu 2019.  Párkrát se stalo, že jsem jí zapomněla zalít. Azalka měla svěšené listy a ovadlé květy, ale když dostala dešťovku, zase se vzpamatovala. Některé lístečky a bylo jich docela dost opadaly, ale nové opět přirůstaly.

Letos, koncem července nahodila poupátka a kvete, vypadá docela v pohodě. Uvědomila jsem si, že azalka spíš snese nakrátko slabší zálivku, než neustálé přemokření.

pestřenka trubcová

 Letos jsme měli u nás na zahradě takové množství mšic, jaké snad nepamatuji. Mšice byly i na syrském ibišku, mšice obsadily  dva keříky rybízu, mšice byly na všech růžích, zkrátka byly všude, kam oko dohlédlo.

 Existuje mnoho druhů pestřenek, ta na snímku je snad, jestli jsem jí dobře určila pestřenka trubcová - (Eristalis tenax)

Jak jsem se dočetla, pestřenky pomáhají mšice likvidovat, mám je ráda i bez toho, ale když jsem dnes hledala přesný název pestřenky, kterou jsem v pondělí vyfotila, dozvěděla jsem se, jak jsou pestřenky nesmírně užitečné, budu se snažit, pestřenky přilákat vhodnými rostlinami.

panická porucha

 Od rána nám tady fičí šílený vítr, zatím stále jen zesiluje, nárazy podle Accu Weather v tuhle chvíli vystoupaly na 81 km/hod.

Když se jedná o déšť, tak se nám vyhýbá, pokud jde ale o vítr, tak si ho užíváme pravidelně, a velice často je  mnohem silnější, než bývá v předpovědi.

Nebe bylo krásně modré, jen s několika drobnými mráčky a s kondenzačními čarami od letadel, a pak, že jich tolik nelétá.

Teprve po obědě se začaly dělat na nebi malé, kupovité obláčky a vítr nabíral na síle.

Modlím se, aby se vítr už utišil, aby ustaly ty silné nárazy, které u mne způsobují panické záchvaty, pravděpodobně se jedná o panickou poruchu. Přestala jsem chodit na psychiatrii, protože mi léky stejně nepomáhaly, za několik let jsem jich vystřídala několik a výsledek byl, že jsem přibírala na váze, a tak s tím bojuji sama.

sucho suchoucí

 Když jsme dneska dopoledne vyšli s manželem na trošku delší procházku, nešlo si nevšimnout smrků všude při cestě. Některé už to mají za sebou, jiným ještě na jaře obrazily konce větví, ale je vidět, že příští rok se nevzpamatují, není spodní voda a tu povrchovou, když náhodou naprší jeden, dva milimetry vysuší v krátké době slunce a sebemenší větřík.

I v lipové aleji už stromům zvoní hrana. Loni porazili několik statných lip.  Kromě těch lip tam rostou smrky i borovice, a jsou na tom asi tak podobně, jako ty stříbrné smrky podél silnice, které jsem vyfotila. 

Víc fotek netřeba, bylo by to myslím ještě smutnější. Když mě chvíli pozoroval starý pán, který šel okolo a viděl, že ty stříbrné smrky fotím, zakroutil nad tím hlavou a utrousil směrem ke mně poznámku "Ty smrky už jsou dobré leda tak na poražení" a mně v tu chvíli úplně zabolelo u srdce. Sleduji ty stromy dvaadvacet let, za tu dobu mi přirostly jak se říká k srdci.

Není divu, že to jde u nás od desíti k pěti. Místo luk máme po okolí fotovoltaické panely, na polích, pokud ještě nejsou vybetonované a nestojí na nich sklady roste převážně řepka.  Podél cest už u neexistují ani škarpy, které přece jen zadržely nějakou tu dešťovku. Bohužel není o nic takového zájem, zájem byl akorát o to, jak opakovaně zlikvidovat na náměstí sousoší Rudoarmějce s pionýrkou, která symbolizovala osvobození Sovětskou armádou.

Včera ukazovali v televizi chmelnici na rakovnicku, úrodu chmele poškodily silné letošní červnové deště. Je zajímavé, že od Rakovníku nás dělí jen cca sedmnáct kilometrů. Nechápu proto, že když tam prší a u nás by podle meteorologů  mělo také pršet, tak nespadne v Bubákově ani kapka.

SCHŮZKA V PAŘÍŽI

 Tak, jak jsem zprvu nechtěla Cobenovy knihy číst, nějak se stalo, že jsem postupně přicházela Harlanovým detektivním románům na chuť. V minulém blogu, který jsem si na blogspot nepřenesla už jsem měla přečtených několik jeho thrillerů, ale zpátky ke Schůzce v Paříži...

Příležitostný vyšetřovatel Myron Bolitar mě zaujal hned, od prvních řádků. Škoda, že jsem se s ním neseznámila v předchozí autorově knize s názvem Podrazák, abych mohla sledovat nejen Myronovo vyšetřování, ale i životní osudy tohoto sympaťáka od prvního románu, kde se objevil, ale co dělat.

Když Myronovi nečekaně zavolá jeho dávná láska, moderátorka Terese Collinsová, která se před světem skrývala po smrti své dcery dlouhých osm let, je zrovna Myronův vztah se současnou přítelkyní tak trochu v troskách a tudíž  nic nebrání tomu, aby se Myron vydal za Terese do Paříže okamžitě.

Krátce po příletu do Paříže je Teresin manžel nalezen mrtvý a Myron se svým přítelem Winem začíná vyšetřovat spletitý případ.

Kniha má ten správný spád od začátku do konce, nechybí napětí.  Závěr byl pro mne tak trochu překvapivý.