Začínají růst houbičky dokonce i u nás na zahrádce. Nedávno jsem viděla pod smrkem pýchavku, ale jen jednu a tak jsem jí tam nechala, ať zdobí zahrádku. Včera jsem zahlédla špičku obecnou. Vzpomněla jsem si na babiččiny bramboračky, kam špičky s oblibou dávala, mňam.
Dneska, když jsme se vrátili z odpolední procházky, zahlédla jsem pro změnu pod stříbrným smrkem žampion. Rostou v těch místech už několik let, mám pocit, že se jedná o žampion lesní, nebo také pečárku lesní - Agaricus silvaticus, že by se jednalo o žampion císařský, to asi ne, ten je vzácný. Plodnice je sice hodně velká, ale já nejsem mykolog, abych dokázala houbičku přesně určit, tak mě berte s rezervou. Škoda, že se vahou houba vyvrátila, a křehký prsten se tím pádem poškodil.
Dívala jsem se na internet, s jakými jedovatými houbami se dá žampion splést a jediná podobná je smrtelně jedovatá muchomůrka bílá, ale ta má i v dospělosti bílé lupeny.
Ať už je název správný, nebo není, každopádně je tenhle žampion voňavý a velice chutný. Používám ho k přípravě omáčky, nebo jen na omeletu. To je u nás taková oblíbená rychlovka a bude dneska k večeři.
Žádné komentáře:
Okomentovat