Kdysi jsem měla krásnou, bílou azalku, tu mojí úplně první pokojovou. Rostla a kvetla u nás celé tři tři roky. Od jara do podzimu jsem jí dopřávala letnění. Před příchodem mrazů jsem si keřík zase odnesla domů a tak nějak přežívala, kvetla a dělala mi radost.
Jenže pak mi zničeho nic azalka začala opadávat, a stalo se, že mi opadala úplně a zahynula. Řídila jsem se pokyny o pěstování pokojových azalek z internetu, kde se psalo, že azalce nesmí zemina nikdy úplně vyschnout a bylo to myslím špatně.
Zazmatkovala jsem, protože jak azalka opadávala, pořád jsem z nedostatku vědomostí zalévala v domění, že potřebuje víc vody, až jsem azalku ulila a ona uhnila. Koupila jsem si proto jinou, s červenými květy a celé se to opakovalo, jen s tím rozdílem, že mi azalka doma nevydržela už ani rok, ale jen od podzimu do jara.
Mám azalky moc ráda a tak jsem se rozhodla, že už si další rostliny nebudu kupovat, abych azalkám neubližovala.
Nevydržela jsem to dlouho, loni napodzim, když se azalky v Lidlu, jako každoročně objevily jsem si jednu, která už byla na slevě koupila. Vypadala chudák pomalu na odpis, ale přestala u nás opadávat a to bylo hlavní.
Bydlí se mnou od listopadu 2019. Párkrát se stalo, že jsem jí zapomněla zalít. Azalka měla svěšené listy a ovadlé květy, ale když dostala dešťovku, zase se vzpamatovala. Některé lístečky a bylo jich docela dost opadaly, ale nové opět přirůstaly.
Letos, koncem července nahodila poupátka a kvete, vypadá docela v pohodě. Uvědomila jsem si, že azalka spíš snese nakrátko slabší zálivku, než neustálé přemokření.
Žádné komentáře:
Okomentovat