Když jsme dneska dopoledne vyšli s manželem na trošku delší procházku, nešlo si nevšimnout smrků všude při cestě. Některé už to mají za sebou, jiným ještě na jaře obrazily konce větví, ale je vidět, že příští rok se nevzpamatují, není spodní voda a tu povrchovou, když náhodou naprší jeden, dva milimetry vysuší v krátké době slunce a sebemenší větřík.
I v lipové aleji už stromům zvoní hrana. Loni porazili několik statných lip. Kromě těch lip tam rostou smrky i borovice, a jsou na tom asi tak podobně, jako ty stříbrné smrky podél silnice, které jsem vyfotila.
Víc fotek netřeba, bylo by to myslím ještě smutnější. Když mě chvíli pozoroval starý pán, který šel okolo a viděl, že ty stříbrné smrky fotím, zakroutil nad tím hlavou a utrousil směrem ke mně poznámku "Ty smrky už jsou dobré leda tak na poražení" a mně v tu chvíli úplně zabolelo u srdce. Sleduji ty stromy dvaadvacet let, za tu dobu mi přirostly jak se říká k srdci.
Není divu, že to jde u nás od desíti k pěti. Místo luk máme po okolí fotovoltaické panely, na polích, pokud ještě nejsou vybetonované a nestojí na nich sklady roste převážně řepka. Podél cest už u neexistují ani škarpy, které přece jen zadržely nějakou tu dešťovku. Bohužel není o nic takového zájem, zájem byl akorát o to, jak opakovaně zlikvidovat na náměstí sousoší Rudoarmějce s pionýrkou, která symbolizovala osvobození Sovětskou armádou.
Včera ukazovali v televizi chmelnici na rakovnicku, úrodu chmele poškodily silné letošní červnové deště. Je zajímavé, že od Rakovníku nás dělí jen cca sedmnáct kilometrů. Nechápu proto, že když tam prší a u nás by podle meteorologů mělo také pršet, tak nespadne v Bubákově ani kapka.
Žádné komentáře:
Okomentovat