cyklovýlet

 Poslední teplé dny jsme si užívali, jak jen to šlo. Měla jsem v plánu umýt všechna okna, ale k tomu nedošlo. 😏

Ona práce neuteče, nemá nožičky, říkávala moje babička. Měla pravdu, jako ostatně v mnoha jiných věcech, on to za mě stejně nikdo neudělá.

Mám radost, že jsme s manželem vykopali dva suché pařezy, které strašily na zahradě už pár let. Kupodivu to šlo celkem hladce, ten menší šel prakticky sám, muž se do něj opřel nohou, ozvalo se zapraskání a byl venku. U druhého, většího jsme museli okolí krumpáčem okopat, obnažit kořeny, dva přeseknout a pak jsem se do asi metr vysokého pařezu opřela, trošku jsem s ním zacloumala a byl taky venku razdva.

Zkusila jsem na uvolněné místo zasadit malinoostružiny, které chudinky už dvakrát změnily působiště. Skomíraly, protože měly asi málo sluníčka, teď budou mít sluníčka ažaž, tak jsem zvědavá, jestli se konečně dočkám po letech nějakých plodů.

Jo a drobounce nám poprchává, z toho mám taky velkou radost. 

po volbách

 Nebudu lhát, že jsem s výsledkem voleb spokojená, ne nejsem spokojená ani trochu, ale dalo se to čekat. Strašení koronavirem zafungovalo, a starší lidé raději z toho důvodu ani k volbám nešli. Říkám si, že je dobře, že jsme v letech, nějak už to s manželem snad přežijeme.

 Nakonec u nás hlasovalo 57% voličů, což jsem ani nečekala, lidé volili hlavně v pátek. Co mi udělalo radost je, referendum ohledně Mackovy hory nabylo platnost, celkem hlasovalo přes 2000 lidí.👍

Snímek je z dnešní procházky, nebe mělo tak zvláštně modrou barvu, jako fotky z kalendářů, jen místy se objevovaly pěkné a hodně roztahané mraky.

vegetariánské rizoto

 Včera jsme měli k obědu takovou rychlovku. V chladničce jsem měla ještě zbytek hrášku, protože do salátu jsem otevřela větší konzervu a taky červená paprika už volala po uvaření.

Takže na trošce sádla jsem lehce osmahla na jemno nakrájenou cibuli, když začala lehounce zlátnout, přidala jsem na kostičky pokrájené tofu a na nudličky nakrájenou papriku se zbytkem hrášku. Společně jsem všechno ještě chvíli restovala.

Nakonec jsem přidala na pánev uvařenou rýži, vše jsem promíchala, nechala pěkně prohřát a na talíři jsem na každou porci přidala nahrubo postrouhaný tvrdý sýr, u nás to byl eidam. 😋

poslední letní den

 Dneska má být poslední letní den, tedy den s letními teplotami, a hned navečer  už se zase bude měnit počasí, tentokrát se s meteorology shodly i mraky - beránky a právě beránky jsou u nás předzvěstí silnějšího větru. Sice byl náš kraj ve včerejší večerní předpovědi vybarvený zeleně, ale podle podle AccuWeatheru platí pro náš kraj výstraha!

Už dopředu mám zase strach, to bych ani nebyla já, silný nárazovitý vítr opravdu nemusím.

Tak jsem si postěžovala a míříme k volbám. Na zpáteční cestě se zeptáme, jestli už nemá farmář, ke kterému chodíme kupovat zeleninu a hlavně brambory konečně slunečnici pro ptáčky. Už měsíc nám říká, abysme se zeptali za týden. Nojo, jenže já to sýkorkám, které se na zahrádce čím dál častěji ohlašují štěbetáním a jsou už opravdu netrpělivé musím pokaždé nějak vysvětlit, proč nemáme ještě ani pověšená krmítka. No je to proto, že letošní slunečnice není ani v zahrádkářských potřebách, kde bývá sice předražená, ale to kilo, nebo dvě bych zatím koupila.

aktualizace - Letní den se u nás nekoná, ve 13:30 jsem se byla podívat na teploměr a s bídou ukazuje 20°C, kéž by to nevyšlo ani s avizovaným silným větrem, ale mám strach, že foukat bude pořádně. Jinak slunečnice opět nebyla, máme se zeptat zase v pátek. 😏

Volební místnost zela prázdnotou, zájem o volby zřejmě kvůli koronaviru ještě víc zeslábl, než v minulých letech,. Náměstí bylo dopoledne dá se říct vylidněné..

pojďme k volbám

 Každou chvíli narazím v diskuzích na taková prapodivná, rádoby moudrá slova. Podle některých vykuků  nemá cenu jít k volbám, protože jsou všichni politici stejní. Myslím, že hlavně ti, kteří mají stále plnou pusu koblih a nadávek, by měli jít volit, aby na ty kobliháře zase nenadávali. 

Nemyslím si, že by byli všichni politici úplně stejní, a mám zato, že ona moudra roznášejí pro "jednoduché voliče" lidé z opozičních stran, z tzv. demobloku. Oni jistě k volbám půjdou všichni, určitě by si to nenechali ujít.

Takže já k volbám půjdu pro jistotu až zítra, přece jen se po internetu píše, že někdy a někde je přes noc s volebními lístky manipulováno. Jít volit by myslím  měla být občanská povinnost, ale  měli bychom jít už i pro ten pocit, že jsme nerezignovali. 

Nikdy jsem se nevolila zastupitele našeho  kraje, a nevolila jsem ani senátory a teď vidím, zejména, když poslouchám  pana Vystrčila, našeho Thaiwance, že to byla chyba. 👍

srážky září 2020

 Na začátku září jsem měla velké obavy, když téměř dvě dekády nepršelo a těch pár mm bylo jak říkají meteorologové zanedbatelných, protože si minimální vláhu ještě ten samý den  odnesl vítr.

4. 9. - 1 mm
5.9. - 2 mm
23.9. - 5 mm
25. 9 - 9 mm
26. 9. - 51 mm
27. 9. - 3 mm
29. 9. - 2 mm

Celkem tedy spadlo 73 mm srážek a to jen díky tomu celodennímu dešti, který u nás byl 26. září. 

Na milované, a suchem sužované Moravě, jak s oblibou říká náš pan prezident Miloš Zeman  už prší týden v kuse, a podle některých Moravanů to působí depresivně. U nás opět sucho, jako na Sahaře, ale to nikoho z politiků nezajímá.

Včera jsem se dočetla, že bude k dispozici nový radar, který bude pravdivě ukazovat množství srážek, tak doufám, že se díky němu u nás začne konečně něco dít. 

S volebními listky nám přišlo oznámení, že máme možnost hlasovat - Podle územního plánu je oblast kolem Mackovy hory určena pro průmyslovou zástavbu, v budoucnu by tak v blízkosti rozhledny a také zdejší kapličky mohly stát průmyslové haly, sklady a podobně. Developeři uzavírají smlouvy o budoucí koupi pozemků. Přitom ve městě žije řada lidí, kteří místo hal na Mackově hoře chtějí zelenou odpočinkovou plochu, kterou teď využívají například k procházkám.

houby u nás nerostou

 Včera odpoledne jsme se s mužem domluvili, že když máme na dnešek oběd - řízky a salát, tak zajedeme do lesa, podívat se, jestli po tom větším dešti začaly růst houby.

Tentokrát jsme jeli směrem na Mšecké Žehrovice, a já si nepamatuji, že bychom se z tamních lesů někdy v minulosti vraceli s prázdným košíkem. No a přesně to se dneska stalo! Jedinou houbou, když nebudu počítat oranžová kuřátka a jakési dřevokazné, nejedlé houby, byla čechratka podvinutá. Kuřátka se mi nepodařilo vyfotit a čechratku někdo před námi asi rozkopl, nebo omylem o pařez, na kterém rostla možná zakopl.

Počítala jsem s tím, že dovezeme spoustu václavek, v duchu mi naskočil václavkový gulášek s čerstvým domácím chlebem, a nebo nějaká mňamka z bedel, a nenašli jsme vůbec nic. Před rokem jsme dovezli dva vrchovaté košíky a klouzků, bedel i babek bylo v lese tolik, že jsme je tam nechávali, aby bylo místo i pro hříbky.

Našlapali jsme dneska na kolech něco přes 12 kilometrů, po lese jsem nachodila 11 800 kroků, pořád je to lepší, než kdybych seděla doma na zadku. Tedy já mám doma spoustu práce, například potřebuju umýt ještě tři okna, potřebuju uklidit z venku pokojové rostliny, ale myslí jsem holt byla v lese a tak jsme vyrazili a i bez hub to bylo příjemně strávené dopoledne.

Je  zvláštní, že ačkoliv jsou Mšecké Žehrovice od nás vzdáleny cca 5 km, les vypadal na první pohled mnohem lépe, než lesy kolem stochovské kapličky, kde jsme byli minulý týden. Takže zůstal i dobrý pocit, že jsem viděla můj milovaný modřín zhruba tak, jak si ho pamatuji už téměř 30 let.