pátek 23. října 2020

dnešní snímky a dojmy

V noci spadlo pár kapek, ráno trošku mžilo, celkem cca necelý milimetr, a tak když se na chvilku roztrhaly mraky, popadla jsem foťák, aby tady bylo aspoň pár nových fotek. Stále zkouším písmo, kterým podepisuji autorské snímky, řeším jestli mám použít malá, či velká písmena a tak jsem vložila fotky s písmeny velkými i malými. Je toho víc, co nezvládám  a pořád si připadám na tomto blogu absolutní nováček. 😉

Začínají kvést listopadky, na tom není nic zvláštního, ale dost dobře nechápu, jak se mohla změnit barva. Řadu let po sobě byla tahle chryzantémka žlutooranžová, taková zvláštní a pomalu nevěřím svým očím, jak se zase letos vybarvila. Nevadí, i tahle barva se mi moc líbí.

Ve starém, vykotlaném pařezu vyrostly tyhle pěkné houbičky. Letos najaře jsem v něm našla mrtvou sýkorku koňadru. Mrzelo mě, že jsem jí neobjevila dřív, možná jsem jí mohla pomoct. Rozhodně tyhle houbičky jsou lepší nález. 

Jinánek stále ještě nemá tak úplně podzimně vybarvení, rána zatím byla poměrně teplá.

 Hortenzie vypadají dobře, už jsem je chtěla dvakrát ošmikat, ale rozmyslela jsem si to. 

Jinak od rána sleduju televizi, a mám tak rozporuplné pocity, co se vlády, potažmo ministra Prymuly  týče, že se to ani vypsat nedá. Jak je možné, že kárá občany kvůli neuposlechnutí jeho nařízení, kvůli nenošení roušek a sám jednak navštíví restauraci, která by podle jeho pokynů měla být zavřená a ještě k tomu vyleze bez roušky a nenasadí si jí ani když leze do vládního auta. Předpokládám, že řidič nebyl člověk, se kterým by sdílel svou domácnost, a zrovna tak domácnost nesdílí ani s Faltýnkem. Tak co si o tom máme my, obyčejní lisé myslet.

úterý 20. října 2020

posiluji imunitu

Dneska jsem četla na parlamentkách zajímavý článek od slovenského spisovatele Jozefa Banáše s názvem Chtějí nás nemocné, a mě v tom článku spousta věcí zaujala a souhlasím s nimi. Mimo jiné tam zmiňuje jak posílit imunitu a čemu se naopak vyhýbat. Bude to těžké, úplně se změnit, například ve stravování, ale proč se o to aspoň nepokusit.

Takže se v rámci zvýšení imunity budeme ještě víc snažit, co se týče pohybu. Budeme vyrážet   častěji  na procházky, i když mi není ještě úplně dobře. Teplotu nemám, tak to může být v mém případě i  lenora z deprese. Včera se mi tedy vůbec, ani trochu nechtělo, ale přemohla jsem se. V kapse jsem měla roušku pro případ, že bychom cestou narazili na nějaké lidi, ale nepotkali jsme ani živáčka.


U břízky se mě zeptal manžel kudy se vydáme a já vybrala cestu doleva.😉 Moc dobře se mi nešlo, připadalo mi, že každá moje noha váží snad o 10kg víc, ale za chvilku se to zlepšilo.


Snímky jsem udělala jen dva, protože bylo pošmourno, tak je vkládám jen  pro ilustraci. Dnes to vypadá podstatně veseleji, v tuhle chvilku svítí dokonce sluníčko.

pondělí 19. října 2020

čím hůř, tím lépe

Čím hůř, tím lépe, ale jak pro koho.  Jak se zdá, někomu to, co se nyní děje náramně vyhovuje. Sportovní fanoušci a spol. proti vládním  nařízením demonstrují. Na protest proti vládě a panu Prymulovi byly včera tisíce lidí na Staromáku, samozřejmě, že bez roušek a chyběly i rozestupy.

V tuto chvíli je ČR rozdělená na lidi, kteří si myslí, že celý covid-19 je nesmysl, a nástroj na ovládání lidí, druhá skupina naopak stoprocentně věří všemu, o čem se mluví v televizi a co píší média a jsou z toho permanentně ve stresu. Třetí skupinou, do které spadám bohužel i já, jsou ti, kteří nevědí, co si o tom všem mají myslet, protože existuje početné množství těch, pro které příkazy neplatí a za nedodržení se jim nic nestane. Na druhou stranu obyčejný a asi nemajetný člověk v nouzovém stavu ukradne v supermarketu čokoládu, nebo nějaké housky a jde natvrdo do vězení. Kdyby byl podle mne součaný covid-19 tak nebezpečný, jak se o tom neustále mluví, tak proč tu demonstraci v Praze rovnou nezakázali, a když jí povolili, tak  proč tam nikdo nevybíral pokuty? V době, kdy chybí peníze kam se podíváme a stát se enormně zadlužuje, by mě opravdu, ale opravdu zajímalo, kolik stál včerejší zásah proti těm demonstrujícím, když musely zasahovat stovky policistů. Nevidím jednu jedinou pozitivní věc, kterou by ta demonstrace přinesla. 👎

Některá nařízení plukovníka Prymuly, když se nad tím člověk zamyslí opravdu vzbuzují podezření. Mozek mi nebere například každodenní velké množství testovaních lidí, když testy nejsou zrovna zadarmo a platí pouze 48 hod. (a to by ještě mělo dojít k testování celoplošnému). Cena za zbytečně provedené testy půjde do miliard.   Nechápu, k  čemu je dobré, když se nechám jen tak  otestovat, test mi vyjde negativní a za dva, tři dny je možné, že se někde nakazím, to bych se měla nechat otestovat dvakrát do týdne? Osobně si myslím, že stát, potažmo pan Prymula  vyhazuje peníze za údajně nespolehlivé a pochybné testy zcela zbytečně. Těch zvláštních nařízení pana Prymuly je mnohem víc, například i to, že ti, kteří se nechají naočkovat, nebudou muset nosit roušky. Už to vidím, jaká vznikne panika, protože ten, kdo nebude chtít nosit roušku, bude tvrdit, že podstoupil vakcinaci, ale doklad pro kontrolu nebude nikdo vyžadovat.  Obyčejný smrtelník na to nebude mít právo a policisté zatím neumějí ani vybírat pokuty za přestupky a raději udělají jen tytyty!  Já i moje rodina se nařízeními  řídíme, nosit roušku a dodržovat rozestupy je to nejmenší, a na svobodě mi to nikterak neubírá. Horší už je to, že neuvidím minimálně do Vánoc vnoučata.

Jsem na prahu sedmdesátky a nevzpomínám si, že by se někdy od převratu kvůli nějaké infekční chorobě tak vyvádělo. Silná chřipka, žloutenka, TBC, spalničky, to všechno se nyní obchází, a nikdo se nebouří, když novodobé matky odmítají dát své děti proti těmto nemocem očkovat. Do Evropy proudí statisíce, možná miliony uprchlíků ze zemí, kde je velice rozšířený AIDS. Jestlipak se někdo zajímá o to, jestli jsou v tomto směru uprchlíci v pořádku?  Nikdo je na žádnou infekční   chorobu, vyjma covidu-19  netestuje, i když je dobře známo, že s příchodem migrantů se u nás znovu objevují choroby, které jsou velice nebezpečné. Za socialismu se proti mnou zmíněným infekčním nemocem povinně očkovalo, čímž se v České republice úplně vymýtily a dnes se tyto choroby u nás opět ukazují.

A pro odlehčení jeden dnešní snímek ze zahrádky.

Stále ještě kvetou krásenky, i když už jen sporadicky.

neděle 18. října 2020

Věřte mi, obyčejný není!

 Můj pes se jmenuje Baryn. Víte, jak jsem se s ním seznámila? Jednou, před pěti lety jsem si vyrazila na procházku do přírody a okolo mne procházel pán se štěňátkem. Vidět sice nebylo, ale slyšela jsem jeho žalostné kňourání z tašky.
Zeptala jsem se pána, proč štěňátko nenechá poznávat svět, a on mi nepříjemným hlasem odpověděl, že to nebude potřebovat, protože ho jde právě utopit. I když jsem v té době vůbec neměla v úmyslu pořídit si pejska, stačil jediný pohled na chlupatého tvorečka a bylo rozhodnuto. Domů už jsem se nevracela sama a nelituju toho. Jsme báječní kamarádi a lásky je mezi námi tolik, že se to ani nedá popsat. Co na tom, že je to pro někoho jen obyčejný kříženec a ne zrovna čistokrevný šampion? Věřte mi, obyčejný není. Dokazuje mi to každý den. Přála bych si, aby lidé přestali ubližovat zvířátkům a měli je rádi. To je můj velký sen!

napsala kdysi paní Monika Balounová z Hranic v Čechách

SNĚHURČINA RAKEV

 Večer jsem konečně dočetla krimithriller Sněhurčinu rakev - autoři Kerstin Signe Danielsson, Roman Vosen.

Je to pořádná bichle, a i když to není špatná detektivka, dlouho mi trvalo, než jsem se začetla, a dlouho mi trvalo, než jsem si přestala plést švédská jména. Podle mne se ten děj neskutečně vlekl.

na sránce 295 mě zaujalo -
Trest smrti byl ve Švédsku zrušen před necelou stovkou let, podle ní (řekla policistka a vojačka z povolání Hultinová) ukvapeně a neprávem, přestože se dnes něco takového nesmělo vyslovovat nahlas, aby vás okamžitě neoznačili za fašistu. Jenže k čemu přivedl tuto zemi, která byla kdysi tak hrdá, levicový liberální mainstream, sen o multikulturní společnosti? Úpadek mravů a příliv cizinců všude, kam se podíváš. Staří, ubozí lidé, kteří pomáhali budovat sociální stát, musí čekat dlouhé měsíce na termín u lékaře a dostává se jim směšných důchodů a nedostatečné péče, zatímco zástupům uprchlíků se všechno servíruje na stříbrném podnose. A místo aby této zemi poděkovali, našli si co nejrychleji práci a naučili se obstojně švédsky, nedělají vůbec nic, vytvářejí z předměstí nebezpečné zóny a ocitají se v hledáčku policie kvůli násilné a drogové kriminalitě. Skáčou našemu slabošskému právnímu státu po hlavě. A aktuální třešnička na dortu, která nemá co do drzosti obdoby: jeden místní muslim naprosto vážně požádal, zda by se mohlo amplionem svolávat na páteční mši. Veřejně. A arabsky.

z přebalu -
Švédsko 1972: Mladá, krásná nevěsta zmizí beze stopy během svatební hostiny společně se svým adoptivním bratrem Herbertem. O necelých padesát let později se její kostra objeví ve skleněné rakvi na zahájení výstavy sklářského umění. „Sněhurčina rakev“ měla být špičkovým exponátem sklářského muzea. Namísto skleněné kostry je však uvnitř skutečná lidská kostra ve svatebních šatech. Gunnar Gustavsson, předseda představenstva firmy Gustavsson Glas AB, tvrdí, že jde o tělesné pozůstatky jeho ženy Berit. Má totiž stejné šaty jako na svatbě před čtyřiceti sedmi lety. Je to nepovedený vtip, nebo jde skutečně o Gunnarovu ženu? Vyšetřování se ujímají Ingrid Nyströmová a Stina Forssová...

pátek 16. října 2020

nachlazená

 Nějak nejsem ve své kůži, už dva dny docela dost kašlu, pobolívá mě hlava a dnes ráno se mi spustila z nosu krev.

Určitě jsem jen nachlazená z toho, jak zpocená roznáším po zahradě dešťovku, musím toho využít do poslední kapky, protože kdopak ví, kdy bude zase pršet.

Díky chladnu růže nestačila ani pořádně rozkvést, dneska ostříhám poupata a dám si je do vázy. Loni se povedlo, že doma krásně všechny poupata vykvetla. 😏

Listopadky  jsem si vyfotila včera, když na chvilku z mraků vykouklo sluníčko.

I jinan se začíná podzimně vybarvovat, nebude trvat dlouho a všechny listy dostanou nádherně, sytě žlutou, dá se říct až zlatou barvu. 💛

Tak a teď si jdu uvařit čaj s citrónem a přidám i med, snad se vykurýruju.

čtvrtek 15. října 2020

covidová deprese

Každý den upadám do hlubší deprese. Každý den jsem víc a víc zmatená, nechápu co se to vlastně děje. Každý den takové rozporuplné články, a nejsem určitě sama, koho zajímá, jak to vlastně s tím covid-19 je!

V televizi každou chvíli nová tiskovka, ve které vystupuje vláda, i opoziční politici. Jedni říkají, že se nic neděje, že je to všechno podvod na lidi, druzí říkají, že je to apokalyptický stav a teď babo raď. Začínám si čím dál častěji v duchu říkat "zlatí komunisti", protože to, co se teď děje nemá obdoby.

Dnes jsem se dočetla z jednoho staršího článku na novinkách, že Slovák spáchal sebevraždu, když se dověděl, že mu vyšel pozitivní test na covid-19!

Udělala jsem ze starších snímků podzimní koláž, snad někoho potěší. Na zahrádce nám vykvetla fialka, šípky dozrávají, ale není na ně tak pěkný pohled, jako na té centrální fotce.

Jo a včerejšek nám krásně propršel, spadlo 33 mm srážek a já mám úplně plné dvě plastové nádrže, čily dva kubíky dešťovky. Musím to všechno roznosit, než začne mrznout, aspoň přijdu na jiné myšlenky, snad...