bramborový salát

 Předevčírem řekl manžel, že by měl chuť na bramborový salát, má ho rád a hned spustil, jaká je to škoda, že ho převážně děláme jen na Štědrý den. Když jsem řekla, že si ho můžeme udělat jen tak, že nemusí být ausgerechnet jen na Vánoce, tak jsem netušila, že muž koupí vše potřebné hned druhý den.

Bylo mi nabídnuto, že o řízek se postará sám, a tak jsem dala včera navečer vařit brambory a zeleninu a ráno jsm se pustila do výroby salátu.

Když si vzpomenu, jak nezdravé byly saláty, které jsem dělávala první roky po svatbě, s nakládanou zeleninou, tuším s Moravankou a se spoustou nejprve gothajského salámu, později jsem gothaj nahradila salámem šunkovým. No a samozřejmě nechyběla kopa vařených vajec, ani velká sklenice majonézy. Prostě kalorická bomba!

Zhruba po deseti letech jsem začala nezdravosti ubírat, až jsem se dopracovala k tomu, že zeleniny je v salátu víc, než brambor. Uzeninu už nedávám vůbec, vejce taky ne a majolky stačí opravdu jen trošku, ona se v salátu rozleží.

Takže na dnešní salát jsem použila 6 malých brambor, 4 mrkve, 2 petržele, 1/4 menšího celeru, 4 malé kyselé znojemské okurčičky, malou konzervičku hrášku, 1 větší a najemnou nasekanou cibuli - (cibuli nechám spařit, nemám ráda ten cibulový pach) Přidala jsem čajovou lžičku hořčice, dvě polévkové lžíce majolky, a samozřejmě sůl a pepř podle chuti. S manželem jsme si zvykli, a popravdě už si ani nedovedu představit, že bych udělala salát, který jsem dělávala zamlada.

fotky z konce babího léta

Fotky z konce kraťoučkého babího léta. Minulý týden mi kvetla jedna růže. Mám tuhle růžičku moc ráda, i kdaž voní jen tak slabounce, ale zato nejvíc kvete.

Stále má i několik poupat, tak jsem zvědavá, jestli i ta poupátka vykvetou, pokud by to vypadalo že ne, zkusím je ostříhat do vázy, jako jsem to udělala minulý rok.

U branky  minulý týden znovu vykvétaly plaménky, nejspáš proto, že jsem je v létě kvůli nějakému savému hmyzu ostříhala. Tak budu snad pro příště chytřejší, když se objeví pokroucené, a zdeformované květy, tak bez milosti ošmikat.

 

A na posledním snímku mám opět moje oblíbené hortenzie, za skřítkem vpravo je krásně červený květ, bohužel jsem tu červenou hortenzii nestihla cvaknout, když byla krásně nakvetlá.

covid-19 a deprese

 
Rychlý nástup pozdně podzimního rázu počasí mi způsobil docela silné deprese.  Čekala jsem krásné babí léto, vlídný podzim a stalo se, že jsme skočili z tropů rovnou do Dušiček.

Ne, že bych něco měla proti Dušičkám, ale nebyla jsem na takový skok připravená, to tempo mě fakt zaskočilo. K tomu  všechny ty negativní zprávy o covid -19, a ta každodenní urputná  masáž, ta mi dává zabrat ze všeho úplně nejvíc. Člověk neví, čemu má vůbec věřit, ale tak nějak podvědomě chápu, že to, co provádějí média není tak úplně normální.

Roušku samozřejmě budu nosit, budu se snažit i o dodržování rozestupu, a budu se snažit i o zvýšenou hygienu.

Nejhorší, nejdepresivnější jsou Novinky, říkám si, že na ten podělanej server už nevlezu, že nebudu číst ty stupidní články určené na vymývání mozku, a reklamy na očkovací vakcínu, ale pak mi to nedá a zase tam vlezu, protože chci už konečně číst, že nastala změna k lepšímu. Jenže mě čeká zase další strašení! Místo aby Novinky napsaly, že byl v posledních asi třech dnech mírný pokles počtu nakažených, tak ony napíšou, že prudce stoupá nárůst těžce nemocných, a také prudce stoupají počty  úmrtí v souvislosti s covidem, ale ne přímo na covid.  K tomu přidají snímek prázdné nemocniční postele, závěsů, které se používají u umírajících pacientů a snědého uklízeče v roušce. Tou fotkou strach Novinky ještě umocnily!

Vždyť se jedná o každodenní šíření poplašných zpráv a to je snad trestné, nebo pro novináře to neplatí?

Jediné pozitivum za posledních pár dnů byl krásný a dlouhotrvající déšť, kdy u nás spadlo 50 mm, to tady fakt dlouho nebylo...

KONEC PANA Y

 Mystický román autorky Scarlett Thomas mě zaujal hned na začátku.

Mladá  vědkyně Ariel Mantová se ve své výzkumné práci věnuje spisovateli z 19. století Thomasi E. Lumasovi, jehož dílo Konec pana Y obestírá tajemství. Podle legendy každý, kdo si tento zapomenutý román přečetl, zanedlouho zemřel.

Když se Ariel setká  se Saulem Burlemem, a když po krátkém rozhovoru poznají, že mají stejné zájmy, vezme si Burlem mladou vědkyni k sobě na univerzitu. Oba zaujala kniha spisovatele Lumase s názvem Konec pana Y.  Burlem však doporučuje Ariel, aby se raději věnovala jiným spisovatelům.

Jednoho dne Burlem nepřijde do práce, prostě zmizí. Zanedlouho po jeho zmizení se zřítí část univerzity, nikomu se však nic nestane.
Ariel jde domů pěšky, protože si v kanceláři zapomněla klíčky od auta. Vezme to kvůli nepříznivému počasí zkratkou, a když míjí starý antikvariát, napadne ji, že se tam schová.

Mladá dívka, která v antikvariátu pracuje se zeptá, s čím by mohla Ariel pomoct, a tak Ariel napadne se zeptat na  Konec pana Y. Knížka je to velice vzácná, na světě jsou snad jen tři ne úplné výtisky, takže Ariel ani nepředpokládá, že by v antikvariátu tuhle knížku měli.

Dívce je ten název povědomý, netrvá dlouho a sundá z horního regálu krabici plnou knih s podobnou tématikou a mezi nimi je skutečně i Konec pana Y. Knihy ještě nejsou oceněné, a když prodavačka zavolá, zda knihu může prodat a za kolik, žena, se kterou mluví jí řekne, že by prodej přicházel v úvahu jen za předpokladu, že by si Ariel koupila všechny knihy z krabice a to za 50 liber. Ariel vůbec nesmlouvá, a bez řečí vydá za ony knižní poklady celou svou hotovost.

Centrem Lumasovi knihy je „Troposféra“ a dostat do Troposféry se údajně dá za pomoci homeopatického nápoje, na který je v knize recept. Stránka s receptem v knize však chybí, ale shodou okolností se k oné stránce Ariel dostane tak, jako se náhodou dostala i ke knize. Zdá se, že je k něčemu předurčená. To se ví, že Ariel chce nápoj co nejdřív vyzkoušet a pak se začnou dít věci...

Chvílemi mi kniha připomínala Alenku v říši divů od  Lewise Carrolla, spoustě věcí jsem nerozuměla, nebyla jsem ve škole dobrá z fyziky, ale i tak to bylo zábavné čtení.

topolovka

 Topolovky - slézové růže u nás v posledních letech moc nejdou. Koupila jsem si sáček semínek, mělo se jednat o směs barev, měly tam být i topolovky plnokvěté. Krásně mi vyklíčily, ale když jsem je zasadila, objevila se jakási podivná choroba.  Listy měly po sobě rezaté ďubky, asi nějaký parazit?

Některé topolovky druhým rokem i vykvetly, jedny byly růžové plnokvěté, jedny byly plnokvěté bílé, ale obě rostliny byly tak zubožené, že jsem ani nefotila.

 Zbytek těch, co vykvetly byly tyhle jednoduché růžové, co mám na fotce. Dost rostlin nevykvetlo vůbec, ale listy mají zatím zdá se v pořádku. Správně by měly kvést druhým rokem, tak třeba ještě vykvetou příští jaro.

Jo a abych nezapomněla, krásně nám od včerejšího večera prší...

citát Démokritos z Abdér

 

Poctivý a nepoctivý člověk
se pozná
nejen podle toho
co dělá,
nýbrž i podle toho, co chce.

DÉMOKRITOS z Abdér

vysoké astry

 Díky současnému rázu počasí jsem opálená tak, jako bych se právě vrátila od moře. Na sluníčku trávím přibližně hodinu denně. A proč taky ne,  říkám si, že toho musím využít, a nachytat do zásoby mimo bronzu i  vitamín D, protože možná zítra, pozítří, či popozítří už tak pěkně nebude. 

Od rána nám mělo pršet, a zatím zase nic, nebe je bez mráčků a svítí sluníčko, takže i dneska jsem na hodinku zalehla na deku.😎

A takhle pěkně kvetou astry, jen se jedna barva, ta růžová vytratila, měly být a skutečně byly při koupi v květináči barvy tři. Díky nedostatku vláhy jsou výhonky od spoda do poloviny holé, ale květy vypadají krásně.