puškinie ladňkovitá

 Včera jsme chtěli vyrazit na procházku, ale nakonec jsem venku jen dosypala krmítka. V patách mi byl totiž náš nový kocour, ten vánoční, co si nás vybral zrovna na Štědrý den. Čekala jsem, že se po chvíli vrátí,  ale nedal se odradit, a tak jsme se raději vrátili, aby se Kubovi něco nepřihodilo. Přece jen jsem klidnější, když nás nesleduje. 

Místo procházky jsem se pustila do háčkování síťovky, a tak jsem začínala a pak zase párala, nakonec to snad nějak půjde, ale jestli bude síťovka někdy dodělaná a jestli bude funkční, to je zatím ve hvězdách.

Na skalce jsem vyfotila puškinii ladoňkovitou - Puschkinia libanotica, snad se jich ukáže ještě víc, ono to počasí je tak zvláštní, že to mají rostlinky asi popletené. Touhle dobou jsem každoročně vídala už podběl lékařský, a i když jsem hledala opravdu poctivě, nenašla jsem ani kvítek. 

Našla jsem v trávě dvě sněženky, asi už poslední...

mrazivé ráno

 Tak jsme si včera užili  fičák, odpoledne po 14 hod jsme vyrazili s manželem na procházku a občas to s námi pěkně mávalo. Nebrala jsem si proto ani foťák, i když byly překrásné mraky.

Tyhle mraky, které jsem vyfotila ráno,  nás obklopovaly ze všech stran až do odpoledne, bylo to úchvatné, fascinující. Vítr byl jen při zemi, nahoře se mraky téměř nehýbaly.

Dnes ráno mrzne, sice ne moc, ale je to nepříjemné. Měla jsem venku kytičky, uklidila jsem jen muškáty, protože jsem počítala s tím, že bude tepleji, než předevčírem a ono zrovna jako na potvoru je to jinak.

nevydařená procházka

 Už je zase šílené sucho. Vydali jsme se na delší procházku k lesu, ale když projížděly po cestě fekální vozy k nové čističce, tak se zvedal prach.  Suchá, rozdrcená jílovitá zemina byla jako rozsypaný pudr, a dlouho se držela ve vzduchu, tak že to vypadalo jako když procházíme nejhustější mlhou, nebo kouřem. Než se vzduch stačil pročistit, projel další a celé se to opakovalo, takže jsme se radši vrátili domů.

Tady jsem udělala snímek, než projel první fekální vůz, líbilo se mi to osamocené staveníčko, je to focené zoomem, byla jsem zvědavá, jak vypadá zblízka. Jelikož jsou to soukromé pozemky, tak jsem to musela respektovat.

Doma jsem vlezla ze všeho nejdřív pod sprchu a pak jsem se šla podívat, co je nového na zahradě.

Nic zatím nekvete, kromě sněženek, našla jsem jen dva žluté krokusy, ty ostatní zatím čekají. A vyfotila jsem si rozkvetlý muškát, už je zkouším dávat přes den ven, aby se otužily. 

Tenhle se mi moc líbí, řízky muškátů  jsem si kdysi dovezla, když jsem byla navštívit hřbitov v Praze - Řepích, kde mám pochované rodiče. Šla jsem vyhodit odpadky a v kontejneru na hřbitovní odpad tam byly vysypané truhlíky. Nemohla jsem odolat, nejradši bych si vzala všechny, ale byla jsem tam autobusem, a tak jsem si odlomila od každé barvy řízek, a všechny se ujaly.

komunisté ztratili naše hlasy

Čtyřikrát po sobě jsme volili KSČM, ale co v poslední době provádí tato strana se mi vůbec nelíbí. Ještě na počátku týdne to vypadalo, že prodloužení nouzového stavu nepodpoří, a dnes se dočítám, že zase podlehli Babišovi, prý aby měla vláda klid na vládnutí a už zřejmě neplatí, že je Babiš několikrát podrazil. Člověka to nutí ke spekulacím a úvahám, co asi za tu podporu nouzáku komunisté od Babiše dostali...

Včera jsme se dívali na záznam Velkého svátečního koncertu z Ruska a skutečně bylo vidět, že lidé neměli nasazené roušky, nebo respirátory a můžou normálně fungovat a žít - Большой праздничный концерт в честь семилетия воссоединения Крыма с РФ, 18.03.2021

My jsme už od října nepřetržitě v lockdownu a máme denně nakažených víc, než v celém Rusku, přitom Rusko je rozvolněné. Takže je vidět, že náš nekonečný nouzový stav je k ničemu. Získala jsem pocit, že až na pár slušných komunistů, je současná KSČM něco jako ČSSD. Jen se tváří, že chtějí lidem pomáhat, a ve finále jim škodí. 

Peníze, které vyhodím za nákup nesedících a nevyhovujících respirátorů, které nařídila vláda s podporou KSČM, jsem jako důchodkyně mohla využít jinak, a z mého pohledu lépe. Stačily by na nákup ovoce a zeleniny, stačily by na nákup vitamínů, které by nám jistě víc prospěly, než podělanej respirátor. 

Když si vzpomenu, jak před rokem všichni meldovali, že musí rouška, či respirátor sedět, jinak nepomáhá. Poznáme to prý podle toho, že se nám nezapotí brýle. Že nesmíme na roušku, či respirátor sahat, protože budeme mít infikované ruce a co dělají poslanci a ministři? V jednom kuse si natahují nesedící pomůcky a myslí si, že na to, co bylo před rokem lidé dávno zapomněli. 

Stačí se teď podívat na lidi v supermarketech, nikomu ten respirátor nesedí, ale hlavně že se v něm musíme kolektivně dusit i na ulicích. Určitě by stejnou službu udělala i ta šitá rouška, kterou pan Babiš sliboval, ba sliboval dokonce dvě šité roušky a říkal, že jsou lepší, než ty kupované!

A mám poznatek i ke školám, které jsou stále zavřené. Každý den na procházkách potkávám skupiny dětí a nedrží žádné rozestupy, nemají nasazené respirátory, ba ani roušky. Z mého pohledu vláda vůbec netuší, jak to v reálu funguje, a nebo tuší, ale je jim to jedno, hlavně že se hrnou peníze za nefunkční, údajně zdravotní pomůcky.

procházkou ke zdraví

 Konečně se probouzí skutečné jaro. Včera jsem já hlava děravá odklopila kameny na miniskalce. Dumala jsem chvíli  nad tím, proč jsem tam ty nevzhledné kusy opuky vůbec dala, a úplně jsem zapomněla, že to bylo kvůli naší Fanynce, která mi tam v jednom kuse hrabala nejen ty rozkošné sasanky, ale i hyacinty. Fanynku už od 11. srpna loňského roku nemáme, moc mi schází, i to věčné hrabání v záhonech a na skalce jsem jí odpustila. Co bych dala za jednu její vlhkou pusinku a olíznutí tváře.

Chudinky sasanky dostaly asi zabrat, včera to bylo vybledlé a nažloutlé cosi ale dneska, když jsem se na ně byla podívat, spatřila jsem u některých rostlinek i poupata. Tak snad už nepřijde  silný mráz. 

Když už jsem byla venku, přesadila jsem smrček,  úplně se mu rozpadl hliněný květináč. Tu a tam jsem zkusila odstranit plevel ze skalky, a šlo to docela dobře. 

Podrobně jsem zkoumala místo, na které jsem předloni zasadila bledule. Loni se neukázaly, dneska jsem viděla cosi se klubat ze země, kdyby to byly bledule, bylo by to něco, jako malý zázrak. Zatím to nepoznám.

Ze včerejší větrné procházky mám tuhle fotku, musím přidat pohyb, protože jsem nějak podezřele přibrala. S hrůzou jsem zjistila, že vážim tolik, kolik jsem vážila po vánocích. 😵

SUCHO

 Napínavá detektivka Sucho, od autorky Jane Harperové se mi četla opravdu dobře. Chytla mě hned na první stránce a měla jsem problém knížku odložit.
Líbil se mi i překlad, jak je vidět, jde to i bez "nicméně", v celé knize jsem na něj narazila jen jednou a to z úst ne moc příjemné osoby, takže je možné, že bylo nicméně použito záměrně.

anotace z internetu -
Australské městečko Kiewarra sužuje dlouhé sucho, které si vybírá daň nejen na přírodě a dobytku, ale i na psychice místních obyvatel. Na jedné z farem najdou mrtvou ženu a jejího syna. O kus dál stojí auto otce rodiny Luka Hadlera, který pravděpodobně svou manželku i syna zastřelil a pak spáchal sebevraždu.

Na pohřeb přijíždí Lukův dávný kamarád, federální policista Aaron Falk, který v městečku prožil dětství. Vrací se nerad, počítá hodiny, kdy bude moct zase odjet. Od začátku je jasné, že tady není vítán.

Na nátlak rodiny Hadlerových Falk spolu s místním policistou Racem znovu neformálně otevřou vyšetřování zdánlivě jasného případu. Postupně vycházejí najevo různé maličkosti, které nahlodávají zpočátku nezpochybnitelnou verzi o dvojnásobné vraždě a následné sebevraždě. Jak Falk proniká do okolností úmrtí, otevírají se staré rány a vznikají nové. Falk a Luke totiž měli tajemství. Tajemství, o kterém si Falk myslel, že je dávno pohřbené. Tajemství, které po Lukově smrti opět vyplouvá na povrch…

trnová koruna

 Včera jsem naříkala, že namrzly všechny sněženky, a dnes odpoledne to vypadalo, že se vzpřimují, postavují. Oproti včerejšku, kdy úplně ležely to byl trochu pokrok. Uvidím, co přinesou další dny. 

Začíná mi kvést fialka, ta zachráněná z Pennymarketu, zatím má málo kvítků, tak s focením ještě počkám, ale vypadá už celkem dobře. 

A takhle vypadá trnová koruna, neboli pryšec, latinsky též euphorbia. Kvete celoročně, její kvítky mi dělají každý den radost, a tak přemýšlím, že bych si ještě pořídila  zářivě červenou.