z minulého blogu

 Dneska jsem dělala prohlídku blogů kamarádek, ke kterým jsem ráda chodívala a stále ještě chodím.  Velmi mě udivilo, že u některých starších, přenesených článků zmizely fotky.

Když blog.cz končil, bylo mi to opravdu moc líto. Nabízela se možnost, přestěhovat komplet všechno na blogspot, manžel mi pomohl podle návodu vše stáhnout a když jsem se pak rozhodla pro založení nového - tohohle blogu, měla jsem dilema - vložit staré články a nebo nevložit a za starým blogem prostě zavřít pomyslná vrátka, no a já se rozhodla pro druhou možnost a vrátka jsem zavřela...,

...jen jsem si z nostalgie stáhla některé fotky kytiček a taky motýlů a samozřejmě i ptáčků a než se pustím do pečení vánočního cukroví, vkládám koláž s ptáčky, které jsem fotila někdy před rokem. Byla by škoda nechat fotky jen tak někde ve složce, nebo je vymazat jen proto, že zrovna nejsou aktuální.

z jíní do bláta

 Včera jsme byli obalení ještě větší jinovatkou, za těch pár ojíněných dnů ta vrstva námrazy sílila. Ještě dnes ráno bylo všechno kolem nás jiním nazdobené a pak začalo tání. Do oběda byly větve holé. 

Dva dny jsem louskala ořechy, jsem ráda, že to mám z krku, už mi to nejde tak rychle, jako dřív. Odpoledne jsem si udělala první těsto na cukroví. Dělám vanilkové rohlíčky levnější, není to kvůli úspoře másla, ale zrovna ty levnější z NOVÉ DOMÁCÍ KUCHAŘKY nám nejvíc chutnají. Aby nedošlo k omylu, kuchařku jsem si koupila hned po svatbě, takže má za sebou hezkých pár let.🙎

A ještě přidám květy (Plectranthus purpuratus) - Moudu purpurového. Kvítečky jsou drobné, a líp vyfotit se mi je nepodařilo.

pět tibeťanů

 Docela dlouho jsem se neviděla s dcerou a její rodinou. Když mi v úterý zavolala, a já se zeptala, co je u nich nového, tak jsem se dozvěděla, že u nich proběhlo gruntování. 

Trochu jsem se podivila, protože vím, jak jí zlobí páteř a dozvěděla jsem se, že za přívalem energie stojí pět tibeťanů, cvičí na doporučení rehab. pracovnice. No a já se musím hned vopičit, to je o mně známá věc a tak jsem si vzpomněla, jak jsem si kdysi tu útlou brožovanou knížečku koupila. Někde jsem tehdy zaslechla, nebo četla, že tibeťany cvičí Jana Hlaváčová a protože mám Janu Hlaváčovou moc ráda, tak jsem se tehdy začala taky vopičit. Dlužno poznamenat, že mi to vopičení tehdy moc dlouho nevydrželo. Knížka skončila v knihovně. 

Teď knížka není zapotřebí, na internetu se najde plno videí, jak správně postupovat, jak správně při cvičení dýchat. Tak jsem v úterý začala, zatím necvičím tu jednadvacítku, jsem na polovině a i to je pro mne docela záhul, ale chtěla bych tentokrát vydržet. 

 Už včera byla celý den na všech stromech a keřích námraza, ale dneska to vypadalo, jako když nás navštívil Mrazík se svou berlou Mrazilkou. Snímky, které dnes vkládám jsou ze včerejší procházky.

Nevím jak to bude s námrazou  dnes po obědě, až vyrazíme na procházku, zdá se, že začíná obleva a asi to bude pěkně klouzat....

podzimní nostalgie

Dnes jsme byli nakoupit v supermarketu, a tak jsem si koupila dutou šálu, ta se mi hodí na ty naše každodenní procházky, a když bude trochu foukat, přetáhnu si šálu přes frňák, protože už mě zase zlobí dutiny. Mohla bych si možná něco podobného uplést, ale jednak by mi to při mé rychlosti trvalo minimálně týden, ne-li dva týdny, a ta koupená bude jednodušší na údržbu. 

Fotila jsem včera na procházce, kapky rosy, nebo spíš srážející se mlhy. Vypadaly dobře a skvěle vystihují momentální atmosféru a stav mojí duše...

 Nového u nás není nic, nebo aspoň nic, co by stálo za zmínku. Nějak na mě čím dál, tím víc doléhá deprese, částečně i z  neustálého masírování médií a vlády kolem  záhadného celosvětového virového onemocnění. Někdo někde něco zmíní, například cosi o množství virové nálože a druhý den už to další lidé po něm papouškují.  Někdo říká, jak řádí epidemie, druhý den ten samý člověk pro změnu zase říká pandemie, tak já nevím, jak to vlastně je. Pak se objeví zprávy z krematorií, že nestíhají, druhý den pro změnu zase velice "pozitivní" zpráva o tom, že nejsou rakve. 

Nenormální podle mne je, jak se všechno točí jen kolem té nemoci, až mám strach, že se možná za tím skrývá něco víc, něco co probíhá  v utajení a my o tom asi nemáme vědět?

divnej den

 Ráno bylo všechno bílé, jinovatka nazdobila celou zahradu. Jen bylo na focení špatné světlo, s bleskem to není ono a stativ nemám. Takže detaily, které tak ráda fotím nebudou. Na holém jinanu seděly dvě hrdličky, na střeše u sousedů byla třetí, ale snímek nic moc.

 Několikrát mě tel. prozváněla sousedka, která se zrovna nenachází doma, ale potřebuje, abychom převzali balíček od pošty. Poprvé jsem to brala v pohodě, a slíbila, že balíček vyzvednu. Jenže následovaly další telefonáty a vždycky v nevhodnou dobu, např. když jsem měla ruce od těsta, když jsem utírala promáčeného kocoura a pod. Vždycky šlo o prkotinu, ale co už nadělám. 

Mlha místo aby ustupovala, tak se zahušťuje, ale na druhou stranu je dobré, že přinese zahradě trochu vláhy. Pomalu padá do sudu kapka za kapkou. Už je načase, aby trochu sprchlo, nemám pro kocoura ani trochu dešťovky a tvrdou vodu z vodovodu zrovna moc nepije a nevezme si ani vodu kupovanou.

Tohle je moje nejstarší vánoční hvězda, není už tak kompaktní, přesto se snaží a snad proto jí mám nejradši. 

Tahle růžová je naopak nejnovější, je to dárek a taky z ní mám radost. Třetí hvězdu tak trochu oranžovozelenou jsem nevyfotila, protože už je zase černo, vypadá to, jako kdyby měl snad padat sníh.

celozrnná pizza

 V létě jsme si objednali přes internet hrubě mletou pšeničnou a žitnou mouku na domácí chléb. S hrubě mletou moukou je ale potíž, nevím kde je chyba, ale upečený chléb už se druhý den šíleně drolí a třetí den nejde ani slabě namazat, to se krajíc úplně rozpadne. 

Hledali jsme proto recepty, kam se dá ta naše extra hrubě mletá  mouka použít, manžel jich našel hned několik a já vyzkoušela ten úplně první, celozrnnou pizzu bez droždí.

Myslím, že droždí není potřeba, rajčata i kečup pustily šťávu a těsto bylo pěkně vláčné. Pizza byla opravdu dobrá, jen se po ní zaprášilo. Při krájení jsem měla trochu problém, protože sýrová krusta byla vyšší, a tak se mi nepovedl na poprvé pěkný a rovný dílek pro fotku, když jsem se chystala ukrojit další porci, manžel už nechtěl čekat, protože tu první nepovedenou už měl v sobě a dožadoval se další. 👍